Vlastivědný spolek Českolipska

• Peripetiemi a serpentinami orální historie na Českolipsku

• Geoturistika v bývalém vojenském prostoru Ralska


Peripetiemi a serpentinami orální historie na Českolipsku

sobota 21. ledna 2023

Peripetiemi a serpentinami orální historie na Českolipsku

Orální historie je poměrně mladá kvalitativní výzkumná metoda používaná ve společenských vědách. Formou otázek získává výzkumník, který musí být dobrým posluchačem, v odpovědích pamětníků z řad elity, významných osobností i obyčejných lidí jejich osobní prožitky, individuální sdělení a vnímání událostí historických i každodenních. Je to věda založená na subjektivních pocitech, která příběhem doplňuje jinak strohá fakta písemných pramenů. Vznikla v USA v první polovině 20. století. Počátky české orální historie sahají do 60. let minulého století, významně se začala rozvíjet v 90. letech zásluhou zejména Miroslava Vaňka, který se zabýval sběrem příběhů lidí působících v disentu a také zaznamenával prožitky aktérů i obyčejných lidí při sametové revoluci. Pro náš region jsou významné sběry příběhů českého pohraničí historika Matěje Spurného a práce Barbory Spálové mapující religiozitu obyvatel Lužických hor.

V českolipském muzeu se nachází soubor karet, na kterých jsou přepsané rozhovory popisující počátky dělnického hnutí, útlak a vykořisťování pracujících (např. sklářů) nebo podobu protifašistického odboje na Českolipsku (např. popis schůze ve Cvikově, kde měl řečnit Konrád Henlein). Podle vyjádření bývalého ředitele muzea Břetislava Vojtíška byly tyto sběry nařízené OV KSČ. Jsou tendenční a ideologicky ovlivněné ale i ony jsou určitým pramenem poznání. Ve stejné době, tedy v době totality, vznikaly i další sběry pamětníků, zaznamenávali je např. kronikáři. Ti chodili za zejména starými lidmi a sepisovali jejich příběhy (např. Jiří Šukal v Holanech).

Tomáš Cidlina se orální historii věnuje více než deset let. Dosud se zabýval několika okruhy. Tím prvním byly zpovědi nejstarších lidí v regionu, kteří žili na Českolipsku ještě před válkou (většinou děti státních zaměstnanců). Zajímaly ho jejich vzpomínky na mobilizaci v roce 1938, stěhování do vnitrozemí, 2. světovou válku a poválečné období.

Další zpovídanou skupinou byli lidé, kteří na Českolipsko přišli po odsunu Němců. Většina těchto pamětníků sem přišla v dětském věku, sdělili tedy vzpomínky svoje, rodičů a toho co se v rodinách tradovalo.

Velmi zajímavý sběr vznikl v rámci příprav výstavy Adepte cechu Hubertova, která se v českolipském muzeu uskutečnila v roce 2013. Oslovení myslivci a hajní byli skvělí vypravěči a poskytli i několik příběhů myslivecké latiny. To byl zajímavý aspekt ve výzkumu, protože tímto se dotkl práce někdejších písmáků, kteří v 19. století sbírali a zapisovali lidovou slovesnost. Mezi oslovenými pamětníky byli i ti, kteří měli možnost vstupovat do vojenského prostoru Ralsko a popsali svoje zkušenosti s důstojníky i obyčejnými vojáky Sovětské armády.

V letech 2015-2016 oslovil Tomáš Cidlina muzikanty, kteří se pohybovali v českolipském big beatovém hnutí. Už dříve se tímto tématem zabýval učitel a novinář Milan Bárta, který v magazínu Lípa zveřejňoval rozhovory s těmito lidmi. Na přání několika lidí, kteří se v nezávislé kultuře v 60. a 70. letech minulého století pohybovali, vznikla kniha Českolipská satisfakce.

Velmi zajímavé vzpomínky jsou zaznamenány od odsunutých Němců. Ti se po válce v nové domovině začali sdružovat, dodnes vydávají časopis a od 90. let přijíždějí jednou za rok do České Lípy. Tomáš Cidlina nejdříve navštívil několik smíšených rodin. Citlivé téma česko-německých vztahů, kdy jejich předkové byli perzekvováni za války i po ní v nich však zanechalo pocit křivdy. Byli sdílní, ale na mikrofon mluvit nechtěli. Bývalí krajané byli naopak šťastní a byli rádi, že je o ně zájem. Vznikl tak nesmírně zajímavý sběr pamětí popisujících život německých rodin v předválečné České Lípě, divoký i organizovaný odsun v letech 1945 a 1946 a jejich další osudy v Německu. Výstupem tohoto bádání je kniha Leipsche, která vyšla v roce 2022 v českém i německém jazyce.

Průběžně se také Tomáš Cidlina zajímá o další fenomén Českolipska - těžbu uranu. Ta sem přivedla rodiny z celého bývalého Československa. Byli to lidé z řad inteligence, středních vrstev, také „nepřátelé státu“ a bývalí vězňové. Na Českolipsko se přestěhovaly rodiny obyčejných lidí za vidinou slušného výdělku a získání bytu, které se hojně stavěly a zcela změnily tvář zdejší krajiny, stejně jako těžní věže a těžbou zničená krajina. Jejich vyprávění je svérázné, mnohdy drsné, přesto velmi zajímavé.

