Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A    B    C    Č    D    E    F    G    H    CH    J    K    L    M    N    O    P    Q    R    Ř    S    Š    T    U    V    W    Z    

VÁCHA, Luboš | VALDŠTEJNA, Albrecht Václav Eusebius z | VÁŇA, Pavel | VARTENBERKA, Jan z | VÁVRA, Jaroslav Raimund | VELENSKÝ Z MNICHOVA, Oldřich | VESELÁ, Hana | VIEWEGH, Petr | VIGNE de la, Rudolf | VÍTEK, Miloš | VITÍK, Alois | VLASÁK, Karel, MUDr. | VOBR, Jan | VOGEL, Franz | VOHRADSKÝ, Josef | VOJTÍŠEK, Břetislav, Mgr. | VOJTÍŠKOVÁ, Lenka | VOJTÍŠKOVÁ, Marie, Mgr. | VOLF, Bohuslav | VOMÁČKA, Jiří, Doc. PhDr., CSc. | VONDRA, Jan | VONDRÁČEK, Josef | VOŘECHOVÁ-VEJVODOVÁ, Marie | VOSECKÝ, Jiří | VYSKOČIL, Václav (též Vjačeslav Viskočil) |

VÁCHA, Luboš

17. března 1922 – Praha
  15. července 1987 – Vranov nad Dyjí

učitel, sbormistr Pěveckého sboru severočeských učitelek v Novém Boru

Literatura

  Literatura: 
vj.: Luboš Vácha. Novoborský měsíčník, 2001, č. 5, s. 26–28.


VALDŠTEJNA, Albrecht Václav Eusebius z

14. září 1583 - Heřmanice u Jaroměře
25. února 1634 - Cheb

vojevůdce a politik, nejvyšší velitel císařských vojsk za třicetileté války.

 V letech 1623–1634 byl majitelem Novozámeckého panství s Českou Lípou. V letech 1624–1627 v České Lípě založil klášter řádu obutých augustiniánů, klášterní školu a tiskárnu.

Literatura

Zuman, František: Stavby Albrechta z Valdštejna na Bezdězi a v okolí, Bezděz IV, 1933, s. 8–14, 37–42.
Pekař, Josef: O Valdštejnově osobnosti a jeho osudu, Bezděz V, 1934, s. 33–39.
Krejčík, Adolf Ludvík: Zpráva o panství Bělském a Kuřívodském z doby frýdlantského vévody Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, Bezděz V, 1934, s. 39–51.
Zuman, František: Spis o zradě Albrechta z Valdštejna „Chaos perduellionis“ z r. 1634, Bezděz VI, 1935, s. 59–62.
F. Z. (Zuman, František): Dvůr Albrechta z Valdštejna v Bělé r. 1625, Bezděz VII, 1936, s. 100.
Panáček, Jaroslav: Založení augustiniánského kláštera v České Lípě, Česká Lípa 2010.
Klipcová, Barbora – Krček, Jakub – Panáček, Jaroslav – Uličný, Petr: Klášter řádu obutých augustiniánů v České Lípě, In: Uličný, Petr ed.: Architektura Albrechta z Valdštejna, Praha 2017, s. 790–805.


VÁŇA, Pavel

1949

sportovec, českolipský závodník ve střelbě

V roce 1969 mistr Evropy ve střelbě ze vzduchovky, spolu s Milanem Hykou získal titul mistra Evropy družstev. V roce 1969 na Velké ceně celostátní střelecké soutěže v Roudnici v disciplíně velkorážní revolver obsadil 5. místo.

Literatura
Nástup, roč. 19, 1969, č. 9, 29.


VARTENBERKA, Jan z

14. ledna 1542
3. ledna 1595 - Nový Zámek v Zahrádkách

renesanční velmož z rodu Vartenberků, majitel tří čtvrtin Novozámeckého a Lipského panství

Za něho došlo k hospodářskému a stavebnímu rozkvětu města a panství. Byl pohřben ve velkolepé hrobce v kostele sv. Petra a Pavla v České Lípě.

