Vlastivědný spolek Českolipska

• Vernisáž výstavy Zrcadla do historie

• Odhalení pomníku Eduarda Steffena

• TGM ve sbírce fotografií Antona Ulbrichta

• Historické nálezy minerálů z různých lokalit Českolipska

• Moskevskou ulicí za jejími domy a dávnými obyvateli

• Sto let agrární politiky a zemědělského podnikání na Českolipsku

• Českolipské stopy v Bavorsku

• Vývoj podoby města Česká Lípa v letech meziválečných

Vernisáž výstavy Zrcadla do historie

středa 8. července 2020

Drobným požárem, který zdatně uhasily děti z českolipského sboru dobrovolných hasičů, začala vernisáž venkovní výstavy Zrcadla do historie - místa ztracená po celoměstském požáru 1820. S myšlenkou uspořádat tuto unikátní výstavu přišel Vlastivědný spolek Českolipska, finančně ji podpořilo Město Česká Lípa. Na vernisáži promluvila starostka ing. Jitka Volfová a radní pro kulturu Bc. Michal Prokop. S tím, jak výstava vznikala, nás seznámili členové realizačního týmu Atila Vörös, Rudolf Živec, Mgr. Michal Panáček a Ing. Jaroslav Panáček. Velkoformátové fotografie současných ulic a budov České Lípy, do kterých jsou zakomponované kresby a snímky starého města, a stručně popsaná historie tohoto místa, jsou na pětadvaceti panelech rozmístěné v ulicích České Lípy. Výstava potrvá do konce října a v Regionálním turistickém informačním centru je pro zájemce k dispozici leták s mapou, kde je umístění všech panelů. Užijte si krásné pohledy na naše město, jak už ho neznáme.

Pamětní setkání

pondělí 15. června 2020

Vzpomínka na odsunuté Českolipany

15. června 2020, parčík u pivovaru

Po loňském prvním konání akce se i letos odehrálo v České Lípě v pondělí 15. června 2020 od 17 hodin v parčíku u pivovaru na nároží ulic Moskevské a U Kartounky Pamětní setkání. Právě na tento den spadá výročí divokého odsunu z České Lípy.

Během setkání bylo vzpomenuto na 5000 obyvatel České Lípy německé národnosti, kteří byli 15. června 1945 zbaveni svého majetku a odsunuti z města. Strastiplný průvod složený převážně z žen, dětí a starých lidí musel během jediného parného dne ujít pěšky cestu z České Lípy do saského Waltersdorfu. Zbytek českolipských Němců byl odsunut v následujících týdnech a měsících. Město přišlo takřka o všechny své původní obyvatele a začalo se svým pokusem o vybudování nové identity bez přítomnosti německého živlu.

Pro ty, kteří 15. červen 1945 na vlastní kůži zažili, se jednalo o celoživotní traumatizující zážitek. Pamětní setkání u pivovaru chce těmto lidem vyjádřit svou solidaritu a ochotu pojmenovat bezpráví, které jejich generace zažila. Věříme však, že toto gesto nečiníme pouze pro někdejší Českolipany, ale také pro nás samotné. Během setkání hovořili místní historici a byly čteny ukázky ze vzpomínek pamětníků, kteří divoký odsun z České Lípy zažili.

Pamětní setkání pořádalo Vlastivědní muzeum a galerie v České Lípě. Na setkání u pivovaru navázal od 19 hodin koncert Českolipského komorního cyklu v Jiráskově divadle, který byl rovněž věnovaný odsunutým obyvatelům České Lípy. Na koncertě vystoupil Epoque Quartet a kytarové duo Siempre Nuevo.

Mgr. Tomáš Cidlina

Přestože jsme nebyli organizátory tohoto setkání, rádi jsme se s pozvánkou na ně i účastí našich členů k němu připojili. Celou svojí činností se snažíme objektivně a ničím nezatíženě popisovat a osvětlovat historii našeho města a okolí. Dějinné souvislosti nám k tomu ve 20. století napáchaly mnoho příkoří a utrpení. Dělo se tak tomu i hlouběji v minulosti, ale tam k tomu máme větší časový odstup, takže nás to tak nejitří. Domnívám se že je přímo naší povinností, a jsem velmi rád, že teď žijeme v době, kdy tak svobodně můžeme na tyto události upomínat a vyplňovat tak doposud zamlčovaná místa naší historie. Bez vyrovnání s historií nemůžeme objektivně žít současnost a zodpovědně připravovat budoucnost. Reakce, které toto setkání vyvolalo jsou dokladem toho, že to má smysl dělat a že je nutné s tím pracovat. Že tato témata nejsou ve společnosti tabu. Že je potřeba dále vysvětlovat a hovořit o tom. Hledat akt smíření a nazírání na věci z pohledu obyčejného člověka, který se snaží dobře žít, budovat hodnoty ve své domovině a je dalek nenávisti.

