Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

GABLER, Vilém, PhDr.

14. března 1821 – Stráž pod Ralskem
27. února 1897 – Praha

novinář, spisovatel, pedagog

Byl spolužákem a spolupracovníkem Karla Havlíčka Borovského, společně redigovali Národní noviny. V roce 1863 se stal tajemníkem národního výboru v Praze. V roce 1868 pronesl proslov na táboře lidu na Bezdězu, kde se snažil o smír mezi Němci a Čechy a nastínil požadavek autonomie českých zemí v rámci Rakouska. Ve svém historickém bádání se soustředil na dějiny Velké francouzské revoluce.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 1141.
Smejkal, Ladislav: Vilém Gabler – rodák z Českolipska. Nástup, roč. 22, 1972, č. 12.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 14.
Smejkal, Ladislav: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa. Vilém Gabler (14.3.1821 – 27.2.1897). Nástup, roč. 29, 1979, č. 25.
LaS: Dne 14. března 1821… Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 64, s. 9.
LaS: Vilém Gabler. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 69, s. 9.
Rýdl, Karel: PhDr. Vilém Gabler, první ředitel vyšší dívčí školy v Praze. Praha 2001, 23 s.
Vojtíšková, Marie: Komu vlastně vděčily české dívky za své vyšší vzdělání? Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 81, s. 9.
Horčík, Eduard: Historie. Rodný Gablerův dům. Varta, roč. 12, 2003, č. 3, s. 5.

GABRIEL, František. Doc., PhDr., Ph.D.

4. ledna 1949 – Česká Lípa

archeolog, kastelolog, památkář, vysokoškolský pedagog

Vystudoval gymnázium v České Lípě a archeologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykově univerzitě) v Brně. Působil jako archeolog středověku v severočeském muzeu v Teplicích a v památkovém ústavu v Ústí nad Labem. V letech 1977–1979 vedl archeologický výzkum tzv. Hrnčířské čtvrti v České Lípě, na jehož výsledcích vypracoval vývojovou řadu středověké keramiky v severních Čechách. Velkou pozornost věnoval také výzkumu zaniklých středověkých osad na Českolipsku a zdejších hradů. V České Lípě založil roku 1991 detašované pracoviště Památkového ústavu v Ústí nad Labem. Již v 90. letech minulého století pracoval ve výboru Společnosti přátel starožitností a v Klubu Augusta Sedláčka. Roku 2009 se habilitoval jako docent na UJEP v Ústí nad Labem a roku 2012 převzel vedení katedry archeologie na filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni Obsáhlá je jeho odborná publikační činnost. Kromě monografií (Hrady okresu Česká Lípa, Praha 2000, spolu s J. Panáčkem; Helfenburk. Hrad pražských arcibiskupů, Dřísy 2011, spolu s J. Panáčkem a K. Podroužkem) a dále řady menších prací publikuje pravidelně ve sbornících a časopisech Archaeologia historica, Bezděz, Castellologica bohemica (jehož je vedoucím redaktorem), Časopis Společnosti přátel starožitností, Folia historica Bohemica, Historická geografie, Průzkumy památek, aj.

Literatura
Koukal, Pavel: Tři hrady Františka Gabriela. Českolipský deník – SD Magazín, roč. 8, 2000, č. 199, s. 4.
Panáček, Jaroslav: Jubileum Františka Gabriela. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 117, 2009, č. 1, s. 54–56.
Panáček, Jaroslav: Životní jubileum PhDr. Františka Gabriela, Ph.D. Bezděz, sv. 18, 2009, s. 321–326.
Panáček, Jaroslav: Životní výročí Františka Gabriela. Castellologica bohemica, sv. 12, 2010, s. 573–577.
Panáček, Jaroslav: Archeolog a kastelolog František Gabriel sedmdesátiletý, Bezděz 28, 2019, s. 343–351 (bibliografie).

