Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

WALDA, Rudolf

10. ledna 1844 – Petrovice u Jablonného v Podještědí
22. dubna 1911 – Česká Lípa

ředitel školy, vlastivědný pracovník

Vystudoval techniku v Praze. Od 1. října 1864 vyučoval jako suplent na reálce v České Lípě, 9. září 1885 se stal ředitelem této školy a ve funkci setrval až do svého penzionování v roce 1907. Patřil mezi zakládající členy Nordböhmisches Excursions-Clubu, od roku 1885 byl jeho předsedou. Byl rovněž zakládajícím členem spolku pro zřízení dětského hřiště. Autor prací z oblasti matematiky, zeměpisu a pedagogiky.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 609–610.
Rudolf Walda . Ehrenmitglied und Ehrenvorsitzender des Nordböhmischen Exkursions-Klubs, MNEC 34, 1911, s. 137–139.

WALTER, Franz Christof

Česká Lípa

pěvec, hudební skladatel

Studoval ve Vídni. V letech 1783–1786 působil jako první tenorista Nosticova divadla v Praze. Pak přesídlil do Rigy. Napsal operetu Mehr als tausend Gulden (Víc než tisíc zlatých). Podle některých pramenů se uvádí jako autor i dalších tří operet.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 504.
Hudební minulost Českolipska a okolí, Českolipský nástup, roč. 34, č. 48 (29. 11. 1984), s. 5.

WALZEL, Josef

18. srpna 1883 – Meziměstí u Broumova
březen/duben 1965 – Gelenau, Německo

českolipský obchodník, válečný místostarosta města Česká Lípa

Pocházel z Broumovska a do České Lípy se přistěhoval v roce 1914. Otevřel si obchod s průmyslovým zbožím a později prodával rádia. V roce 1931 ovdověl, byl členem hudebního spolku v České Lípě. V letech 1938-1945 byl místostarostou města Česká Lípa.

Literatura
LHB

WANDER, Florián

1738
1809

rytec skla

Pocházel z Mistrovic, vynikal v rytí erbů a znaků, monogramů, květin a motýlů.

Literatura
Výstřižková služba 1981/sklářství.

WATZEL, Josef Theodor

15. června 1821 – Česká Lípa
15. července 1881 – Česká Lípa

právník, prezident krajského soudu

Vystudoval gymnázium v České Lípě a práva na univerzitě v Praze. Od 7. listopadu 1870 byl prezidentem Krajského soudu v České Lípě. Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Okrašlovacího spolku v České Lípě.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 617.

WATZEL, Kajetan, MUDr.

4. srpna 1812 – Česká Lípa
28. května 1885 – Česká Lípa

lékař, přírodovědec a gymnaziální profesor, ředitel reálky v České Lípě

V letech 1825–1831 vystudoval gymnázium v České Lípě, v letech 1831–1833 studoval v Praze filozofii, pak do roku 1837 medicínu, tři semestry navštěvoval také univerzitu ve Vídni. 9. listopadu 1839 získal na pražské univerzitě doktorát medicíny. Vrátil se do České Lípy a provozoval zde lékařskou praxi, mimo to byl členem řady místních spolků. Od roku 1848 vyučoval na českolipském gymnáziu. V listopadu 1848 provizorně otevřeny první ročníky reálky, o jejíž zřízení se zasazoval. Roku 1859 se stal lékařem krajského soudu. Jeho působení na českolipském gymnáziu bylo tolik úspěšné a prospěšné, že mu byl přiznán titul gymnaziálního profesora. Zabýval se přírodovědným průzkumem okolí České Lípy, publikoval řadu článků. Byl členem městského zastupitelstva v České Lípě, od roku 1869 okresním školním inspektorem. Od roku 1870 byl ředitelem českolipské vyšší reálky. Stál u zrodu Nordböhmisches Excursions-Clubu a byl jeho prvním předsedou až do své smrti. Spolku věnoval obsáhlý herbář zdejšího rostlinstva (2 642 exemplářů).

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 661–663.
Vojtíšková, Marie: Jiskry a plaménky, Česká Lípa 1982, s. 42.
Smejkal, Ladislav: Významné osobnosti v České Lípě - XI, Českolipské noviny 1999, č. 5, s. 7.
LaS: Diář: Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě… Českolipský deník, roč. 11, 2003, č. 277, s. 21; č. 278, s. 21.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. VIII, Světlík 2011, č. 4, s. 33.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 24–26.