Literatura

Stellzig, Al. Wilhelm: Das Leichenbegängnis des Herrn Johann von Wartenberg und seines Sohnes Herrn Adam von Wartenberg, MNEC 6, 1883, s. 274–278.


VÁVRA, Jaroslav Raimund

8. března 1902 – Hradec Králové
5. května 1990 – Praha

český spisovatel

Žil v Novém Boru. Od padesátých let 20. století se věnoval soustavně českému sklářství a jeho historii, napsal mj. knihy Huťmistr Rückl, Pět tisíc let sklářského díla, Případ skláře Egermanna.

Literatura
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 27, 1977, č. 9. 
LaS: Dne 8. března 1902… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 57, s. 11.


VELENSKÝ Z MNICHOVA, Oldřich

ok. 1495
po 1531

český knihtiskař a překladatel

Pocházel z rodu nižší šlechty Velenských z Mnichova, píšícího se po zaniklé vsi Mnichově u Zahrádek. Roku 1515 bakalář svobodných umění pražské univerzity, pobýval ve Wittenbergu a v Norimberku. Člen jednoty bratrské. V roce 1519 zřídil v Bělé pod Bezdězem knihtiskárnu, v níž vydával knihy reformační orientace (vlastní český překlad Erasma Rotterdamského, Martina Luthera).

Literatura
Vokálová, Alena: Poznámky k životu a dílu tiskaře Oldřicha Velenského z Mnichova, In: Z minulosti Děčínska a Českolipska III, 1977, s. 53–65.
Panáček, Jaroslav: Zaniklá farní ves Mnichov a její držitelé, Bezděz 17, 2008, s. 18.


VESELÁ, Hana

1945

sportovec, potápění

Úřednice Státního statistického úřadu. Jako členka Klubu sportovních potápěčů v České Lípě byla mnohonásobnou mistryní ČSSR a stálou členkou reprezentačního družstva ČSSR.

Literatura
Nástup, roč. 20, 1970, č. 28.
Nástup, roč. 21, 1971, č. 2, 36. 
Nástup, roč. 22, 1972, č. 26.


VIEWEGH, Petr

automobilový modelář F1

Získal tři tituly mistra ČSR a 1 bronzovou medaili.

Literatura
 Nástup, roč. 25, 1975, č. 21.


VIGNE de la, Rudolf

23. prosince 1920 – Česká Lípa
2004 – Německo

profesionální fotbalista, útočník

Československý, po druhé světové válce západoněmecký profesionální fotbalista (NSR). Rodina bydlela v Manušicích čp. 42. Před druhou světovou válkou hrál v českolipském fotbalovém klubu (Deutschen Sportverein Böhmisch Leipa), později hrál i za Skalici u České Lípy. Od podzimu 1938 až do nástupu do wehrmachtu v roce 1940 hrál již profesionálně za Warnsdorf tzv. Sudetskou ligu. V roce 1940 byl jako parašutista zajat a odvezen jako válečný zajatec do Kanady. Tam vytvořil ze zajatců fotbalový tým a sám používal přezdívku „Bella“. Po návratu z kanadského zajetí působil od roku 1948 jako útočník ligového V. d. R. Mannheim. Později působil také jako fotbalový trenér (mladší bratr Karli padl v bitvě o Berlín).

Literatura
Literatura: 
LHB, Ostern 1949, Nr. 2, nestránkováno.
LHB, Weihnachten 1949, s.6–7.
Keppel, Raphael: Die deutsche Fußball-Oberliga 1946–1963. Band 2: Südwest, Süd, Endrunden. Sport- und Spielverlag, 1989.


VÍTEK, Miloš

?
18. ledna 1982 - Česká Lípa

tiskař a knihař

V roce 1945 tiskl v tiskárně Bergmann první českou vyhlášku. Dlouholetý českolipský knihař, který měl svoji dílnu v Mariánské ulici. Zařízení své dílny odkázal českolipskému muzeu, kde dodnes slouží jako exponát v Loretánském ambitu i jako knihařská dílna.


