Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

ABERT, Georg Johann

1774 - Sosnová
1856 – Sosnová

alchymista

Žil v Sosnové-Lesné v Kamenném domě, zabýval se alchymií. V jeho vlastnictví byly tisky z oboru středověké medicíny a farmacie.

Literatura
Vojtíšková, Marie: Čaroděj nebo alchymista v Sosnové. Tajemný muž hledal výrobu zlata. Českolipský deník, roč. 6, 3. 1. 1998.
Mařas, Tomáš: Sosnová - Podivný alchymista na volné noze. Českolipský deník, roč. 19, č. 36, 12. 2. 2011, s. 3.
Daniel, Bohumil: Sosnová. O historii, přírodě a lidech naší obce Sosnová u České Lípy, Sosnová 2019, s. 116–122.

ABERT, Johann Josef

20. září 1832 – Kochovice u Hoštky (jinde se uvádí 21. září)
1. dubna 1915 – Stuttgart, Německo

hudební skladatel, kapelník

Vokalista u augustiniánů v České Lípě. Studoval na konzervatoři v Praze, žák V. J. Tomáška. Kapelník dvorní opery ve Stuttgartu. Pozdně romantický skladatel, napsal několik oper s historickými náměty (opera Astorga dávána i v Praze), symfonií a písní.

Literatura
Paudler, Amand: Joh. Josef Abert aus Kochowitz, MNEC 4, 1881, s. 95–96.
Hantschel, Franz: Totenschau. Das „Neue Wiener Tagblatt“ meldete am 3. April 1915, MNEC 38, 1915, s. 106.
Československý hudební slovník I. díl, s. 17.
LaS: Dne 21. září 1832... Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 221, s. 16.

ADAM, Johann Hermann

22. listopadu 1812 – Jiříkov u Šluknova
28. ledna 1890 – Česká Lípa

obchodník

Obchodník se sklem a majitel rafinerie skla v Polevsku čp. 98. Roku 1851 byl starostou v Polevsku, v letech 1861–1882 poslancem zemského sněmu. V roce 1879 se odstěhoval do Prahy a později do České Lípy.

ADAMIČKA, Miloš

25. listopadu 1872 – Riegersburg, Rakousko
25. listopadu 1946 – Praha

pedagog na lesnických školách v Bělé pod Bezdězem a v Zákupech

Literatura
Novotný, Gustav: Československé střední lesnické školství a ředitel Miloš Adamička (1872–1946).
Zprávy lesnického výzkumu, sv. 46, 2001, č. 4, s. 239–249.

AHNE, Gustav

12. února 1861 – Kamenický Šenov
21. září 1925 – Kamenický Šenov

malíř skla

Nejstarší syn Josefa Ahneho. Spolu s bratrem Theodorem (1863–1907) se vyučil u otce a na šenovské odborné škole. Od roku 1884 měl vlastní dílnu, v letech 1886–1896 učil na šenovské sklářské škole malbu skla. Po roce 1896 pracoval výhradně jako malíř skla, specializoval se na figurální motivy. Od roku 1899 měl dílnu ve svém domě. Roku 1900 podnikl se svým žákem, absolventem uměleckoprůmyslové školy ve Vídni Rudolfem Hanischem cestu do Petrohradu, kde získal pro severočeské sklárny zakázku na dekoraci skleněného pavilonu pro světovou výstavu v Paříži. Postupně převzal i dílny svých bratrů Alfreda a Theodora, rozšiřoval výrobu. Od roku 1912 se na vedení rodinné firmy podílel i jeho syn Willi. Byl členem městské a školní rady, působil ve výboru sklářské odborné školy, přes 30 let byl předsedou šenovského Turnvereinu. Psal krátké povídky a básně v místním dialektu.

Literatura
Aus Heimatlichen Bergen, roč. 40, 1935, s. 55 an.
Pazaurek, Gustav: Deutsche Fayence – und Porzellan – Hausmaler 2, Leipzig 1935.
Biografický slovník českých zemí. Praha, 2004, s. 47.
Braunová, Helena: Malíři skla z rodiny Ahne, Kamenický Šenov, Sklářské muzeum 2019 (katalog výstavy), s. 6–7.