WATZKE, Rudolf

5. dubna 1892 – Mimoň
18. prosince 1972 – Wuppertal, Německo

operní pěvec, sólista berlínské státní opery

Syn malíře a lakýrníka, vyučil se řemeslu svého otce. Přežil útrapy první světové války a půltřetího roku ruského zajetí. Po válce provozoval řemeslo, zpíval v kostele. Vedoucí sboru Emil Kühnel si povšiml jeho talentu a doporučil jej k pěveckému školení u chorvatské pěvkyně Drage Kreißl-Hauptfeld v Liberci, následovala studia v Bayreuthu a v Karlsruhe. Roku 1923 poprvé veřejně vystoupil na pěveckém festivalu v Bayreuthu. Získal angažmá ve Státní opeře v Berlíně, kde působil v letech 1924–1929. Později vystupoval již jen jako zpěvák oratorií a na koncertech. Byl prvním rozhlasovým pěvcem v Berlíně. Podnikl pěvecké turné po Skandinávii, Maďarsku, Bulharsku, Řecku, Itálii a Francii. V Mimoni uspořádal benefiční koncert na podporu zakoupení nových varhan do mimoňského kostela. V repertoáru měl zejména skladby Franze Schuberta a Georga Friedricha Händela. Obdržel množství ocenění a vyznamenání. Byl dvakrát ženat. 2. října 1918 se oženil s Martou Morndlovou z Vratislavic nad Nisou. Jeho druhou manželkou byla Liliana Christova ze Sofie, dcera bulharského hudebního skladatele. Liliana byla talentovanou pianistkou, Watzke se s ní seznámil v Paříži, kde jej na koncertě doprovázela na klavír. Z manželství se narodily dvě děti – syn a dcera.

Literatura
Hons, Osvald: Kdo to byl Rudolf Watzke. Mimoňský zpravodaj, 2007, č. 7–8, s. 16.
Rodákovi odhalí pamětní desku, Českolipský deník, roč. 15, č. 183 (8. 8. 2007), s. 2.
Hoffmann, Pavel et al.: Po stopách významných osobností a událostí v Mimoni, Mimoň 2014, s. 21–23.

WEDRICH, Heinrich

26. září 1835 – Česká Lípa
7. listopadu 1904 – Česká Lípa

textilní továrník, sběratel a mecenáš, zakladatel Wedrichova muzea a veřejné knihovny

Zanícený sběratel zejména preparátů exotické zvěře, ale i mincí, obrazů, hodinek a dalších předmětů, pro které zakoupil hostinec Údolí Josafat a přestavěl jej na vlastní veřejně přístupné muzeum a knihovnu. Před smrtí odkázal muzeum i sbírky městu.

Literatura
Paudler, Amand: Wedrich´s Sammlungen, MNEC 27, 1904, s. 424–425.
Polák, Michael: Před 110 lety zemřel továrník a mecenáš Wedrich. Lípě zanechal i čelist z velryby. Českolipský deník, roč. 22, 2014, č. 260, s. 3.
mip: Před 180 lety se narodil továrník Wedrich. Záhadný muž zanechal Lípě exotické sbírky. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 226, s. 3.

WEIDLICH, Fabian Sebastian

1812 - Kamenický Šenov
1881 - ?

obchodník se sklem

Bydlel v Kamenickém Šenově v domě čp. 183 v nynější Palackého ulici. Zde také založil svoji obchodní firmu na export skla. Jeho starší bratr Daniel žil v Neapoli, živil se zde také obchodem a filiálky měl i v Triestu. Sebastian proto podobně jako bratr začal se sklem obchodovat v Itálii a byl velmi úspěšný. V Itálii u příbuzných získávali posléze zkušenosti jeho synové Franz Ignaz Weidlich a Heinrich Weidlich. Heindrich si vzal za ženu dceru významného šenovského podnikatele a výrobce lustrů Eliase Palmeho. Když Franz a Heindrich převzali vedení firmy po otci, museli vyrovnat dědičné nároky zbývajících sedmi sourozenců a tyto výdaje byly příčinou konečného krachu firmy Weidlich.

Literatura
Frömmel, Václav: Sklářští obchodníci versus řemeslníci v Kamenickém Šenově 1630 až 1868, Praha 2009, s. 68–69.

