Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

DÄCKER, David

ok. 1583 - Zeulenroda, Voigtland, Německo
1641 – Zhořelec, Německo

stavitel varhan

V děkanském kostele sv. Petra a Pavla v České Lípě postavil v roce 1619 nové varhany varhanář David Däcker, který sem přišel z Mostu, za 707 kop grošů. V arciděkanském kostele sv. Antonína v Liberci postavil v roce 1619 varhanář David Dackherr z České Lípy za 600 kop gr. 70 kr. nové varhany. Pak odešel do Zhořelce, kde jeho rod působil.

Literatura
Kühn: Topographie des Bezirkes Reichenberg (rkp.), s. 204
Horák, Tomáš: Varhany a varhanáři na Českolipsku, Česká Lípa 1996, s. 37, 97.

DANĚK, Břetislav, PhDr.

18. dubna 1934 – Nový Bor
18. listopadu 2011

pedagog, historik, nakladatelský redaktor

V letech 1953–1958 absolvoval studium filozofie a historie na Masarykově univerzitě v Brně. Z politických důvodů mohl po studiích učit pouze na základní škole a teprve po roce 1968 přešel na střední školu, v roce 1977 byl však propuštěn kvůli obvinění ze získávání a rozšiřování samizdatové literatury. S pomocí Lidové strany, jejímž byl aktivním členem, nastoupil do nakladatelství Vyšehrad, kde pracoval nejprve jako korektor, později - až do své smrti - jako redaktor. Od začátku 90. let do roku 2010 působil na katedře filozofie na Technické univerzitě v Liberci. K tomu všemu přistupoval jeho až encyklopedický přehled
o historii, kultuře a filosofii, jímž disponoval s obrovskou skromností a pokorou. Jedním z jeho mladších kolegů byl dnes významný český psychiatr Cyril Höschl, kterého uvedl do Vyšehradu a kdo jej jako první zasvěcoval do redakční práce.

Literatura

Exner, Milan: Vzpomínka na pana Břetislava Daňka. Novoborský měsíčník, 2012, č. 2, s. 20–21.

DAUMOVÁ, Pavlína

sportovec, orientační běh

Členka Jiskry Nový Bor, na mistrovství ČSSR v roce 1982 získala bronz ve štafetě.

Literatura

Nástup, roč. 32, 1982, č. 50.

DIBLÍK, Jaroslav

16. června 1927 - České Libchavy (okr. Ústí nad Orlicí)
12. prosince 1999 - Kruh

vlastivědný pracovník, vydavatel Místních novin Podbezdězí

Vystudoval reálné gymnázium, které dokončil - pro přerušení způsobené onemocněním dětskou obrnou - až v roce 1949. Poté nastoupil do podniku Centrotex, ale podařilo se mu absolvovat novinářský kurs a začal pracovat v regionálním tisku v Pardubicích. Po přestěhování do Prahy v roce 1965 absolvoval vysokou školu a stal se čelným funkcionářem Svazu čs. novinářů. V době normalizace byl politicky a existenčně postižen a začal působit „na volné noze“ jako redaktor různých periodik. Již v roce 1968 zakoupil chalupu v Kruhu, kde se po letech usadil téměř natrvalo. V roce 1991 založil měsíčník Místní noviny Podbezdězí, který jako šéfredaktor a vydavatel vydával až do své smrti v roce 1999. Kromě 27 drobných regionálních publikací a pěti desítek pohlednic vydával také v letech 1994–1999 čtvrtletník Kokořínské čtení a v letech 1998–1999 měsíčník Polaban.

Literatura
Sígl, Miroslav: Kdo byl Jaroslav Diblík. Podbezdězský buditel, Praha - Obříství - Kruh 2002.

DIENSTBIER, Jiří

20. dubna 1937 – Kladno
8. ledna 2011 – Praha

disident, novinář, senátor, bývalý ministr zahraničí, vlastnil chalupu v Kozlech

V letech 1955–1960 vystudoval žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1958–1969 pracoval jako zahraničně-politický redaktor Československého rozhlasu, byl zpravodajem v západní Evropě, na Dálném východě a v USA. Kvůli angažovanosti v demokratizačním procesu roku 1968 a odsouzení okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy byl propuštěn z rozhlasu a vyloučen ze Svazu novinářů. Roku 1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, v letech 1979 a 1985 byl jejím mluvčím. V letech 1979–1982 byl za tuto činnost vězněn, po propuštění mohl vykonávat jen manuální práce. Po změně politických poměrů roku 1989 se stal již v prosinci 1989 ministrem zahraničních věcí, ve funkci setrval až do roku 1992. V témže období vykonával funkci místopředsedy vlády. V letech 1998–2001 byl zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro země na území bývalé federativní republiky Jugoslávie.