AHNE, Josef

26. března 1830 – Nová Oleška (obec Huntířov, okres Děčín) (někde uvedeno 26. května)
12. prosince 1909 – Kamenický Šenov

malíř skla

Vzdělával se u Emanuela Hesseho v Kamenickém Šenově, roku 1851 si otevřel vlastní dílnu v domě nevlastního otce, skláře Franze Horna. 18. srpna 1857 se oženil s Emilií Kittelovou. V letech 1856–1863 se vzdělával na nedělním studiu kreslení u Jana Dvořáčka. Většinou pro firmu Ignáce Allmanna maloval sklo květinovým, figurálním i ornamentálním dekorem. V 60. letech 19. století zřídil vlastní vzorkovnu. Zúčastnil se světových výstav ve Vídni (1873) a v Paříži (1878), kde získal bronzovou medaili. V roce 1897 se účastnil pražské Vánoční výstavy německých výtvarných umělců v Čechách. Roku 1853 spoluzakladatel šenovské Hotelové a zásobovací společnosti, člen mužského pěveckého sboru, mecenáš Turnvereinu. Synové Alfred, Gustav a Teodor pokračovali v rodinné tradici výroby a malování skla. Roku 1923 byla jeho dílna prezentována na výstavě při otevření muzea v Kamenické Šenově.

Literatura
Literatura:
Hantschel, Franz: Totenschau. In Steinschönau starb am 12. Dezember 1909..., MNEC 33, 1910, s. 78–79.
Biografický slovník českých zemí. Praha, 2004, s. 47.
Braunová, Helena: Malíři skla z rodiny Ahne, Kamenický Šenov, Sklářské muzeum 2019 (katalog výstavy), s. 4–5.

ALBER Gottlob

6. září 1846 – Ludwigsburg, Německo
20. března 1927 – Brno

architekt, městský stavitel

Před rokem 1880 se přistěhoval do Varnsdorfu a začal navrhovat stavby v okolí. V roce 1883 byla podle jeho návrhu na náměstí v České Lípě postavena budova spořitelny (dnešní pošta). Dále se podílel na přestavbě radnice v letech 1884-86. Vstupní kapli na hřbitově rovněž postavili podle jeho návrhu v roce 1884. Dále je podepsán pod rozhlednou na vrchu Špičák (1885). V polovině 80. let 19. století přesídlil Gottlob Alber z Varnsdorfu do Brna, kde spolu s H. Schmidtem založil firmu Schmidt & Alber. Stal se městským stavitelem a architektem v Brně a zůstalo zde po něm mnoho staveb soukromých i nájemných domů, školy, vilové čtvrti i Ústředního hřbitova města Brna.

Literatura
Tagesbote (Brünn), 24. 3. 1927
Zatloukal, Pavel: Brněnská architektura 1815–1915, 2006.
Laštovičková, Věra: Cizí dům? / Ein fremdes Haus? In: Architektura českých Němců 1848–91 / Die Architektur der Deutschböhmen 1848–91, 2015.

ALBÍN Vrchbělský, Jan Akron

kolem roku 1525 – asi Vrchbělá u Bělé pod Bezdězem
asi 1551 – Praha

humanista, překladatel

V roce 1548 se stal bakalářem pražské univerzity, byl správcem školy u sv. Štěpána na Novém Městě pražském. Stýkal se s Janem starším Hodějovským z Hodějova, s Vítem Traianem z Chotěřiny. Přeložil větší část textů souboru Ezopa mudrce život... Překládal bajky Ezopovy i jiných autorů z řečtiny i německých překladů, rozprávky Brantovy a facetie Poggiovy (směšná vyprávění se smyslným obsahem). Jím přeložený soubor bajek byl nejrozsáhlejším dílem české zábavné prózy 16. století. Byl vytištěn až po jeho smrti v Güntherově tiskárně v Prostějově (odtud Prostějovský sborník) roku 1557.

Literatura
Biografický slovník českých zemí. Praha, 2004, s. 55.