WEIDNER, Valentin

?
20. července 1736 – Česká Lípa

kněz, augustinián, kronikář

Prošel noviciátem v České Lípě, kde také v roce 1679 složil řeholní sliby. Teologická studia dokončil u svatého Tomáše v Praze. V roce 1686 byl ustanoven podpřevorem kláštera v Dolním Ročově, kde působil do roku 1692. V roce 1692 byl povolán do funkce převora kláštera v Ostrově – Svaté Dobrotivé, účastnil se též volby provinciála řádu v Praze. V roce 1693 byl převorem v Bělé pod Bezdězem, roku 1695 převorem v Šopce u Mělníka. Zde se údajně přel s Heřmanem Jakubem Černínem o právo lovit ryby v říčce Pšovce a s mělnickým magistrátem ohledně cest přes klášterní pozemky. Znechucen spory se vrátil do Dolního Ročova, zároveň působil jako dvorní kaplan hraběte Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat. V roce 1701 byl zvolen převorem kláštera v Domažlicích, funkce se však vzdal a odešel do České Lípy. V roce 1707 se do Domažlic vrátil, v roce 1716 odešel do Vrchlabí, roku 1722 do Svaté Dobrotivé a roku 1725 opět do Domažlic. Konečně se v roce 1728 vrátil do České Lípy a zde také zemřel.

Literatura
Literatura:
Mareš, Karel: Augustiniánský historiograf Valentin Weidner a jeho dvě klášterní kroniky, Folia historica Bohemica, roč. 30, 2015, č. 2, s. 387–409.

WEIL, Jiří

6. srpna 1900 – Praskolesy u Hořovic
13. prosince 1959 – Praha

spisovatel, žurnalista

Po válce pobýval v domku ve Vrchovanech a literárně vyjádřil svůj vztah k Dubsku. Upadl do nepřízně dřívějšího režimu v Československu. Román „Moskva — hra¬nice“ z roku 1937 byl první pronikavou kritikou stalinismu. Známým se stal také románem „Život s hvězdou“. Půvabný obraz kraje vložil do románu „Harfeník“ (1958), který je vě¬nován době bouří proti strojům - perrotinám, v roce 1844. Po roce 1948 se stal takzvaným kulturním patronem Dubská. Formálně ustanovená funkce nebyla v jeho případě prázdným titulem. Účastnil se organizace kulturního života na vesni¬cích, besed a přednášek. V literární pozůstalosti zůstaly další zlomky textů vycházející z po¬znání minulosti a přírody tohoto území, jímž předčasně zesnulý autor již nedal konečnou podobu.

Literatura
Literatura:
Čeští spisovatelé 20. století, s. 570.
Slovník českých spisovatelů.
Jedličková, Alice: Jiří Weil ve Vrchovanech. Českolipsko literární 10, 1991, s. 11–25.
MVojt: Pod hradem Berštejnem (Jiří Weil ve Vrchovanech). Severočeský deník, 2, č. 108, 8. 5. 1992.
Vojtíšková, Marie - Vojtíšek, Břetislav - Myšková, Markéta: Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 22.
Maus: Regionální osobnosti – Jiří Weil (1900–1959). Dokský zpravodaj, 2000, č. 7, s. 1.

WEISER, Franz Anton

grafik, autor mědirytiny tzv. tovaryšského listu

Veduta České Lípy z let 1762–1779 na tzv. tovaryšském listu je nejpřesnějším zachycením podoby města Česká Lípa před velkým požárem roku 1787.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Ke vzniku českolipské veduty tzv. tovaryšského listu, Bezděz 14, 2005, s. 5–20.
Panáček, Jaroslav: Historické mapy, plány a veduty České Lípy, Česká Lípa 2008, s. 12–14.

WEISS, Anton

6. února 1801 – Falknov (Kytlice)
28. února 1851 – Česká Lípa

malíř, kreslíř a dekoratér

Vyučil se malířem skla. Stal se správcem skladu zboží sklářského obchodníka Kittela v Amsterdamu. Při každé příležitosti kreslil a studoval zdejší významná díla. S pomocí místních přátel se dostal až na královskou akademii, kde studoval 9 let. Byl znám jako dekorativní malíř (ovoce, květy). Jeho obrazy jsou v Holandsku, Belgii, Francii, severním Německu a v Anglii. V roce 1845 se vrátil s podlomeným zdravím do Čech, žil ve Sloupu v Čechách a v České Lípě, kde i zemřel. Namaloval mj. obrazy pro kostely ve Falknově, Velenicích, Jezvé, ve Sloupu v Čechách, kostel sv. Kříže v České Lípě.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 561.
Českolipský deník, 17. 4. 1996, č. 91, s. 7.

