Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

FAFEK-SOLAN, Josef

14. března 1911 – Podbořany (někde uvedeno Nelahozeves)
31. května 1984 – Sobotka

malíř, grafik

Studoval architekturu na státní vyšší škole průmyslové v Bratislavě a malířskou školu L. Majerského tamtéž, byl rovněž žákem L. Fully. Za války žil v Praze a pracoval pod pseudonymem Solan. Za okupace se zúčastnil ilegálního odboje, byl členem skupiny Jindra. Od roku 1945 žil a tvořil v Jablonném v Podještědí, inspiroval se krajinou severočeského pohraničí. Publikoval v časopisech, vytvořil propagační pohlednice Českého ráje. V roce 1946 obdržel čestné uznání ministerstva školství a kultury, v roce 1975 titul zasloužilého umělce. Byl zakládajícím členem Spolku výtvarných umělců severu.

Literatura
Hřebíčková, Marta: Výtvarník Fafek-Solan. Nástup, roč. 15, 1964, č. 13.
-ek-: J. Fafek-Solan. Portréty. Nástup, roč. 17, 1966, č. 4.
Šindelář, J.: Josef Fafek-Solan 60 letý. Nástup, roč. 21, 1971, č. 11.
Vojtíšková, Marie: Malíř severních Čech. Nástup, roč. 26, 1976, č. 10.
-ab-: Malíř našeho kraje. Nástup, roč. 30, 1980, č. 45.
-ak-: Stále v činorodé práci. Nástup, roč. 31, 1981, č. 10.
Dolejš, Jiří: Krajinomalba severních Čech, Ústí nad Labem 1988, s. 66 (obr.), 133–134.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998. II. D–G. Ostrava, 1998, s. 205.

FAFKOVÁ-SOLANOVÁ, Irena

13. května 1928 - jižní Čechy

loutkářka, herečka

Původním povoláním učitelka mateřské školy. Vystudovala loutkářství a uměleckou pedagogiku na Akademii muzických umění v Praze. Působila na lidových školách umění v Mimoni a České Lípě. Navrhuje loutky a též se podílí na jejich tvorbě. Své loutky vystavovala v roce 1970 v Okresním vlastivědném muzeu Česká Lípa.

Literatura
Nástup, roč. 20, 1970, č. 47.

FEISTNER, Wilhelm, PhDr.

16. listopadu 1855 – Stráž pod Ralskem
29. června 1946 – Schwalmstadt-Ziegenhein, Německo

učitel, historik, vlastivědný badatel, šéfredaktor Reichenberger Zeitung

Syn rolníka, v letech 1867–1875 vystudoval gymnázium v České Lípě a v letech 1875–1879 pražskou univerzitu, kde dosáhl doktorátu filozofie. Jako záložní důstojník se zúčastnil tažení do Bosny v roce 1878. Získal aprobaci středoškolského učitele dějepisu a zeměpisu, učil na gymnáziu na Starém Městě v Praze, později na Státní živnostenské škole v Liberci. Roku 1884 se stal šéfredaktorem Reichenberger Zeitung. Vydal Beiträge zur Geschichte der Stadt Wartenberg (1877), Die Burg Dewin (1878), Geschichte der königlichen Stadt Aussig bis zum Jahre 1547 (1883), Reichenberg in der Zeit der Selbstverwaltung, Geschichte des Hauses Stiepel in Reichenberg. Psal rovněž články do Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 679
Reichenberger Zeitung 1855.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder I. München-Wien, 1979.

FERDINAND I. Habsburský, zv. DOBROTIVÝ

19. dubna 1793 - Vídeň, Rakousko
29. června 1875 - Praha

rakouský císař z habsbursko-lotrinské dynastie v letech 1835–1848 (jako uherský a český král Ferdinand V.)

Ze zdravotních důvodů (epilepsie) byl odstaven v roce 1848 z trůnu a po abdikaci mu bylo zakoupeno bývalé toskánské panství se zámky Ploskovice a Zákupy, na nichž pobýval většinu času a které pro něj byly nákladně upraveny a přestavěny. Zákupský zámek mu patřil až do jeho smrti, tedy 27 let. Jezdíval na něj kočárem z Ploskovic, z Prahy buď kočárem, či později (poprvé 1867) vlakem. A samostatně občas i jeho manželka, sardinská princezna Marie Anna Karolína, ovšem ta trávila daleko více času v slunné Itálii. V Zákupech na svém novém sídle pobýval excísař poprvé v květnu 1851 a mnohokrát za ním přijeli i další členové rozsáhlého příbuzenstva. Naposledy na svém zámku pobýval v roce 1874.

