Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

KABESCH Friedrich, PhDr. (též Kabeš Bedřich)

1. června 1886 – Budyně nad Ohří
4. října 1967 – Hanau, Německo

vrchní školní inspektor, autor slovníku, ředitel českolipského gymnázia

Narodil se v Budyni nad Ohří, v roce 1906 vystudoval gymnázium v Litoměřicích. Studoval na filosofické fakultě Karlovy univerzity němčinu, francouzštinu a češtinu. Za studií pobýval ve Francii a studium ukončil v roce 1911. Následně působil jako učitel v Litoměřicích, V Kašperských Horách a Teplicích. V létě 1914 je povolán do války, bojoval v Srbsku, byl těžce zraněn. Následně se stihl oženit s Martou rozenou Vyskočilovou, která pocházela z obce Obříství u Mělníka. Po těžkém onemocnění na frontě byl zproštěn služby na frontě, a zároveň byl vyznamenán medailí Signum laudis v bronzu. Po zbytek války působil jako posádkový důstojník u pluku v Turnově. Po válce opět započal s kantořinou, nejdříve krátce v Plzni pak v Litoměřicích. v Žalhosticích se manželům Kabeschovým narodila jediná dcera Marta (22.7.1924). Následně byl na UK promován na doktora filosofie. jako linquista se začal zabývat tvorbou slovníku českoněmeckého, který opravdu vyšel ve dvou svazcích. Díla: „Taschenwörterbuch tschechisch“, „Praktisches Lehrbuch Tschechisch“. V roce 1933 byl jmenován ředitelem dívčího gymnázia v Jablonci nad Nisou. V roce 1934 vytvořil pro The Linguaphon Institude in London českou gramatiku. V roce 1935 se stává ředitelen státního reálného gymnázia v České Lípě, které se posléze přejmenovalo na Oberschule für Jugend. Rodina se přestěhovala v roce 1935 na dnešní náměstí Osvobození do čp. 422. Od roku 1941 působil také jako odborník, který v Liberci uděloval certifikované odborné zkoušky z češtiny. Po skončení války pracoval na téže škole, ale v pozici zahradníka- školníka. Následně působil jako tlumočník. Nakonec byl s manželkou a dcerou z České Lípy vyhoštěn 30. května 1946 do Mosbachu v Německu, kde se dále věnoval pedagogické činnosti.

Literatura
Rádl, Michal: Jazykovědec Friedrich Kabesch (1886–1967), Bezděz 26, 2017, s. 255–261.

KADLČÍK, Vítězslav

sportovec, vodní lyžování

Člen UD Hamr a československý reprezentant. V roce 1979 se stal mistrem ČSSR ve figurální jízdě.

Literatura
Nástup, roč. 29, 1979, č. 47.

KADLEC, Eustach

23. března 1920 – Libějovice u Strakonic
4. dubna 1980 – Dubice u České Lípy

malíř

Jeho díla jsou dochována na nádraží Praha–střed. V posledních letech života působil na Českolipsku, kde upravil a vyzdobil rekreační objekt v Dubici.

Literatura
Vojtíšek, Břetislav: Nedožitá výstava Eustacha Kadlece. Nástup, roč. 30, 1980, č. 17.

KAFKOVÁ, Gabriela

sportovec, vodní lyžování

Pracovnice UD Hamr a československá reprezentantka. Na mistrovství ČSSR v roce 1979 získala titul ve figurální jízdě a třetí místo v trojkombinaci.

Literatura
Nástup, roč. 29, 1979, č. 47.
Nástup, roč. 30, 1980, č. 49.

KAISER, Karl

1837 - Česká Lípa
1. prosince 1890 - Vídeň, Rakousko

budovatel hudebního školství v Rakousku

Po přerušeném studiu v Praze vstoupil do rakouské armády a věnoval se vojenské hudbě. V roce 1863 založil hudební školu v haličském Lvově a po deseti letech ji přenesl do Vídně. Jeho syn Rudolf (1867–1914) dovršil otcovo dílo, totiž vytvořil fungující síť hudebních škol pro širokou věřejnost s podporou obcí a státu. Prosazoval péči o elementární hudební vzdělání pro ty, kteří pěstovali hudbu jako koníčka a nebyli urozeného původu a dále chtěl dát dobré základy teorie a praktických návodů budoucím hudebníkům kavárenským a členům promenádních orchestrů. Rudolf Kaiser stál v čele Rakouského hudebně pedagogického svazu.

Literatura
Českolipský deník z 1. 12. 1995, č. 281, s.11.

KAJER, Karel

16. únor 1912 – Kladno
7. únor 1966 – Nový Bor

hudební pedagog

Vyučil se soustružníkem kovů na Poldině huti v Kladně a zde také několik let pracoval. Hudba byla zatím jeho koníčkem, v patnácti se stal členem řádné kapely. Věnoval se jak dechovým nástrojům (saxofonu), tak také violoncellu. Počátkem roku 1946 se Kajerovi přestěhovali do Nového Boru, kde se právě otevírala hudební škola a kde byla sháňka po učiteli dechových nástrojů a violoncella. Karel Kajer si doplnil vzdělání u profesora Miloše Sádla v Praze a pracoval pak již na plný úvazek jako učitel nástrojové hry a věnoval se už jen hudbě. Působil v Borské filharmonii, v Borském komorním sdružení, v Českolipském orchestru i v orchestru novoborské Jednoty.

Literatura
Jindra, Vladislav: Životy – osudy – portréty. Karel Kajer. Novoborský měsíčník, 2002, č. 12, s. 29–30.

