Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

JAHNEL, Anton

1. května 1825 – Šváby
20. dubna 1896

úředník, vlastivědný pracovník

Studoval na gymnáziu v Litoměřicích a práva na univerzitě v Praze. V roce 1851 nastoupil jako referent u okresního úřadu v Liberci, roku 1854 přešel do služeb magistrátu v Liberci (od roku 1871 magistrátní rada). Roku 1867 vydal tiskem knihu Chronik der preussischen Invasion des nördlichen Böhmens 1866. Od roku 1868 byl poslancem zemského sněmu, byl rovněž autorem požárního policejního řádu pro Čechy.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 683.

JAHNEL, Anton, JUDr.

3. srpna 1848 – Mnichov u Mariánských Lázní
2. dubna 1895 – Cvikov

notář

V letech 1877–1895 působil jako notář ve Cvikově, v letech 1885–1894 byl člen cvikovské městské rady, v letech 1889–1895 byl poslancem zemského sněmu.

JAHNEL, Franz, MUDr.

17. srpna 1885 - Mistrovice
15. října 1951 - Mnichov, Německo

lékař, psychiatr

Studoval medicinu na německé univerzitě v Praze, kde získal v roce 1910 doktorský titul. Asistent na psychiatrické klinice. Soukromý docent ve Frankfurtu n. M. Od roku 1923 vedoucí oddělení na ústavu pro psychiatrii v Mnichově. Dílo: Die progressive Paralyse (1930). Práce o všeobecné patologii v příručkách k mozkovým chorobám.

Literatura
Koerting, W.: Die deutsche Universität in Prag, 1968, s. 189 an.
Fischer, I.: Biographisches Lexikon der hervorrangenden Ärzte 1, 1962.

JAKOWATZ, Anton

1. srpna 1872 – Lesné (u Jiřetína pod Jedlovou)
12. srpna 1964 – Cham (Horní Falc), Bavorsko

botanik, univerzitní profesor

Do roku 1892 studoval gymnázium v České Lípě, pak studoval přírodní vědy na pražské univerzitě a ve Vídni. Krátce na univerzitě v Bonnu, od 1901 asistent ve Vídni. Profesor na zemědělské akademii v Děčíně-Libverdě, zde byl několikrát děkanem. V letech 1936–1937 rektor německé techniky v Praze, od 1939 rektor v Libverdě. Vedoucí stanice pro ochranu rostlin, člen mezinárodního institutu pro ochranu rostlin v Římě.

Literatura
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder II, München 1984, s. 15.
LaS: Dne 1. srpna 1872… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 178, s. 18.

JAKSCH, Alois

18. prosince 1854 – Stvolínky
4. ledna 1939 - Gollnow, Pomořany

chemik, ředitel továrny v Lauenburku v Pomořanech

Studoval na vídeňské univerzitě, v roce 1877 absolvoval jako magistr farmacie. Po dokončení studií pracoval v různých továrnách jako chemik. Stal se technickým vedoucím velké akciové společnosti na výrobu výbušnin v Německu. Psal odborná chemická díla, ale také beletrii ve stvolíneckém nářečí. Jeho příspěvky jsou ve sborníku Spitzberg Album (Wos ich ne vergassen Ho!) a dalších listech. Napsal humoristická vyprávění Wie der Michelbauer deutschnational wurde, Der Schatz in der Ronburg, Der Dorfspekulant, DerÜberfall im kalten Grunde, Der Reichsfreiherr ad., drama Das Wahre Glücka hru Wetterleuchten (1900). Psal většinou pod pseudonymem.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 644.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 128–130.

JAKSCH, Anton, MUDr.

