Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

NAVRÁTIL, Josef Matěj

17. února 1798 – Slaný
21. dubna 1865 – Praha

malíř

Žák Josefa Berglera, zakládající osobnost moderního realismu v českém malířství. V letech 1851–1852 pracoval na výzdobě interiérů zámku v Zákupech pro Ferdinanda I. Nejcennějším uměleckým dílem zámku jsou právě jeho nástěnné malby. S Navrátilovou nástěnnou malbou se můžeme na Českolipsku setkat i v Novém Boru, v tzv. Navrátilově síni. Na třídě T. G. M, v domě číslo 45, vyzdobil svými malbami strop.

Literatura
Šíša, Ladislav: Cenné kulturní dědictví. Nástup, roč. 11, 1960, č. 28.
Nástup, roč. 17, 1966, č. 28.
MH: Člověk a jeho svět. Poezie barev – malby Josefa Navrátila. Nástup, roč. 25, 1975, č. 32.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 7.
Malá československá encyklopedie III, s. 444.

NAWKA, Michal

22. listopadu 1885 - Radwor, Německo (Lužice)
16. března 1968 - Budyšín, Německo

filolog a spisovatel

Hornolužický filolog a spisovatel Michal Nawka byl v roce 1930 pozván do České Lípy, aby zde pro učitele vedl jazykové kurzy lužické srbštiny. Je také tvůrcem národního zpěvníku lužických písní. Zapsal se do paměti obyvatel České Lípy natolik, že po něm v roce 1945 pojmenovali ulici. Byl tehdy prvním žijícím člověkem, který měl po sobě pojmenovánu ulici v České Lípě.

Literatura
Kovář, Josef: Michal Nawka, Bezděz I, 1930, s. 52–53.
Smejkal, Ladislav: Českou Lípou krok za krokem. 37. část, Českolipské noviny 1997, č. 19, s. 7.

NERZ, Ludwig

30. ledna 1867 – Mimoň
20. ledna 1938 – Vídeň, Rakousko

herec, scénárista

Pocházel z rodiny předměstského rolníka, začínal jako železničář. Poté odešel ke kočovné společnosti, postupně v Českých Budějovicích, Plzni, Mariánských Lázních a Opavě. V roce 1893 byl u založení divadla Raimund ve Vídni. Dlouhodobě působil ve Stavovském divadle v Praze, vystupoval především ve francouzských galantních komediích. Po 50. roce věku přešel k filmu, vstoupil do služeb německé filmové společnosti Pan-Film. Hrál v němých filmech, ale uplatnil se především jako scénárista. Do dějin filmového hororu se zapsal jako spoluscénárista filmu Orlacsovy ruce. Spolupracoval i na řadě dalších filmů, zejména veselohrách (mj. Román dvou srdcí, Růžový kavalír).

Literatura
Smejkal, Ladislav: Zapomenutý hrdina filmového světa. Mimoňský zpravodaj, 2017, červen, s. 13.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. VI, Světlik 2011, č. 2, s. 31.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 96–97.

NESSEL, Franz Friedrich

19. května 1724 - Jihlava
16. července 1787 - Vratislav, Polsko

poslední českolipský kat v letech 1747–1765, poté až do své smrti kat ve Vratislavi (Polsko)

Literatura
Panáček, Jaroslav: Kat a hrdelní právo v České Lípě, Časopis Společnosti přátel starožitností 119, 2011, s. 39–40.
Panáček, Jaroslav - Wojtucki, Daniel: Poslední českolipský kat, Bezděz 26, 2017, s. 5–29.

NESTLER, Antonín

7. srpna 1854 – Česká Lípa
20. srpna 1932 - Praha

přírodovědec a botanik

V letech 1868–1875 studoval na gymnáziu v Litoměřicích, pak přírodní vědy na pražské univerzitě. V letech 1878–1883 byl učitelem v rodině hraběte von Westfalen v Kulmu. Roku 1885 se oženil se známou malířkou Marií Laux. Od roku 1885 přednášel na pražské univerzitě, roku 1890 získal titul doktor filozofie a roku 1900 titul profesora všeobecné botaniky. Publikoval řadu odborných prací. Znalec anatomie a fyziologie rostlin, zabýval se též pěstitelstvím. Roku 1897 byl inspektorem a 1903 vrchním inspektorem výzkumného ústavu potravinářského

