Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

ZACH, Franz de Paula

1820 - Praha
1881 - ?

řezač skla

V Praze se tři roky učil u významného pražského sklenáře a obchodníka s lustry Jana Brambergera. Otec Josef Zach byl myslivcem u Filipa hraběte Kinského a jako poddaný hraběte působil na panství Sloup. Několik let rodina také žila v Radvanci, kde František Zach měl možnost se zdokonalit v broušení a řezání skla. V Lindavě působil v brusírně zrcadel, kde se také vyráběly řezbou zdobené zrcadlové rámy. Dále F. Zach pracoval pro Franze Steigerwalda v Bavorsku a to především v Mnichově. Pro rodinu Steigerwaldů plnil úkoly i v Novém Boru a to v letech 1846 a 1849. Zachovy práce pro Franze a Wilhelma Steigerwaldy, především jeho umění reliéfní řezby na modře a červeně vrstveném skle, jej spojují s dalším sklářským centrem v Čechách, s harrachovskou sklárnou Nový svět, jejíž výrobky se exportovaly především do ciziny. Dnes jsou díla signovaná F. Zachem především v anglických a amerických sbírkách. Ukazují osobitost jeho mistrovské řezby, kterou dokázal reprodukovat ženské alegorie a mytologické figury v zcela pokročilém novoklasicistním stylu.

Literatura
Brožová, Jarmila: Řezač skla František de Paula Zach 1820–1881, Bezděz 2, 1994, s. 53–64.

ZAJÍC Z PIHELU, Vilém

po 1406

probošt litoměřické kapituly

Vilém Zajíc z Pihelu byl v roce 1395 jmenován králem Václavem IV. děkanem a kapitulním proboštem boleslavským. Pocházel z rodu pánů z Hazmburka, jejich větve Zajíců z Pihelu, sedící na hradě Pihelu u České Lípy. Tehdy, stejně jako v roce 1398, kdy směnil svoji prebendu s Vlachníkem z Weitmile, proboštem litoměřické kapituly je označen jako „Wilhelmus de Haznburk“. Užíval tedy i původního rodového predikátu. Proboštem litoměřickým byl ještě v roce 1406, krátce poté zemřel.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Školy a univerzitní studenti na Českolipsku v době předhusitské, Bezděz 18, 2009, s. 19–20.

ZAPPE, Josef

1758 - Kamenický Šenov
po 1795

malíř v Kamenickém Šenově, tamtéž činný ještě roku 1795

Literatura
Dlabacz, Gottfried Johann: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien I, Prag 1815.
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 721.
Thieme - Becker: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart 36, Leipzig 1999, s. 413.

ZAVŘEL, Jan

2. dubna 1910 - Čáslav
21. září 1998 - Mimoň

pedagog, ředitel školy

V Čáslavi absolvoval učitelský ústav. S prací pedagoga pak spojil celý život. V roce 1937 se v České Lípě oženil a učil v Novém Boru a Mimoni, kde také s manželkou žil. Po obsazení pohraničí v roce 1938 musela celá rodina Mimoň opustit, vrátili se však okamžitě po osvobození. Jan Zavřel byl pověřen organizováním školství. Pracoval pak jako ředitel zprvu dívčí měšťanské školy, pak jako ředitel 2. střední školy. Od roku 1953 učil v Zákupech, zde se mu podařilo prosadit výstavbu nové školy s velkou tělocvičnou. V roce 1968 ho ministr školství jmenoval zasloužilým učitelem.

Literatura
Hoffmann, Pavel et al.: Po stopách významných osobností a událostí v Mimoni, Mimoň 2014, s. 14–15.

ZDISLAVA SV., z Lemberka

asi 1219 – Křižanov
1252 – Lemberk

česká šlechtična a zakladatelka klášterů a špitálů.

Manželka Havla z Lemberka, léčitelka, původem z rodu pánů z Křižanova. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje.

Literatura

Kolektiv autorů, Zdislava z Lemberka, Česká Lípa 1991.
Sovadina, Miloslav: Rodina Zdislavy z Lemberka, Časopis Matice Moravské 112, 1993, s. 217–236.

ZENKER, Andreas

1762 - Valteřice
?

obchodník, bankéř

Roku 1780 začal pracovat pro sklářskou firmu Zahn a spol. z Kamenického Šenova jako obchodník. Zastupoval ji v Rusku, a to v Petrohradě a Moskvě. Posléze se osamostatnil a v roce 1788 založil v Moskvě úspěšný bankovní dům, který působil až do revoluce v roce 1917. V jeho vedení ho v roce 1825 vystřídal synovec Josef Zenker.