Mgr. Michal Panáček

Fotografie: Pavel Kraus a Martin Špelda

Lípy České Lípy

sobota 13. června 2020

Lípy v České Lípě

Po koronavirové přestávce obnovil Vlastivědný spolek Českolipska svoji činnost v sobotu 13. června procházkou po městě na místa, na kterých naši předkové i současníci vysadili národní strom lípu. S touto historií nás seznámil Ladislav Smejkal.

Lípa se od revolučního roku 1848 stala symbolem Slovanů a národním stromem Čechů. Pro naši zemi ji nejvíce zpopularizoval Bedřich Smetana v opeře Libuše. Stala se oblíbeným námětem některých spisovatelů, např. Svatopluka Čecha v románu Ve stínu Lípy nebo Vítězslava Hálka v básnických sbírkách V přírodě a Večerní písně.

Naše město má ve svém názvu slovo lípa od svého vzniku. List lípy je stylizovaně ztvárněn i na logu města.

Nejstarší lípy se u nás nachází u gotického kostela sv. Máří Magdaleny. Obě jsou památnými stromy a jsou chráněné státem. Jejich stáří se odhaduje na více než 500 let. Dlouhověkost je na nich znát, jsou už na konci svého života, začínají chátrat a mizet.

V naší zemi se začaly vysazovat v meziválečném období k výročí vzniku Československého státu. V mnoha městech je lípa z tohoto období a konají se u ní každoroční vzpomínky na rok 1918. Ne každá však má tak pohnutý osud jako ta naše. První byla vysazena na nově vzniklém sídlišti Slovanka v roce 1928. Po čtyřech letech, v bouřlivém roce 1932, plném nepokojů a provokací českých a německých obyvatel, byla zlomena. V dalším roce vysadili Češi novou lípu, která zde vydržela až do začátku války, kdy ji Němci zničili. Ta dnešní pochází z roku 1947 a byla za velkého zájmu veřejnosti vysazena 28. října. Tradice občanských setkání k výročí vzniku Československého státu byla obnovena v 90. letech minulého století. V tomto období vznikla na českolipské radnici i myšlenka sázet k výročí republiky stromy, zejména lípy. Několik se jich vysadilo a ta nejhezčí z roku 1995 se nachází nad židovským hřbitovem. Další byly zasazené např. v ulici Roháče z Dubé a v parku.

Před dvaceti lety, s blížícím se miléniem vznikla celostátní iniciativa vysázet na různých místech Česka náš národní symbol. I naše město se do ní zapojilo, dvě miléniové lípy rostou u Státního okresního archivu.

Národní strom se v České republice sázel i před dvěma lety při velkolepých oslavách stého výročí vzniku Československého státu. Za nevlídného a deštivého počasí byla vysazena i u nás u pamětní desky v Sokolské ulici, bohužel ne na vhodném místě.

Na procházce jsme se zastavili i na náměstí Osvobození, kde má zajímavou historii ne lípa ale hrušeň. Do České Lípy ji z Lidic v roce 2012 přivezl Antonín Nešpor. Její odnož pochází z hrušně, která přežila lidickou tragédii a je tam dodnes.

Lípa je mohutný strom s košatou korunou, pod níž nacházíme stín a voňavý chládek. Z květů se vaří lahodný čaj, ze dřeva se vyřezávaly oltáře a používají jej řezbáři. Staří Slované věřili, že je to posvátný strom, v němž se schovávají bohové a duchové. Proto je sázeli u nově postavených kapliček. Poutníky, kteří se u nich zastavili, osvěžil a nabil energií.

Odhalení pomníku Eduarda Steffena

čtvrtek 4. června 2020

Slavnostní odhalení busty českolipského malíře Eduarda Steffena ve čtvrtek 4. června v 15. hodin v Městském parku.

Eduard Steffen (1839-1893) přišel do České Lípy v roce 1864 a vyučoval zde téměř 30 let na Vyšší reálce i na augustiniánském gymnáziu kreslení. Šíře jeho uměleckého odkazu sahá od portrétů přes žánrové obrazy ke krajinomalbě. Maloval rovněž oltářní obrazy pro kostely v České Lípě i okolí.

Roku 1875 se aktivně podílel na založení Vysazovacího a okrašlovacího spolku, který se mimo jiné zasadil o zřízení městského parku. Při ustavení Nordböhmischer Excursions-Clubu v roce 1878 se stal jeho pokladníkem, zhotovoval čestné diplomy, pozvánky.., mnoho úsilí věnoval práci v Německém spolku (Deutsche National-Verein), který pomáhal chudým žákům a studentům.

Po jeho smrti byla 3. června 1894 odhalena v městském parku jeho busta od sochaře Richarda Kauffungena. Slavnostní odhalení bylo s hudebním programem a se slavnostními projevy předních kulturních osobností. Busta byla roku 1941 sňata v rámci sběru materiálu pro válečné účely. Naštěstí se tak nestalo a nyní je ve sbírkách Vlastivědného muzea.