ALTMANNOVÁ, Anna, rozená Urbantschik

15./17. listopadu 1851 – Česká Lípa
9. března 1941 – Tuchomyšl (někde uvedeno 1937)

sociálnědemokratická politička

Organizátorka stávky českolipských přadláků, jako jediná žena byla delegátkou hainfeldského sjezdu v roce 1888–1889. S otcem Antonem Urbantschikem (v Lexikon Urbanski), který byl předsedou německého Dělnického vzdělávacího spolku (Arbeiterbildungsverein) v České Lípě, se účastnila práce v dělnickém hnutí. Poprvé veřejně vystoupila v roce 1866 ve Františkově nad Ploučnicí. Od roku 1876 vystupovala jako řečnice na dělnických shromážděních. Roku 1877 se provdala, roku 1886 se odstěhovala do Benešova nad Ploučnicí. Roku 1889 se zúčastnila mezinárodního kongresu socialistů v Paříži. V červnu 1890 se ve Vídni zúčastnila zakládající schůze Vzdělávacího spolku dělnic v Rakousku, v roce 1890 byla přítomna sjezdu dělnických žen ve Vídni. Zasazovala se o zlepšení sociálního postavení žen a o přiznání volebního práva.

Literatura
Gedenkbuch zwanzig Jahre österr. Arbeiterinenbewegung, ed. A. Popp, 1912, s. 23 n.
Werk und Wiedehalle, 1964.
Sudetenjahrbuch 1971, s. 15.
Biographisches Lexikon der Geschichte der böhmischen Länder I. München–Wien, 1979.
LaS: Průkopnice socialismu Anna Altmanová. Nástup, roč. 33, 1983, č. 10.
LaS: Historie bojů za emancipaci žen… Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 267, s. 11.
Biografický slovník českých zemí. Praha, 2004, s. 67.

ALTSCHUL, Jakob

14. února 1843 – Česká Lípa
6. dubna 1940 – Vídeň, Rakousko

právník

autor rozsáhlé právnické literatury, lyricko–epický básník, spisovatel a literární teoretik.

Literatura
Smejkal, Ladislav: 14. 2. 1843 se v České Lípě narodil... Městské noviny, 2008, č. 3, s. 10.
http://www.prijmeni.cz/osobnost/544377/jakob_altschul (cit. ke dni 20. 10. 2015)
Cidlina, Tomáš: Villa Hrdlička, Česká Lípa 2017, s. 45.

ANDERS, Josef

10. ledna 1863 – Kletečná
26. dubna 1936 – Česká Lípa (někde uvedeno 25. dubna)

učitel, botanik, ředitel chlapecké měšťanské školy

Vystudoval reálku a učitelský ústav v Litoměřicích, maturoval v roce 1889. Byl učitelem na venkovských školách na Litoměřicku a Českolipsku, na měšťanské škole v České Lípě, od roku 1919 byl ředitelem dívčí měšťanské školy v České Lípě. Roku 1926 byl předčasně penzionován. Sběratel a znalec lišejníků, přední evropský odborník na dutohlávky (Cladinia). Vydával exsikátovou sbírku lišejníků. Autor průkopnické práce o ekologii lišejníků při osídlování pískovcových skal (Beiträge zur Besiedlungsökologie der Flechten, in: Beihefte zum Bot. Zentralblatt, 55 B., 1936), roku 1906 vydal monografii o lišejnících střední Evropy (Die Strauch– und Blattflechten Nordböhmens, 1936; Die Strauch– und Laubflechten Mitteleuropas, Jena 1928). Byl členem Excursionsclubu, přispíval do spolkového časopisu Mitteilungen des Nordböhmischen Excursionsclubs.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 639.
Klement, O.: Natur und Heimat 7, 1936, s. 33n.
Mattick, F.: Berichte der Deutschen Botanischen Gesellschaft 54, 1936, s. 93 n.
Mell, Kamillo: Totenschau. Josef Anders, MNEC 59, 1936, s. 68–72.
Lotos, 85, 1937.
Sudetendeutsches Jahrbuch 1937.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder I, München–Wien 1979.
Klášterský, J. – Hrabětová-Uhrová, A. – Dida, J.: Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In: Severočeskou přírodou, appendix I, 1982, s. 89.
Biografický slovník českých zemí. Praha, 2004, s. 87.
LaS: Josef Anders… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 97, s. 14.