KALINA, Josef Jaroslav

9. listopadu 1816 – Nový Bor
22. června 1847 – Praha

spisovatel, básník

Generačně patří mezi romantické básníky. Roku 1817 se rodina přestěhovala do Doks, kde byl jeho otec František Kalina silničním dozorcem při stavbě silnice Doksy – Bělá pod Bezdězem. Jaroslav Kalina byl velmi jazykově nadaný, ovládal 20 jazyků, filologie mu byla celoživotním koníčkem. Vystudoval v Plzni u svého strýce gymnázium, v Praze studoval práva. Žil v bídě, živil se vyučováním cizím jazykům. Často se vracel na Českolipsko, v České Lípě měl dívku Vilemínu Wolfovou. Zemřel ve třiceti letech na tuberkulózu.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 694.
Strejček, Ferdinand: O básníkovi, rodilém v Boru, Bezděz III, 1932, s. 13–15, 51–54.
Zuman, František: Spisovatel J. V. Frič o Jos. Jar. Kalinovi a V. Krolmusovi. (K 120. výročí narození básníka Kaliny.), Bezděz VII, 1936, s. 173–177.
Panáček, Jaroslav: Josef Jaroslav Kalina a náš kraj, Bezděz X, 1948, s. 12–14.
lš: Máchův českolipský přítel. Nástup, roč. 11, 1960, č. 33.
155. výročí narození. Nástup, roč. 21, 1971, č. 42.
Smejkal, Ladislav: Kalendář týdne. Nástup, roč. 26, 1976, č. 44.
Československý hudební slovník I., s. 635.
Slavík, Ivan: Máchův mladší současník z Českolipska (Prokletý básník Josef Jaroslav Kalina). Českolipsko literární, sv. 8, 1988, s. 50–72.
LaS: Dne 9. listopadu 1816… Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 262, s. 11.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 74.

KALINA, Rudolf

16. února 1922 – Zákupy
24. května 1982 – Česká Lípa

malíř, pedagog sklářské školy v Novém Boru

Literatura
Jindra, Vladislav: Rudolf Kalina, akademický malíř. Novoborský měsíčník, 2001, č. 12, s. 28–30.

KAMPE, Isidor

7. července 1841 - Doksy
30. dubna 1904

profesor kreslení, člen spolku Excursions-Club a městského zastupitelstva v České Lípě

Stal se v roce 1869 profesorem kreslení a po roce získal místo na reálce v České Lípě. V letech 1875 a 1890 se zasloužil o pořádání uměleckoprůmyslových výstav v České Lípě a v roce 1880 sjezdu zemského zemědělsko-lesnického spolku. Ve vlastivědném spolku Excursions-Club zastával funkci předsedy technického oddělení. V letech 1877–1885 byl členem obecního zastupitelstva České Lípy. Znal se s Jakubem Arbesem a navštěvoval ho při jeho procházkách po zahrádce věznice.

Literatura

Vojtíšková, Marie: Jiskry a plaménky, Česká Lípa 1982, s. 36–37.

KANABAS, Alfred (Fred), JUDr.

21. května 1910 – Česká Lípa
18. ledna 1989 – Bonn, Německo

právník, osvětový pracovník, vydavatel

V rodném městě vystudoval gymnázium, dále pokračoval studiem práv na pražské univerzitě. Po návratu ze zajetí pracoval jako zemědělský dělník u sedláka nedalo Roudnice nad Labem. Následně se v květnu 1946 vrátil do České Lípy a byl umístěn v internačním lágru, kde se stal vedoucím posledního odjezdu internovaných do Bavorské okupační zóny. V červenci 1946 byl vysídlen do Německa - Mosbach am Neckar. V letech 1948–1989 vydavatel krajanského časopisu Leipaer Heimatbrief, vedl oddíl kronika - informace o úmrtích, narozeninách a změnách adres. Inicioval vytvoření vysídlenecké kartotéky bývalých obyvatel České Lípy. Kartotéka je uložena v sudetoněmeckém archivu ve Waldkraiburgu. V roce 1977 obdržel za zásluhy Bundesverdienstkreuz.

Literatura
Buchner-Hocke, Ingeborg: Zum 100. Geburtstag von Dr. Fred Kanabas. Leipaer Heimatbrief, 2010, č. 213, s. 50–53.
Zum 80. Geburtstag von Dr. Fred Kanabas. Leipaer Heimatbrief, 1990, č. 154, s. 28–29.
Dr. Fred Kanabas - 70 Jahre. Leipaer Heimatbrief, 1980, č. 123, s. 20–24.

KANDLER, Vilém (též Wilhelm)

28. (též 29.) února 1816 – Chrastava
18. května 1896 – Praha

Český malíř, znamý především zpracováním námětů ze západních, severních a středních Čech. Rytiny A. Fescy (a několika dalších technických zpracovatelů) podle kreseb W. Kandlera byly součástí díla F. B. Mikovce „Starožitnosti a památky země české“ (1. díl 1860, 2. díl 1865). Často s náměty z Českolipska.

Literatura
LaS: Dne 28. února 1816… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 50, s. 16.

KANNEGIESSER, Max

sklářský návrhář, působil v Novém Boru

Zdobil sklo iris lazurou, kterou tvořil se sklářem Preissem a technologem ing. Škorpíkem. Za dekorace Mary Gregory = bílé figurky na barevném skle získal ocenění, roku 1962 získal cenu za olivové optisky s názvem Nemo, dekorované listrem.

Literatura
Blažková, Marie: Max Kannegiesser (Portréty). Nástup, roč. 17, 1966, č. 28.

KANTOR, Heinrich, MUDr.

1858 – Česká Lípa
?

lékař, primář

Od roku vedl zdravotnický týdeník „Der Gesundheitslehrer“ ve Varnsdorfu, přispíval do pražského lékařského týdeníku. Pracoval v oblasti lékařské osvěty, byl autorem brožury o vědecké léčbě.