TGM ve sbírce fotografií Antona Ulbrichta

sobota 29. února 2020

Letošní 170. výročí narození prvního československého prezidenta jsme si připomněli netradičním způsobem. Historik Ladislav Smejkal okomentoval soubor 32 fotografií, které jsou uložené v pozůstalosti litografa Antona Ulbrichta. Ten se do našeho města přestěhoval z rodného Varnsdorfu v roce 1901 a žil zde až do své smrti v roce 1969. Pracoval v nakladatelství Johanna Künstnera. Ve své profesi se doživotně vzdělával a postupně se vypracoval na uznávaného odborníka a vedoucího technického oddělení. Za 2. světové války, i když byl národností Němec, nebyl příznivcem Hitlera, neúčastnil se politických akcí. Byl to demokrat, který ctil prezidenta Masaryka a vytvořil sbírku jeho fotografií. Obsahuje snímky často zveřejňované i vzácné. Od poválečného odsunu jej zachránila jeho nezastupitelnost v odborné profesi, a kolegové, kteří se za něj přimlouvali, poukázali i na tuto fotografickou sbírku.

Historické nálezy minerálů z různých lokalit Českolipska

sobota 15. února 2020

Dne 15. února se uskutečnila přednáška Petra Mužáka se zaměřením na neživou přírodu. Tentokrát si tematicky připravil Historické nálezy minerálů z různých lokalit Českolipska ve sbírkách Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě a perspektivy do budoucna. Velice obsáhlé téma bylo usměrněno na několik příkladů nejvýznamnějších lokalit okresu, ale přesto si zachovalo celkem pestrou škálu jednotlivých ukázek nerostů, které patrně již nikdy běžný návštěvník nespatří. Všechny představované exponáty na fotografiích, ale i na živo, pocházejí se staré sbírky převážně z konce 80. let 20. století a jsou uloženy v depozitářích muzea. Jejich krásu proto lze vystihnout na detailech krystalů, které jsou patrné nejlépe pod mikroskopem. Hlavní mineralogický obsah pocházel z lokalit jako je např. Puchavec, Lysá skála, Pihelský vrch, Josefův vrch, Maršovický vrch, ale také přímo z okolí České Lípy, např. Špičáku, Holého vrchu, svárovské Hůrky, ad. Tyto kopce a mnoho dalších mají jedno společné, patří k vulkanickým tělesům z období třetihor obsahující dutiny a uzavřeniny, ve které převládají zejména minerály z řady tzv. tektosilikátů, nejvíce pak zeolity. To je zajímavá, ale pro studium velice obtížná skupina, která má široké využití pro člověka i v běžném životě. Řada druhů ze slavných lokalit Českolipska byla popsána pro mineralogický systém úplně poprvé a další výzkumy pokračují i v současnosti. Pro běžného návštěvníka přírody celkem nezajímavé ukázky dutinové mineralizace jsou chápány teprve tehdy, pokud jsou dobře představeny spolu s jasnými detaily krystalických tvarů, barvy a lesku.

Moskevskou ulicí za jejími domy a dávnými obyvateli

sobota 8. února 2020

Vlastivědná procházka Moskevskou ulicí

Dnešní Moskevská ulice protíná město od jeho vzniku. Byla vždy rušná, s obchůdky, hospůdkami a hrnčířskými trhy. Podle kostela sv. Kříže se nazývala Křížová (Kreuzstrasse), stejně jako brána, která zde byla v době, kdy bylo město obehnané hradbami. Ta rozdělila ulici na vnitřní a vnější. V roce 1850 byla vnější část přejmenovaná Ferdinandstrasse (na počest císaře Ferdinanda V.). V roce 1925 ji radní vrátili původní název. Vnitřní části byl název změněn v roce 1895 po smrti Franze Schmeykala, kdy byla na jeho počest přejmenovaná na Schmeykalstrasse. Názvy obou částí se dále měnily v roce 1939: vnitřní se vrátil původní název Kreuzstrasse, vnější dostala pojmenování Strasse der SA. Po válce v roce 1945 byla celá ulice přejmenovaná na Libereckou, o rok později na Moskevskou.

Podobu, jakou má dnes, získala v průběhu 19. století, zejména po velkém požáru v roce 1820. Vnitřní část zůstala typicky městská s domy a obchody, ve vnější se v době industrializace postavily tovární budovy a vily továrníků.

Z náměstí vstoupíme do Moskevské ulice podchodem u domu číslo 5. Do něj se původně vcházelo středověkým portálem z roku 1555, který je nyní umístěn na domě č. 2. Dům vlastnila rodina Sommerů, která se zabývala finančnictvím. Z této rodiny pochází první volený starosta našeho města Michael Sommer. Při císařských manévrech v roce 1899 v něm přebýval vzácný host Ferdinand d´Este.