Literatura
Aschenbrenner, Martin: Ferdinand V. Dobrotivý očima místního tisku, Bezděz 15, 2006, s. 45–64.
Aschenbrenner, Martin: Císař Ferdinand V. Dobrotivý očima děkanské kroniky, Bezděz 17, 2008, s. 27–39.
Aschenbrenner, Martin: Ferdinand V. Dobrotivý ve světle knih denních hlášení, Bezděz 18, 2009, s. 53–77.
Aschenbrenner, Martin: Ferdinand V. a jeho dvůr v korespondenci svých úředníků, Bezděz 20, 2011, s. 447–460.

FERRVI, Benedikt

vlašský stavitel kostelů v roce 1550 Zákupech a v roce 1553 ve Cvikově, snad i v Osečné na počátku 60. let 16. století

Literatura
Kracíková, Lucie - Smetana, Jan: Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa, Vlastivědná knihovnička SPS, sv. 9, Praha 2000, s. 38
Panáček, Jaroslav: Poznámky k vývoji sídelní aglomerace Zákup u České Lípy, ČSPS 121, 2013, s. 160–167.

FIALA, Vít

13. června 1943 – Mladá Boleslav

výtvarník, hudebník, spoluzakladatel dubských Mezinárodních jazzových dnů

Literatura
Málek, Miroslav: Rozhovor (s Vítem Fialou). Dubáček, 2010, č. 7, s. 10–11.

FISCHER, Christof

25. června 1625 – Česká Lípa (jinde uvedeno 25. července 1611)
7. září 1680 – Průhonice (jinde uvedeno 9. listopadu 1680)

jezuita, ekonom, autor divadelních her, vydavatel, pedagog

Napsal hospodářské příručky k vedení statků „De oeconomia suburbana“ (1679, II. díl 1683), dále psal o pěstování úštěckého chmele. Byl správcem statků Klementinského kolegia a představený statků v Liběšicích. Vydával latinské divadelní hry.

Literatura
Ottův slovník naučný IX.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 569.
Hantschel, Franz: Biographische Nachlese, MNEC 40, 1917, s. 87–88.
Stifter-Jahrbuch 1, 1931.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Ländern I. München-Wien, 1979.

FISCHER, Josef

19. března 1846 - Česká Lípa
29. května 1921 - Kokonín

učitel, básník, předseda vlastivědného spolku Jizerské a Ještědské župy

Povoláním byl učitel, ředitel měšťanských škol v Krásné Lípě, Liberci, Vratislavicích a Hodkovicích. Náležel k oné generaci německých vzdělanců z českého pohraničí, angažujícíc se ve vlastivědě a národopisu. V poslední třetině minulého století sledujeme v činnosti těchto lidí dvě základní tendence. První, zhodnotit kraj budováním stezek, rozhleden a výletních restaurací a zvýšit zájem turistů a návštěvníků. Druhá, s romantickým nadšením prosazovat a bránit vše německé a to s takovou vehemencí, že z kontextu jednotného vývoje země byly vytrhovány a jednostraně upřednostňovány jazykově německé složky. Fischer byl zakladatelem a od roku 1906 předsedou vlastivědného spolku Jizerské a Ještědské župy, který působil jako soused vlastivědného spolku českolipského vedeného Fischerovým vrstevníkem profesorem Amandem Paudlerem. Jeho básně vyšly např. v antologii Leipaer Dichterbuch (1898) redigované také A. Paudlerem.

Literatura
Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Iser-Gaues 15, 1921, s. 46 an.
Českolipský deník č. 69 z 21. 3. 1996, s. 7.
Sekyra, Marek - Simm, Otokar - Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 56–59.