KAREL IV., Lucemburský

14. května 1316 - Praha
29. listopadu 1378 - Praha

český král (jako Karel I.) a římsko-německý král od roku 1346, římský císař od roku 1355

Narozen jako Václav, pocházel po otci z dynastie Lucemburků, a po matce z rodu Přemyslovců. Pro Českolipsko je nezastupitelný jeho význam jako zakladatele Velkého rybníka u Doks (dnes Máchovo jezero) v roce 1366.

Literatura
Krabice z Weitmile, Beneš: Kronika Pražského kostela, In: Kroniky doby Karla IV., Praha 1987, s. 238.
Spěváček, Jiří: Karel IV. Život a dílo (1316–1378), Praha 1980.

KARLÍKOVÁ, Olga

6. ledna 1923 - Praha
5. srpna 2004 - Praha

malířka, grafička, žila a pracovala v Deštné u Dubé

Vystudovala v Praze Grafickou školu a na VŠUP byla žákyní profesora A. Kybala. Do roku 1976 pracovala v Ústavu bytové a oděvní kultury, pak však podepsala Chartu 77, což mělo za následek omezení prezentace na oficiálních českých scénách. Od roku 1990 se podílela na činnosti obnovené Umělecké besedy. Olga Karlíková měla chalupu na Českolipsku a to v Deštné, kde od jara do podzimu žila a pracovala. Ve své tvorbě vycházela z přírody, malbou zachycovala např. ptačí zpěv nebo pohyb slunečního paprsku.

Literatura
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000. V, Ka–Kom, Ostrava 2000, s. 113–114.
Galerie Beseda představuje výtvarnici Olgu Karlíkovou, Mladá fronta Dnes, 1. 3. 1999, s. 4.

KASCHAK, Karl

17. července 1894 - Trmice (okr. Ústí nad Labem)
11. srpna 1974 - Hamburk, Německo

malíř, umělecký kritik, profesor na umělecké vysoké škole

Studoval filosofii na německé univerzitě v Praze, architekturu na německé technice a malířství u F. Thieleho na umělecké akademii v Praze. Do roku 1945 umělecký vychovatel v České Lípě a Litoměřicích. Od 1919 účast na výstavách. V letech 1937–1938 umělecký kritik Prager Tagblatt. Od 1946 do 1959 profesor na vysoké škole výtvarných umění v Hamburku, spoluzakladatel soukromé školy pro kreslení, grafiku a malbu v Hamburku.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 467.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder II, München 1984, s. 112.

KEPKA Z CHLUMU, Jan

doložen 1397
př. 1425

průvodce a nejbližší Husův přítel při cestě do Kostnice, majitel hradu Svojkov

Stejně jako mnozí jiní synové z početných zemanských rodů se Jan věnoval vojenské službě. Vstoupil do ní jako námezdní žoldnéř vojska uherského a římskoněmeckého krále Zikmunda, pozdějšího císaře, v Itálii. Na jaře roku 1414 dostali Jan z Chlumu a Václav z Dubé od císaře Zikmunda návrh, aby po návratu do Čech doprovázeli Mistra Jana Husa na koncil do Kostnice, kde měl Hus obhájit své učení. Nejvřelejší vztah spojoval Jana Husa právě s Janem Kepkou z Chlumu, který jako přítel nejvěrnější prokázal svoji nesmírnou odvahu hlavně v posledních měsících mistrova života. Byl také jedním z nejčastějších adresátů Husových listů, jenž mu psal výhradně latinsky.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Jan Kepka z Chlumu na Svojkově, průvodce Husův do Kostnice, Bezděz 24, 2015, s. 209–219.

KHÝN, Josef

1. února 1918 – Bezdědice, okr. Mladá Boleslav (jinde se uvádí Lhotka u Berouna)
25. prosince 1993 – Nový Bor

malíř, ředitel sklářské školy v Kamenickém Šenově

Studoval v Bělé pod Bezdězem, na státním gymnáziu v České Lípě a na odborné sklářské škole v Novém Boru, kde získal stipendium v českém oddělení a studoval zde u profesora Holečka. Studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze mu komplikovala válka a jeho angažovanost v studentském hnutí a odboji v roce 1939 ho dovedla až do koncentračního tábora Sachsenhausen. Po válce byl jmenován profesorem sklářské školy v Kamenickém Šenově, které věnoval podstatnou část svého života i přes různé politické obstrukce po roce 1948 a 1968. Byl držitelem titulu „Účastník národního boje za osvobození“ i titulu „Čestný ředitel“, který mu Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově udělila v roce 1990.

Literatura
Jindra, Vladislav: Životy – osudy – portréty. Akademický malíř Josef Khýn. Novoborský měsíčník, 2003, č. 1, s. 15–16.

KINSKÝ, Bohumil

1898 – Krippen, Sasko
1987 – Turnov

pedagog, vlastivědný pracovník, učitel a ředitel Měšťanské školy v České Lípě, muzejní pracovník, malíř, fotograf, autor turistických průvodců

Studoval kreslení a malířské techniky u profesora Rudolfa Fettra a Otto Halíka, mimo to absolvoval pedagogický kurz v Praze. Poté působil jako profesor výtvarné výchovy. Věnoval se i vlastivědnému bádání a propagaci turistiky. V roce 1928 byl spoluzakladatelem místní pobočky Klubu československých turistů a téhož roku Českého muzejního spolku pro kraj Českolipský a poté i Českého muzea. Od roku 1934 a znovu od roku 1945 byl správcem sbírek Českého muzea pro kraj českolipský. Po dvanáctiletém studiu kraje vydal v roce 1936 k poctě 100. výročí Máchova úmrtí svou nejrozsáhlejší knihu z edi¬ce průvodců „Dubské Švýcarsko“ s 250 stranami textu, který zůstává až po naše časy zákla¬dem poznání zdejšího kraje.