Další domy v řadě patřily živnostníkům, kteří zde měli menší či větší krámky, ve kterých nabízeli zboží i různé služby. Např. zde byl salon pro dámy, v domě čp. 8 byl obchod s kůžemi a koženým zbožím, následovala parfumerie Josefa Mildeho a hodinářství a optika Heinricha Stroha, kde se prodávaly špičkové výrobky švýcarských firem. Nechyběla zde ani vinárna nebo hostinec. Zajímavou historií prošel arabeskami zdobený dům čp. 82 na protější straně. Vlastnil jej majitel kartounky a poslední českolipský purkmistr Adalbert Kirchberg. Je to dům, ve kterém se v roce 1826 narodil Franz Schmeykal, po kterém byla část ulice pojmenovaná. Vystudovaný právník se stal významným politikem působícím v Praze, byl zastáncem Němců a hájil jejich práva. Stál se výraznou a kontroverzní postavou. Před domem se odehrály předrevoluční události v roce 1844. V červnu toho roku byl zatčen tiskař Ignác Čáp, který dělníkům rozdával letáky nabádající ke stávce. Rozzlobení tiskaři se shromáždili před domem a žádali purkmistra, aby byl propuštěn. Při střetu s četníky došlo ke střelbě a jeden dělník byl zastřelen.

Pod tímto domem, kde je dnes parčík, bývalo Hrnčířské náměstí (Töpfermarkt), na kterém českolipští hrnčíři prodávali svoje výrobky. V první polovině 20. století zde stál pomník padlým vojákům za císaře, věnovaný zejména obětem z války roku 1866.

Vnitřní Moskevská ulice končila v místech, kde je dnes křižovatka do ulic U Synagogy a Jiráskovy. Přibližně tam stála městská brána, za níž ulice pokračovala. První rohový dům za křižovatkou vlevo patřil rodině Geppertů, odkud pocházel komik němých filmů Karl Geppert. Proslavil se hlavně v Berlíně, v České Lípě vystupoval ve slavných skečích v kině Olympia.

Nejzajímavější stavbou v této lokalitě je nejstarší kostel ve městě, kostel sv. Kříže. Byl postaven ve 14. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1389. Kdo jej nechal postavit a kdy, a také kdo byl stavitelem této gotické stavby se stanovou střechou, není známo. V roce 1469 zřejmě vyhořel, později byl obnoven a znovu vysvěcen v roce 1490. I když se mu zničující celoměstské požáry v letech 1787 a 1820 vyhnuly, přesto mu na konci 19. století hrozila kvůli špatnému stavu demolice. Naštěstí se vedení města nerozhodlo pro to „nejjednodušší“ řešení ale naopak si vyžádalo odborný posudek, který potvrdil velkou historickou hodnotu objektu. Oprava byla nabídnuta Josefu Mockerovi, který se podílel na dostavbě katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Obnovil jej částečně v gotickém a částečně novogotickém stylu. U kostela se rozkládal hřbitov, na kterém se pohřbívalo až do roku 1884. Při procházce kolem nalézáme jeho pozůstatky, stejně tak pozůstatky památníku padlým v 1. světové válce, který se stal symbolickým místem Čechů a Němců. Společně se u něj scházeli o Velikonocích až do roku 1938.

Na druhé straně ulice stojí školní budova (Moskevská 679), na které je nainstalována pamětní deska připomínající, že zde byl vězněn Jakub Arbes. Ještě než si zde v letech 1873-1874 odseděl svůj trest slavný spisovatel, sloužila budova jiným účelům. Původně zde stály 3 zchátralé dvoupatrové domy, které odkoupil Franz de Paula Elbel. V roce 1810 zde založil kartounku, kterou ve třicátých letech provozoval její další majitel Emanuel Müller. V době úpadku v roce 1850 město budovu od Müllera odkoupilo. Zrekonstruovalo ji a půl století sloužila potřebám krajského soudu, který v ní měl kanceláře i vězeňské cely. Další přestavba čekala budovu v roce 1900 a od té doby slouží školním účelům. Od roku 1901 patřila Chlapecké obecní škole, a loni to bylo sto let, co zde byla otevřena první česká škola.

I v další rozsáhlé budově se dříve potiskovaly látky. Původně zde stály dřevěné dílny, které nechal v roce 1789 postavit Severín Langer a skoro 50 let v nich provozoval kartounářství. Silně zadlužený podnik koupil v dražbě v roce 1838 Ignaz Thume. Staré budovy nechal zbourat a postavil zde novou kartounku, kterou postupně rozšiřoval dalšími přístavbami. Na konci 19. století se majitelem kartounky stal Arnold Rosenthal. Začalo zde nové, velmi úspěšné období podnikání. Nový majitel podnik zmodernizoval, po požáru v roce 1913 jej přestavěl do dnešní podoby. Tisklo se zde ručně ale hlavně strojově, a to až do koku 1938. O rok později se zde začaly vyrábět vrtačky firmy Siemens. Po válce zde strojní výroba pokračovala v podniku ČKD, který byl součástí národního podniku MEZ Náchod. Z něj se v roce 1961 vyčlenil závod Narex. Toto pojmenování se mezi lidmi udrželo dosud, i když se zde dnes už vrtačky a jiné nářadí nevyrábí.