ANDRES, Zdeněk

21. května 1932 – Havlíčkova Borová (okres Havlíčkův Brod)
10. března 2012 – Nový Bor

sklářský technolog, huťmistr, historik sklářské výroby a obchodu se sklem

působil v Novém Boru a Kamenickém Šenově, podílel se na podobě československého pavilonu na Expo 1958. Je autorem odborných příspěvků na téma historie sklářství

Literatura
R. H. – S. D.: Zdeněk Andres – 70 let. Sklář a keramik, roč. 52, 2002, č. 6, s. 153
Andres, Zdeněk: Ve sklárně Bohemia Josefodol v letech 1947–1949. Sklář a keramik, roč. 57, 2007, č. 1–2, s. 20–22.
S. D. – R. H.: Zdeněk Andres – pětasedmdesátiletý. Sklář a keramik, roč. 57, 2007, č. 6, s. 173.
Hais, Rudolf – Dvořák, Svatopluk: Odešel Zdeněk Andres. Sklář a keramik, roč. 62, 2012, č. 3–4, s. 103.
Novotný, Petr – Švácha, Jaroslav – Šeps, Miroslav: Hlásím pohodu. Českolipský deník, roč. 20, 2012, č. 68, s. 3.
Svobodová, Magda: Odešel velký sklář Zdeněk Andres. Novoborský měsíčník, 2012, č. 5, s. 14–15.

ANGELUS, páter (vl. jm. Karel Albrecht, hrabě Waldstein-Wartenberg

13. ledna 1931– Doksy
?

kněz, spoluzakladatel Ackermann-Gemeinde, učitel a publicista

Narodil se v na zámku v Doksech do rodiny hraběte Valdštejna. v České Lípě navštěvoval gymnázium, které po odsunu do Německa dokončil v bavorském Ettalu, kde v roce 1950 maturoval. V roce 1956 byl vysvěcen na kněze po studiích ve Vídni a Římě, od roku 1980 působí jako opat benediktýnů v Ettalu. Po roce 1989 navázal družbu s českolipským gymnáziem a zasadil se o studijní výměnné pobyty studentů.

Literatura

Literatura:
Leipaerheimatbrief, Nr. 126, Ostern 1981, s. 30.

ANGSTENBERGER, Jan Michael

2. ledna 1717 – Zákupy
20. srpna 1789 – Vídeň, Rakousko

hudební skladatel, zpěvák

Byl členem řádu křižovníků, působil v Praze, Karlových Varech a nakonec ve Vídni. Ve sbírce u křižovníků v Praze měl asi 20 chrámových skladeb z let 1742–1749, v nichž je nepatrný vliv neapolské školy. Psal též skladby pro ženské hlasy.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 522.
Buchner, Alexander: Hudební sbírka Emiliana Troldy, Sborník NM v Praze, sv. VIII-1, 1954, Historie č. 1, s. 16.
Kamper, O.: Památní kniha na 700 let založení čes. křižovníků, Praha 1933, s. 203.
Československý hudební slovník I. díl.
Kalendář týdne. Nástup, roč. 32, 1982, č. 3.
JMŠ: Významný rodák. Zákupský zpravodaj, roč. 18(23), 2009, č. 4, s. 7.

ANKERT, Heinrich Anton Franz, JUDr.

17. května 1870 – Litoměřice
19. května 1954 – Fulda, Německo

právník, archivář, správce muzea, archeolog

Práva, historii, dějiny umění, archivnictví, archeologii a přírodní vědy (zejména botaniku a zoologii) studoval ve Vídni. V letech 1900–1920 pracoval jako novinář v Leitmeritzer Zeitung, v letech 1915–1920 byl hlavním redaktorem. Roku 1900 převzal vedení litoměřického Gewerbemuseum (1910 začleněno do nově zřízeného Stadtmuseum), které vedl až do roku 1945. Od roku 1902 převzal též správu městského archivu, kde se stal roku 1928 ředitelem; roku 1902 byl současně jmenován nejprve korespondentem vídeňské c. k. Centrální komise pro umění a historické památky, později jejím konzervátorem. Funkci konzervátora zastával ještě ve vídeňské c. k. Archivní radě. Prostřednictvím své ženy Marie, rozené Paudlerové, byl spřízněn s českolipským vlastivědným badatelem A. Paudlerem, redaktorem časopisu Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Clubs, do kterého často přispíval a v letec 1906–1907 jej s F. Hantschelem a K. von Zimmermannem redigoval. V říjnu 1938 údajně zabránil konfiskaci sbírek litoměřického Českého muzejního spolku, zničení knihovny českého spolku Beseda a několika pamětních desek, mj. Máchovy a Tyršovy. Do konce roku 1945 vedl kroniku města Litoměřic. Roku 1901 daroval do sbírek Exkursions-Clubu staroegyptské amulety nalezené u Gízy a sádrový odlitek staroegyptského pečetidla.