VITÍK, Alois

25. července 1910 – Mimoň
7. února 1972 – Praha

středoškolský profesor kreslení, malíř, grafik

Studoval na vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vyučoval na gymnáziu, reálném gymnáziu, na průmyslových školách a rovněž odborné kreslení na umělecké průmyslové škole na Žižkově v Praze. Z díla: Odborné kreslení na SPŠ stavební, Odborné kreslení a architektonická cvičení.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 654
České moderní a současné umění 1890-2010, 2. díl, Národní galerie 2010, s. 60 (katalog stálé expozice).
Lidová demokracie, 10. 2. 1972, s. 4.
Svobodné slovo, 10. 2. 1972, s. 3.
Kdy zemřeli…? 1935–1970.


VLASÁK, Karel, MUDr.

25. dubna 1914 – Praha
22. listopadu 1998 – Česká Lípa

první primář dětského oddělení NsP v České Lípě

Narodil se ve Vršovicích, po absolvování lékařské fakulty těsně před 2. světovou válkou pracoval po několik let pod vedením legendárního profesora Brdlíka na pražské dětské klinice na Karlově a v roce 1947 odešel do kojeneckého ústavu v Aši. V roce 1952 se přestěhoval do České Lípy. Tehdy bylo v českolipské nemocnici vytvořeno dětské oddělení a on se stal jako jeden z mála zdejších pediatrů té doby primářem oddělení. Oddělení sídlilo původně v areálu staré nemocnice Pod Holým vrchem. Pod jeho vedením vyrostla celá generace mladých absolventů lékařských fakult v pediatry, kteří pak obsazovali jednotlivá dětská střediska nejen na Českolipsku. Dá se říci, že se stal zakladatelem pediatrie jako obru na Českolipsku. Své žáky na celý jejich profesní život ovlivnil nejen hlubokými medicínskými znalostmi, ale i svým noblesním a laskavým chováním a suchým anglickým humorem. V roce 1980 odešel do důchodu, jeho nástupcem se stal jeho žák dr. Vratislav Hadrava. Byl také členem kroužku ctitelů díla Jakuba Arbesa, propagoval Arbesovu Českou Lípu a stal se také členem pražské Společnosti přátel Jakuba Arbesa.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Diář, Českolipský deník, roč. 6, 9. 12. 1998, s. 12.
Primář Karel Vlasák zůstal vzorem noblesy a důstojnosti, Českolipský deník, roč. 12, č. 98, 26. 4. 2004, s. 19.
Gut, Josef: Vzpomínka na primáře Karla Vlasáka. Českolipský deník, roč. 26, 2018, č. 265 – příloha Týdeník Českolipsko, č. 46, s. 8 (dostupné též on-line na i-noviny, http://www.i-noviny.cz/esk-l-pa/vzpom-nka-na-mudr-karla-vlas-ka, citováno k 20. 11. 2018)


VOBR, Jan

8. února 1942 – Praha

karikaturista Dikobrazu

Vystudoval sklářskou školu v Kamenickém Šenově, poté uměleckou školu v Praze. V roce 1968 se usadil v Novém Boru, kde pracoval jako návrhář v podniku Crystalex. V 80. letech 20. století působil jako pedagog na novoborském sklářském učilišti.

Literatura
Nástup, roč. 26, 1976, č. 2.
Novoborský měsíčník, 2012, duben, s. 14–15.


VOGEL, Franz

1737
11. března 1815 – Kamenický Šenov

obchodník se sklem

V Kamenickém Šenově a okolí zaměstnával přes 160 lidí, obrat jeho společnosti dosahoval 200 000 zlatých ročně. Ve Sklářském muzeu v Kamenickém Šenově, které sídlí v někdejším Vogelově domě, je dodnes uložena část produkce firmy Franze Vogela. Do dnešních dnů se zachovala ve sbírce Petera Ratha z Vídně akvarelová malba zobrazující úmrtí sklářského obchodníka Franze Vogela, kterou namaloval jeho bratr Anton Ignaz Vogel roku 1815.