Literatura
Vojtíšková, Marie - Vojtíšek, Břetislav - Myšková, Markéta: Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 20.
Smejkal, Ladislav: Významné osobnosti v České Lípě XX; XXI. Českolipské noviny, roč. 6, 2000, č. 1, s. 7; č. 2, s. 7.
Juhaňáková, Jana: Krásy Českolipska se představily na promítacím plátně v muzeu. Českolipský deník, roč. 18, 2010, č. 43, s. 8.

KINSKÝ, Johann Josef Maxmilian

15. listopadu 1705 – Chlumec nad Cidlinou
17. dubna 1780 – Praha

národohospodář, majitel sloupského panství, zakladatel města Nový Bor a vesnic Janova, Svobodné Vsi (Josefsdorf) a Maxova, po něm nazvaných

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 218–227.
Smejkal, Ladislav: Josef Maxmilián Kinský. In: Libereckým krajem. Osobnosti. Liberecký kraj, 2007, s. 59–61.
Smejkal, Ladislav: Kinský: Zakladatel Nového Boru. Mladá Fronta Dnes, 16. dubna 2008, Příloha C: Region Liberecký, s. C4.
Hallwich, Hermann: Industrielle Bestrebungen des Grafen Josef Maximilian Kinsky auf seiner Herrschaft Bürgstein. Heimatnachrichten, roč. 61, 2011, č. 11–12, s. 7–8.

KIRCHNER, Wilhelm

kreslíř a litograf činný v 50. a 60. letech 19. století v severních Čechách, původem pravděpodobně z Lipska

V padesátých letech nejspíše působil v České Lípě. V roce 1861 nebo 1862 se usadil v Kamenickém Šenově a asi po roce si zřídil litografický ateliér. Po roce činnosti podniku však Kamenický Šenov opustil a další zprávy o něm nejsou. Kromě listu Česká Lípa a okolí je od něj známa novoročenka k roku 1853 s vyobrazením České Lípy a několika míst v okolí, pohled na Jetřichovice a litografie „Hostinec v Hirnsen u České Lípy“ (Das Gasthaus zu Hirnsen bei Böhm. Leipa), vytištěná v Kamenickém Šenově. Byl také kromě dalších litografů (A. Moder, H. Hofmann) tvůrcem ilustrací k albu průmyslových podniků obvodu liberecké obchodní komory (Anschiringer 1858), kde byly pojednány i českolipské podniky té doby (Thume, Richter).

Literatura
Panáček, Jaroslav: Historické mapy, plány a veduty České Lípy, Česká Lípa 2008, s. 18.

KIRSCH, Roland, Ing., CSc.

19. srpna 1939 – Nový Bor
24. listopadu 2005 – Nový Bor

sklářský technolog

V roce 1963 vystudoval strojní fakultu ČVUT a pokračoval v postgraduálním studiu speciální metalurgie. Roku 1974 ukončil obhajobou kandidátské dizertační práce vědeckou aspiranturu v oboru kovy a sklo na Katedře sklářských a keramických strojů Vysoké škole strojní a textilní v Liberci. Studoval při zaměstnání, v letech 1964–1990 působil v n.p. Severočeské sklárny v Novém Boru jako vedoucí výzkumné a vývojové základny, později jako samostatný vědecko-výzkumný pracovník. Zabýval se výzkumem výroby optického skla, jeho vysokofrekvenčním tavením v platině, výzkumem a zavedením výroby strojně lisovaných kondenzorů a čoček vyšší hmotnosti. Uplatňoval metalurgické poznatky ve sklářství. Roku 1990 přešel do firmy Glaverbel Czech, kde aplikoval nové kovové materiály při výrobě plochého skla (náhrada šamotových součástí kovovými při válcování skla). Publikoval na 60 odborných článků, roku 1992 vydal knihu Kovy ve sklářství (anglicky v nakladatelství Elsevier). Byl držitelem četných patentů, pořádal mezinárodní konference o problematice kovů a skla, přednášel. Byl členem České sklářské společnosti, členem výboru a předseda její historické sekce a členem redakčního kruhu časopisu Sklář a keramik. Byl vědeckým redaktorem a spoluautorem druhého dílu Historie sklářské výroby v českých zemích (Od konce 19. století do devadesátých let 20. století), Praha 2003.

Literatura
A. S.: Sklářský metalurg a historik Ing. Roland Kirsch CSc. – 65 let. Sklář a keramik, roč. 54, 2004, s. 262–263.
Dvořák, Vlastimil: Rozloučení. Novoborský měsíčník, 2006, č. 1, s. 10.
Smrček, Antonín: Zemřel Ing. Roland Kirsch CSc. Sklář a keramik, roč. 56, 2006, č. 1–2, s. 37.

KIRSCHNER, Josef Friedrich

1846 – Mimoň
23. února 1897 – Praha

malíř, učitel

Působil od roku 1873 v Trutnově, kde namaloval několik oltářních obrazů, portrét starosty Kappera a vytvořil návrh kašny pro Krakonošovo náměstí. Pro kostel v Libčanech u Hradce králové zhotovil obraz Nanebevzetí P. Marie. Ke konci života učil na státní reálce v Praze.

Literatura
LaS: Josef Friedrich Kirschner. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 21, s. 9.
Šťastný, Jiří: Únorové střípky mimoňské historie, Mimoňský zpravodaj, č. 2(2018), s. 13.

KITTEL, Kašpar

průkopník českého sklářství

Majitel sklárny ve Falknově u Nového Boru, s J. F. Kreibichem z Kamenického Šenova organizátor tzv. Kompanií, toho času ojedinělých v celé Evropě.