Literatura
Město Žandov a okolí, Žandov 1998, s. 101–102.

ZENKER, Franz, JUDr., dr. h. c.

1856
1925 - Zákupy

právník, státní úředník

V letech 1913–1916 rakouský ministr orby. Po první světové válce se usadil v Zákupech, věnoval se zemědělství.

Literatura
LaS: Rakouský ministr orby se usadil v Zákupech. Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 188, s. 14.
Šimek, Jiří - Rydygr, Zdeněk - Kirschner, Bernhard: Zákupy a okolí na starých pohlednicích, Hostivice 2010, s. 9.

ZENKER, Josef

10. února 1785 – Valteřice
14. února 1852 – Drážďany, Německo

obchodník s českým sklem

V Horní Polici navštěvoval obecnou školu. Jeho strýc Andreas Zenker se stal v Rusku úspěšným bankéřem a Josefa si vybral jako svého pokračovatele. Nejprve mu zaplatil jazykové a obchodní vzdělání v Petrohradě. Pak Josef pracoval ve strýcově bankovním domě v Moskvě a od roku 1825 tuto banku vedl. Jednalo se o velmi úspěšný bankovní dům, který v Rusku působil až do revoluce v roce 1917. Josef Zenker nezapomněl na svou rodnou obec Valteřice, které věnoval finanční prostředky na výstavbu školy. Za to mu v roce 1850 rakouský císař František Josef I. udělil titul „Rytíř řádu Františka Josefa I.“ Kromě toho byl Zenker nositelem titulu „První obchodník Gildy“ a čestným občanem Moskvy. Zemřel v Drážďanech při cestě do lázní Teplice. V Drážďanech má dodnes náhrobek s německým a ruským nápisem. Pomník, který mu dali postavit občané Valteřic, byl zničen po 2. světové válce.

Literatura
Nástup, roč. 27, 1977, č. 6.
Město Žandov a blízké okolí, Žandov 1998, s. 101–102.
LaS: Josef Zenker (1785–1852). Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 20, s. 9.
LaS: 14. února 1852 zemřel… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 38, s. 11.
mip: Bankéř od Žandova se stal čestným občanem Moskvy. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 34, s. 1.

ZESCHITZ, Maxmilian

17. října 1907 - Horní Staré Město u Trutnova
13. ledna 1971 - Mnichov, Německo

přední německý grafik, krajinář a portrétista.

Navštěvoval gymnázium v České Lípě, pak studoval do roku 1934 uměleckou výchovu na tecnické vysoké škole a akademii výtvarných umění v Praze, grafiku u prof. Hönicha. Až do února 1940 působil na gymnáziu v České Lípě, poté narukoval do Wehrmachtu a přežil válku v Rusku. Po návratu ze zajetí nalezl v únoru 1946 svoji rodinu, která musela český domov v červnu 1945 opustit, v Saal an der Donau. V Německu od té doby žil a tvořil. Jeho díla jsou ve sbírce Národní galerie v Praze.

Literatura
Česká Lípa - město na Ploučnici, Česká Lípa 2018, s. 479.

ZIMMERHACKEL, Prokop

24. srpna 1846 - Korce
8. srpna 1891 - Česká Lípa

profesor na reálce v České Lípě, přírodovědec, meteorolog

Narodil se v malé vesničce v Podbezdězí, v Korcích. Stal se profesorem na reálce v České Lípě, kde krátce před svými čtyřicátými pátými narozeninami také zemřel. Jeho nevelké vědecké dílo má pro region zásadní význam. Vydal nejprve přehledné tabulky meterologických pozorování v České Lípě za rok 1883. Současně vyšla studie Klimatické podmínky v České Lípě. Spolu s věhlasným přírodovědcem Wurmem se podílel na studii Čedičové a znělcové kupy v okolí České Lípy (1884). Mimo psaní drobných článků ve zdějším vlastivědném časopise se jako pedagog účastnil výzkumu otázek v oblasti zkoumání příčin barvosleposti.

Literatura
Českolipský deník, 24. 8. 1996, č. 198, s. 7.