11. dubna 1810 – Stráž pod Ralskem
2. září 1887 – Luhová u Touškova

lékař, univerzitní profesor, rektor Univerzity Karlovy v Praze

Studoval na gymnáziu v Litoměřicích, poté na pražské univerzitě u V. J. Krombholze a na univerzitě ve Vídni, kde byl 19. března 1835 promován na doktora medicíny. V letech 1835–1837 praktikoval u věhlasných lékařů na pražských klinikách, roku 1837 se vrátil do Vídně. Byl předním znalcem plicních chorob a vynikajícím diagnostikem. Od roku 1842 jako docent vnitřního lékařství vedl první pražskou univerzitní kliniku. Roku 1845 byl jmenován řádným profesorem druhé lékařské kliniky v Praze, roku 1849 první kliniky, na níž působil až do penzionování v roce 1881. Ve studijním roce 1849/1850 byl rektorem pražské německé univerzity. Dlouhá léta působil jako zemský sanitární rada. Působil jako domácí lékař excísaře Ferdinanda I. Dobrotivého, za zásluhy dosáhl povýšení do rytířského stavu s predikátem „von Wartenhorst“. Roku 1865 byl zvolen jako poslanec do zemského sněmu, kde zasedal až do roku 1883. 22. září 1895 byla ve Stráži pod Ralskem před farou odhalena jeho pamětní deska (autor prof. Gerhardt z Liberce).

Literatura

Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 623–626.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč 27, 1977, č. 34
Nástup, roč. 30, 1980, č. 31.
LaS: Profesor Josef Thomayer… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 212/216, s. 21.
LaS: Strážský rodák Anton Jaksch… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 218, s. 18.
Horčík, Eduard: Anton Jaksch – Jak se stal z chudého chlapce ze Stráže pod Ralskem vědec a šlechtic. Varta, roč. 19, 2010, č. 9, s. 8–9.
Zdravotnické noviny, letní příloha 29–30, 27. 6. 2010.

JAKSCH, Josef A.

18. března 1861 – Stvolínky
1937 - Vídeň, Rakousko

učitel, hudebník

Jeho bratr Alois byl spisovatelem žijícím v Pomořanech. Josef vystudoval účitelský ústav v Kroměříži a 43 let působil ve školských službách jako učitel a ředitel měšťanky ve Vídni. Věnoval se organizaci a péči o pěvecké sbory. Založil a vedl sbor víděňských turistů. Řadu let stál v čele dolnorakouského svazu pěveckých spolků. Dvacet let byl předsedou Schubertovské společnosti ve Vídni. Organizoval serenády před císařským sídlem Schönbrunnem na počest Františka Josefa I. K podobným produkcím byl zván na německé knížecí dvory. Mocnářova přízeň mu v jubilejním 60. roce jeho vlády vynesla titul císařský rada a později dokonce dvorní rada. Vídeňdská městská rada ho jmenovala čestným občanem rakouské metropole.

Literatura
Bohemia z 18. 3. 1931, 15. 3. 1936, 26. 2. 1937.
Českolipský deník z 20. 3. 1996, č. 68, s. 7.

JANÁK, František

1. června 1951 – Havlíčkův Brod

malíř, sklář

Učil se broušení skla v Josefově dole a v odborném učilišti skláren Bohemia ve Světlé nad Sázavou. Od roku 1971 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově tvarování a broušení skla. Ze školy přešel do provozu, pracoval jako brusič skla. Od roku 1975 studoval u profesora Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1989 vykonával svobodné povolání v Praze, v letech 2006–2011 byl ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy v Kamenickém Šenově.

Literatura
Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia, 1995.
Současná česká skleněná plastika. Katalog. Žďár nad Sázavou, nedat.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. IV. Ch–J. Ostrava, 1999, s. 127–128.
gh: František Janák ředitelem školy. Sklář a keramik, roč. 56, 2006, č. 10, s. 267.
Langhamer, Antonín: František Janák šedesátiletý. Sklář a keramik, roč. 61, 2011, č. 5–6, s. 145–146.

JANDA, Emil Rudolf

25. března 1855 – Česká Lípa
2. listopadu 1915 – Hamburk, Německo

architekt, působil v Hamburku.

V roce 1880 se odebral do Hamburku, kde pod firmou Puttfarcken & Janda provedl v letech 1885–1908 stavbu čelných obytných a obchodních budov.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 418.
LaS: Emil Rudolf Janda. Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 71, s. 8.