Literatura
Hudec, Miroslav: Vzpomínka na Jiřího Dienstbiera. Českolipský deník, roč. 19, 2011, č. 7, s. 3.

DITTRICH, Arnošt, PhDr.

23. července 1878 – Dubá (Tomíček uvádí 23. červen 1878 – Zákupy)
15. prosince 1959 – Lomnice nad Lužnicí

astrofyzik, středoškolský a vysokoškolský profesor

Vystudoval gymnázium v Praze, pražskou a vídeňskou univerzitu. Od roku 1904 působil jako středoškolský profesor v Třeboni. Roku 1920 byl přeložen do Staré Daly u Hurbanova, zde kromě učitelství ještě spravoval astrofyzikální a meteorologickou observatoř. Roku 1936 byl přeložen do hvězdárny v Praze–Klementinu, stal se mimořádným profesorem kosmické fyziky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Roku 1938 byl na vlastní žádost penzionován. Věnoval se otázkám zemského magnetismu a archeoastronomii. Z díla: Slunce, Měsíc a hvězdy (Praha 1923), Das Kreuzigungsdatum Jezu von Nazareth (Leiden 1957), stati v Astronomische Nachrichten, stati v časopise Vesmír v letech 1923–1950.

Literatura
Říše hvězd č. 41 (1960) č. III, s. 53–54.
Tomíček, Vl.: Vesmír 1958, s. 277.
-myš-: Výročí Dubé. Dubáček 2013, červen, s. 10.
-myš-: Výročí v roce 2018. Dubáček, 2018, leden, s. 12.

DITTRICH, Walter

9. září 1881 (Toman uvádí 10. září) – Nový Bor
10. ledna 1976 - Eigeltingen, obec Rorgenwies, Německo

malíř a grafik ve Vídni a v Německu

V Novém Boru vystudoval sklářskou školu, ve Vídni pak uměleckoprůmyslovou školu. Žák prof. Rollera. V letech 1905–1910 absolvoval studijní pobyt v Paříži. Věnoval se zejména dřevorytu a linorytu. Vystavoval v Paříži, ve Vídni a v Drážďanech. Za 1. světové války se přestěhoval do Německa do Freiburgu in Breisgau. Zde se stal spolupracovníkem Herderova nakladatelství, jeho úsilí se soustředilo na vědecké ilustrace do encyklopedie Herder.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 163.
(LaS): Malíř a grafik Walter Dittrich… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 213, s. 14.

DLOUHÝ, Milan

sportovec, jachting

Závodník TJ Sokol Staré Splavy, v roce 1967 mistr republiky ve třídě Mlok.

Literatura
Nástup, roč. 18, 1968, č. 2.
Nástup, roč. 19, 1969, č. 29.

DOLEŽALOVÁ, Zdena

sportovec, orientační běh

Členka Jiskry Nový Bor. V roce 1980 se stala mistryní ČSSR na dlouhé trati a získala 3. místo v denním orientačním běhu.

Literatura
Nástup, roč. 30, 1980, č. 49.

DÖRRE, Friedrich

31. října 1900 - Kvítkov
25. prosince 1962 – Pforzheim, Německo

redaktor, vydavatel

Působil jako redaktor či šéfredaktor listů Brüxer Zeitung (v letech 1918–1921), Die Abwehr ve Varnsdorfu (1921–1931) a Deutsche Leipaer Zeitung v letech 1931–1945. Po roce 1945 inicioval a v letech 1952–1962 vedl vydávání severočeského vlasteneckého listu Unser Niederland. Redigoval také kalendář Niederland-Bote (ehemals „Warnsdorfer Bote“), Deutsche Kalender für Heimat und Volk 1930 a vydání knihy Wilhelma Tetzela Josef Führich (1925).

Literatura

Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 X, Světlik 2012, č. 2, s. 28.

DOŠKÁŘ, Josef

19. června 1943 – Dobrovice

sklářský technolog Crystalexu Nový Bor, amatérský badatel

Člen Svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské - předseda odbočky Nový Bor. Iniciátor obnovy pomníku Rumburských hrdinů na lesním hřbitově v Novém Boru. Zastupitel města Nový Bor v letech 2014–2018.

Literatura
Hais, Rudolf – Dvořák, Svatopluk: 65 let Josefa Doškáře. Sklář a keramik, roč. 58, 2008, č. 7–8, s. 179–180.

DRESSLER, Wenzel, MUDr.