Literatura
Kotyza, Oldřich – Smetana, Jan – Tomas, Jindřich ed.: Dějiny města Litoměřic, Litoměřice 1997, s. 393.
Starověk - stálá výstava VMG v České Lípě.

APPONTE, Josef (též Apunte, Abbund)

ok. 1686
1730 Česká Lípa

zednický mistr

uváděný jako stavitel z České Lípy, syn kameníka Antonia Apponta. Doložen v knize mistrů cechu zedníků a kameníků v České Lípě, kde byl 1. června 1705 jmenován mistrem. Pravděpodobně totožný s „Josefem Abbundem, baumistrem z České Lípy“, uvedeným v křestní matrice v Bělé pod Bezdězem r. 1711 a 1714, kde stavěl augustiniánský kostel Sv. Václava (1708–1712) a asi se podílel i na přípravě již. křídla konventu. Připisuje se mu hypoteticky účast na stavbě kostela Narození P. Marie v České Lípě (1706–1710) a kaple Nejsvětější Trojice na Holém vrchu u České Lípy. Nepravděpodobný je jeho podíl na stavbě kostela Všech svatých u augustiniánského kláštera v České Lípě (1700–1707).

Literatura
Panáček, Jaroslav: Abondio nebo Aponte? Průzkumy památek, roč. 13, 2006, č. 2, s. 125–130.

ARBES, Jakub

12. června 1840 – Praha
8. dubna 1914 – Praha

spisovatel, žurnalista

Redigoval Vesnu Kutnohorskou v Kutné Hoře. V roce 1867 se stal členem redakce Hlasu. Po návratu do Prahy působil v Národních listech a jako jejich redaktor byl mnohokrát vězněn a souzen pro porušování tiskového zákona, protože noviny tiskly články s národnostními a sociálními polemikami. Aby nebyli provinilí novináři českými soudy a porotami v soudních řízeních osvobozováni, byla od 60. let 19. století zavedena praxe soudit tyto novináře v německy mluvících oblastech Čech, kde nemohli počítat se shovívavostí poroty. Tak byl J. Arbes v průběhu let 1872–1873 odsouzen v několika soudních přelíčeních s Národními listy, konaných u krajského soudu v České Lípě k vězení v délce dvanácti měsíců a tří týdnů. Trest si J. Arbes odpykal v českolipském vězení v období od 24. 9. 1873 do 15. 10. 1874. Arbesovo vězení nebylo nijak tuhé, mohl zde studovat i tvořit. Dokončil zde romaneto Sivooký démon a zážitky z vězení se později promítly do jeho romanet Akrobati a Duhový bod nad hlavou.