Literatura
Frömmel, Václav: Sklářští obchodníci versus řemeslníci v Kamenickém Šenově 1630 až 1868, Praha 2009, s. 84–86.
mip: Před 200 lety zemřel Franz Vogel, šenovský obchodník se sklem. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 61, s. 2.


VOHRADSKÝ, Josef

25. ledna 1902 – Háje u Příbrami
6. prosince 1943 – Praha (sebevražda)

učitel, dopisovatel do Bezdězu, účastník a oběť odboje

Pocházel z hornické rodiny. Působil na Mělnicku, přešel do Šluknova a poté do České Lípy. V České Lípě pracoval v měšťanské škole, byl činný v Českém musejním spolku pro kraj českolipský a psal do vlastivědného sborníku Bezděz. Napsal vlastivědnou publikaci o Varnsdorfu a Rumburku, která však nebyla Němci puštěna na veřejnost. Byl zapojen do protifašistického odboje, uvězněn gestapem. Byl souzen ve Strakově akademii v Praze, kde v nestřeženém okamžiku spáchal sebevraždu skokem z okna.

Literatura
Maštálko, Jos(ef): Naši mrtví, Bezděz X, 1948, s. 33–36, 1 foto.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 27, 1977, č. 3.
LaS: Zapojení do odboje bylo samozřejmé. Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 21, s. 11.


VOJTÍŠEK, Břetislav, Mgr.

28. září 1928 – Trnava (Slovensko)
5. listopadu 2021 - Česká Lípa

učitel, historik, etnograf, muzejník, čestný občan města Česká Lípa

Dlouholetý ředitel Okresního vlastivědného muzea v České Lípě v 50. až 80. letech 20. století. Autor práce o lidové architektuře v severních Čechách a společně se svou manželkou několika vlastivědných publikací. Z jeho díla: Českolipské kartounové vzorníky (s historií, technologií potiskování kartounu a rozbory vzorníků, 1973).

Literatura

Literatura: 
Heller, Alois: 20 let úspěšné činnosti ředitele muzea. Nástup, roč. 23, 1973, č. 25.
Mohaupt, Jiří – Vinklát, Pavel D.: Kronika – svázaná paměť měst. Náš kraj, 2000, č. 2, s. 14–16.
Zwei neue Ehrenbürger in Leipa. Leipaer Heimatbrief, 2000, č. 185, s. 30–32.
Sovadina, Miloslav: Život zasvěcený historii, Bezděz 7, 1998, s. 7–11.
Osobnosti České Lípy: Břetislav Vojtíšek, bývalý ředitel Okresního vlastivědného muzea a čestný občan města. Hrupka – Časopis žáků a učitelů ZŠ Česká Lípa 28. října 2733 – Špičák, roč. 10, 2006, č. 5, s. 14.
Smejkal, Ladislav - Sovadina, Miloslav: Běžte do České Lípy, to je výborné město... K jubileu Marie a Břetislava Vojtíškových, Bezděz 27, 2018, s. 365–372.


VOJTÍŠKOVÁ, Lenka

30. října 1893 - Česká Lípa
17. prosince 1969

spisovatelka

Byla dcerou profesora Roberta Sasky, předního činitele české menšiny v České Lípě. Zabývala se historií hudby, např. českými skladatelkami. Připravovala popularizační hudebně-literární pásma (např. Polka jede).

Literatura
Karpaš, Roman: Stalo se na severu Čech 1900/2000, Liberec 2001, s. 128.


VOJTÍŠKOVÁ, Marie, Mgr.