FIŠAR, Jan

30. prosince 1933 – Hořovice
16. května 2010 - Polevsko

sklářský výtvarník, sochař, působil v Polevsku

Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a posléze Vysokou školu užitého umění v sochařském ateliéru u profesora Josefa Wágnera. Od roku 1971 působil ve svobodném povolání, tvořil hlavně na Novoborsku. Jeho práce mají ve svých sbírkách domácí i zahraniční muzea a galerie. Často vystavoval v cizině a obdržel i několik mezinárodních cen.

Literatura
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998, 2. sv, D–G. Vyd. 1. Ostrava 1998, s. 255.
Plicková, Helena: Fišarovy plastiky v Chicagu. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 230, s. 9.
Plicková, Helena: Sklenění mutanti dokladem současných podivných časů. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 71, s. 9.
Hylebrant, Jarek: Skleněné objekty Jana Fišara. Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 266, s. 18.
Starosta, Josef: Jan Fišar – sochař ve skle. Novoborský měsíčník, 2009, č. 4, s. 23; Sklář a keramik, roč. 59, 2009, č. 3–4, s. 57.
Vojtíšková, Markéta: Zemřel Jan Fišar. Sklář a keramik, roč. 60, 2010, č. 7–9, s. 192.

FLEGL, Václav

3. června 1923 – Miletínek u Hořic
29. září 2005 – Jablonné v Podještědí

učitel, zasloužilý kronikář města Jablonného v Podještědí

Vystudoval Raisův učitelský ústav v Jičíně a v roce 1946 přišel pomoci do pohraničí s obnovou školství. Zapojil se do společenského života a v roce 1973 se stal ředitelem nově postavené školy. V roce 1990 se ujal vedení městské kroniky. Spoluzakládal Společnost přátel historie Jablonného a ještě těsně před smrtí vypracoval průvodce městem.

Literatura
Dráb, Jindřich: Dvě jubilea. Zpravodaj města Jablonné v Podještědí, 2003, č. 6, s. 8.
(LaS): Dne 29. září zemřel Václav Flegl… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 243, s. 21.
Oplt, Jaroslav: Vzpomínka na pana Václava Flegla. Zpravodaj města Jablonné v Podještědí, 2005, č. 11, s. 3–4.
Smejkal, Ladislav: Václav Flegl (1923–2005). Bezděz 15, 2006, s. 213–214.

FLIXIUS, Johann

?
1709 – Česká Lípa

varhaník

Působil při děkanském kostele v České Lípě. Není zcela zřejmé autorství dnes dochovaných skladeb v notovém archivu kostela sv. Mořice v Kroměříži. Dost možná pocházejí od rodáka z České Lípy Dionysia Flixia, augustiniána v Praze, České Lípě a Bělé, který zemřel 1. července 1728 v Bělé pod Bezdězem. Prameny rovněž znají augustiniána Gabriela Flixia, který zemřel 23. září 1748 v Bělé (okres Česká Lípa).

Literatura
Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 504.
Československý hudební slovník 1. díl, s. 330.
Smejkal, Ladislav: V letošním roce uplyne tři sta let… Městské noviny, 2009, č. 3, s. 6.

FOJTÍK, Josef

9. srpna 1890 - Žďáry u Rakovníka
5. května 1966 - Praha

sochař, pedagog

Vyučil se kameníkem, pak absolvoval sochařskou školu v Hořicích a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Zde pak také působil jako pedagog. Věnoval se monumentální plastice a portrétům (Němcová, Masaryk, Havlíček, Zdeněk Štěpánek). V roce 1925 získal Zlatou medaili na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Josef Fojtík vlastnil chalupu v Krompachu, Juliovka 21. V Krompachu mají dodnes některé jeho práce, které obci sochař věnoval: reliéf na budově MNV Juliovka, sousoší pelikánů (taktéž Juliovka), nedokončená busta spisovatele Zikmunda Wintera na zahradě jeho bývalé chalupy, rozcestník na křižovatce v Juliovce, jehož autory jsou žáci profesora Fojtíka, socha „Chlapce vyřezávajícího píšťalku“ před školou v Krompachu, obraz do zasedací místnosti MNV. Byl také autorem pomníku T. G. Masaryka, který byl v Krompachu odhalen 28. října 1948. Kdy došlo během následujících let k jeho odstranění není zatím známo. Znovu byl instalován roku 2019.