GAJZLER, Jindřich Václav

15. ledna 1944 – Nové Město nad Metují
26. srpna 2000 – Jablonné v Podještědí

římskokatolický kněz, člen dominikánského řádu, duchovní správce v Jablonném v Podještědí

Kněžské svěcení přijal 23. června 1968, řádové sliby složil 6. ledna 1969 v Chlumci nad Ohří. Do Jablonného byl povolán v roce 1969, aby po několikaletém působení světských kněží po násilném odvlečení dominikánů státní bezpečností při tzv. akci „K“ pokračoval v působení dominikánů. Jeho působení se však stalo opět středem pozornosti státní bezpečnosti a tak mu byl 4. srpna 1974 odebrán souhlas k výkonu kněžské činnosti. Po období „nuceného zaměstnání“ se po listopadu 1989 vrátil zpět do kláštera. Iniciativně se přičinil o svatořečení blahoslavené Zdislavy v roce 1995. Odmítal však hypotézu PhDr. Tomáše Edela o založení špitálu v Českém Dubu sv. Zdislavou a jejím tamnějším působení.

Literatura
Flegl, Václav – Slabý, Jaroslav: Posmrtná vzpomínka na pátera Jindřicha Václava Gajzlera O. P. Zpravodaj města Jablonné v Podještědí, 2000, č. 10, s. 1–2.
Mendelová, Edita M.: Vzpomínka na P. Jindřicha Gajzlera OP. Zdislava, roč. 15, 2010, č. 5, s. 10–11.
Podzimek, Michal: Pater Jindřich Gajzler OP, první strážce hrobu svaté Zdislavy. Zdislava, roč. 15, 2010, č. 5, s. 8–9.
Slabý, Jaroslav: Vzpomínka na otce Jindřicha Václava Gajzlera O. P. Zpravodaj města Jablonné v Podještědí, 2010, č. 8, s. 16–17.

GÄRTNER, Wilhelm

4. května 1811 – Liberec
7. srpna 1875 – Petržalka

spisovatel, římskokatolický kněz, působil rovněž na farách v Doksech, Mimoni a Svébořicích

Literatura
Wilhelm Gärtner. In: Sekyra, Marek – Simm, Otokar (edd.): Ještědské květy. Jeschkenblumen. Antologie libereckých německy píšících autorů (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec, 2008, s. 46–54, 201.

GATTER, Willibald

12. prosince 1896 – Kuřívody
14. května 1973 – Kirchheim unter Teck, Německo

automobilový konstruktér a výrobce automobilů

Pocházel z rodiny zámečníka, takže již od dětství získal zámečnickou praxi. V letech 1911–1915 studoval na vyšší průmyslové škole v Liberci na mechanicko-technickém oddělení. Po skončení studia pracoval v letech 1915–1918 ve Škodových závodech v Plzni na konstrukci velkorážných děl, roku 1919 přešel pracovat do rakouské továrny Daimler-Motoren A. G. ve Vídeňském Novém Městě, v níž setrval až do roku 1925. V době svého působení u firmy Daimler přihlásil W. Gatter dva patenty. Po roce 1925 se vrátil do severních Čech, kde v letech 1927–1928 pracoval v Ústí nad Labem u firmy Schicht. V těchto letech přihlásil další dva své patenty. Na podzim 1929 zakoupil v Zákupech pozemky, na nichž postavil dílnu na výrobu automobilů. Současně požádal u okresního úřadu o koncesi na výrobu malých automobilů. Koncesi získal 30. listopadu 1930. Během let 1930–1935 vyrobil W. Gatter v Zákupech asi 30–40 jednoduchých, lehkých a levných lidových automobilů. Dostal se však do finančních nesnází, výrobu musel ukončit a roku 1937 firma Gatter zanikla. Za 2. světové války pracoval W. Gatter jako konstruktér v různých továrnách v Německu, kde již po skončení války zůstal.

Literatura
Sovadina, Miloslav: Výroba automobilů Gatter v Zákupech, Bezděz 9, 2000, s. 177–205.
Gatter, Peer: Volkswagenbau an Elbe und Teck. Aus dem Leben des sudetendeutschen Automobilpioniers und Politikers Wilibald Gatter (1896–1973). Schriftenreihe Stadtarchiv Kirchheim unter Teck, 32, 2008, s. 127–171.