ZIMMERMANN, Georg (zvaný Tectander)

1581 - Jablonné v Podještědí
14. srpna 1614 – Budyšín (uváděno i 1619)

cestovatel, spisovatel, vyslanec Rudolfa II. a rodák z Jablonného v Podještědí

Pocházel z německé protestantské rodiny z Jablonného v Podještědí. Studoval na gymnáziu v Žitavě a na univerzitě v Lipsku. Po čtyřech misích íránského šácha k pražskému dvoru Rudolfa II. vyslal císař v roce 1602 misi do Íránu k perskému šáhovi v čele s vyslancem Stephanem Kakaschem. Nevíme, jak se Tectander dostal jako sekretář mezi členy poselstva. Během cesty do Persie však téměř všichni členové poselstva zemřeli a k perskému panovníkovi dorazil jen Tectander, který poselství předal šáhovi. Do Čech se vrátil přes Arménii až roku 1605 a poté se usadil v Budyšíně, kde působil jako celní úředník. Nešťastnou náhodou se zastřelil 14. srpna 1614 (uváděno i 1619). Tectander vytvořil cestopis jako vzpomínku na diplomatickou misi s popisem cizích zemí. O cestě, a hlavně o styku se šáhem sepsal knížku Von Prag aus... bis an den Königlichen Hoff in Persien, jež vyšla tiskem 1605 v Lipsku a doplněná znovu 1610 v Altenburgu u Míšně. Přetisk vydání z roku 1610 vyšel v roce 1889 v Liberci pod názvem „Reise nach Persien“ s předmluvou Rudolfa Wolkana (knihovník, docent dějin literatury, mládí prožil v České Lípě).
Ještě v 19. století se kromě edice v němčině objevily překlady v angličtině, francouzštině a ruštině.

Literatura
Polák, Michael: Jediný doputoval až do Persie. Před 400 lety zemřel cestovatel Tectander z Jablonného, Českolipský deník, roč. 22, č. 189, s. 2.

ZIMMERMANN, Karl

24. října 1856 - Vídeň, Rakousko
21. ledna 1931 - Česká Lípa

chemik, přírodovědec, vlastivědný pracovník

Vystudoval chemii na Technische Hochschule ve Vídni. Roku 1888 se přestěhoval do České Lípě, kde pak pracoval v Rosenthalově továrně jako chemik při přípravě textilních barev. Ještě ve Vídni se roku 1884 oženil s Herminou Bittnerovou, z manželství se narodili čtyři synové, z toho tři mladší již v České Lípě. Roku 1901 odešel na odpočinek a začal aktivně pracovat ve spolku Nordböhmischer Excursions-Club – roku 1902 byl zvolen členem výboru spolku a od roku 1906 se stal po smrti Antona Amanda Paudlera redaktorem spolkového časopisu Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, který redigoval až do roku 1929. Jako redaktor se významně podílel na obsahové náplni všech rubrik časopisu i na jeho dobré odborné úrovni. Do časopisu sám přispíval. Nejprve to byly články zaměřené na geologii, zoologii, botaniku, ochranu přírody a turistiku. Časem rozšířil svůj zájem i do oblasti historie – dějiny měst (zejména České Lípy), obcí a hradů, dějiny dopravy a řemesel. V letech 1907–1918 byl K. Zimmermann členem městské rady v České Lípě.

Literatura
Dreßler, Ferdinand: Aus dem Vereine. Zum 60. Geburtstage unseres Schriftleiters Herrn Karl von Zimmermann-Göllheim, MNEC 39, 1916, s. 214–216.
F. D.: Personalnachricht, Deutsche Leipaer Zeitung, roč. 66, 1916, č. 243.
Hantschel, Franz: Unserem verehrten Schriftleiter Herrn Karl von Zimmermann- Göllheim zum 60. Geburtstage! MNEC 39, 1916, s. 167–168.
K. Sch.: Zwei unvergeßliche Tote, MNEC, 54, 1931, s. 1–5 (Karl Zimmermann-Göllheim s. 3–5)
Sovadina, Miloslav: Redaktor Karl Zimmermann, Bezděz 27, 2018, s. 55–92.

ZINKE, Adolf

14. března 1849 – Nový Bor (Haida)
1922

radní a starosta Arnultovic, okresní hejtman

Vyučil se pasířem, posléze si zakoupil v Arnultovicích dům čp. 274 a od roku 1874 zde provozoval sklářskou rafinérii. Vyráběl flakony na voňavku, vázy, lampy, vše malované i ryté či montované mnohadílné umělecké kusy. V roce 1878 se oženil s Annou Henke (25. 9. 1859) a měli spolu 5 dětí. V letech 1912–1914 byl starostou Arnultovic, od roku 1914 opět radním.
Syn Leo Zinke pokračoval ve výrobě, dcera Maria Zinke se provdala za majitele novoborské sklárny Bruno Rachmanna.