JANKE, Vinzenz

9. dubna 1769 - Skalice u České Lípy
28. března 1838 - Nový Bor

malíř skla, tvůrce podmaleb na skle

Pravděpodobně se vyučil malířem skla v zrcadlárnách hraběte Kinského, později působil ve sklárnách a zrcadlárnách v Hůrce u Železné rudy. V roce 1810 si postavil dům v Novém Boru, kde žil až do své smrti. Vlastivědné muzeum v České Lípě má ve svých sbírkách jeho podmalby a to s náboženskými i světskými motivy. Jeho obrazy mají i dnes značnou cenu a snaží se je získat i zahraniční sběratelé. Vinzenz Janke je světově uznávaným malířem.

Literatura
Reslová, Eva - Kühn, Petr: Podmalby Vinzenze Jankeho v českolipském muzeu, Bezděz 18, 2009, s. 275–280.

JANKOVCOVÁ, Antonie

6. listopadu 1943 – Levínská Olešnice

sklářská výtvarnice, akademická sochařka

V letech 1958–1962 vystudovala střední průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodu, v letech 1962–1968 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Libenského. Po studiích působila do roku 1978 jako výtvarnice Výzkumného ústavu užitkového skla a Crystalexu Nový Bor, kde zkoumala hutní techniky tunelů ve tvaru skla, využití hutního dýnka a užitkového skla a techniku odstředivého lití. Od konce 70. let svůj zájem přesunula na malbu na skle a na rytinu. Kombinovala řadu speciálních technik – vysoký smalt, vrstvení, zlacení. Samostatně vystavovala v Praze a Havířově 1976, Liberci 1981, Havířově 1982, Praze 1984, Novém Boru 1988, Curychu 1991, Drážďanech 1993, Teplicích 1994, Brně 1995, Vídni 1997, účastnila se kolektivních výstav v Praze (Umělecké sklo, 1977), v Luzernu a Bruselu (Československé užité umění, 1981), v Mnichově a Brně.

Literatura
Nástup, roč. 20, 1970, č. 15.
Kunst in Glas aus der Tschechoslowakei. Liberec, Glassexport, nedat.
Užité umění 60. let. Katalog. Brno, Moravská galerie, 1996.
Interglass symposium, Československo. Katalog. Nový Bor, nedat
Langhamer, Antonín: Pocta Janu Jankovcovi. Sklář a keramik, roč. 52, 2002, č. 9, s. 219–220.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. IV. Ch–J. Ostrava, 1999, s. 159–160.

JANKOVEC, Jan

24. června 1932 – Benešov u Prahy
7. května 2009

malíř skla, sklářský technolog, učitel na sklářské škole

V letech 1948–1949 se v Novém Boru vyučil malířem skla. Absolvoval mistrovskou školu Ministerstva lehkého průmyslu a Pedagogický institut v Liberci Pracoval jako mistr odborného výcviku v Borokrystalu, do roku 1988 učil na Středním odborném učilišti sklářském v Novém Boru. Od 80. let byl mistrem uměleckého řemesla ČFVU. Popsal a vyvinul desítky technologických postupů vypalování malby na skle.

Literatura
Langhamer, Antonín: Pocta Janu Jankovcovi. Sklář a keramik, roč. 52, 2002, č. 9, s. 219–220.
Kopřivová-Jankovcová, A. Karolína: Rozloučení s Janem Jankovcem. Novoborský měsíčník, 2009, č. 6, s. 23.

JARISCH, Jeronym Anton, PhDr.