Literatura

Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 651–653.
Nekrolog v Lotosu, s. 133
Kalendář kulturně politických výročí 1979 (OKS Česká Lípa)

NEUWIRTH, Josef

5. června 1855 – Zahrádky u České Lípy
25. dubna 1934 – Vídeň, Rakousko

historik umění

Syn adjunkta vrchnostenského úřadu v Zahrádkách. Studoval na univerzitě v Praze germanistiku, dějiny, filozofii, filologii, dějiny umění a archeologii. Aktivně působil v německém studentském spolku Austria. V letech 1878–1879 působil jako suplent na českolipském gymnáziu a patřil k zakládajícím členům Excursionsclubu. Po složení učitelských zkoušek učil v letech 1880–1881 na gymnáziu v Praze. 25. května 1882 byl promován na doktora filozofie. Roku 1883 se oženil s Adelheid von Sten. V letním semestru 1885 se habilitoval v oboru dějiny umění na německé univerzitě v Praze. Roku 1892 jmenován mimořádným, roku 1897 řádným profesorem a roku 1899 byl povolán na technickou vysokou školu ve Vídni. Ve školním roce 1902/1903 byl děkanem a 1903/1904 rektorem, rektorem opět zvolen počátkem roku 1905, v srpnu téhož roku dostal titul dvorního rady. Od roku 1902 členem Ústřední komise pro zachování a výzkum uměleckých a historických památek. V roce 1905 se stal generálním konzervátorem této komise pro německy mluvící území, byl rovněž členem historického spolku pro Horní Falc v Řezně, spolku pro starožitnosti ve Vídni, zakládajícím členem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, zakládajícím členem německé společnosti pro starožitnosti v Praze, byl radou pro umění na ministerstvu vyučování. Cestoval po Německu, Švýcarsku, Belgii, Holandsku a Itálii, roku 1901 byl ve Švédsku a Norsku. V roce 1902 se stal viceprezidentem výboru kongresu dějin umění.

Literatura

Literatura:
Hantschel, Franz: Professor Dr. Joseph Neuwirth, MNEC 23, 1900, s. 1–10 (s bibliografií).
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 674–678.
Zuman, František: Dr. Josef Neuwirth, Bezděz V, 1934, s. 159–160.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. III, Světlik 2010, č. 3, s. 30.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 131–137.

NEVYHOŠTĚNÝ, Josef

23. ledna 1906 - Strážiště u Mnichova Hradiště
16. prosince 1995 - Nový Bor

voják, úředník, spisovatel

Příslušník finanční stráže, v letech 1930–1938 sloužil na Podkarpatské Rusi. Byl též členem jednotky Stráže obrany státu, organizace, která měla pomoci ochránit Československou republiku koncem 30. let 20. století. V období protektorátu byla finanční stráž zrušena a J. Nevyhoštěný pracoval až do osvobození ve vyživovací službě. V květnu 1945 se do služby vrátil a stěhoval se do severních Čech na Varnsdorfsko, po roce 1948 se však historie opakovala, komunistický režim finanční stráž rozpustil. Pak působil na finančním referátu Okresního národního výboru v Novém Boru a po další reorganizaci veřejné správy byl nucen projít řadou dělnických profesí. Později funkcionář Okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků. Autor knihy vzpomínek Financem na Podkarpatské Rusi.

Literatura
Jindra, Vladislav: Josef Nevyhoštěný, Novoborský měsíčník 2002, č. 7–8, s. 15–16.
Nevyhoštěný, Josef: Financem na Podkarpatské Rusi. Praha, 2002.

