Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

EGERMANN, Friedrich

5. března 1777 – Šluknov
1. ledna 1864 – Nový Bor

malíř skla, sklářský vynálezce, výrobce a obchodník

Majitel rozsáhlého ateliéru malovaného a broušeného skla, pobýval s celou rodinou v Novém Boru. Po praxi v Míšni uplatňoval nové technologické postupy výzdoby, achátování, sám vynalezl techniku lazurovaného skla, zlatožluté sklo, perleťový a biskvitový email, červenou lazuru a zejména lithyalinové sklo, patentované roku 1828.

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Státní okresní archiv Česká Lípa, korespondence OA 1976, čj. 972/76, karton č.
Malá československá encyklopedie II. díl, s. 266.
Nástup, roč. 11, 1960, č. 26.
Nástup, roč. 16, 1965, č. 29.
Nástup, roč. 16, 1965, č. 30.
Nástup, roč. 16, 1965, č. 31.
Zájem o Egermanna. Nástup, roč. 27, 1977, č. 32.
Brožová, Jarmila - Urbancová, Jana: Bedřich Egermann 1777–1864 a severočeské sklo jeho doby, Severografia Děčín, 1977.
(LaS): Na Nový rok 1864... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 7, s. 21.
Hoffmann, Helmut: Vor 230 Jahren wurde Friedrich Egermann geboren. Heimatnachrichten, roč. 57, 2007, č. 3–4, s. 9–10.
(mi): Slavný sklářský mág Bedřich Egermann. Českolipský deník, roč. 15, 2007, č. 125, s. 10.
Smejkal, Ladislav: Bedřich Egermann. In: Libereckým krajem. Osobnosti. Liberecký kraj, 2007, s. 32–33.
Wie Egermann das Rubinglas erfand. Heimatnachrichten, roč. 57, 2007, č. 3–4, s. 11.
Smejkal, Ladislav: Vynálezce sklářských lazur. Mladá Fronta Dnes, 26. května 2008, Příloha C: Region Liberecký, C 4.
Vobr, Jan: Příběh skláře Egermanna. Nový Bor, Město Nový Bor, 2011, nestr. (komiksové zpracování)
Hoffmann, Helmut: Vor 235 Jahren wurde Friedrich Egermann geboren. Heimatnachrichten, roč. 62, 2012, č. 3–4, s. 9–10.
Polák, Michael: Smrt klíčových sklářů: Egermann a Palme. Jeden zemřel na Silvestra, druhý na Nový rok. Českolipský deník, roč. 21, 2013, č. 301, s. 2.

EICHHOLZ, Ludwig, PhDr.

16. února 1903 – Česká Lípa
3. května 1964 – Höxter, Německo

učitel, poslanec sudetoněmecké strany, žil v České Lípě

Původním povoláním učitel, vystudoval pražskou německou univerzitu, promoval 1925. V letech 1935-1938 byl poslancem čs. parlamentu. V roce 1938 vstoupil do NSDAP. Během války zastával politické a odborné funkce v Říšské župě Sudety (1938–1942) a v Generálním gouvernementu coby „Leiter und Präsident des Hauptamts Unterricht“ (1943–1945). Byl členem jednotek SS (hodnost Obersturmbannführera). Po válce byl v období let 1945–1948 v sovětském zajetí, pak se usadil ve městě Höxter v západním Německu, kde pracoval jako gymnaziální učitel a angažoval se v místních organizacích Sudetských Němců. Byl okresním předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Höxteru.

EICHLER, Ernst, prof. dr.

15. května 1930 – Mimoň
29. června 2012 – Lipsko, Německo

slavista, onomastik, profesor na univerzitě v Lipsku

Jeho babička z matčiny strany byla Češka, takže uměl dobře česky. Proto se také stal v roce 1975 na lipské univerzitě profesorem českého jazyka. Udržoval intenzivní přátelské a kolegiální vztahy s českými onomastiky (V. Šmilauer, J. Svoboda, J. Beneš, R. Šrámek). Po celý život se věnoval toponymicko komparačnímu bádání a byl hybnou silou Slovanského onomastického atlasu.

Literatura

Šrámek, Rudolf: Odešel Ernst Eichler. Acta onomastica, roč. 53, 2012, s. 401–406.

EICHLER, Prokop

10. července 1746 - Zákupy
?

pražský a českolipský varhaník

Studoval v Praze a v Pšovce. Pak byl 1730–1734 varhaníkem u sv. Tomáše na Malé Straně v Praze, pak v České Lípě.

Literatura
Čs. hudební slovník lidu a institucí, Praha 1963, sv. 1, s. 294.

ELBEL, Baltasar

doložen v letech 1654–1706

českolipský cínařský mistr a purkmistr

Byl jedním z členů rozvětvené českolipské rodiny. V roce 1654 koupil od svých dvou sester dům v Křížové, dnes Moskevské, ulici, za 255 kop gr. a v roce 1673 další dům od Michaela Simmonse včetně louky za 1000 zlatých. Balthasar Elbel byl v letech 1671–1673, 1680–1681 a 1700–1701 českolipským purkmistrem, v dalších letech často členem městské rady. Během jeho druhého funkčního období v roce 1680 postihla Českou Lípu morová epidemie a právě on to byl, kdo dal jako purkmistr jménem měšťanů slib, že po utuchnutí strašného moru bude postaven na náměstí pamětní sloup. Podle Bondyho byl otcem dvou dalších cínařů, Julia Wilhelma a Balthasara ml.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Českolipský cín, Česká Lípa 2011, s. 6.
Panáček, Jaroslav: Českolipské cínařství, Bezděz 20, 2011, s. 45.