Literatura
Arnsdorf, 1924 (kniha o historii obce)
Leták o obnově hrobky rodiny Zinke na hřbitově v Arnultovicích vydaný ke slavnostnímu odhalení 8. září 2018.

ZIPPE, Alfred

19. března 1897 – Arnultovice
17. listopadu 1982 – Wertheim, Německo

českolipský starosta, voják, podnikatel ve sklářství

Původně vyučený nástrojař pocházející z Arnultovic. V První světové válce námořníkem ponorkového loďstva v Pule. Následně zakladatel rodinné firmy v Novém Boru. Radním v Arnultovicích a starostou Arnultovic v letech 1938–1942. V letech 1942–1945 byl formálně posledním starostou města Česká Lípa.

Literatura
Zdroj:
LHB

ZIPPE, Augustin

1. prosince 1747 - Cvikov
10. března 1816 - Vídeň, Rakousko

katolický kněz, ředitel Teologické fakulty ve Vídni

Katolický kněz, vychovatel, českokamenický děkan, první rektor pražského generálního semináře (1783–1785), poté ředitel Teologické fakulty ve Vídni. Věnoval se výuce a péči o chudé. Autor kázání a spisů o morálce a výchově.

Literatura
Cvrk, František: P. Augustin Zippe a českokamenické školství, Děčínské vlastivědné zprávy VIII, 1994, č. 2, s. 15–18.
Táborský, Josef: K vlivu Augustina Zippa na Dobrovského: Vorlesung über das Praktische in der Cristlichen Religion, Slavia, roč. 75, 2006, č. 2, s. 175–179 .
Cvikov - město na úpatí Lužických hor, Cvikov 2018, s. 104.

ZIPPE, Franz Xaver Maxmilian

15. ledna 1792 – Falknov (F. Hantschel uvádí 1791)
22. února 1863 - Vídeň, Rakousko

mineralog, první kustod mineralogických sbírek českého zemského muzea

Své dětství prožil v Krompachu. Studoval na gymnáziu v Drážďanech, kde také zpíval v chlapeckém sboru. Od roku 1807 studoval na univerzitě v Praze filozofii, ale přestoupil na technický institut a v letech 1814–1815 studoval chemii a mineralogii. Roku 1819 byl jmenován asistentem na katedře chemie, roku 1822 dostal povolení přednášet tamtéž mineralogii. Od roku byl 1824 kustodem mineralogických sbírek českého zemského muzea, stal se tvůrcem mineralogické sbírky Národního muzea v Praze. Roku 1835 byl jmenován řádným profesorem přírodních věd na technickém institutu. Roku 1849 se stal ředitelem nově zřízené báňské akademie v Příbrami, ale již 22. listopadu 1849 byl povolán jako řádný profesor mineralogie na univerzitu do Vídně. Byl činný také jako člen císařské akademie věd a člen mnoha vědeckých společností a spolku tuzemských i zahraničních. Založil nadaci pro nadané chudé školní děti ve Falknově. 18. ledna 1891 mu byla v rodném Falknově odhalena pamětní deska.

Literatura
Wurm, Franz: Zur Erinnerung an F. X. M. Zippe, MNEC 15, 1892, s. 158–164.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 666–669.
Nástup, roč. 24, 1974, č. 38.
LaS: Listy z kalendáře. Nástup, roč. 31, 1981, č. 1.

ZITTE, Augustin

1750 či 1752 – Česká Lípa
2. května 1785 – Praha

kněz, katolický spisovatel, bojovník proti cenzuře

Pocházel z České Lípy. Vystudoval gymnázium v České Lípě a filosofii a teologii v Praze. Byl vysvěcen na kněze, ale s církví se rozešel, dokonce proti ní napsal satirický román „Peregrina Tichošlápka duchovní cesty po Čechách aneb Kapitola o mnišství a příspěvky k dějinám celibátu“. Psal o životech slavných českých lidí, zejména o předchůdcích Husových a o samotném mistru Janu Husovi. Redigoval Schönfeldské noviny.

Literatura
Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 590.
Smejkal, Ladislav: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa. 4. Augustin Zitte (1750 či 1752 – 2. 5. 1785). Nástup, roč. 29, 1979, č. 16.
LaS: Dne 2. května 1785 zemřel Augustin Zitte. Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 102, s. 9.
Smejkal, Ladislav: Významné osobnosti v České Lípě – XXVI. Českolipské noviny, 2000, č. 7, s. 7.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. XII, Světlík 2012, č. 4, s. 31.