NITTEL, Anton

25. března 1826 – Bukovany
9. září 1907 – Martinovo údolí u Cvikova

starokatolický kněz, spisovatel

Syn rolníka, studoval na gymnáziu v České Lípě, potom studoval filozofii v Praze a teologii v Litoměřicích. V roce 1851 byl vysvěcen na kněze, působil na různých místech, hlavně na Děčínsku. Roku 1863 se stal ředitelem sirotčince v Praze, roku 1867 odešel jako katecheta na vyšší reálnou školu ve Varnsdorfu. Roku 1871 vystoupil proti papežským dekretů a byl litoměřickým biskupem exkomunikován a zbaven učitelského místa. Nato založil spolu s 3000 varnsdorfskými obyvateli první starokatolickou obec v Rakousku. Byl zvolen jejím prvním farářem, v tomto úřadě působil až do konce roku 1896. Celou svojí činností se zasloužil o rozšíření starokatolického náboženství po severních Čechách. Byl lidovým spisovatelem. Je pohřben ve Varnsdorfu.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 699–700.
LaS: Dne 25. března 1826… Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 74, s. 9.
LaS: Vůdčí osobnost starokatolické církve… Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 76, s. 9.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. V, Světlik 2011, č. 1, s. 30–35.

NOSEK, Petr

1943

podmořský rybolov, potápění

Člen KSP Česká Lípa. V roce 1969 získal titul mezinárodního mistra v podmořském lovu ryb, v roce 1972 získal v týmu s Vyšínem a Binderem 1. místo na mistrovství v podvodním lovu ryb.

Literatura
Nástup, roč. 21, 1971, č. 2.
Nástup, roč. 22, 1972, č. 25.

NOVOTNÝ, Rudolf

23. listopadu 1924 – Hradec Králové
6. listopadu 2005 – Česká Lípa

akademický malíř a grafik, bydlel a působil v České Lípě

Vyučil se elektrotechnikem. V letech 1945–1946 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Nejedlého. Po studiích se usadil v České Lípě, bydlel na náměstí vedle lékárny a pracoval jako propagační kreslič a výtvarník v podniku Nářadí v České Lípě, kde mimo jiné vyzdobil v roce 1976 vestibul původní závodní jídelny v areálu podniku v Chelčického ulici nástěnným obrazem s námětem elektrického ručního nářadí. Dále působil jako učitel kresby v Lidové škole umění v České Lípě nebo i jako vedoucí kroužku malířských amatérů při podniku Vagónka Česká Lípa. V České Lípě měl i několik výstav, často u příležitosti životních jubileí v roce 1994 a 2004. Svému městu a jeho okolí zasvětil téměř celé své malířské a grafické dílo. Čestný občan města in memoriam 2009.

Literatura
-lš-: Malíř našeho kraje. Nástup, roč. 12, 1961, č. 47.
Mandík, Václav: Rudolf Novotný (Portréty). Nástup, roč. 17, 1966, č. 9.
Dva zdroje tvorby. R. Novotný vystavuje ve Velkém kině. Nástup, roč. 26, 1976, č. 20.
Langhamer, Antonín: Obrazy a sklo v mimoňském Domě družby. Nástup, roč. 27, 1977, č. 49.
Vojtíšek, Břetislav: Malíř českolipských variací. Nástup, roč. 34, 1984, č. 38.
Dolejš, Jiří: Krajinomalba severních Čech, Ústí nad Labem 1988, s. 74, 75, 130.
mip: Před deseti lety zemřel malíř Rudolf Novotný, čestný občan České Lípy, Českolipský deník, 2015, 5.11., s. 1.

NOWAK, Vilém (Willy)

3. října 1886 – Mníšek u Dobříše
20. října 1977 – Praha

akademický malíř, profesor pražské akademie, národní umělec

Narodil se v německé rodině žijící uprostřed Čech v Mníšku pod Brdy. Po celý život byl v úzkém vztahu s českým uměním. Před první světovou válkou se účastnil výstav Osmy. Za války se dostal do styku se severními Čechami, prožil zde jistý čas v Litoměřicích. V roce 1929 se stal profesorem pražské Akademie výtvarných umění. Jeho obrazy vynikaly šedavým koloritem a těžko definovatelným barevným odstínem kompozic. Koncem svého dlouhého života pobýval na Českolipsku a tvořil v oblasti holanských rybníků, jejichž prostředí vyhovovalo jeho zálibě v křehké barevnosti. Měl chalupu v Zahrádkách (čp. 78). Jeho dědeček Josef Nowak žil v roce 1856 v České Lípě. Tam se mu narodil nejmladší syn Eduard, Vilémův otec.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 216.
Dolejš, Jiří: Krajinomalba severních Čech, Ústí nad Labem 1988, s. 34.
LaS: Dne 3. října… Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 279, s. 11.

▴ NAHORU