ELBEL, Mauritius Josef

12. března 1730 – Česká Lípa
26. července 1798 – Osek

římskokatolický kněz, člen řádu cisterciáků, opat kláštera v Oseku

Vystudoval gymnázium v České Lípě a teologii. 28. října 1746 vstoupil do řádu cisterciáků. V roce 1772 byl proboštěm na Starém Brně, 9. května 1776 byl zvolen 34. opatem cisterciáckého kláštera v Oseku. Podařilo se mu přesvědčit císaře Josefa II. politickými důvody, aby nebyl osecký klášter zrušen v rámci reforem. Podléhaly mu totiž všechny cisterciácké kláštery v Lužici a toto právo představovalo poslední nároky českých zemí na Lužici. Navíc byl klášter tak chudý, že by jeho likvidace nepřinesla žádný zisk. Opat Elbel přesto založil obrazovou galerii a kabinet přírodnin a doplnil mobiliář uměleckými díly ze zrušených klášterů na Zbraslavi a v Plasích.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 568.
Hantschel, Franz: Biographische Nachlese, MNEC 40, 1917, s. 86–87.
Buben, Milan M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. II. díl/2. svazek. Mnišské řády. Praha, Libri, 2004, s. 222, 229.
(LaS): V České Lípě se 12. března 1730… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 59, s. 21.
Smejkal, Ladislav: Opat Elbel. 12. března 1730… Městské noviny, 2010, č. 4, s. 6.

ELFMARK, Andreas

měditepec ze Zhořelce

V roce 1520 nechali představení českolipské církevní obce zhotovit makovici věže farního kostela měditepcem Andreasem Elfmarkem ze Zhořelce.

Literatura
Literatura:
Sauppe: Aus den Görlitzer Briefbüchern 1517–1520, MNEC 31, 1908, s. 208–210.
Panáček, Jaroslav: Zaniklé památky ve farním kostele sv. Petra a Pavla v České Lípě, Bezděz 19, 2010, s. 42.

ENGLOVÁ, Jana, Doc. PhDr., CSc.

1935 Olomouc

pedagožka, historička

Po studiu na Akademickém gymnáziu v Praze studovala v letech 1953–1957 na vysoké škole pedagogické obor historie a geografie. Promocí roku 1957 získala kvalifikaci středoškolského učitele oboru dějepis a zeměpis. Na základě umístěnky se přestěhovala do severních Čech a nastoupila do zaměstnání jako učitelka na střední všeobecně vzdělávací škole v Mimoni, kde působila deset let. Roku 1968 přešla učit na gymnázium do České Lípy a od roku 1972 se stala odbornou asistentkou na katedře historie na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Již během doby, kdy učila na střední škole, absolvovala postgraduální studium, které později, již za působení na Pedagogické fakultě završila roku 1976 titulem PhDr. a CSc. Na UK v Praze. Roku 1985 se habilitovala jako docentka v oboru československé dějiny, specializovala se na sociální a hospodářské dějiny 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století. V létech 1986–1994 byla vedoucí katedry historie nejprve na Pedagogické fakultě, ta se roku 1991 změnila na Universitu Jana Evangelisty Purkyně. Roku 2013 dostala medaili za vynikající pedagogickou činnost ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Publikovala v časopisech Studie k sociálním dějinám, Documenta Pragensia, Hospodářské dějiny, historická demografie a v řadě dalších časopisech a sbornících.

Literatura
Literatura:
Webové stránky UJEP Ústí nad Labem

ERNST, Wenzel Karl

26. března 1830 – Liščí (část obce Lipová, okr. Děčín)
6. srpna 1910 – Vídeň

středoškolský profesor, historik, spisovatel, autor oficiálního překladu české hymny do němčiny

Vystudoval gymnázium v Litoměřicích, poté univerzitu v Praze. Roku 1848 byl odsouzen za účast ve studentském spolku Markomania na 15 let vězení, po pěti letech byl však omilostněn. V letech 1863–1869 byl profesorem na vyšší reálné škole v České Lípě, roku 1869 byl přeložen do Vídně. Během svého působení v České Lípě vydal v letech 1864 a 1865 své nejvýznamnější pojednání o dějinách města „Leipa vor und unter Wallenstein“ (1864 a 1865). Ve výročních zprávách školy uveřejnil též pojednání „Descartes. Sein Leben und Denken“ (1869). Autor četných povídek, novel a básní, které publikoval v různých kalendářích i samostatně. Je také autorem německého překladu písně Kde domov můj, který byl později převzat jako oficiální překlad státní hymny.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 679, 691.
Kreibich, Hans R.: Schulrat W. Ernst , MNEC 33, 1910, s. 209–214.
Totenschau. In der Nacht vom 6. August 1910 …, MNEC 33, 1910, s. 310.
Smejkal, Ladislav: Zapomenuté příběhy – překladatel národní hymny do němčiny. Městské noviny, 2010, č. 19, s. 4.

▴ NAHORU