Literatura
Nástup, roč. 16, 1965, č. 29.
Nástup, roč. 16, 1965, č. 30.
Nástup, roč. 16, 1965, č. 31.
Nástup, roč. 20, 1970, č. 47.

KLAPKA, Václav, PhDr.

1951

režisér a herec

Absolvent střední ekonomické školy v České Lípě, v roce 1976 dokončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Člen KSČ. Po revoluci jeden se spoluzakladatelů Občanského fóra v České Lípě. Působí jako režisér a scénárista Divadelního klubu Jirásek v České Lípě, je autorem několika veleúspěšných inscenací, které vysílala i televize (Jak se vám líbí Jak se vám líbí, 1985, nebo Odysseova cesta, 2000). Do roku 2012 vytvořil 24 inscenací, za režii získal řadu ocenění na českých i zahraničních festivalech. Od roku 1989 se věnuje současně i podnikání v oboru výuka cizích jazyků a cestovní ruch.

Literatura
Literatura:
Databáze českého amatérského divadla.
Gottlieber, Jiří: Václav Klapka: Lákáme diváky na výborně napsaný humor. Lípa, roč. 6, 2012, říjen, s. 6–7.

KLAPPER, Marie (Mirza)

1863 – Provodín
19. dubna 1917 – Česká Lípa

učitelka, vlastivědná badatelka

Učila ve Falknově a ve Sloupu. Věnovala se sbírání pohádek a pověstí. Psala poezii. Publikovala články v Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs.

Literatura

Smejkal, Ladislav: 19. dubna 1917 zemřela v České Lípě… Městské noviny, 2007, č. 7, s. 6.

KLÁSEK, Miroslav

8. února 1913 – Vestec u Nymburka
18. června 1976 – Nový Bor

úředník ve sklárnách, sportovec – desetibojař

Byl v období mezi válkami naším významným sportovcem, atletem. Soustředil se na oštěp, skok o tyči a později na desetiboj. Byl členem pražské Slavie. S atletikou se dostal až na olympiádu v Berlíně, měl však obrovskou smůlu, protože si při nešťastném startu zlomil nohu a průběh olympiády pak mohl sledovat pouze na obrazovce při zkušebním televizním přenosu. V Baťově Zlíně se náhodně stal svědkem počátků kariéry Emila Zátopka, jemuž měříval na stopkách čas. Po válce se Miroslav Klásek přestěhoval do Nového Boru a byl zaměstnán v Crystalexu a to na různých pozicích (dle politické situace), chvíli u kancelářského stolu, chvíli za volantem nebo u lopaty. Nakonec působil v nákupním oddělení ve vývoji, kde mu bylo umožněno i přesluhovat. K atletice se však již nevrátil a to ani jako trenér. Koníčkem se mu stala vysokohorská turistika a jachting. Loď Pirát si sám postavil.

Literatura

Jindra, Vladislav: Životy – osudy – portréty. Miroslav Klásek. Novoborský měsíčník, 2003, č. 2, s. 10–11.

KLAUS, Josef

10. února 1878 – Česká Novina
21. července 1956 – Wittenburg, Německo

učitel, vedoucí mise Československého Červeného kříže v Rusku 1919–1921

Ovlivnil osud více jak 40 000 sudetských Němců, válečných zajatců v Rusku po I. světové válce. Sám byl jako rakouský voják v Rusku zajat, podařilo se mu však s dalšími 120 druhy utéct. Po válce se rozhodl, že se pokusí zachránit další válečné zajatce ze Sibiře. Na základě rozhodnutí prezidenta Masaryka byl jmenován vedoucím mise Československého Červeného kříže s cílem zajistit zpáteční transport zajatců. V letech 1919 až 1921 se Klausovi, přes nejtěžší podmínky, podařilo více jak 40 000 sudetských Němců navrátit zpět domů. Obdržel za to vysoké státní vyznamenání od Československé vlády. V roce 1946 se však musel s rodinou vystěhovat do Německa, kde ve věku 78 let zemřel.

Literatura

Rössel, Hubert (přeložil Osvald Hons): Význačné osobnosti. In: Probouzející se Ralsko, Ralsko 2005, s. 54–55.

KLEIN, Vladimír

6. března 1950 – Komárno

Působil jako sklářský výtvarník Crystalexu Nový Bor, v letech 1985–1990 byl ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově.

Literatura
Langhamer, Antonín: Skleněné plastiky Vladimíra Kleina. Sklář a keramik, roč. 50, 2000, č. 11–12, s. 344–345.
gh: Vladimír Klein – Design – sklo. Sklář a keramik, roč. 51, 2001, č. 5, s. 124.
Havlíčková, Dagmar: Sklo – obsah i funkce. Výstava ateliérového skla a designu ak. malíře Vladimíra Kleina v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie (31. 3. –22. 5.). Sklář a keramik, roč. 55, 2005, č. 7–8, s. 188–189.
(red): Celoživotní výtvarná bilance Vladimíra Kleina. Novoborský měsíčník, 2009, č. 9, s. 19.
Ajšmanová, Petra: Sklo/Glass 2010. Rozhovor se sklářským výtvarníkem Vladimirem Kleinem. Novoborský měsíčník, 2010, č. 5, s. 9–10.
Kramářová, Milena – Liptáková, Drahomíra: Osobnosti našeho města – Akademický malíř Vladimír Klein. Šenovské listy, roč. 12, 2010, č. 6, s. 8–9.
Vladimir Klein – Sklo/Glass 2010. Katalog k výstavě Vladimira Kleina. Nový Bor, Sklářské muzeum, 2010, nestr.

KLEPRLÍK, Emil

26. října 1870 – Hronov (jinde se uvádí Stephanshain u Svídnice, Polsko)
18. ledna 1939 - Horní Počernice (Praha)

první ředitel české menšinové školy v České Lípě v letech 1919–1931. Spoluzakladatel divadelního spolku Jirásek a autor divadelních her. V letech 1922–1931 činný v Sokole.

Absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové, učil na Novoměstsku a Náchodsku, Roku 1898 učil na měšťanské škole v Červeném Kostelci, zde zůstal až do roku 1919. Dne 20. září 1919 jmenován Zemskou školní radou do České Lípy jako ředitel.

Literatura
Šulc, Jaroslav: Jan K. Hanuš: Českolipsko, Bezděz I, 1930, s. 152–153.
Smejkal, Ladislav: 75 let první české školy v České Lípě 1919-1994, Česká Lípa 1994, s. 6.

KLETZL, Otto, Dr.

20. června 1897 - Česká Lípa
20. prosince 1945 - Poznaň, Polsko

nacisticky orientovaný kunsthistorik a výtvarník

Studoval v Lipsku a Berlíně, od roku 1941 byl profesorem dějin umění na Říšské univerzitě v Poznani. V roce 1940 vydal své stěžejní dílo „Deutsche Kunst in Böhmen und Mähren“. Zemřel ve vězení v Poznani.

Literatura
Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995, s. 351.

KLIMPT, Karl

1851 - Medonosy u Dubé
1902 - Doksy

učitel hudby, sbormistr

Učitel hudby a sbormistr z Medonos u Dubé, většinu života prožil v Doksech. Napsal zajímavý článek do českolipského vlastivědného časopisu z roku 1880 o literátském bratrstvu v Doksech, které vzniklo při kostele sv. Bartoloměje mezi lety 1660-1670.

Literatura
Českolipský deník z 4. 5. 1996, č. 105, s. 7.

KLIMSCH, Karl Ferdinand

12. prosince 1812 – Česká Lípa
14. září 1890 – Frankfurt nad Mohanem, Německo

uznávaný malíř, litograf, mědirytec, absolvent pražské akademie, ilustrátor

Pocházel z české evangelické rodiny, přesídlil z vlasti nejprve do Dillenburgu, kde si otevřel litografický ústav. V roce 1837 přešel do Frankfurtu nad Mohanem, kde pracoval pro Bernharda Dondorfa. Navrhl a vyryl od roku 1848 náměty bankovek pro Hessensko a podílel se na jejich zhotovení pro frankfurtskou banku. V roce 1858 si otevřel opět vlastní litografickou firmu ve frankfurtské Staré mohučské ulici (Alte Mainze Gasse). Prováděl tam své práce na zhotovování bankovek, pracoval též na knižních ilustracích, litografiích, olejomalbách a akvarelech.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 555.
Nástup, roč. 11, 1960, č. 33.
LaS: Před 110 lety zemřel… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 214, s. 9.

KLUK z KLUČOVA, Hynek

Pocházel z rodu Kluků z Klučova na Stvolínkách. Kanovník pražského kostela, děkan pražského kostela, 1379–1387 vzdorobiskup litomyšlský (za biskupů Albrechta ze Šternberka a Jana III. Soběslava, markraběte moravského), pak dvořan vzdoropapeže Klimenta VII. a papežský nuncius u dvora Václava IV.

Literatura
Tříška, Josef: Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348 – 1409, Praha 1981, s. 195.
Panáček, Jaroslav: Školy a univerzitní studenti na Českolipsku v době předhusitské, Bezděz 18, 2009, s. 13.

KNECHTEL, Wilhelm

13. srpna 1837 – Pihel
?

botanik

Studoval na piaristické škole v Novém Boru, stal se zahradníkem císařského zámku v Zákupech, roku 1854 přešel do botanické zahrady v Praze. V roce 1860 pracoval v Miramare u arcivévody Maxmiliána, odešel s ním do Mexika, po jeho smrti se vrátil zpět do Rakouska. V roce 1869 byl penzionován, roku 1870 vstoupil jako zahradník do služeb knížete Karla Rumunského. Roku 1906 byl jmenován profesorem zemědělské školy v Bukurešti, v průběhu roku 1907 vycházely v pražském Deutsche Arbeit jeho zápisy a zážitky z Mexika.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 644.

KNOBLOCH, Anton, MUDr.

13. prosince 1750 – zřejmě Žizníkov u České Lípy
?

lékař, univerzitní profesor

Vystudoval lékařství v Praze a zvěrolékařství ve Vídni. Od roku 1784 přednášel na pražské univerzitě, od roku 1786 jako mimořádný profesor. Roku 1796 se stal ředitelem zvěrolékařského institutu v Praze, ale v roce 1807 na toto místo rezignoval a roku 1817 odešel na odpočinek. Autor řady odborných děl z oboru zvěrolékařství.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 626–627.

KNOBLOCH, Josef

25. března 1831 – Jablonné v Podještědí
4. května 1908 – Jablonné v Podještědí

hudebník, hudební skladatel

Byl kapelníkem vojenské hudby 50. pěšího pluku, ale roku 1876 odešel z armády. Vrátil se do Jablonného, kde byl zvolen purkmistrem. Stal se rovněž předsedou okresního zastupitelstva a v letech 1894–1895 poslancem zemského sněmu.

Literatura
Parsche, Julius: Josef Knobloch . Ein Ehrenblatt zu seinem Andenken, MNEC 31, 1908, s. 232.

KNOBLOCH, Josef Franz

26. dubna 1816 – Cvikov
2. prosince 1882 – Cvikov

Majitel tkalcovny ve Cvikově, bydlel v Dammstrasse čp. 20/II, mimo to úředník okresního soudu. V letech 1850–1851 a znovu 1857–1870 byl starostou Cvikova, roku 1867 předsedou okresního zastupitelstva, v letech 1849–1851 a znovu v letech 1861–1862 poslancem zemského sněmu.