WEISS, Jan

10. května 1892 – Jilemnice
7. března 1972 - Praha

ministerský úředník, český spisovatel, prozaik

Je považován za jednoho ze zakladatelů české sci-fi. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a ve Dvoře Králové. První světovou válku prožil nejprve na italské, později na ruské frontě, kde byl v bitvě u Tarnopole zajat a internován v zajateckém táboře Tockoje. V roce 1957 byl jmenován zasloužilým umělcem. S Českolipskem byl spjat jako kulturní patron České Lípy z roku 1948.

Literatura
Archivní prameny:
SOkA Česká Lípa, fond MěNV Česká Lípa, zmínka v pozvánce na besedu se spisovatelem J. Weissem 6. 10. 1948 v České Lípě; kultura (hlášení do rozhlasu)
Čeští spisovatelé XX. století, s. 694.
Slovník českých spisovatelů, s. 570.

WEITMILE, Beneš Krabice z

27. července 1375 – Praha

kanovník, kronikář

Autor Kroniky kostela pražského a Kroniky české, ředitel stavby chrámu sv. Víta v Praze. Pocházel z měšťanské větve rodu z Weitmile usazené v České Lípě. Jeho bratrem byl farář Jan z Weitmile z České Lípy. Vzhledem k tomu, že otec a bratr se vyskytují v České Lípě, je zřejmé, že Beneš byl českolipským rodákem, ale fakta nejsou doložena. Od roku 1370 pracoval na své kronice, kterou navázal na pokračovatele Kosmovy kroniky kolem roku 1283.

Literatura

Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 689.
Sovadina, Miloslav: Beneš Krabice z Weitmile a jeho vztah k České Lípě. Českolipsko literární, sv. 2, 1978, s. 15–25.
LaS: Ve druhém patře českolipské radnice… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 174, s. 16.
Panáček, Jaroslav: Kuník z Weitmile „plebanus in Lipa“ a jeho rod, Bezděz 16, 2007, s. 5–26.

WEITMILE, Kuník z

českolipský farář v letech 1380–1422, kaplan Berků z Dubé

Pocházel z rodu pánů z Weitmile, usazených v České Lípě. Za jeho působení došlo k založení kostelů Panny Marie, sv. Kříže a sv. Mikuláše, zasloužil se o fundace řady oltářů a jejich nadace.

Literatura

Tříška, Josef: Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348 – 1409, Praha 1981, s. 88.
Panáček, Jaroslav: Kuník z Weitmile „plebanus in Lipa“ a jeho rod, Bezděz 16, 2007, s. 5–26.
Panáček, Jaroslav: Školy a univerzitní studenti na Českolipsku v době předhusitské, Bezděz 18, 2009, s. 16.

WEIZ, František

8. září 1777 – Kozly u České Lípy

hudebník, pedagog

Od roku 1810 byl profesorem hry na trubku a pozoun na pražské konzervatoři. V roce 1826 se vzdal svého úřadu.

Literatura
Srb/Debrnov: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, s. 105.

WENZEL, Stefan

1849
26. února 1933 - Česká Lípa

koželužský mistr, člen městského zastupitelstva, školní rada

Působil jako koželužský mistr v Moskevské ulici. V roce 1884 se dostal do českolipského městského zastupitelstva, kde pracoval ve finanční i stavební komisi a také ve zvláštní komisi pro postavení jatek a vybudování nemocnice. Téměř deset let byl také ve vedení městské spořitelny a byl i členem Excursions-Clubu. Zajímal se o školství a měl po jistý čas čestný titul školní rada. Kromě jiného se mu podařilo zachránit bránu Berků ze 16. století (portál z roku 1549).

WERNER, Franz

27. února 1755 – Sloup v Čechách

sochař

Pracoval pro zrcadlárnu hraběte Kinského. Dochovaly se některé jeho sochy, např. Panna Marie v Novém Boru, oltář Panny Marie ve Sloupu v Čechách (1749), sochy Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého na mostě ve Chřibské (1751).

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 547.