GAUTSCH, Wilhelm

1841 – Svojkov
1915

učitel, hudební skladatel, dirigent

V letech 1859–1860 působil jako učitel v Horní Polici, 1860–1899 v České Lípě (v letech 1863–1870 učil zpěv na reálné škole, od roku 1890 učil na městské hudební škole). Od roku 1863 působil jako varhaník v klášterním kostele Všech svatých v České Lípě, do roku 1870 též v kostele sv. Kříže. Byl zakládajícím členem Hudebního a pěveckého spolku v České Lípě.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 506.
Smejkal, Ladislav: Významné osobnosti v České Lípě – XXIII. Českolipské noviny, roč. 6, 2000, č. 4, s. 7.

GEBAUER, Bohuslav, Ing.

12. července 1912 – Horka u Staré Paky
14. září 2000 – Česká Lípa

geodet, amatérský fotograf – člen skupiny Forum 8, průkopník balónového létaní

Literatura
LaS: Po mém příchodu do České Lípy… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 233, s. 8.

GELNAR, Michal

16. července 1945

sklářský archeolog

Studoval na střední umělecko-průmyslové škole v Praze a hned po studiu nastoupil roku 1968 do sklářského muzea v Novém Boru, kde 12 let pracoval jako odborný pracovník. Odbornost si rozšířil v letech 1977–1979 dálkovým studiem muzeologie při Národním muzeu v Praze. Roku 1980 se stal vedoucím propagačního oddělení textilního podniku Severka Cvikov a poté v Crystalexu Nový Bor. Svých vědomostí využil i jako učitel na Základní umělecké škole v Novém Boru, na Střední průmyslové sklářské a Vyšší odborné škole sklářské tamtéž. Po přestěhování do Prahy učil na Středním odborném učilišti uměleckoprůmyslovém v Praze, poté v letech 2014–2016 na státním Středním odborném učilišti služeb, kde vyučoval zejména odborné předměty oboru starožitník. Při práci ve sklářském muzeu se podílel nejen na přípravách výstav, ale i na psaní článků a propagačních textů k výstavám. Zajímal se o zaniklé sklárny v Lužických horách, při jejichž prospekci a vyhodnocování výzkumu se během 80. a 90. let 20. století vypracoval na uznávaného odborníka. Je členem České společnosti archeologické (její sekce pro dějiny skla), České sklářské společnosti, stál u založení Vlastivědného spolku Českolipska a do roku 2004 byl členem redakční rady vlastivědného sborníku Bezděz. Několik let byl členem prezidia Rudolfinea – sdružení pro umělecká řemesla v Praze, od roku 2014 je členem odborné komise Asociace starožitníků ČR, spolupracuje s řadou institucí, např. Národním ústavem pro vzdělávání a školské poradenské zařízení v Praze, zejména však s muzejními a archeologickými pracovišti.Odbornými články přispívá např. do časopisů Antique, Bezděz, Glass Revue a Sklář a keramik.

Literatura
Drahotová, Olga: Michal Gelnar 60 let. Sklář a keramik, roč. 55, 2005, č. 7–8, s. 218.
Drahotová, Olga: Michal Gelnar – 60 let. Bezděz, 15, 2006, s. 207–208.

GERBER, Antonín

18. ledna/února 1711 – Markvartice u Jablonného v Podještědí
25. listopadu 1792 – Praha

hudební skladatel, houslista

Studoval na jezuitském gymnáziu v Lehnici, kde byl zároveň choralistou. Mimo umění houslové patřil mezi nejlepší soudobé flétnisty. Udržoval styky s Dlabačem.

Literatura
Československý hudební slovník 1. díl, s. 365.
LaS: Hudební skladatel Anton Gerber. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 41, s. 9.

GERTHNER, Eduard

27. listopadu 1841 – Sloup v Čechách (někde uvedeno 27. listopadu 1840)
26. března 1904 – Sloup v Čechách

pozlacovač, vlastivědný pracovník

Dlouhá léta se věnoval vlastivědnému bádání, byl kronikářem obce Sloup v Čechách, publikoval v Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 679.
LaS: Sběratelem lidových pověstí… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 30, s. 11.
LaS: Dne 26. března 1904... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 73, s. 21.