KNÖCHEL, Adolf

1864 - Česká Lípa
1947 - Sulzbach-Rosenberg, Německo

sociálně-demokratický starosta České Lípy v letech1919–1923

Bylo to v období po 1. světové válce, kdy město bylo zadlužené a bylo třeba řešit mnoho sociálních problémů. Dal v roce 1921 založit městské očistné lázně, byl autorem myšlenky postavení čtvrti obecních bytů, realizovaný byl však pouze jeden dům (čp. 910), protože se nenašlo dostatek finančních prostředků. Po 2. světové válce odešel jako antifašista do Německa. V prostorách Městského úřadu v České Lípě byla 7. března 2008 odhalena jeho busta.

Literatura
Českolipský starosta Adolf Knöchel, Městské noviny 2008, č. 3 (15. 2. 2008), s. 5.

KNÖCHEL, František

26. listopadu 1839
2. září 1874 - Kamenický Šenov

řezač skla

Žák Josefa Flegela v Mistrovicích. S bratry Josefem a Vilémem se stal vynikajícím umělcem v oboru severočeské řezby skla. Kolem roku 1860 odešel do Paříže, od roku 1868 v Anglii.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 502.

KNÖCHEL, Gustav

17. září 1898 - Česká Lípa
27. června 1966 - Lindau am Bodensee, Německo

architekt, poslanec československého parlamentu za SdP, posléze činovník NSDAP

Vystudoval vysokou školu technickou v Praze a pracoval a žil jako architekt v České Lípě. Od roku 1935 je poslancem Národního shromáždění na SdP. Od 1. listopadu 1938 člen NSDAP, od 9. listopadu Hauptsturmführer SA. Kvůli své homosexualitě sesazen ze svých funkcí v roce 1940. Poslední funkcí byl Kreisleiter NSDAP v Rumburku. Vyznamenám pamětní medailí za připojení Sudet se sponou Pražského hradu. 6. listopadu 1945 zatčen a 1947 souzen Mimořádným lidovým soudem, odsouzen k 25 letům vězení. Posléze amnestován 16. září 1955 a vysídlen 28. října 1955 do Spolkové republiky Německo.

Literatura
Kdo byl kdo v říšské župě Sudety (CD), projekt 2008.
Pejčoch, Ivo: Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti, Cheb 2017, s. 172.

KNÖTGEN, Adolf, JUDr.

13. května 1831 – Jenišův Ú
jezd (okres Teplice)

1. dubna 1900 – Česká Lípaprávník

V letech 1872–1900 působil jako notář v České Lípě, v letech 1870–1877 též jako poslanec zemského sněmu. V roce 1883 byl zvolen starostou České Lípy, ale již o rok později na funkci rezignoval.

KOBULEJ, Vasil

11. prosince 1919 - Solončín, Podkarpatská Rus
14. ledna 1999 - Nový Bor

voják, plukovník, veterán bojů v druhé světové válce.

Účastník bojů o Kyjev 1943 jako řidič tanku, po osvobození žil v České Lípě, na konci života na sídlišti Sever v ulici Severní 2097.

Literatura

Nástup, roč. 23, 1973, č. 44.

KÖHLER, Anton

26. dubna 1865 – Jestřebí
září 1939 – Liberec

vojenský kapelník

Literatura
Anzenberger, Friedrich: Vor 145 Jahren wurde Anton Köhler geboren. Heimatnachrichten, roč. 60, 2010, č. 5–6, s. 11.

KOHN, Leopold

8. dubna 1838 - Světlá nad Sázavou
23. října 1901 - Mimoň

básník, pachtýř dvora v Mimoni

Studoval gymnázium v Německém Brodě a filozofickou fakultu v Praze. Psal básně do Rodinné kroniky (Vy a my, Jordán a Vltava) a články hlavně do Národních listů. Znal se s Janem Nerudou a mnohými význačnými osobnostmi české kultury 60. let 19. století. Odchodem z Prahy k rodičům a hospodářskou činností na venkově se však uzavírá Kohnova básnicko-žurnalistická cesta. Od roku 1882 byl pachtýřem dvora Mimoň s lihovarem, zde také v roce 1901 umřel.

Literatura
Kafka, František: Básník z Nerudovy družiny pachtýřem na Českolipsku, In: Českolipsko literární, Česká Lípa 1988, s. 89–103.

KOCHOLATY, Norbert, Msgre., Dr.

25. března 1908 – Praha
9. února 1995 – Passau, Německo

učitel, kněz, vlastivědný pracovník

Pocházel z rodiny českolipského železničáře. Otec byl od roku 1919 přednostou stanice nádraží v České Lípě. Měl dva bratry Helmuta (1910) a Waltera (1906). Walter odešel po studiích chemie a biologie a fyziky za vědeckou kariérou do v roce 1936 do USA, kde v roce 1942 získal americké občanství a účastnil se války na straně spojenců. Norbert chtěl po studiích náboženství v Praze a Litoměřicích nastoupit jako učitel na českolipské gymnázium. Ale místo bylo obsazeno a tak se stal kaplanem v Lovosicích a posléze v Kadani. Biskupem dr. Weberem byl 29. června 1932 vysvěcen v Litoměřicích na kněze. Od roku 1941 sloužil u armády u 323. pěší divize na východní frontě, jako sanitní pomocník a následně upadl do sovětského zajetí. V roce 1946 vysídlen do Německa. Zakotvil v roce 1947 jako profesor náboženství na vyšší reálce v Passau, která se v průběhu let změnila na Adalbert Stiffter gymnázium. V roce 1971 odešel z postu ředitele této školy do důchodu. V letech 1971–1976 žil v Římě, kde se věnoval studiu archeologie a archivnictví. V roce 1977 obdržel Spolkový záslužný kříž Spolkové republiky Německo, za zásluhy. Od roku 1982 místopředseda spolku Leipaer Heimat, e. V. V roce 1961 byl jmenován papežem Janem XXIII. třináctým monsignorem. Stává se spoluzakladatelem Ackermann Gemeinde v Passau. Organizoval a navštěvoval krajanská setkání Českolipanů a často působil jako smuteční řečník při pohřbech Českolipanů.