5. prosince 1832 – Žandov
20. prosince 1868 – Praha

lékař, vlastivědný badatel

V letech 1843–1851 studoval na gymnáziu v Drážďanech, Litoměřicích a Praze, roku 1858 byl promován na pražské univerzitě. Stal se internistou v pražské všeobecné nemocnici. Dál se věnoval vědecké práci, výsledky svých výzkumů zveřejňoval v odborných časopisech, zabýval se zejména mikroskopií a organickou chemií. Roku 1865 obdržel Krombholzovu cestovní nadaci a pobýval ve Francii, Belgii, Holandsku a Anglii a na německých univerzitách. Své zkušenosti uplatňoval nejen jako vědec, ale i jako praktický lékař. Habilitoval se jako soukromý docent na pražské univerzitě. Roku 1866 byl vedoucím lékařem třetího oddělení válečné nemocnice v Praze, za svoji činnost byl vyznamenán zlatým záslužným křížem. Ovládal angličtinu, francouzštinu a italštinu. Měl rád hudbu, hrál na violoncello. K jeho zálibám patřil zeměpis a starověk. Zkoumal kamenné valy v Čechách a psal do Monatsschrift des Vereines für Geschichte der Deutschne in Böhmen. Roku 1866 byl zvolen za volební okres Chrastava – Jablonné v Podještědí do zemského sněmu.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 617–619.

DUBKE, Ondřej

knížecí dvorní sochař v Zákupech v letech 1700–1747

Pracoval pro nově zbudovaný zámek velkokněžny Toskánské v Buštěhradě (1700–1702). Je autorem sloupu se sochou Panny Marie v Mařenicích (1704) a sloupu Nejsvětější Trojice na náměstí v Zákupech (1706–1710).

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 178.
Nejedlý, Vratslav – Zahradník, Pavel: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, Praha 2003 (heslo Zákupy).

DUCKE, Karl-Heinz

6. listopadu 1941 – Skalice u České Lípy
12. července 2011 – Jena (Německo)

římskokatolický kněz, jeden z moderátorů kulatého stolu v Berlíně v letech 1989–90

Literatura
Msgr. Dr. Karl-Heinz Ducke geht in den Ruhestand. Heimatnachrichten, roč. 60, 2010, č. 9–10, s. 36–37.
Schicht, Gerald: Monsignore Dr. Karl-Heinz Ducke gestorben. Heimatnachrichten, roč. 61, 2011, č. 9–10, s. 39–40.
Unser Leser… Leipaer Heimatbrief, 2011, č. 217, s. 41–43.

DUKÁT, Jan

1. února 1849 – Praha
3. listopadu 1925 – Jablonné v Podještědí

návrhář, restaurátor, štukatér, řezbář

Roku 1866 se vyučil pozlacovačem a v dalších letech pracoval jako pozlacovač, modelér, štukátér a řezbář u různých firem v Čechách, Maďarsku i Srbsku. V letech 1873–1874 pracoval jako modelér a vedoucí pozlacovačské dílny v Kinského továrně na rámy ve Sloupu. V téže době se také oženil. Roku 1900 se přestěhoval na trvalo do Markvartic u Jablonného v Podještědí, kde pak žil až do své smrti. V letech 1900–1925 pracoval jako štukatér, řezbář a restaurátor na výzdobách a opravách různých objektů a jejich interiérů a mobiliáře v severních Čechách – zámek Nový Falkenburk u Jablonného v Podještědí, Lemberk a Grabštejn, chrám sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, kostely např. v Raspenavě, Brenné, Českém Dubu, Mimoni, Žandově, České Lípě.

Literatura
Kinský, B(ohumil): Jan Dukát, český umělec, Bezděz VII, 1936, s. 80–86, 1 foto.
Znáte svůj okres? Nástup, roč. 24, 1974, č. 48.
Vojtíšek, Břetislav: Užité umění Jana Dukáta. Nástup, roč. 26, 1976, č. 34.
Vojtíšková, Marie: Pozůstalost Jana Dukáta, Česká Lípa 1976.
Černá, Renata: Společnost přátel historie Jablonného v Podještědí. Zpravodaj města Jablonné v Podještědí, 2006, č. 3, s. 6–7.

DUKÁTOVÁ, Marie

?
25. dubna 1973 (pohřeb) – Jablonné v Podještědí

odbojářka

Dcera Jana Dukáta. Za okupace působila jako členka odbojové skupiny Waltro, spolupracovala se sovětskými partyzány a později i s představiteli Rudé armády.

Literatura
Vojtíšková, Marie: Zemřela Marie Dukátová. Nástup, roč. 23, 1973, č. 18.

DURYCH, Jaroslav, MUDr.