Literatura
Nový slovník československých výtvarných umělců, I. díl (A–K), Praha 1993.
Beneš, Jaroslav: Zapomenutý pomník T. G. Masaryka v Krompachu, Bezděz 19, 2010, s. 201.

FORMAN, Miloš

18. prosince 1932 – Čáslav
13. dubna 2018 – Danbury, USA

světoznámý režisér, ověnčený filmovými Oscary, pobýval ve Starých Splavech a navštěvoval tamní obecnou školu

Dětská léta prožíval střídavě v rodné Čáslavi a v le¬tovisku ve Starých Splavech v penzionu Rut, který v roce 1927 postavili jeho rodiče. Byl to jeden z prvních penzionů ve Starých Splavech. Hned v roce 1939 gestapo zatklo otce Miloše Formana. Rodině se rapidně ztenčily příjmy, a tak maminka rozhodla, že se přestěhu¬jí do penzionu ve Starých Splavech, kde zbyly ještě nějaké cennosti. Miloš Forman musel navštěvovat německou školu, neboť Staré Splavy byly součástí Sudet. Kamenem úrazu bylo, že neuměl německy. Ve své autobiografické knize vypráví, jaké ústrky musel sná¬šet od místních obyvatel, hlavně německých dětí. Došlo to tak da¬leko, že se za necelý rok vrátili zpět do Čáslavi. Hned po válce se osiřelí bratři Formanovi vrátili zpět do rodin¬ného penzionu Rut a začali s jeho opravou. Ale už v roce 1948 jim byl penzion opět sebrán, tentokrát znárodněn komunisty. Miloš Forman mohl v penzionu obývat pouze jednu místnost, protože ja¬ko sirotek neměl kde bydlet. V roce 1953, kdy dosáhl zletilosti, při¬šel i o tento pokoj, a tím pádem i o poslední pouto s rodinným majetkem. Až v roce 1991 získala Formanova rodina penzion Rut zpět.

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Obecná škola (německá) Staré Splavy, třídní výkazy
Maus: Regionální osobnosti. Miloš Forman. Dokský zpravodaj, 2000, č. 11, s. 1–2.
Garbová, Gabriela: Forman na „Mácháči“. „V“, roč. 6, 2007, č. 2, s. 49.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj, Dobřichovice, 2003, s. 79–80.

FORMAN, Pavel

2. června 1920 – Čáslav
16. března 2008 – Brisbane (Austrálie)

výtvarník a akademický malíř, bratr režiséra Miloše Formana.

Rodiče v roce 1927 postavili ve Starých Splavech penzion Rut. Po roce 1939 zde Pavel rok žil s bratrem Milošem a s matkou, pro nesnášenlivost místních Němců se však po roce museli odstěhovat zpět do Čáslavi. Penzion Rut byl roku 1948 znárodněn, rodina jej restituovala až roku 1991. Od roku 1945 trvale bydlel ve Starých Splavech, inspiroval se krajinou máchovského kraje a celým krajem okolo Bezdězu. Studoval státní grafickou školu v Praze a externě umělecko průmyslovou školu tamtéž, od roku byl 1945 žákem profesora O. Nejedlého. V jeho díle se objevují tradice českého krajinářství, v roce 1960 vystavoval v Doksech. Působil rovněž jako jevištní výtvarník Východočeského divadla v Pardubicích. Vystavoval v České Lípě, ve sbírce VMG jsou jeho obrazy. Po roce 1968 odešel do emigrace v Austrálii.

Literatura
Literatura:
Noháč, Milan: Malíř Pavel Forman vystavuje. Nástup, roč. 11, 1960, č. 39.
Stehlík, Zdeněk: Návrat Pavla Formana. Nástup, roč. 40, 1990, č. 39.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998. II. D–G. Ostrava 1998, s. 280.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 79–80.
-myš-: Výročí Dubé. Dubáček, 2013, červen, s. 11.