30. ledna 1928 – Praha
15. ledna 2012 – Česká Lípa

archivářka, učitelka, historička, čestná občanka města Česká Lípa

Dcera hudebního pedagoga Vladimíra Vyšína. Vystudovala gymnázium a češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1951 se přestěhovala do České Lípy, kde nejprve vyučovala na základní škole. Od roku 1953 pracovala v Okresním archivu Česká Lípa, který v letech 1955–1984 vedla jako ředitelka. Je autorkou mnoha odborných i popularizačních prací. V roce 1976 napsala spolu s Jaroslavem Panáčkem první poválečnou českou knihu o dějinách města.

Literatura
Sovadina, Miloslav: Dějiny okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem 1997, s. 88–90.
Sovadina, Miloslav: Život zasvěcený historii, Bezděz 7, 1998, s. 7–11.
Zwei neue Ehrenbürger in Leipa. Leipaer Heimatbrief, 2000, č. 185, s. 30–32.
Hoffmanová, J. – Pražáková, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, Libri, 2000, s. 698–699.
Smejkal, Ladislav - Sovadina, Miloslav: Běžte do České Lípy, to je výborné město... K jubileu Marie a Břetislava Vojtíškových, Bezděz 27, 2018, s. 365–372.


VOLF, Bohuslav

14. března 1940 - Semily
28. února 2021 - Praha

trombonista, jazzový skladatel, aranžér a pedagog

Již na jedenáctiletce v České Lípě, kde studoval, hrál ve studentském orchestru. Potom studoval na kartografické škole v Praze, proslavil se však jako umělecký vedoucí a dirigent Bohemia Big Bandu. Trombonista Bohuslav Volf  stál u zrodu našeho jazzrocku, u obohacování hard bopu rockovými prvky, zatím ještě v ryze akustické podobě. Vždyť u něj se v půli sedmdesátých let etablovali M. Svoboda, M. Kocáb, J. Šolc a jeho Volf Jazztet vozil z festivalů doma i v cizině jednu cenu za druhou za přínos současnému jazzu.


VOMÁČKA, Jiří, Doc. PhDr., CSc.

30. března 1930 - Červený Hrádek
15. listopadu 2002 – Česká Lípa

pedagog, komeniolog, docent na UJEP v Ústí nad Labem a na TU v Liberci

Do roku 1968 přednášel na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Z politických důvodů musel odejít a další léta učil na zvláštních školách ve Valteřicích a v Hamru na Jezeře. Po roce 1989 se vrátil na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně do Ústí nad Labem, byl i prorektorem. V roce 1994 přešel na Technickou univerzitu Liberec, kde působil jako vedoucí katedry pedagogiky a psychologie. Organizoval tři mezinárodní konference o jednotě evropské kultury. Kromě pedagogické činnosti na univerzitě se zabýval i výtvarným uměním. Hlavní však bylo organizování hudebního života a padesátileté pěvecké působení ve Sboru severočeských učitelů.

Literatura
Literatura: 
Smejkal, Ladislav: Diář, Českolipský deník, 29. 11. 2002, s. 18.
Horák, Josef: Ohlédnutí za plodnou prací a životem docenta PhDr. Jiího Vomáčky, CSc. Bezděz 12, 2003, s. 465–466.


VONDRA, Jan

1941
2016 – Česká Lípa

malíř - autodidakt

Učil se u profesora Josefa Šrámka, maloval krajiny a zátiší, zejména okolí České Lípy. Profesně byl stavebním technikem, projektantem a po revoluci podnikal jako stavební dozor.

Literatura
Nástup, roč. 31, 1981, č. 3.