Českolipsko zažilo v minulém století několik vln migrací. V roce 1938 odešlo mnoho Čechů, po válce byli odsunuti Němci, které nahradili Češi z vnitrozemí. Těžba uranu v 70. letech sem přivedla další vlnu lidí obyčejných i svérázných. Fenomén Českolipska je nutné doplnit i usazením se Sovětské armády do vojenského prostoru Ralsko. Po jejich odchodu se uskutečnila zatím poslední migrace – do opuštěných vojenských objektů se nastěhovali Volynští Češi. A to je další skupina, na kterou se v současnosti historik Tomáš Cidlina zaměřuje. I jejich vzpomínky mohou doplnit jinak mnohdy strohé (ale velmi potřebné) studie dějinných událostí našeho regionu.
Téma orální historie, doplněné čtenými ukázkami a zvukovými nahrávkami, přilákalo 30 zájemců.

Magdalena Pujmanová


Geoturistika v bývalém vojenském prostoru Ralska

sobota 07. ledna 2023

Na Českolipsku se nachází zajímavé přírodní území o rozloze 250 km2, které dlouhá léta sloužilo pouze armádním účelům. Bývalý vojenský prostor Ralsko byl již v 18. století využíván jako vojenské cvičiště. Po roce 1938 ho z větší části zabrala německá armáda. Po 2. světové válce bylo odsud odsunuto německé obyvatelstvo, které zde žilo ve velké většině. A protože bylo rozhodnuto předat toto území Československé armádě, byli vystěhováni i Češi. Prázdné domy, statky i kostely chátraly tak, že se z nich časem staly ruiny, a stávaly se z nich cvičné cíle a dopadové střelnice. Do devadesátých let minulého století tady zaniklo 17 vesnic. V roce 1968 se zde usadila sovětská armáda. Po jejím odchodu v roce 1991 musela být provedena rozsáhlá sanace od munice, chemických látek a některé chátrající objekty musely být strženy. K přírodě se vracející území se stalo atraktivní pro přírodovědce, kteří zde začali provádět své průzkumy. Dlouho se debatovalo, jak tento prostor dále využívat. Nakonec bylo rozhodnuto vybudovat zde turistickou oblast. Z geologického, zoologického i botanického hlediska je toto území paradoxně jedinečné. Kdysi obdělávaná pole jsou dnes zarostlá lesy. V krajině se vyskytují skalní útvary, některé obsahující i důkazy o geologické minulosti, např. fosilie z dob svrchnokřídového moře. Při výstupech na jednotlivé kopce jsme obdarováni nezapomenutelnými výhledy do Ralské pahorkatiny. Cestou na ně můžeme narazit i na vzácné rostliny, např. divoké orchideje. Oblast je protknutá soustavou rybníků, nachází se zde kaňony, rašeliniště, štoly, ve kterých se těžila železná ruda a lomy, kde se lámal stavební kámen. Kolem hory Ralska a Vranovských skal vznikly přírodní rezervace, přírodní památkou jsou Meandry Ploučnice u Mimoně, přírodní rezervací Hradčanské rybníky a národní přírodní památkou jsou Jestřebské slatiny.

Od roku 2013 tento prostor využívá geoturisticky Geopark Ralsko. Ve svém mottu „Krajinou zaniklých obcí, železné rudy a pískovce bez bariér“ je shrnuto to nejdůležitější, o co se správci parku snaží. Jejich poslání vychází z Charty národních geoparků, které se staví šetrně k přírodě a kulturním hodnotám a chce posílit ekonomický rozvoj regionu založený na šetrné turistice a pozitivní prezentaci. Vytvořili spoustu programů, naučných stezek, pořádají festivaly, workshopy a semináře. Akce nabízejí široké veřejnosti a školám, které jich hojně využívají a se zkušenými průvodci se vydávají na výlety, na kterých jsou upozorňováni na zajímavosti, kolem kterých procházejí a kterých by si jinak ani nevšimli. Občas je i dovedou na místa, kam se turisté nedostanou. Takto mohou navštívit např. štoly pod Děvínem. V bývalém vojenském prostoru se nemusíme pohybovat jenom pěšky, jsou zde ideální podmínky pro cykloturistiku, bruslení a sjíždění na lodi. Velmi oblíbený je kroužek Geolovci. Ti se s průvodcem vydávají na výlety i do míst, do kterých se běžný návštěvník nedostane. Jak název napovídá, jsou to lovci, a proto jejich průvodci plánují trasy, na kterých si mohou „ulovit“ např. i fosilie nebo zajímavé minerály.

Zajímavou přednášku Petra Mužáka doplněnou krátkými dokumenty a ukázkami zkamenělin, navštívilo 59 zájemců. Mnohým se stala inspirací na jarní až podzimní výlety, na které se už teď těší.

Magdalena Pujmanová, Petr Mužák