ZOUBEK, František Jan

6. prosince 1832 - Kostelec nad Orlicí
29. června 1890 - Praha

středoškolský profesor a historik, autor prvních český psaných dějin České Lípy

Od roku 1858 byl profesorem na augustiniánském gymnáziu v České Lípě, kde vyučoval češtinu, klasickou filologii a historii. V roce 1864 publikoval v Památkách archeologických první česky psané dějiny města Česká Lípa.

Literatura
Vojtíšková, Marie: Jiskry a plaménky, Česká Lípa 1982, s. 42–43.
Vojtíšková, Marie: František Jan Zoubek jako inspirátor. In: Českolipsko literární XI, Česká Lípa 1992, s. 45–66.

ZSCHOKKE, Hermann, ThDr.

16. června 1838 – Česká Lípa
23. října 1920 – Vídeň, Rakousko

teolog, infulovaný prelát u sv. Štěpána ve Vídni, sekční šéf ministerstva kultury a vyučování

Vystudoval gymnázium v České Lípě a univerzitu ve Vídni. V roce 1861 byl vysvěcen na kněze, 31. prosince 1863 promován na doktora teologie. V letech 1864–1866 byl rektorem rakouského poutního domu v Jeruzalémě, v roce 1867 dvorním kaplanem. Procestoval Blízký východ, odtud čerpal prameny ke svým prvním knihám z archeologie a zeměpisu. V roce 1868 se stal mimořádným, v roce 1870 řádným profesorem semitských jazyků na teologické fakultě vídeňské univerzity. V roce 1883 byl jmenován členem vládní rady. Čtyřikrát byl děkanem teologické fakulty, v akademickém roce 1884/1885 rektorem univerzity. V prosinci 1884 byl jmenován papežským prelátem, 15. srpna 1885 jmenován dvorním radou. 16. dubna 1888 byl povolán jako rada na ministerstvo kultu a vyučování. V roce 1892 se stal infulovaným prelátem, kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Štěpána. Od roku 1895 byl kurátorem rakousko-uherského poutního domu v Jeruzalémě, od roku 1900 kustodem kapituly. V roce 1889 byl apoštolským protonotářem.

Literatura
Literatura:
Deutsche Leipaer Zeitung, č. 55 z 10. 7. 1884
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 590–593.
Neuere Nachrichten. Der Sektionschef im Unterrichtsministerium …, MNEC 31, 1908, s. 254.
LaS: O trnové koruně… Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 87, s. 9.
Smejkal, Ladislav: Diář, Českolipský deník, roč. 13, č. 64, 17. 3. 2005, s.17.

ZUMAN, František

2. října 1870 - Bělá pod Bezdězem
22. února 1955 - Stará Boleslav

historik (se zaměřením zejména na dějiny papírnictví a sklářství), archeolog

Pracoval sice jako finanční rada, ale dále se věnoval také historii, archeologii, byl dobrým ilustrátorem i malířem. Svou pozornost zvlášť věnoval historii Bezdězu a rodnému městu - Bělé pod Bezdězem. Zde se dokonce rozhodující měrou zasadil o vznik muzea. Dlouholetý člen redakční rady a přispěvatel časopisu Bezděz.

Literatura
Šimáček, Ferdinand: František Zuman III, 1932, č. 2, s. 33–37.
Red.: Zasloužené vyznamenání, Bezděz V, 1934, s. 27.

ZVĚŘINA, Gustav

17. ledna 1906
11. prosince 1991 - Mladá Boleslav

kazatel Jednoty bratrské (ochranovské) v Dubé, vlastivědný badatel

V Dubé působil jako kazatel od roku 1948 do roku 1980. Vedle svého duchovního poslání se zaměřil na poznání kulturních tradic a památek Dubska. V roce 1959 se podílel na znovuinstalaci dubského místního muzea, které bylo bo¬hužel po roce 1960 opět zrušeno. Řadu let spolupracoval s okresním muzeem v České Lípě a konzervá¬torem památkové péče při sestavování zásadní podoby státního soupisu památek v oblasti Dubé. Své zájmy památkářské a historické uplatnil při přípravě turistického propagačního svazku Dubá, který byl vydán v roce 1974 a v jehož autorském kolektivu působil. Zemřel v Mladé Boleslavi, kde žil na odpočinku a pohřben byl v Dubé.

Literatura
Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 22–23.

▴ NAHORU