Na protější straně si majitelé kartounek nechali postavit vily a ulici zakončuje komplex pivovaru. V roce 1698 jej nechali postavit Kounicové. V jejich majetku byl až do roku 1901, kdy jej poslední majitelka prodala spolku měšťanů. Z vrchnostenského pivovaru se stal měšťanský, v roce 1945 jej získalo město. Pivo se v něm vařilo až do roku 1948. Nějaký čas se zde stáčelo litoměřické pivo, o něco déle limonády. Rozsáhlé prostory areálu sloužily podnikům pekárny a zelenina jako sklady, obchod a kanceláře. Dnes bývalý pivovar, ve kterém se vařilo ve velkém množství kvalitní pivo, které propagoval rozesmátý červený trpaslík, patří soukromé firmě.

Magdalena Pujmanová

Sto let agrární politiky a zemědělského podnikání na Českolipsku

sobota 1. února 2020

Zemědělské podnikání na Českolipsku

V Meyerově lexikonu z roku 1840 je Česká Lípa charakterizována jako „Eine Fabrikstadt in Böhme“. Nálepku města továren v Čechách získala kvůli kartounkám, v nichž výroba potištěných látek a šátků v těch letech kulminovala. Do stínu se tak dostalo zemědělství a obchodování, tolik typické pro zdejší kraj, s tradicí sahající až do středověku.

Až do konce 19. století se zde konaly slavné jarmarky. Oblíbené byly týdenní čtvrteční trhy, které se řídily přísnými pravidly. Podle druhu zboží byli trhovci, kteří k nám přijížděli také z Litoměřicka, Boleslavska a Žatecka, rozmístěni po celém městě. Nabídka byla pestrá: mléko, máslo a další mléčné výrobky, vejce, mouka, brambory, ovoce, zelenina, živá drůbež, kůzlata, jehňata, selata. Prodej doplňovaly výrobky bednářů, rukavičkářů, řemenářů, provazníků, mydlářů, klempířů, perníkářů, tkalců, kožešníků, hrnčířů. Prodávalo se také obilí. Pro něj jezdili českolipští formani do vnitrozemí. K jeho skladování sloužily velké sýpky (jedna zůstala v Bulharské ulici). Ze sýpek se obilí rozváželo i do okolních měst a také do Lužice.

Zrušení nevolnictví v roce 1781 velmi pomohlo rozvoji podnikání v zemědělství. Sedláci se mohli vykoupit z roboty, stávali se samostatnými, měli zájem svoje podnikání zvelebovat. V tom jim pomáhal Zemědělský spolek pro okres Česká Lípa, sekce Vlastenecké hospodářské společnosti se sídlem v Praze, který byl založen v roce 1851. Členství v něm poskytovalo uživatelům značné výhody. Spolek shromažďoval informace o výnosech, s rolníky konzultoval zavádění nových strojů, šířil osvětu vydáváním brožur, které rozdával na přednáškách. Propagoval pěstování vína, které se ale neujalo. Větší úspěch slavilo pěstování chmele. Na Dubsku vznikla odrůda Dubský zelenáč, který byl velmi oblíbený. V Dubé se konaly vyhledávané chmelové trhy. Později jej zcela zlikvidovalo pěstování chmele na Žatecku.

Spolek pořádal výstavy. První se uskutečnila v roce 1853 a navštívil ji excísař Ferdinand I. Velká výstava se konala na Ptačí louce v roce 1867. Na ni se vystavoval i dobytek, jehož chov se zde velmi rozvinul.

Význam zemědělství na Českolipsku stoupl přestěhováním střední zemědělské školy z Libverdy u Děčína v roce 1879 do usedlosti Růžový dvůr. Zpočátku dvouleté studium mělo teoretickou výchovu doplněnou praktickou výukou polního hospodářství na přilehlém pozemku, na kterém byly i stáje s dobytkem. Školní kuratorium se spolu se Zemědělským spolkem zasloužilo o stavbu nové školy pod Špičákem, do které se žáci i studenti přestěhovali v roce 1894.

Zásluhou spolku vznikaly různá družstva, např. osevní u uhelného nádraží, které členům zajišťovalo kvalitní osiva a hnojiva. Drobným rolníkům se osvědčilo členství ve strojním družstvu, které z vložených prostředků podílníků nakupovalo a půjčovalo stroje. Velmi důležité bylo družstvo pro povznesení dobytkářství. To mezi členy šířilo osvětu o nových trendech v plemenářství, zušlechťování dobytka, zajišťovalo obecní kozly a býky, veterinární prohlídky, poskytovalo rady proti chorobám. Stopy na Českolipsku zůstaly dodnes po družstvu mlékařském. To vybudovalo několik mlékáren, ve kterých se se vyrábělo máslo (ve Velkém Grunově velmi kvalitní, 3x získalo cenu za kvalitu) a další mléčné výrobky včetně měkkých kořeněných sýrů, které byly velmi žádané, byla to oblíbená pochoutka k pivu.