WERNER, Franz

1819 – Chotovice
11. května 1897 – Chotovice

V letech 1844–1850 studoval na pražské malířské akademii. Maloval hlavně pro kostely v okolí svého rodiště, např. oltářní obraz v Kunraticích u Cvikova, v Novém Boru, v klášterním kostele v České Lípě, tři obrazy pro kapli v Chotovicích.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 562.

WERNER, Franz

22. dubna 1881 – Hradčany u Mimoně
15. února 1947 – Praha

politik, senátor za SdP

Narodil se do rodiny hostinského v malé obci Kummer (Hradčany). Obecnou školu a měšťanskou částečně absolvoval v Mimoni, kdy poslední rok měšťanky dokončil na české škole v Mladé Boleslavi. Následně se vyučil obchodním příručím v České Lípě. Po návratu z první světové války převzal po své matce malý koloniál ve Varnsdorfu. V roce 1936 se jako náhradník stal senátorem za SdP. Po válce odsouzen k smrti a popraven.

Literatura
Literatura:
Pejčoch, Ivo: Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti, 2017, s. 342-343.

WERNER, Pavel

15. dubna 1942 – Otrokovice

akademický sochař, sklářský výtvarník

Studoval na Střední průmyslové škole sklářské v Železném Brodu (1956–1960) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, žák mj. V. Plátka a S. Libenského. Vedl brusičské oddělení na Střední průmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově (1967–1976) a na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru (1991–1997). Od roku 1997 ředitel Střední průmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Výstavy: ve Sklářském muzeu Kamenický Šenov (1989, 1999), Makromolekulární ústav Praha a Galerie Kunst-Form-International ve Vídni (1989), Sklářské muzeum Nový Bor (2002).

Literatura
Literatura:
Langhamer, Antonín: Sklo Pavla Wernera. Sklář a keramik, roč. 52, 2002, č. 7–8, s. 177–178.

WESSELY, Eduard

31. ledna 1817 – Sloup v Čechách
23. října 1892 – Praha

sochař

Žák Josefa Maxe na pražské akademii. Oblíbil si zejména řezbu ze dřeva, slonoviny, alabastru, mořské pěny. Působil jako asistent pro modelérství u Josefa Maxe, týž obor učil na státní reálné škole od roku 1874.

Literatura
Werner, Franz: Bildhauer Eduard Wessely aus Bürgstein, MNEC 11, 1888, s. 19–22.
Hantschel, Franz: Sterbe-Chronik. Am 23. Oct. 1892 starb in Prag, MNEC 16, 1893, s. 306.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 547–549.
Nástup, roč. 27, 1977, č. 4.
Künstler-Lexikon XXV, s. 437.
Palata, Oldřich: Eduard Veselý (Eduard Wesely) – sochař ztracený v anonymitě času. Sborník severočeského musea. Historia 11, 1993, s. 95–106.
LaS: Sloupský rodák… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 27, s. 11.

WILDE, Ambrosius

22. listopadu 1754 - Česká Lípa
8. března 1821 - Praha

českolipský rodák, doktor teologie, provinciál řádu augustiniánů

Literatura
Hantschel, Franz: Biographische Nachlese, MNEC 40, 1917, s. 85–86.

WILDE, Franz

20. října 1736 - Česká Lípa
?

českolipský rodák, doktor teologie, jezuita, gymnasiální profesor a spisovatel

Literatura
Watzel, Cajetan. Geschichte des Gymnasiums zu Böhm. Leipa, Böhm. Leipa 1860, s. 16.
Hantschel, Franz: Biographische Nachlese, MNEC 40, 1917, s. 84–85.

WILLOMITZER, Johann Nepomuk

24. května 1818 – Benešov nad Ploučnicí
24. listopadu 1886 – Benešov nad Ploučnicí

kněz, ředitel dívčí měšťanské školy v České Lípě

Vystudoval gymnázium v Litoměřicích, stal se vrchnostenským písařem (1837). Od roku 1840 pokračoval ve studiu, v roce 1842 vstoupil do litoměřického kněžského semináře. 25. července 1846 byl vysvěcen na kněze, do roku 1855 působil v České Lípě, pak v Litoměřicích. Roku 1862 se vrátil do České Lípy a stal se ředitelem hlavní školy a dívčí měšťanské školy. Ředitelem ústavu byl až do svého penzionování roku 1883. Věnoval se malířství, poezii, historii. Autor studií o českolipských kostelech. Přispěvatel do Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, od roku 1885 čestný člen Excursions-Clubu.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 610.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. VIII, Světlík 2011, č. 4, s. 33.