23. září 1818 – Česká Lípa
2. ledna 1890 – Chomutov

vydavatel, spisovatel náboženské literatury, římskokatolický kněz

Roku 1836 vystudoval na gymnáziu v České Lípě, pak studoval na univerzitě v Praze a v litoměřickém bohosloveckém semináři. V roce 1842 byl vysvěcen na kněze, působil jako kaplan v Lipové a krátce učil na škole pro hluchoněmé. Roku 1848 se stal hofmistrem hraběte Terlago ve Vídni. Roku 1853 se stal ředitelem Ústavu pro hluchoněmé ve Vídni. Byl členem mnoha katolických spolků, v letech 1853–1861 byl zemským školním radou ve Štýrsku. Od roku 1862 až do své smrti působil jako děkan v Chomutově, kde se věnoval též spisovatelské činnosti. Vydával Lidový kalendář, náboženskou literaturu, je autorem Učebnice hluchoněmých (Heitmatsklänge, 1853)

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 574–577.
LaS: Antonín Jeroným Jarisch… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 66, s. 20.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 27–31.

JAROŠ, Josef

11. března 1909 - Česká Lípa
?

malíř a profesor v Kutné Hoře

Studoval na akademii výtvarných umění v Praze (1933–1935; Loukota, Obrovský), pak vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Činný též v oboru divadelním, návrhy scén pro Kutnou Horu.

Literatura
Literatura:
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 424.

JARÝ, Vladislav Richard

19. ledna 1906 – Buřany

?

četník, působil na četnické stanici Dolní Světlá, reálný předobraz postavy v televizním seriálu Četnické humoresky

Literatura

Beneš, Jaroslav: Strážmistr Jarý, Četnické humoresky a Lužické hory. Bezděz, sv. 21, 2012, s. 257–264.

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/117707/jaky-byl-skutecny-cetnik-jary-nasli-jsme-syna-slavneho-strazce-zakona.html

JEBAUTZKÁ, Emma, rozená Wondrejsová

22. července 1905 – Janov u Nového Boru
1988 – Böblingen (Německo)

sekretářka ÚV německé sociálně demokratické strany v Praze ve 30. letech 20. století

Literatura
Jindra, Bohumír: Emma Jebautzká, roz. Wondrejsová. Novoborský měsíčník, 2001, č. 6, s. 17–20.

JEDINA, Franz Xaver

2. prosince 1779 – Mimoň
26. března 1847 – Svatá Hora u Příbrami

římskokatolický kněz, spisovatel

Do roku 1803 působil jako pěstoun mladých hrabat ze Šporků a administrátor fary v Bělé pod Bezdězem, později jako kaplan u sv. Havla v Praze. V roce 1825 se stal kanovníkem staroboleslavské kolegiátní kapituly, od roku 1834 působil na poutním místě Svatá Hora u Příbrami. Tvorba: Kázání postní o vlažnosti u víře, Škola Kristova, Převrácenost křešťanů mnohých.

Literatura
Jungmann, Josef: Historie literatury české, s. 573.
Smejkal, Ladislav: František Xaver Jedina. Mimoňský zpravodaj, 2011, č. 12, s. 10.

JELÍNEK, Vladimír

12. března 1931 – Ždánice (okres Kolín)
leden 2012

dlouholetý člen a funkcionář hasičského sboru v České Lípě, autor knihy Dějiny hasičstva na Českolipsku

Literatura
Vzpomínka na Vladimíra Jelínka. Městské noviny, 2012, č. 5, s. 10.

JÍLEK, Václav

17. ledna 1846 - Račice u Plzně
20. října 1900 - Kamenický Šenov

sklářský podnikatel

Průkopník českého sklářství na Kamenickošenovsku. Od roku 1870 byl správcem sklárny v Preitenštejně a odtud často zajížděl na Novoborsko. Roku 1885 započal s výstavbou sklárny v Kamenickém Šenově a tu vedl až do smrti.

Literatura
LaS: Dne 20. října před sto lety… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 245, s. 9.
Tschakert, Petr: Historie sklářských rodů aneb Jílkové, Jechové a Kamenický Šenov. Šenovské listy, 2000, č. 10, s. 5–6; č. 11, s. 4–5.