FORMAN, Rudolf

1890
1944 - Buchenwald

Byl otcem Miloše Formana, Pavla Formana a Blahoslava Formana. Během první světové války sloužil v České Lípě jako voják 18. pěšího pluku. Při manévrech poznal okolí Doks, které se mu velmi zalíbilo. V roce 1926 nechal ve Starých Splavech postavit známý penzion Rut, který navštěvovalo mnoho známých osobností. Rudolf Forman se také zasadil o to, aby velká vodní plocha v Doksech se přejmenovala na Máchovo jezero. Za druhé světové války působil v odboji, zatklo ho gestapo a poslalo do koncentračního tábora Buchenwald. Zde v roce 1944 zemřel

Literatura
Polák, Michael: Penzion na břehu Máchova jezera, Sedmička, roč. 2, č. 23 (10. 6. 2010), s. 2–3.

FRANK, Rudolf

11. prosince 1881 - Volfartice
23. ledna 1942 - Steyr, Rakousko

herec, divadelník, spisovatel

Narodil se ve Volfarticích. Působil jako dramatik, herec i režisér v Ústí nad Labem, Lodži a v rakouském městě Steyr. Je autorem díla Das moderne Theater (1927).

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 IV. Světlík, č. 4 (2010), s. 27.
Sekyra, Marek - Simm, Otokar - Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec, 2015, s. 165.

FRANKE, Franz (řádové jméno Ambros)

28. října 1894 – Česká Lípa
23. března 1970 - Günzburg, Německo

římskokatolický kněz, příslušník a převor řádu augustiniánů kláštera v České Lípě

Studoval gymnázium v České Lípě, po velké válce a návratu ze zajetí studoval teologii v Litoměřicích. Vysvěcen 1924 a roku 1928 vstoupil do řádu augustiniánů. V letech 1932–1939 převor a novicmistr v České Lípě, 1939–1945 převor kláštera u sv. Tomáše v Praze, po roce 1948 internován. Roku 1951 byl ve Stuttgartu jmenován komisařem nově zřízené viceprovincie sudetoněmeckých augustiniánů, 1959 přesídlil do kláštera v Günzburgu a téhož roku převor aug. kláštera ve Vídni.

Literatura
Leipaer Heimatbrief č. 21, 1954.
Augustinianer Rundbrief 1970, F 64.
Volksbote 31. 10. 1964
Smejkal, Ladislav: Papá Frank. Městské noviny, 2010, č. 5, s. 6.

FRANZ, Leonhard C., prof. dr.

25. října 1895 – Vídeň, Rakousko
9, července 1974 - Innsbruck, Rakousko

archeolog, profesor prehistorie na pražské Německé univerzitě, zakladatel zkoumání mezolitu na Českolipsku

Jeho rodina pocházela z Českokrumlovska. Po návratu z první světové války studoval od 1918 germanistiku a archeologii ve Vídni a v letech 1920–1921 v Göteborgu (Dr. phil. Vídeň 1921), od roku 1921 působil v Prehistorickém ústavu vídeňské univerzity, kde se roku 1926 habilitoval pro obor pravěk lidstva; stal se i tajemníkem Wiener prähistorische Gesellschaft a v letech 1922–1929 redigoval její časopis Wiener prähistorische Zeitschrift. Poté přešel do Prahy, roku 1929 byl jmenován mimořádným a 1936 řádným profesorem nově zřízené katedry prehistorie na pražské Německé univerzitě; působil také v německé akademii (Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik; od 1930 člen, od 1934 předseda komise pro pravěk), ale zejména v Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakei (2. předseda 1931, 1. předseda 1936–38, redaktor časopisu Sudeta 1928–38, zakladatel a redaktor edice Bausteine zur Vorgeschichte der Tschechoslowakei 1938). Od 1935 byl dopisovatelem Státního archeologického ústavu v Praze. Koncem třicátých let vystupoval jako přesvědčený nacista a antisemita. Za druhé světové války působil v prehistorické komisi pro Sudetskou župu v Liberci (od 1940) a v protektorátní badatelské radě při Archeologickém ústavu v Praze, zřízené 1942. Jako profesor však už 1939 přešel do Lipska (suploval i v Jeně) a 1942 na nově zřízenou katedru archeologie do Innsbrucku, kde setrval až do důchodu (1966). V tamním tyrolském zemském muzeu Ferdinandeu souběžně vedl pravěké oddělení a byl zemským konzervátorem památkové péče. Odborně se věnoval obecným otázkám pravěku a rané doby dějinné, zpracovával však i regionální přehledy nálezů (např. Lužické hory, 1935). Je vlastně zakladatelem zkoumání mezolitu na Českolipsku (Stvolínky, Holany). V letech 1931–1933 prozkoumal u Stvolínek první známý půdorys neolitického domu v Čechách (MNEC 56, 1933, s. 33–35).