GERTHNER, Ludwig

25. srpna 1800 – Sloup v Čechách
17. ledna 1888 – Sloup v Čechách

obchodník se sklem

Převzal obchod založený Ludwigem Gerthnerem r. 1754 v Amsterdamu. Podnikal cesty se sklem, pěšky do Holandska. Od roku 1860 majitel sklářského obchodu ve Sloupu.

Literatura
Paudler, Amand: Am 17. Jänner 1888 starb in Bürgstein..., MNEC 11, 1888, s. 94
Schebek, Edmund: Böhmens Glasindustrie und Glashandel, Prag 1878, s. 433 an.

GLUCK, Christoph Willibald

2. července 1714 – Erasbach (nyní součást Berchingu), Německo
15. listopadu 1787 - Vídeň, Rakousko

hudební skladatel, jeden z nejvýznamnějších operních skladatelů období klasicismu.

Ve věku od tří do dvaadvaceti let žil v Čechách, a to prvních devět let v České Lípě a zbývajících deset let na Jezeří, v Chomutově a v Praze. Jeho otec Alexander Gluck se stal roku 1717 polesným u hraběte Kounice v Zahrádkách, pak lesmistrem ve službách vévodkyně toskánské v Zákupech, konečně sloužil v myslivně v Horní Chřibské na panství hraběte Kinského. Christoph kolem roku 1720 studoval v České Lípě, na housle se učil u českolipského krejčího Jeremiáše Zwiecka. Od roku 1725 studoval gymnázium v Horní Chřibské až do roku 1727, kdy přešel na Jezeří. Ve své tvorbě byl silně ovlivněn českou lidovou hudbou (Ifigenie v Aulidě).

Literatura
Paudler, Amand: Aus alter und neuer Zeit. Gluck, MNEC 4, 1881, s. 127.
Sa.: Významné osobnosti a Českolipsko I. (Christoph Wilibald Gluck 1714–1787). Nástup, roč. 19, 1969, č. 37.

GLÜCKAUFOVÁ, Marie

26. února 1949 – Ústí nad Labem

sklářská návrhářka, grafička

Vystudovala Střední průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově u Karla Rybáčka a Bohumila Čably. Pracovala jako návrhářka Moravských skláren ve Vrbně pod Pradědem, ve Výzkumném ústavu užitkového skla v Novém Boru pracovala na obnovení starých technik. Od roku 1973 působila jako samostatná návrhářka pro obor malba na skle a kombinované techniky v Crystalexu Nový Bor. Zabývala se výrobou diatretovaných skel a uplatněním nových technologií v této technice. Ve volné tvorbě se zabývala skleněnou plastikou, malbou na skle, osvětlovacími objekty, věnovala se mědirytině. Členka Glassfora Nový Bor a Sklářského sdružení.

Literatura
Nástup, roč. 20, 1970, č. 15.
Liberecká unie výtvarných umělců. Katalog. Liberec, LUVU, 1994.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998. II. D–G. Ostrava, 1998, s. 355.
Ajšmanová, Petra: Skleněné příběhy 25. díl. Novoborský měsíčník, 2006, č. 4, s. 12.

GOLDBACH, Josef

stavitel a architekt vrchnostenské kanceláře na Novém Zámku v Zahrádkách

Podle jeho návrhu byla vystavěna v České Lípě v letech 1863–1864 židovská synagoga, v roce 1866 novogotická radnice v Zákupech a v letech 1869–1871 ve stejném stylu reálné gymnázium na dnešním náměstí Osvobození, kromě řady dalších staveb v České Lípě a okolí.

Literatura
Panáček, Jaroslav – Panáček, Michal: Historismus a secese v České Lípě, Česká Lípa 2014, s. 48.

GOLDSCHMIDT, Hermann

10. listopadu 1841 - Česká Lípa
8. února 1922 - Vídeň, Rakousko

novinář

Pracoval jako novinář od roku 1872, spolupracoval s pražským listem Tagesbote, byl dopisovatelem vídeňského Deutsche Zeitung a Neue Freie Presse. Od roku 1877 žil ve Vídni, kde založil odbytovou kancelář tuzemských i zahraničních časopisů. Jmenovala se Internationale Zeitungsbüro a byl to první podnik v Evropě, který se zabýval distribucí periodik.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 X. Světlík, 2012, č. 2, s. 29.