WOLKAN, Rudolf, PhDr.

21. července 1860 – Přelouč
16. května 1927 – Vídeň, Rakousko

literární historik, germanista

Rodina se přestěhovala do České Lípy, kde prožil dětství a v letech 1871–1879 vystudoval augustiniánské gymnázium. Ovlivněn Amandem Paudlerem studoval v letech 1879–1882 na pražské filozofické fakultě germanistiku, 13. července 1885 promován doktorem filozofie. V roce 1885 vyučoval jako suplent na malostranském gymnáziu, v letech 1887–1889 učil na státní průmyslové škole v Liberci, od roku 1889 působil na univerzitě v Černovicích v Bukovině. Téhož roku se oženil s Hedwikou Haase-Wranau. 16. května 1890 se mu narodil syn Rolf (+ 21. února 1931, státní archivář ve Vídni), měl ještě dceru Hedviku (1892–1977). Roku 1902 se Wolkan natrvalo přestěhoval do Vídně, působil jako kustos univerzitní knihovny a přednášel na filozofické fakultě. Roku 1908 byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem. Publikoval několik desítek monografií, edic a studií o německé literatuře v českých zemích, z oboru církevních i regionálních dějin, zpracoval katalogy rukopisů několika knihoven. Přispíval do Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs či Allgemeine Deutsche Biographie, byl také vedoucím univerzitní knihovny ve Vídni. Je autorem řady odborných děl, např. Die Deutsche Literatur Böhmens (1919) a psal i básně, uveřejněné mj. v almanachu Spitzberg-Album.

Literatura
Svoboda, Milan: Rudolf Wolkan (1860–1927), Světlík 2006, č. 7–8, s. 12–13.
Z nové vlastivědné literatury, Městské noviny 2003, č. 3 (9. 2. 2007), s. 6.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. XII, Světlík 2012, č. 4, s. 29.

WÜNSCH, Josef

27. května 1860 - Medonosy
11. listopadu 1922 - Česká Lípa

dlouholetý ředitel Zemědělské školy v České Lípě

Organizátor a zakladatel rolnických spolků na venkově. Poradce ministerstva orby (zemědělství) pro záležitosti sklizňové statistiky v Rakousku. Zakladatel a po 35 let vedoucí meteorologické stanice na zemědělské škole v České Lípě.

Literatura
Dr. R.: Unterricht. Direktor Josef Wünsch , Der deutsche Landwirt, č. 1 z 1. ledna 1923, s. 10.
Česká Lípa - město na Ploučnici, Česká Lípa 2018, s. 479.

WÜNSCH, Karel

29. května 1932 – Nový Bor

sklářský výtvarník

Studoval na uměleckoprůmyslové škole u profesora Kaplického. Vytvořil vitráž ve svatební síni v České Lípě, četné výstavy skla v Moskvě, Amsterodamu, Florencii, Melbourne, New Yorku. Zlatou medailí dostala jeho kuřácká souprava vystavovaná na LVT v Liberci v roce 1965.

Literatura
Blažek, Miroslav: Karel Wünsch (Portréty). Nástup, roč. 17, 1966, č. 1.
Nástup, roč. 18, 1968, č. 47.
Nástup, roč. 19, 1969, č. 42.
Langhammer, Antonín: Obrazy a sklo v mimoňském Domě družby. Nástup, roč. 27, 1977, č. 49.
Langhamer, Antonín: Karel Wünsch – sklo z let 1990–2000. Sklář a keramik, roč. 51, 2001, č. 3, s. 54–55.

WÜRFEL, Karl

7. srpna 1862 - Cvikov
26. ledna 1945 - Nový Bor

učitel, ředitel školy, archivář, vlastivědný badatel

Studoval v Drážďanech v letech 1873–1878, pak na učitelském ústavu v Praze. Učil nejprve v Lindavě, pak v Novém Boru, v letech 1922–1929 jako ředitel dívčí měšťanské školy v Novém Boru. Působil v řadě spolků, psal městskou kroniku a od roku 1929 se věnoval místnímu muzeu a vlastivědné práci.

Literatura
Sovadina, Miloslav: Dějiny okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem 1997, s. 53–54.

▴ NAHORU