Literatura
Festschrift L. C. F. zum 70. Geburtstag, Innsbruck 1965.
Wikipedie

FRENCLINŮV Z DUBÉ, Jan

? - Dubá
1442 - Praha

veřejný notář, děkan pražského kostela

Téměř celá profesní činnost Jana z Dubé byla svázána s pražskou arcibiskupskou kanceláří. Jako klerik byl původně služebníkem generálního vikáře Matěje ze Skramníků, v roce 1384 byl jmenován veřejným notářem, od roku 1393 byl protonotářem arcibiskupské kanceláře. Během husitství získal mělnické kanovnictví, stal se děkanem kostela Pražského a arcijáhnem bílinským. V prvním dvacetiletí 15. století býval velmi často zástupcem generálního vikáře pražské arcidiecéze, jímž se stal po odchodu pražské kapituly do Žitavy v roce 1419. V žitavském exilu, vynuceném husitskými válkami, pobýval pak jako administrátor až do roku 1430.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Školy a univerzitní studenti na Českolipsku v době předhusitské, Bezděz 18, 2009, s. 13–15.

FRENZEL, Joseph

1860 – Kamenický Šenov
12. listopadu 1926 – Dolní Lysečiny (Kolbendorf, okres Trutnov)

malíř

Absolvent vídeňské akademie umění. Studijní cesty do Ameriky. Od roku 1910 žil v Trutnově.

Literatura
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder I, München - Wien 1979, s. 383.
Hoffmann, Helmut: Der Maler Joseph Frenzel stammte aus Steinschönau, Heimatnachrichten, roč. 61, 2011, č. 11–12, s. 8.

FREUND, Gustav

12. února 1824 - Česká Lípa
1. dubna 1904 - Vídeň, Rakousko

Advokát a spisovatel ve Vídni. Za kritiku poměrů v Rakousku byl tři roky vězněn.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 IV. Světlík, č. 4 (2010), s. 30.
Sekyra, Marek - Simm, Otokar - Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec, 2015, s. 38.

FREYER, Josef

19. dubna 1835 – Dubá
1. ledna 1916 – Dubá

Majitel mlýna ve Vrabcově. Roku 1882 porotce krajského soudu v České Lípě, v letech 1892–1900 člen Místní školní rady v Deštné, v letech 1883–1887 poslanec zemského sněmu.

FRIEDRICH, Edmund

10. února 1866 - Mimoň
září 1945 - Sebnitz, Německo

muzejník, archeolog

Narodil se v Mimoni v rodině, která se zabývala barvířstvím. Zajímal se o vlastivědu a archeologii. Od roku 1926 zastával místo správce Městského muzea v Mimoni. Přispíval do řady místních novin (Niemeser Zeitung, varnsdorfský Abwehr), ve svých článcích se věnoval hlavně archeologii. Za druhé světové války stál již mimo okolní dění. Přesto v červnu 1945 nakrátko uprchl do Německa, záhy se vrátil, ale brzy byl odsunut do nedalekého Sebnitz, kde v září 1945 zemřel.

Literatura
Kolektiv autorů: Mimoň v zrcadle staletí, Mimoň 2012, s. 48.

FRIEDRICH, Johann

českolipský architekt a stavitel přelomu 19. a 20. století

Navrhl a realizoval v roce 1895 stavbu domu čp. 135 na náměstí, v roce 1896 fasádu svého domu čp. 632 v Jiráskově ulici, o rok později novou fasádu domu čp. 192 na náměstí, ve stejných letech domy čp. 58 a 58 v Zámecké ulici (dnes U Vodního hradu), v roce 1898 vilu čp. 648 v Moskevské ulici, v letech 1899–1900 dům čp. 158 v ulici Prokopa Holého, čp. 410 v Arbesově ulici, rodinné vily čp. 551 a 554 v Mariánské ulici a v roce 1902 vilu v Děčínské ulici čp. 363.