Literatura
Sobíšek, Emanuel: Vězeň českolipský. Vzpomínka na Jakuba Arbesa, Bezděz II, 1931, s. 24–29.
Pamětní desky Jakubu Arbesovi. Nástup, roč. 11, 1960, č. 31.
Vzpomeneme Jakuba Arbesa. Nástup, roč. 11, 1960, č. 9.
O Jakubu Arbesovi. Nástup, roč. 15, 1964, č. 39.
Slabý, Z. K.: O Jakubu Arbesovi. Nástup, roč. 15, 1964, č. 40–44.
Volavková, Z.: Arbes v hudbě. Nástup, roč. 17, 1966, č. 47.
Vojtíšková, Marie: Na okraj jednoho arbesovského výročí. Nástup, roč. 22, 1972, č. 25.
Znáte svůj okres? Nástup, roč. 23, 1973, č. 38.
Vojtíšek, Břetislav: Před 60 lety zemřel Jakub Arbes. Nástup, roč. 24, 1974, č. 15.
Českolipsko literární, sv. 1, 1975.
M. V.: Celostátní arbesovské jubileum. Nástup, roč. 25, 1975, č. 23.
Cvejn, Karel: Arbes a výtvarné umění. Českolipsko literární, sv. 2, 1978, s. 7–14.
Janáčková, Jaroslava: Jakub Arbes a Julius Grégr. Českolipsko literární, sv. 3, 1979, s. 17–47.
Cvejn, Karel: Jakub Arbes a ateismus. Českolipsko literární, sv. 4, 1981, s. 9–14.
Janáčková, Jaroslava: O lumírovcích trochu jinak. Jakub Arbes o první kritice svých Romanet). Českolipsko literární, sv. 4, 1981, s. 15–24.
Všetička, František: Kompozice Arbesových Akrobatů. Českolipsko literární, sv. 6, 1984, s. 7–17.
Štemberková, Marie: Povětroň na nebi českého humoru – Arbesův Šotek. Českolipsko literární, sv. 6, 1984, s. 19–42.
Lexikon české literatury I (Academia 1985)
Všetička, František: Kompozice Arbesovy prózy. Českolipsko literární, sv. 7, 1987, s. 5–22.
Všetička, František: Kompoziční umění Jakuba Arbesa. Českolipsko literární, sv. 8, 1988, s. 5–20.
Všetička, František: K poetice Jakuba Arbesa. Českolipsko literární, sv. 9, 1989, s. 43–55.
Všetička, František: Tvar Arbesovy prózy. Českolipsko literární, sv. 11, 1992, s. 7–21.
Skalička, Jiří: Arbes a Hašek (literární fejeton). Českolipsko literární, sv. 12, 1995, s. 68–76.
LaS: Dne 9. října 1960... Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 235, s. 9.
pak: Neposlušný novinář Arbes. Českolipský deník – SD Magazín, roč. 8, 2000, č. 135, s. 10.
LaS: Arbesovo dílo... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 83, s. 23
LaS: Mít po kapsách lístečky... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 262, s. 21.
LaS: Některá regionální výročí... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 2, s. 21.
LaS: Před devadesáti lety... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 82, s. 21.
LaS: Dvanáctého června 1840… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 138, s. 20.
Nárovec, Petr: Jakub Arbes. "V", roč. 4, 2005, č. 2, s. 92–96
Šouša, Jiří: Zpod soudcovských talárů: Příběhy Jakuba Arbese, události v Chuchli 1881 a česká epizoda mága Hanussena. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 117, 2009, č. 4, s. 226–236
Janáčková, Jaroslava (ed.): Jakub Arbes: Romaneto v listech. Korespondence z let 1867–1892. Praha 2010 (zejména část Svět českolipského vězně, s. 61–148).
Charypar, Michal: Zákonem proti vládě. Občanská neposlušnost Jakuba Arbesa. Dějiny a současnost, roč. 33, 2011, č. 9, s. 34–36.

ARNOŠT, František, Ing.

8. ledna 1936 – Lochovice u Berouna
26. srpna 2004 – Nový Bor

generální ředitel Crystalexu Nový Bor 1982–1993

trenér házené oddílu Lokomotiva Česká Lípa. Držitel státního vyznamenání Mistr sportu ČSSR.

Literatura
Šebesta, Miroslav: Vzpomínka na Ing. Františka Arnošta. Sklář a keramik, roč. 54, 2004, č. 11, s. 341–342.
Valdman, Stanislav: Sklář se srdcem sportovce. Novoborský měsíčník, 2004, č. 10, s. 24.
Doškář, Josef: Čestné občanství města Nového Boru ing. Františku Arnoštovi? Novoborský měsíčník, 2011, č. 5, s. 27.
eva: Odhalí pamětní desku Františku Arnoštovi. Českolipský deník, roč. 19, 2011, č. 219, s. 1.
Vlastníková, Eva: Čestné občanství neudělili. Českolipský deník, roč. 19, 2011, č. 96, s. 1, 3.
Doškář, Josef: Ing. František Arnošt – čestné občanství. Novoborský měsíčník, 2012, č. 2, s. 21.
Scholzová, Ludmila – Brychová, Jutta: Čestné občanství – Ing. František Arnošt. Novoborský měsíčník, 2012, č. 4, s. 28.

ASCHENBRENNER, Adolf, JUDr.

1841 – Bílina
6. března 1909 – Česká Lípa

advokát

Byl advokátem v České Lípě. Přispíval do Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Club.