Na konci 19. století zakládal Zemědělský spolek družstevní záložny, do kterých si rolníci ukládali na čtyřprocentní úrok peníze. V České Lípě vznikla i druhá největší pojišťovna v Čechách Agrária. Byla založena v roce 1846 a první kancelář sídlila v přízemí dnešního českolipského muzea. Rolníkům pojišťovala majetek a nabízela jim různé pojistky, např. proti požárům stodol a dalším živelným pohromám.

Po 1. světové válce a vzniku Československého státu bylo nutno se vyrovnat s novými podmínkami a problémy, které vznikly v zemědělském sektoru. Nejlepší ochranu mohla poskytnout politická strana, která by chránila a prosazovala zájmy jednotlivých družstev a jejich členů. Již 17. listopadu 1918 byla v České Lípě založena politická strana Svaz rolníků (Bund der Landwirte), která se ve zdejším politickém okresu starala o 53 rolnických spolků. Ústředí sídlilo v dnešní ulici Paní Zdislavy čp. 298 a zde vznikla v roce 1919 i první redakce časopisu Deutsche Landpost, který vycházel ve velkých nákladech. Brzy se ústředí strany i redakce časopisu přestěhovalo do Prahy a jako celostátní strana byla založena v roce 1920. V České Lípě v této straně pracovalo mnoho schopných rolníků i politiků, např. poslanec Franz Heller, rolník a starosta Stružnice Franz Peterle, generální sekretář strany Raimund Graf.

Byla to strana aktivistická, která měla k Československu pozitivní postoj a odmítala separatismus sudetských oblastí. To až do roku 1935, kdy se předsedou strany stal Gustav Hacker a společně se stranou Německých Křesťanských demokratů a Německou stranou živnostenskou vstoupila v roce 1938 do Henleinovy SdP.

Zemědělství se na Českolipsku rozvíjelo na vysoké úrovni a v některých etapách jeho vývoj přesahoval rámec regionu. V posledních dvou desetiletích 19. století se stalo jednou z kolébek moderního politického agrárního hnutí.

Magdalena Pujmanová

Českolipské stopy v Bavorsku

sobota 25. ledna 2020

Českolipské stopy v Bavorsku

Po 2. světové válce se takřka 2 miliony odsunutých Němců usadily v Bavorsku. Důvodů bylo několik. Bavorsko bylo válkou oproti průmyslovým oblastem relativně málo postižené, zemědělský ráz krajiny sliboval, že zde nebude panovat bezprostřední hlad. Pro odsunuté z Pošumaví a západních Čech měli Bavoři podobnou mentalitu.

Většina z nově se v Bavorsku usídlivších zde měla krušné začátky. Místní obyvatelé na ně pohlíželi nevraživě a docela se sžít a překonat všechny překážky se podařilo mnohdy až v další generaci. Na druhou stranu se střední generace odsunutých Němců dokázala ve snaze zajistit své blízké emancipovat a založit si vlastní podniky. Sudetští Němci, kteří tvořili po roce 1945 dvacet procent bavorské populace, se tak významně podíleli na poválečném bavorském hospodářském zázraku.

Touha po domově, kde prožili své mládí a dětství, a který byl nedostupný, byla pro ně společným poutem, kvůli kterému začali sudetští Němci zakládat krajanské spolky a rovněž obnovovat ty předválečné, které fungovaly ve staré vlasti. Vznikaly krajanské časopisy. Spolky začaly shromažďovat různé předměty, které jim připomínaly domov, listiny dokládající jejich původ a zakládat alba, ve kterých jsou pečlivě popsané fotografie. Postupně v některých bavorských městech vznikala muzea a archivy českých měst (mj. České Lípy či Mimoně). V šedesátých letech mnozí navštívili svůj bývalý domov a někteří se od té doby vracejí pravidelně.

Společensky se stýkali a udržovali zvyky z domova také krajané z České Lípy. Velmi aktivní v tomto směru byli manželé Hellerovi. Dr. Viktor Heller se společně s manželkou Helgou dlouhá léta starali o vydávání českolipského krajanského časopisu Leipaer Heimatbrief, který ještě pod jiným vedením vycházel od roku 1948. Díky činnosti manželů Hellerových začal v jejich domě vznikat archiv a knihovna, vztahující se k dějinám a kultuře českého pohraničí s důrazem na Českolipsko. Lidé napojení na dodnes vycházející časopis Leipaer Heimatbrief se v České Lípě každoročně scházejí.