GÖRNER, Anton

optik

Vyhlášený odborník, žil ve Tkalcovské ulici 207 v Novém Boru. Brýle od něho měl dokonce i císař Ferdinand II.

GÖRNER, Georg

optik

Od roku 1678 žil ve Sloupu v Čechách, byl optikem.

GÖRNER, Samuel

poustevník, optik

Žil v jeskyni Sloupsko-svojkovských skal, poté v poustevně na hradě Sloup. Prováděl broušení čoček pomocí brusných kamenů z domácích pískovců.

Literatura
Nástup, roč. 20, 1970, č. 49.
Nástup, roč. 26, 1976, č. 29.

GÖRTLER, Rudolf

16. dubna 1894 – Arnultovice
31. ledna 1965 – Nový Bor

sklářský výtvarník, pedagog

Absolvoval Odbornou sklářskou školu v Novém Boru a Uměleckoprůmyslovou akademii ve Vídni. Po návratu do Nového Boru pracoval ve sklárně Wilhelma Henkeho, jehož dceru Ilse si v roce 1927 vzal za manželku. Ve třicátých letech 20. století nastoupil do borské sklářské školy, nejprve jako výpomocný učitel, postupně jako profesor a vedoucí oddělení vitráží a plochého skla. Na škole vedl také ateliér figurální malby. Spolupracoval jako návrhář s firmou Lobmayer, podílel se mj. na obnově interiéru kostela sv. Kříže v České Lípě. Jeho patrně nejznámějším zachovaným dílem je vitráž z leptaného skla se státním znakem ČSR pro dům finančních úřadů v České Lípě (dnešní tzv. Lékařský dům). Po druhé světové válce se stal návrhářem vznikajícího národního podniku Borokrystal, v roce 1950 mu bylo vráceno československé státní občanství. Je pochován na Lesním hřbitově v Novém Boru.

Literatura
mip: Unikátní vitráž v Lékařském domě by měl znát každý Českolipan. Její autor zemřel před 50 lety. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 26, s. 1, 2.
Hais, Rudolf: Rudolf Görtler 1894-1965. Sklář a keramik, roč. 65, 2015, č. 5–6, s. 132–133.

GÖTTLICH, Johann Georg

1. února 1771 - Cvikov (jinde se uvádí 22. nebo 26. března)
14. září 1843 – Jiříkov (jinde se uvádí 11. ledna 1842 nebo i 11. září 1843)

farář, botanik

Vystudoval gymnázium a seminář v Praze a v Litoměřicích a po vysvěcení na kněze prošel několika kaplanskými místy. Jako kaplan působil ve Sloupu, Krásné Lípě a Šluknově. V roce 1804 byl jmenován farářem v Jiříkově. Usilovně studoval přírodní vědy a zvláště vynikal v botanice. Procestoval území od Berlína až po Budapešť, aby navštívil muzejní a soukromé sbírky a podrobně je prostudoval. V doprovodu zahradníka Wünsche z Ebersbachu chodil pěšky s plechovou botanickou tornou po širém kraji a sbíral rostliny. Při popisu v herbářích zaznamenával německé, francouzské a české pojmenování každé byliny. Část sběrů převzal a zpracoval Jan Emanuel Pohl. Nashromáždil rozsáhlou knihovnu. Obrovská byla jeho kosrespondence s učenci a odbornými spolky. Aktivně spolupracoval zejména se známou zhořeleckou učenou společností. Jako znalec rostlin byl zván k radám i ve věcech léčitelských. Ze svého jmění odkázal peníze školám ve svém působišti a rodnému Cvikovu přispěl na založení městského špitálu.

Literatura
Lahmer, Robert: Aus Georgswalde. Canonicus Johann Georg Göttlich, MNEC 5, 1882, s. 48.
Maiwald, Vincenc: Geschichte der Botanik in Böhmen, Wien – Leipzig 1904, s. 99.
Českolipský deník z 22. 3. 1996, č. 70, s. 7.

GRAF, Emil

1852 – Česká Lípa
13. dubna 1898 – Praha

magistr farmacie, lékárník

Vydával časopisy pro farmacii, chemii a hygienu „Pharmaceutische Rundschau“.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 860.