2. prosince 1886 – Hradec Králové
7. dubna 1962 – Praha

prozaik, básník, dramatik, publicista, lékař

Nejprve studoval gymnázium jako chovanec arcibiskupského konviktu v Příbrami, z konviktu byl později vyloučen za čtení zakázané literatury, konkrétně Renanových Apoštolů. Nicméně na církev nezanevřel, rozhodl se sloužit jí na poli kultury a vzdělání. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kterou dokončil v roce 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1923–1930 působil jako přednosta oddělení ve vojenské nemocnici v Hradisku u Olomouce. Zde také od roku 1925 vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 26. listopadu 1935, na členství rezignoval 7. října 1938. Patřil mezi autory katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu literatury katolické a spirituální orientace. Svými názory se řadí k nejkonzervativnějším autorům své doby. Ve třicátých letech otevřeně podporoval frankismus ve Španělsku. Za svůj občanský postoj byl často ideovými oponenty kritizován. Od roku 1947 vlastnila rodina Durychova chalupu v Krompachu.

Literatura
Heslo Jaroslav Durych na Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Durych, citováno k 22. 3. 2017)
Vojtíšková, Marie – Durych, Václav: Jaroslav Durych a Lužické hory. Českolipsko literární, sv. 12, 1995, s. 6–43.
LaS: Před čtyřiceti lety... Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 80, s. 11.

DVOŘÁČEK, Jan

30. listopadu 1825 – Dobruška
29. června 1898 – Teplice-Šanov

akademický malíř, ředitel odborné sklářské školy

Roku 1855 provedl první reorganizaci odborné sklářské školy v Kamenickém Šenově, následujících 30 let byl jejím prvním ředitelem. Vyzdobil školu reliéfem a zdokonalil výrobu skla, vytvořil nové techniky. Je pohřben v Kamenickém Šenově.

Literatura
Mareš, František: Dobrušský umělec v Kamen. Šenově, Bezděz I, 1930, s. 123–127.
Znáte svůj okres? Nástup, roč. 26, 1976, č. 17.
LaS: Jan Dvořáček byl prvním ředitelem sklářské školy. Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 279, s. 9.
Smejkal, Ladislav: Ředitel Jan Dvořáček. Šenovské listy, 2004, č. 5, s. 12.
Smejkal, Ladislav: Jan Dvořáček. In: Libereckým krajem. Osobnosti. Liberecký kraj, 2007, s. 29–31.
Smejkal, Ladislav: Řídil první sklářskou školu světa. Mladá Fronta Dnes, 14. května 2008, příloha C, Region Liberecký, s. 4.

DVOŘÁK, Karel, MVDr.

1906

26. září 1965 - Česká Lípa

člen výboru Sokola, člen divadelního spolku Jirásek, herec, ochotník, režisér divadelních her, okresní veterinární hygienik

DVOŘÁK, Vlastimil

13. prosince 1924 – Prácheň

?

sklářský technik Severočeských skláren v Novém Boru

Literatura
A. S.: Vlastimil Dvořák – 80 let. Sklář a keramik, roč. 54, 2004, č. 12, s. 376.
A. S.: Vlastimil Dvořák čestným členem ČSS. Sklář a keramik, roč. 54, 2004, č. 10, s. 303.
Vlastimil Dvořák 80 let. Novoborský měsíčník, 2005, č. 1, s. 36–37.

DZURKO, Rudolf

1. července 1941 – Pavlovice u Prešova

první neanonymní romský výtvarník u nás, malíř, řezbář, naivní umělec

Od roku 1945 žije v Čechách, postupně v Kamenickém Šenově, Novém Boru, Martiněvsi, od roku 1973 ve Skalici u České Lípy, od roku 1980 v Praze. Studoval školu v Novém Boru. Pracoval jako soustružník, závozník, zedník, dojič. Nejprve tvořil dřevořezby, plastiky z pískovce, od počátku sedmdesátých let se začal věnovat obrazům s náměty romských bájí, romských žen. Vytvořil vlastní malířskou techniku, obrazy lepí z barevné skleněné drti. V roce 1977 samostatně vystavoval v kulturním domě v Litoměřicích, účastnil se výstav v Divadlo v Nerudovce v Praze a Slovenské národní galerii v Bratislavě (obě 1990), ženské dmovy v Praze, putovní výstava v SRN (obě 1992), v Galerii výtvarného umění v Náchodě a Malostranské besedě v Praze (obě 1995), v Galerii Klenová (1998), dále v Berlíně, Brně atd. Byly o něm natočeny filmy a dokumenty: V. Politkovič: Amaro drom (1984); B. Brezina: Medailon o Rudolfu Dzurkovi (1986); V. Politkovič: Krumpáč a housle (1986): B. Bartko: Farebné skielka Rudolfa Dzurku (1988), J. Jiráček – T. Petráň: Svět je ještě větší (1992).

Literatura
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998. II. D–G, Ostrava, 1998, s. 170.

▴ NAHORU