Jejich skupina měla již od devadesátých let velký zájem o setkávání s vlastivědnými pracovníky českolipského muzea a archivu i s představiteli města. Za muzeum jim vždy věnoval nejlepší péči historik Ladislav Smejkal. K němu se v posledních letech přidal i Tomáš Cidlina, který asi před dvěma lety začal mezi krajany provádět výzkum za užití metod orální historie. Na jeho výzvu v krajanském časopise odpověděl asi tucet rodáků z České Lípy. Díky rozhovorům a dopisování s nimi se daří sbírat celou řadu poznatků o válečné i předválečné České Lípě. Jejich životní příběhy a postoje se nedají paušalizovat, jsou rozličné a velmi zajímavé.

Paní Helga Heller pozvala Tomáše Cidlinu ke studiu v „českolipských“ pracovnách svého domu v Pasově na základě předcházející korespondence a letního setkání v Regensburgu. Historik se vydal do Bavorska na podzim minulého roku s pečlivě naplánovanou cestou po bavorských městech, ve kterých se měl setkat se svými respondenty a upřesnit si jejich osudy a nasbírat další materiály.

Nejdříve se zastavil ve starobylém Regensburgu. Zde se setkal s Dr. Wenzelem, který pochází z rodu lékařů a lékárníků působících v České Lípě. Narodil se v roce 1925, v 18 letech narukoval do Wehrmachtu a bojoval na východní frontě. Za dramatických okolností přešel na konci války do amerického zajetí, ve kterém byl takřka dva roky. Potom se usadil v Regensburgu a vystudoval medicínu.

Další cesta vedla do Pasova za paní Heller roz. Lippert, která se narodila v České Lípě v roce 1928. Po konci války byla posílána na práci na statky v okolí České Lípy. Ve městě tak nebyla osudového
14. června, kdy byl její matce doručen rozkaz k vysídlení. Když Helga 15. června večer přijela z Bezdězu do České Lípy, našla zamčený prázdný dům, do kterého již nemohla vstoupit. Její matka byla téhož rána vyhnána pěšky z města společně s dalšími obyvateli České Lípy.

Další zajímavé setkání Tomáše Cidlinu čekalo v Tutzingu u Helgy Wilms roz. Graf, spolužačky a přítelkyně paní Heller. Její otec spoluzaložil v České Lípě Bund der Landwirte (Německou agrární stranu). Byl to antifašista, který rozpoznal zvrácenost nacistické ideologie a veřejně před ní varoval. Aby si zachránil život, musel v roce 1938 odejít s československými vojáky. Zbytku rodiny nastaly po celou válku krušné chvíle. V květnu 1945 se jejich otec vrátil z pražského exilu. Nikoliv na dlouho: i když byl antifašista, byl hlavně Němec a 15. června musel i on se svou manželkou a dcerou odejít s dalšími 5000 pěšky do Waltersdorfu.

Poslední setkání se uskutečnilo v klášteře ve městě Ettal. Zde přijal Tomáše Cidlinu páter Angelus Waldstein, který se narodil na zámku v Doksech. Co se děje na Českolipsku jej zajímá, a zejména jej těší současné dění kolem dokeského zámku. Dříve rád cestoval, Českou Lípu a Doksy pravidelně navštěvoval, nyní město a dění v něm sleduje nadále díky internetu.

Po zastávce v alpském Ettalu následoval návrat s ještě jednou zastávkou v Pasově u paní Heller. Ta českolipským badatelům věnovala několik publikací se vztahem k České Lípě a severním Čechám a hlavně několik alb naditých fotografiemi České Lípy a jejích obyvatel. Všechny fotografie precizně urovnané a popsané se staly novou, dosud neznámou studnicí studijního materiálu o dějinách města. Prostudovat a roztřídit je bude jistě zajímavý, ale zdlouhavý proces, na jehož konci se návštěvníci muzejních akcí mohou těšit na jejich zveřejnění na výstavách, přednáškách nebo v publikacích. Materiály z Bavorska mimo jiné dokládají, nakolik se místním odsunutým Němcům dařilo udržet svoji kulturu, pospolitost a identitu. O tuto identitu už naopak ztrácejí mnohdy zájem děti a vnuci lidí, kteří si obraz starého domova dosud úzkostlivě udržují. V tomto okamžiku jsou českolipské paměťové instituce jako archiv a muzeum těmi, které jejich odkaz vděčně začleňují do svých sbírek.

Mgr. Tomáš Cidlina
Magdalena Pujmanová

Vývoj podoby města Česká Lípa v letech meziválečných

sobota 11. ledna 2020

Střípky z České Lípy meziválečné

Po 1. světové válce se počet obyvatel zmenšil, žilo zde méně než 13000 obyvatel. Bylo to vinou válečných událostí i španělské chřipky. Brzy se však tento stav změnil, na Českolipsko se ve dvacátých letech přistěhovalo více než 3000 obyvatel, nejvíce Čechů z vnitrozemí, kteří zde začali pracovat především na úřednických místech u Československých drah, na poště, u krajského soudu.