VONDRÁČEK, Josef

3. března 1900 - Horní Studenec u Chotěboře
14. června 1979 – Svojkov

ovocnář

Vystudoval rolnickou školu v Humpolci a absolvoval čtyři semestry Vysoké školy zemědělské. Kvalifikaci si po vojně ještě zvýšil o obor likérnictví, tyto znalosti pak zúročil ve funkci ředitele velikého lihovaru v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Po druhé světové válce se Josef Vondráček i s rodinou přestěhoval do Nového Boru, kde pracoval jako účetní v Komunálních službách, zároveň koupil ve Svojkově chalupu se zahradou a věnoval se zde pomologii. V době existence novoborského okresu byl pověřen funkcí okresního pomologa, poskytoval odborné rady, pořádal školení a byl předsedou organizace zahrádkářů. Po odchodu do důchodu se natrvalo přestěhoval do Svojkova a v tehdejším zemědělském družstvu přijal funkci místního ovocnáře. Pomohl zde přeměňovat nepříliš výnosná pole na rozsáhlé ovocné sady jabloní, švestek i třešní včetně rozsáhlých polí bobulovin.

Literatura
Jindra, Vladislav: Josef Vondráček, Novoborský měsíční, 2002, č. 11, s. 17–18.


VOŘECHOVÁ-VEJVODOVÁ, Marie

21. prosince 1889 – Březnice u Zlína
18. února 1974

malířka

V letech 1904–1910 studovala u Preisslera, Schickanedera a Schussera na umělecko-průmyslové škole v Praze. V letech 1912–1923 vedla Dielňu na hlinený riad v Modre u Bratislavy. Vdala se za architekta Čeňka Vořecha, s nímž měla syny Ctibora (1920) a Radovana (1921). Roku 1924 se rodina přestěhovala do Prahy. Po druhé světové válce pobývala v Útěchovicích a v Novém Boru, oblíbila si Lužické hory a Lužici, malovala lužickosrbské kroje. Členka Umělecké besedy, uspořádala samostatných výstav. Z tvorby: grafika – plakáty, diplomy, novoročenky, ex libris – různé techniky, knižní ilustrace, portréty (mj. první portrét sv. Zdislavy).

Literatura
 Literatura: 
Hanačík, B. – Mudřík, J.: Výstava tvorby z let 1904–1974 k výročí jejích 110. narozenin – Marie Vořechová-Vejvodová, Březnice 1999.
Řeháček, Jiří: Malířka své milované země. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 286, s. 11.
Vořech, Ctibor: Akademická malířka Marie Vejvodová-Vořechová a náš kraj. Novoborský měsíčník, 2001, č. 12, s. 31.


VOSECKÝ, Jiří

5. července 1951 - Nový Bor

sklář, starosta Okrouhlé, senátor

Původním povoláním strojník sklářských automatů v novoborském Crystalexu. V roce 1990 vstupuje do komunální politiky ve svém bydlišti v Okrouhlé. Prošel několika politickými stranami (ČSSD, KDU-ČSL, SLK). Od roku 2014 senátor za Českolipsko v horní komoře parlamentu.

Literatura
Zdroj: 
Wikipedie


VYSKOČIL, Václav (též Vjačeslav Viskočil)

5. února 1927 – Malá Zubovčina (Volyň, SSSR)
27. února 2014 – Ralsko

válečný veterán

Jeho prarodiče přišli do Malé Zubovčiny na Ukrajině na přelomu let 1871–72 z Kněžic na Moravě. Mladý Václav narukoval k Rudé armádě 8. 12. 1944 k 1851. protiletadlovému dělostřeleckému pluku. Za svou službu byl několikrát vyznamenán: 18. 8. 1946 sovětskou medailí Za vítězství nad Německem, 20. 12. 1948 pamětní medailí „30 let sovětské armády a námořnictva“.  U sovětské armády zůstal až do roku 1951. Následně pracoval v kolchozu a současně si přivydělával jako kinomechanik. V roce 1952 se oženil. Po přestěhování do České republiky v roce 1991 žil jako většina Volyňských Čechů v Ralsku. V roce 2007 obdržel doklad o tom, že je válečným veteránem a byl povýšen v roce 2000 do hodnosti poručíka. Následně byl vyznamenán českými i ruskými pamětními medailemi.

Literatura
Zpravodaj dnešní Ralsko, roč. 8, č. 1, rok 2009, s. 15-16.





▴ NAHORU