JÍLEK, Václav

2. dubna 1882 – Nečtiny
1967 – Kamenický Šenov

malíř skla, štědrý podporovatel Českého muzejního spolku v České Lípě, dárce mnoha exponátů do spolkového muzea

Učil se malbě na skle u německého malíře skla Antonína Rölliga v Kamenickém Šenově, poté absolvoval poté obchodní školu v Praze. V Kamenickém Šenově založil sklářskou huť, s bratrem a Vilémem Palmem vytvořil hodnotnou sbírku sklářských děl.

Literatura
Uhlík, Josef: Sběratel V. Jílek. Nástup, roč. 17, 1966, č. 44.

JINDRA, Bohumír

8. listopadu 1909 – Klatovy
8. února 1984 – Sloup v Čechách

učitel, archivář

V letech 1923–1927 vystudoval učitelský ústav v Praze, poté učil na různých místech v Čechách. Po roce 1945 pracoval v Novém Boru jako dělník u různých podniků. V letech 1957–1960 byl ředitelem Okresního archivu v Novém Boru, často přednášel a publikoval v regionálním tisku. Pracoval v okresním názvoslovném sboru při tvorbě nových českých místních jmen.

Literatura
Sovadina, Miloslav: Dějiny okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem 1997, s. 105–106.
Hoffmannová, Jaroslava – Pražáková, Jana: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, Libri, 2000, s. 287–288.

JINDRA, Ladislav

27. května 1907 – Kytlice-Falknov
8. dubna 1997 – Nový Bor

úředník, odbojář, předseda MNV Prácheň, kronikář Práchně 1980-87

Člen prácheňské odbojové skupiny. V březnu 1945 zatčen gestapem, vyslýchán a uvězněn v Děčíně. Následně první předseda Národního výboru v Práchni.

Literatura
Archivní prameny:
SOkA Česká Lípa, fond MNV Prácheň, kronika inv. č. 113, karton 6.

JINDRA, Vladislav, PhDr.

8. srpna 1934 – Kamenický Šenov

kronikář města Nový Bor, regionální historik, učitel

Syn Bohumíra Jindry, učil na různých školách na Českolipsku. Působil jako kronikář v Novém Boru, podílel se na organizaci kulturního života ve městě, zejména četnými přednáškami a publikační činností. Zpracoval několikadílnou historii Nového Boru.

Literatura
Zahradníčková, Hana: Historia magistra vitae. Kronikáři Českolipska. Nástup, roč. 33, 1983, č. 11.
hp: Dlouholetý kronikář Nového Boru si přijde pro ocenění. Českolipský deník, roč. 15, 2007, č. 219, s. 2.
pej: Autora Dějin Nového Boru ocenili. Českolipský deník, roč. 15, 2007, č. 221, s. 2.
Plicková, Helena: Skleněná plaketa pro Vladislava Jindru. Novoborský měsíčník, 2007, č. 10, s. 10.
ph: Historik Vladislav Jindra se stal čestným občanem Nového Boru. Českolipský deník, 2009, č. 98, s. 3.
ph: Vladislav Jindra převezme čestné občanství Nového Boru. Českolipský deník, 2009, č. 95, s. 3.
PhDr. Vladislav Jindra. Novoborský měsíčník, 2009, č. 6, s. 15.
Maněnová, Jana: V Navrátilově síni se udělovala cena „Ď“. Novoborský měsíčník, 2011, č. 6, s. 31.
Vlastníková, Eva: Poděkování za celoživotní dílo patří Vladislavu Jindrovi. Českolipský deník, roč. 19, 2011, č. 118, s. 3.
Vachtová, Adéla: „Badatelé mají materiál, který by vystačil na tři životy.“ Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 13, s. 3.

JIRATSCHEK, Walter

11. března 1907 - Česká Lípa
13. srpna 1969 - Stuttgart, Německo

Od roku 1927 novinář v Deutsche Leipaer Zeitung. Do roku 1940 působil jako redaktor v listu Gablonzer Tageblatt, od roku 1948 pak jako redaktor a korektor ve Stuttgartu. Založil vlastenecké muzeum a archiv pro oblast Česká Lípa - Nový Bor - Dubá.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 X., Světlik 2012, č. 2, s. 31.