Na počátku dvacátých let už byly překonané nejsvízelnější problémy, které přinesl válečný konflikt. Zlepšilo se zásobování, byl potlačen odpor Němců, město se začalo rozvíjet. Státní a soukromé železnice, vybudované v průběhu 19. století, se sjednotily do Československých drah a Česká Lípa se pyšnila křižovatkou šesti železničních tratí. Silnice, rovněž vybudované v 18. století, byly prašné a štěrkové. Rozvíjející se automobilismus si vynutil vydláždění města, které bylo provedeno důsledně a kvalitně rumburskou žulou (dodnes je můžeme v asfaltových dírách vidět). První řidičský průkaz byl v našem městě vystaven v roce 1904. Až do 1. světové války po městě moc aut nejezdilo. Na pohlednicích z té doby se sice automobily objevují, ale jsou tam vkopírované, neboť fotograf zřejmě neměl čas ani chuť čekat na přijíždějící vůz. Rozvoj automobilismu začal až za války, ve dvacátých letech se ve městě objevila první benzínová pumpa (v bývalé Wedrichově kartounce naproti kostelu sv. Maří Magdaleny). Nákladní dopravu začal provozovat povozník Tielsch, který na přelomu století spolupracoval se železničními společnostmi a dovážel materiál na jejich výstavbu, např. i na stavbu viaduktu v osadě Karba. Konkurovat mu začal obchodník Kühnel. Ten si postavil obchod i se servisem v Mánesově ulici (dnes se zde prodávají vozy značky Citroën) a prodával žádané nákladní automobily značky Praga, a také osobní auta. První parkoviště ve městě vzniklo u rozšířené silnice kostela Sv. Kříže. Rozvíjející se automobilismus přinášel nové poznatky a potřeby, které musela radnice řešit a vydávat nařízení. Zakázala např. oblíbené pohřební průvody ulicí Jindřicha z Lipé, která se stala hlavní dopravní tepnou. Autům nevyhovovaly ulice s ostrými rohy (např. u Unionky). Už v té době se plánoval a řešil obchvat kolem města (který není dodnes vyřešen). Městská autobusová doprava se začala rozvíjet až v roce 1927, první linka vedla z Lad na hlavní nádraží přes Mariánskou ulici a náměstí. Druhá linka vedla z Dubice přes hlavní nádraží do Staré Lípy. To je základní páteřní síť, kterou město provozuje dodnes. Vznikaly nové služby, např. hoteliéři si pronajímali auta, která půjčovali hostům na výlety. Hotelů a ubytovacích zařízení bylo ve městě dvacet, jejich služeb využívali např. obchodní cestující.

Po válce trpělo město nedostatkem bytů. Radnice nechala vyprojektovat sídliště komunálních bytů, které měly stát mezi Mánesovou a Kozákovou ulicí. Z tohoto projektu byl postaven pouze nárožní dům (Mánesova 910). Později si lidé začali stavět domy na Slovance, to zejména Češi, Němci pak na Kopečku.

I když u nás žili Češi ve velké menšině (ve třicátých letech tvořili pětinu obyvatelstva), dokázali se prosadit. Byla otevřena česká škola i gymnázium. Nově postavený hotel Merkur se stal střediskem jejich společenského života. Zde vystupoval např. divadelní ochotnický spolek Jirásek. Zejména čeští učitelé byli zapálení vlastenci. Bohumil Kinský, který se věnoval turismu a fotografování, vytvořil soubor 207 snímků o Českolipsku s obsáhlým komentářem. Tento projekt vlastivědného charakteru přesahuje hranice regionu. Další významný učitel Josef Maštálko se stal školním inspektorem českých škol v severních Čechách.

K bontonu tehdejší života patřilo navštěvovat muzeum, které se i v malých městech stávalo střediskem vlasteneckého uvědomění Čechů i Němců. V České Lípě vzniklo první městské muzeum v roce 1900. Navázalo na sbírky vlastivědného spolku Excursions-Club, který je měl uložené ve školní budově (dnes je zde Obchodní akademie). Z nich vytvořil Muzejní spolek na radnici v prvním patře expozici, do které se začleňovaly předměty, které do muzea lidé přinášeli. Až do konce války sloužilo muzeum veřejnosti. Avšak po ní byly exponáty uloženy na půdu, část jich byla vrácena majitelům, velká část rozkradena a zničena. Městské muzeum zaniklo. Tuto „ostudu“ se snažil napravit archivář Karl Bienert, z jehož popudu vzniklo nové městské muzeum v Červeném domě. Ještě předtím byla budova opravena. Datum slavnostního otevření muzea v roce 1933 se shodoval s 350. výročím vzniku tohoto renesančního skvostu, kterým se naše město může chlubit.

Magdalena Pujmanová