GRAFF, Franz

4. ledna 1763 - Česká Lípa
22. dubna 1808 - Česká Lípa

původně řeznický mistr, poté majitel továrny na potiskování textilu (kartounky)

V roce 1795 založil rodinnou firmu Graffů v tzv. Růžovém dvoře v Barvířské ulici. Rozlehlá budova (později hudební škola) čp. 739 byla postavena za jeho vedení firmy v roce 1801.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Růžový dvůr - zmizelý kout České Lípy, Bezděz 29, 2020, v tisku.

GREIF, Josef

18. března 1871 – Hostomice pod Brdy
29. února 1954 – Sloup v Čechách

český dirigent, organizátor hudebního života

Byl sbormistrem pěveckého kruhu Tovačovského, spoluzakladatelem a prvním dirigentem pražského Orchestrálního sdružení (1904–1907). Vystěhoval se do USA, po návratu na sklonku svého života žil ve Sloupu v Čechách. Památky na něj se dochovaly ve Smetanově muzeu.

Literatura
Československý hudební slovník 1. díl, s. 375.

GROHMANN, Josef

29. srpna 1821 – Kunratice u Cvikova
5. prosince 1888 – Kunratice u Cvikova

Roku 1870 byl členem, roku 1887 předsedou okresního výboru, v letech 1885–1887 poslancem zemského sněmu.

GROHMANN, Karl

27. dubna 1809 – Krásná Lípa
8. srpna 1874 – Lindava

textilní podnikatel

V letech 1847–1848 postavil v Lindavě červenobarvírnu (dle tureckého způsobu), předtím měl barvírnu v Martinově údolí u Cvikova. Jeho synové Johann a August továrnu rozšířili a vyváželi zboží do celé monarchie.

Literatura
Lahmer, Robert: Industrielle Briefe aus Nordböhmen, MNEC 7, 1884, s. 118–119.
Die Großindustrie Österr. 4, 1898, s. 211–213.

GRÖSSER, Josef

18. října 1923 – Mnichovo Hradiště
3. července 2016 – Česká Lípa

politik, funkcionář národních výborů a aparátu KSČ, ministr vnitra ČSR

V letech 1940–1945 byl totálně nasazen v Německu, v srpnu 1945 vstoupil do KSČ. V letech 1946–1948 poslanec a posléze předseda Místního národního výboru v Dolních Křečanech. V roce 1949 přešel na Okresní výbor KSČ v Rumburku, absolvoval Krajskou politickou školu, v roce 1950 se stal zemědělským tajemníkem Okresního výboru KSČ v Rumburku. Roku 1951 se přestěhoval do Doks, kde působil nejprve jako tajemník, od roku 1952 jako vedoucí tajemník okresního výboru KSČ. Byl hodnocen jako dobrý organizátor, ale dostal též dvě stranické důtky – za neuspořádaný rodinný život a za „nesprávné metody při socializace vesnice“. V letech 1956–1959 vystudoval Vysokou školu politickou Ústředního výboru KSČ, v letech 1959–1962 byl vedoucím tajemníkem OV KSČ v Semilech, od roku 1960 do roku 1968 členem Krajského výboru KSČ v Hradci Králové. V listopadu 1962 byl jmenován předsedou krajské plánovací komise a náměstkem předsedy Krajského národního výboru v Hradci Králové, roku 1968 zvolen předsedou Krajského národního výboru v Hradci Králové. Od 8. ledna 1969 do 23. října 1970 vykonával funkci historicky prvního ministra vnitra České socialistické republiky. 24. března 1971 byl jmenován velvyslancem v KLDR, této funkce byl zproštěn 19. září 1975, pak působil na Ministerstvu zahraničních věcí až do roku 1977. Od podzimu 1977 až do odchodu do důchodu roku 1985 působil jako „starší referent 3. teritoriálního odboru“ na podnikovém ředitelství Československého uranového průmyslu v Hamru na Jezeře. Od té doby žil v České Lípě.

Literatura
Bašta, J.: Josef Grösser – první ministr vnitra České socialistické republiky. In: Securitas Imperii, č. 14. Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006, s. 288–306.
Českolipský deník, 20. 2. 2014 s. 1, 2.