Literatura
Panáček, Jaroslav – Panáček, Michal: Historismus a secese v České Lípě, Česká Lípa 2014, s. 48.

FRIEDRICH, Josef

30. srpna 1851 – Kunratice u Cvikova
1919

učitel, vlastivědný pracovník – archeolog

Rodák z Kunratic u Cvikova celý život působil ve Cvikově jako učitel a posléze ředitel dívčí měšťanské školy. Zajímala ho také vlastivěda, v časopise spolku Excursions-Club vydal např. článek o příčinách dlouhověkosti obyvatel Kunratic u Cvikova. Jeho dílem je také monografie „Zákupy a Milštejn“, v níž mimo jiné popisuje císařské manévry u Zákup na přelomu 19. a 20. století. Jeho bratr Franz Friedrich byl kunratickým starostou.

Literatura
LaS: Dne 30. srpna 1851... Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 202, s. 8.

FROMM, Marcellinus

1746 – Praha
1. dubna 1799 - Nový Bor

římskokatolický kněz, člen řádu piaristů, malíř

Vstoupil do řádu piaristů, působil v několika řádových kolejích. Naposledy žil 26 let v piaristické koleji v Novém Boru, vyučoval na zdejší řádové škole v Boru. Mezi jeho žáky patřil například Friedrich Egermann. Frommovy obrazy a kresby se nedochovaly.

Literatura
Ottův slovník naučný, 9.díl, Praha 1895, s. 729.
Sa: Významné osobnosti a Českolipsko (Páter Mercelin Fromm 1746–1799). Nástup, roč. 19, 1969, č. 40.
Jindra, Vladislav: Dějiny Nového Boru a jeho obcí, Nový Bor 1991, s. 64.

FRUMALD, Valentin

1547 - Děčín
1624 - Zákupy

katolický kněz, od roku 1574 farář v Dobranově

Později (1592) probošt u sv. Maří Magdaleny v České Lípě. Autor významného historického pramene, pamětních záznamů ve farní matrice v Dobranově.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 569.
Smejkal, Ladislav: Kronikář Valentin Frumald. Městské noviny, 2009, č. 16, s. 6.
Tošnerová, Marie: Kroniky českých měst z předbělohorského období. Úvod do studia městského kronikářství v Čechách v letech 1526–1620. Praha 2010 (na s. 64–73 zmíněny kronika Hanse Kriescheho a kronikářské zápisky Valentina Frumalda).

FÜHRICH, Josef

11. února 1876 - Hostíkovice
24. srpna 1950 - Vídeň-Hietzing, Rakousko

Spisovatel, kreslíř vzorků a fotograf ve Vídni. Napsal básně Die Ringe des Jahres (1937).

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. III. Světlík, č. 3 (2010), s. 30.
Sekyra, Marek - Simm, Otokar - Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec, 2015, s. 142.

FUCHS, Raimund

11. ledna 1846 – Česká Lípa
28. července 1926 – Česká Lípa

římskokatolický kněz, sídelní kanovník a děkan litoměřické kapituly

Na kněze byl vysvěcen 20. srpna 1869. V letech 1869–1872 působil jako kaplan v Mařenicích a v Horní Polici, roku 1873 se stal profesorem náboženství v České Lípě. Od roku 1890 byl děkanem v České Lípě, od roku 1895 okrskovým vikářem v Jablonném v Podještědí. V roce 1902 byl jmenován kanovníkem svatoštěpánské kapituly, rod roku 1908 byl jejím děkanem. V letech 1908–1909 byl generálním vikářem litoměřické diecéze, v roce 1909 dále ředitelem teologického studia. Po úmrtí biskupa Schöbela byl v roce 1909 zvolen kapitulním vikářem do jmenování nového biskupa Grosse v roce 1910. Gross jej znovu jmenoval svým generálním vikářem, dále zastával funkce předsedy biskupské konsistoře, biskupského komisaře pro střední školy, okrskového vikáře litoměřického vikariátu, správce biskupského ústavu hluchoněmých a biskupského špitálu.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 569.
Čáňová, Eliška: Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918. Praha, 1995, s. 24.

▴ NAHORU