Literatura
Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs.

ASCHENBRENNER, Martin, Mgr.

27. listopadu 1968 - Česká Lípa

gymnaziální učitel, historik, spisovatel

V letech 1987–1992 vystudoval obory dějepis a český jazyk a literatura na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, nynější Univerzitě J. E. Purkyně. Po absolvování vysoké školy nastoupil roku 1992 na první učitelské místo právě na základní školu do Zákup, odtud pak od roku 1993 přešel učit do České Lípy na Základní školu Dr. M. Tyrše v Mánesově ulici. Zde učil téměř deset let a od roku 2002 vyučuje dějepis na českolipském gymnáziu. Publikuje (někdy i vlastním nákladem) historické práce hlavně se vztahem k rodu Berků z Dubé a Zákupům.

Literatura
Sovadina, Miloslav: Posila regionální vlastivědy, Bezděz 28, 2019, s. 353–359 (bibliografie).

ASCHENBRENNER, Viktor, Dr.

1. září 1904 – Ústí nad Labem
2. července 1992 – Wiesbaden, Německo

publicista, spisovatel, archivář sudetoněmeckého archivu

Rodina se v roce 1907 přistěhovala do České Lípy. Vystudoval českolipské gymnázium a ve studiu pokračoval na UK v Praze, kde se věnoval historii, geografii, ale i filosofii a germanistice. Promoval v roce 1927 a záhy se stal redaktorem či dopisovatelem německy psaných časopisů v Československu. Působil především v časopisu „Weg“ a „Ackermann aus Böhmen“. Činný byl i v německém kulturním spolku (Kulturverband) jehož českolipskou pobočku řídil. Po válce již v Německu založil časopis „Sudetenland“. Dále napsal knihy „Du mein Sudetenland“ a historickou práci „Sudetenland“. Přispíval svými články do krajanského časopisu Leipaer Heimatbrief. Českolipska se dotýkají zejména jeho historické práce „Besiedlungsgeschichte der Gegend von Böhmisch-Leipa“ (Reichenberg 1929) a „Nordböhmische Besiedlungsgeschichte“ (Reichenberg 1935).

Literatura
Literatura:
Leipaerheimatbrief, Nr. 59, Juli 1964, s. 18–19.
Leipaerheimatbrief, Nr. 120, September 1979, s. 22.
Leipaerheimatbrief, Nr. 161, September 1992, s. 43.

ASTLER, Erhard Theodor

25. července 1914 - Česká Lípa
18. října 1998 - Isny (Allgäu), Německo

německý malíř, grafik a kreslíř

Studoval malbu na sklo na Státní sklářské škole v Novém Boru a grafiku u Heinricha Hönicha na pražské akademii. Po prvních výstavách musel narukovat do války, kde byl v roce 1942 těžce zraněn. V roce 1943 se vrátil do Prahy, kde byl pověřen výukou na uměleckoprůmyslové škole a byl vedoucím specializované školy pro aplikovanou malbu. V roce 1947 odešel do Kitzingenu, kde byl činný jako svobodný umělec a kromě toho provozoval kursy na večerní škole ve Würzburgu. Byl členem uměleckého spolku v Esslingenu. V roce 1950 získal učební úvazek na Státní odborné sklářské škole v Hadamaru a žil až do roku 1980 v Limburgu an der Lahn. Potom přesídlil do Isny v Allgäu. Jeho díla se nalézají v Národní galerii v Praze, ve sbírce glasgowské McLellan Galleries, v Kunstforum Ostdeutsche Galerie v Řezně a dalších sbírkách. Četné výstavy po Evropě (Praha, Cefalù, Řím, Frankfurt n. M., Mnichov, Düsseldorf, Bonn), získal mnohé ceny (AVU Praha, Albrecht-Dürer-Preis města Norimberka, aj.).

Literatura
Michael Heyder: Astler, Erhard Theodor, In: Allgemeines Künstlerlexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker. Band 5, München 1992, s. 491.
Fergg-Frowein, Charlotte (ed.): Kürschners Graphiker-Handbuch. Deutschland, Österreich, Schweiz. Illustratoren, Gebrauchsgraphiker, Typographen, Berlin 1959.

▴ NAHORU