GROSSMANNOVÁ, Johanna Františka

15. února 1825 – Česká Lípa
18. března 1907 - Praha

řádová sestra, spoluzakladatelka Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka

Byla jednou ze spoluzakladatelek Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka tzv. pražských. Řád vznikl ve spolupráci se sestrami Annou a Marií Plaňanskými v roce 1856. První konstituci vypracoval člen řádu křižovníků s červenou hvězdou František Havránek. Dostalo se mu biskupského schválení v roce 1862 a papežského v roce 1972. Hlavním posláním sester je péče o nemocné a to nejen v ústavech a nemocnicích, ale i poskytování pomoci starým a opuštěným lidem v jejich domovech - pečovatelská služba. Hlavním působištěm byl dům u kostela sv. Bartoloměje na Starém městě v Praze. Sestry působily v četných nemocnicích českých měst. Činnost řádu byla násilně zastavena v roce 1950. Obnoven byl po roce 1989 s mateřincem v Lomnici u Vodňan.

Literatura
Českolipský deník z 15. 2. 1995, č. 39, s. 8.

GÜNTHER, Anton, PhDr., ThDr.

17. listopadu 1783 - Lindava
24. února 1863 - Vídeň, Rakousko

vychovatel, spisovatel, církevní cenzor

Od třinácti do sedmnácti let navštěvoval školu piaristů v Novém Boru. Dále působil v Litoměřicích, Praze i Vídni. Získal tituly PhDr. a ThDr. Ty mu byly uděleny pražskou univerzitou u příležitosti jejího 500. výročí. Postupně byl vychovatelem v několika šlechtických rodech, např. u Friedricha Schwarzenberga, pozdějšího arcibiskupa a kardinála. Své filozofické práce uveřejňoval v Literárních ročenkách. Proslavil se polemickými až sarkastickými teologickými spisy, které někteří duchovní zakazovali užívat. Sám se přitom řadu let živil jako církevní cenzor.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 593–596.
Almanach Gymnázia Česká Lípa : 1627-1995 (1945-1995), Česká Lípa 1995, s. 15.
Před 150 lety zemřel filozof z Lindavy, Českolipský deník z 26. 2. 2013, roč. 21, č. 48, s. 3.

GÜNTHER, Gustav, MUDr.

27. ledna 1868 – Česká Lípa
25. března 1935 – Vídeň, Rakousko

magistr farmacie, profesor zvěrolékařské vysoké školy ve Vídni

Syn českolipského lékárníka Alberta Günthera, po smrti otce odešel do Vídně. Tam studoval na gymnáziu a na univerzitě, v roce 1887 promoval na magistra farmacie. Působil potom v různých lékárnách, i ve Vídni. Sám pokračoval ve studiu medicíny, doktorem medicíny byl promován roku 1898. Ještě téhož roku se habilitoval jako docent pro srovnávací mikroskopickou anatomii na zvěrolékařské vysoké škole ve Vídni. Roku 1902 se stal mimořádným a 1907 řádným profesorem všeobecné anatomie a histologie a embryologie. Působil od roku 1908 jako profesor toxikologie a farmakologie. Vydal knihu Učebnice srovnávací histologie. V letech 1915-1917 byl rektorem vysoké školy zvěrolékařské ve Vídni.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 619–620.
Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950. Hg. von der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften / Wien/Graz: Böhlau 1954-lfd.
Wiener Tierärztliche Monatsschriften 22 (1935), s. 225 an.
Deutsche Tierärztliche Wochenschrift 43 (1935), s. 254.

GÜRTLER, Anton Bernard

13. května 1726 – Falknov
28. května 1791

biskup v Tiene, opat v San Galbo a Fojano v Neapolsku

Studoval na gymnáziu v České Lípě, v semináři v Jičíně filozofii a teologii. Ve Vídni byl duchovním otcem u salesiánek. Jako takový byl doporučen císařovně Marii Terezii, jmenován zpovědníkem její dcery Marie Karolíny. Když se v roce 1768 stala sicilskou královnou, následoval ji do Neapole. Papež jej jmenoval biskupem v Tiene.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 570–573.

▴ NAHORU