JIŘÍČEK, Vladimír

1933
2008

Patřil k významným českým grafikům se specializací na sítotisk. Redigoval odborný časopis Sítotisk a Serigrafie, byl v kontaktu s evropskými sítotiskaři na půdě jejich organizace FESPA. V polovině 60. let 20. století pracoval v družstvu Družba Česká Lípa, od roku 1967 pak ve sklářském kombinátu v Novém Boru

Literatura
Stehlík, Zdeněk: Za Vladimírem Jiříčkem, Českolipský deník, roč. 16, č. 136 (11. 6. 2008), s. 8.

JOHN & JISBA

stavební a architektonická kancelář v České Lípě

Firmu John & Jisba tvořili od roku 1903 společníci Otto Heinrich John a Josef Jisba, kteří si ve městě založili stavební kancelář. Českolipský architekt a úředně zkoušený stavitel Josef Jisba byl v roce 1899 autorem návrhu vily čp. 552 a v roce 1910 přestavby vily čp. 557, obou v Mariánské ulici. Otto Heinrich John byl v roce 1903 autorem stavby domu čp. 978 v Dubické ulici. Společná firma pak byla v České Lípě navrhovatelem i stavitelem celé řady staveb: v letech 1903–1904 domů čp. 713 a 715 v Jiráskově ulici, v letech 1904–1905 domu čp. 172 na náměstí a čp. 353–357 v ulici Pod Holým vrchem, v roce 1905 vstupní haly židovského hřbitova, domu čp. 609 v Jiráskově ulici a adaptace domu čp. 67 v Zámecké ulici, v letech 1905–1906 domů čp. 568/569 v Mariánské ulici a čp. 108 v ulici Jindřicha z Lipé, v letech 1906–1907 domů čp. 395–399 v Arbesově ulici, čp. 584 v Sadové ulici a čp. 113 (Union), jehož projekt získal v roce 1906 zlatou medaili na prvním libereckém veletrhu. Firma skončila svoji činnost před rokem 1910.

Literatura

Panáček, Jaroslav – Panáček, Michal: Historismus a secese v České Lípě, Česká Lípa 2014, s. 49.

JURSITZKA, Angela

25. října 1938 – Česká Lípa

rakouská spisovatelka, autorka cestopisů

Věnuje se též psaní fejetonů, novinových článků a cestopisů. V roce 2003 vydala román o zemi, kde žije - „Zívání bohů“ (Tyrolsko).

Literatura
LaS: Fragmenty minulosti… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 96, s. 21.
Buchner-Hocke, Ingeborg: Eine Leipsche in Tirol. Die Schriftstellerin Angela Jursitzka im Portrait. Leipaer Heimatbrief, 2010, č. 214, s. 34–37.

JUST, Josef

23. září 1833 – Stvolínky
1. prosince 1918 – Česká Lípa

ředitel školy, hudebník, spisovatel

Krátce působil jako učitel v Osečné a Kravařích, od 6. ledna 1856 jako učitel na hlavní škole v České Lípě. Učil zpěv na gymnáziu, hrál ve smyčcovém kvartetu na housle a na varhany v kostelech. Od roku 1860 byl dirigentem Hudebního a pěveckého spolku v České Lípě a Severočeského pěveckého sdružení. Skládal sborové písně, taneční hudbu, německou mši. Byl zakládajícím členem Excursions-Clubu, v němž byl po dlouhou dobu členem výboru a zástupcem předsedy. Uveřejnil řadu článků v Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, samostatně vydal vlastivědu „Der politische Bezirk B. Leipa“ (Leipa, 1879), spolupracoval i na Hantschelově Heimatkunde, kam zpracoval kapitolu „Über die Volksmundarten“.

Literatura
Dreßler, Ferdinand: Schuldirektor Josef Just , MNEC 42, 1919, s. 30–33.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 506, 684.

▴ NAHORU