Literatura
Zdroj:
LHB, Ostern 1983, Nr. 133, s. 19-20.
LHB, Ostern 1982, Nr. 130, s. 21-22.
LHB, August/September 1982, Nr. 131, s. 34-35

KOMÁREK, Jan

16. května 1904 – Letovice (na Moravě)
14. září 1965 – Cvikov

sochař

Vystudoval střední odbornou školu kamenickou a sochařskou. Tři roky pracoval v kamenické dílně svého otce, poté absolvoval Akademii výtvarných umění u Otakara Španiela. Několik měsíců strávil v Paříži. Byl jednou z hlavních postav skupiny výtvarných umělců Nezávislí. Po osvobození roku 1945 začal zajíždět do Martinova údolí u Cvikova na rekreaci, později zde bydlel natrvalo. Vytvářel plastiky a kresby, ve své tovorně byl ovšem poplatný vládnoucím režimům. Autor prvního a jediného uměleckého Stalina v Československu.

Literatura
Prameny:
Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, Pozůstalost Jana Komárka.
Jan Komárek 1904–1965 (katalog výstavy).
Nástup, roč. 24, 1974, č. 28.
Polák, Michael: Před 50 lety zemřel ve Cvikově významný sochař Jan Komárek. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 215, s. 1, 2.
Panáček, Jaroslav: Český sochař Jan Komárek (1904–1965). (K výstavě v galerii VMG v České Lípě v roce 2017), Bezděz 26, 2017, s. 289–300.

KOMÁREK, Julius, RNDr.

15. srpna 1892 – Železná Ruda (někde uvedeno 10. srpna 1892, též 1894)
7. února 1955 – Praha

zoolog, univerzitní profesor

Vystudoval gymnázium v Klatovech a přírodní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1919 se habilitoval, od roku 1932 byl řádným profesorem zoologie a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity. Mimo to byl docentem na Vysoké škole zemědělské. Podnikl četné studijní cesty do zahraničí a zúčastnil se několika mezinárodních kongresů. Když byl 31. října 1921 zřízen v Praze Výzkumný ústav lesnický, byl jeho vedením pověřen prof. Komárek a vedl jej až do roku 1945. Důvodem pro založení ústavu byla kalamita přemnožení bekyně mnišky. Ze své funkce jako první ve střední Evropě nařídil letecké práškování proti mnišce a sosnokazu (1926, 1932). Byl jedním z iniciátorů zřízení národních parků v Tatrách a na Šumavě. Později se stal členem korespondentem ČSAV. Proslul především jako autor popularizačních a populárních knih, např. Milování v přírodě či Lovy v Karpatech. Jako vášnivý myslivec již před druhou světovou válkou častěji zajížděl na Českolipsko. V roce 1950 spoluzakládal myslivecké sdružení Obrok, jehož honitba se táhla od Obroku až k Holanům. Během svých loveckých pobytů Komárek bydlel v Obroku čp. 13 u Beránků, do tohoto kraje přilákal i další své známé kolegy a přátele, např. Zdeňka Veselovského či Jana Hanzáka. Na soukromém pozemku v Obroku mu byl z iniciativy dokto¬ra Hanzáka z Národního muzea vybudován architektem Hainalem památníček.

Literatura
Vojtíšková, Marie - Vojtíšek, Břetislav - Myšková, Markéta: Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 20.
Polák, Michael: Před 60 lety zemřel přírodovědec Komárek. Myslivecká vášeň ho přivedla na Českolipsko. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 31, s. 3.

KORB, Robert

25. září 1900 – Chotovice u Nového Boru
31. prosince 1973 – Berlín, Německo

komunistický novinář a politik

Dětství prožil na Svárově v České Lípě, kde bydlel s rodiči. Studoval zde i na gymnáziu a poté pracoval v Zámecké ulici ve Svazu kovodělníků. Později odešel za redaktorskou prací do Liberce, Ústí nad Labem, Prahy a nakonec do Berlína. Působil politicky i za druhé světové války, odešel do SSSR a poválečného Berlína, kde zůstal. Stále se však vracel na Českolipsko. V roce 1975 žila v České Lípě Korbova sestra paní Kubešová.

Literatura
Vojtíšková, Marie: K nedožitým pětasedmdesátinám Roberta Korba. Nástup, roč. 25, 1975, č. 37.
Tomeš, J.: Český biografický slovník XX. století, K–P, Praha 1999, s. 125.
Smejkal, Ladislav: Z květnového historického kalendáře České Lípy. 1. května 1937... Městské noviny, 2012, č. 5, s. 8.

KORB, Rudolf, JUDr.

31. března 1845 – Slovanka, Hlubočepy u Prahy
25. srpna 1925 – Stvolínky

právník, viceprezident místodržitelského úřadu v Praze, přední průkopník hnutí za ochranu přírody

Významně se zapojil rovněž do činnosti vlastivědného spolku Nordböhmischer Exkursions-Klub. V roce 1895 zakoupil parcelu na východním a jižním svahu kopce Dubina u Sezímek, ležícího uprostřed trojúhelníku tvořeného osadami Kolné, Rané a Taneček. Později přikoupil ještě dvě sousední parcely a začal rozvíjet projekt „Boží zahrady“, kde by byla příroda ponechána bez lidských zásahů. Vysadil v ní na 1400 stromů, na původní místo vracel smrky, duby, olše, lípy, javory i jeřáby. Následovníka však nenašel a tak Boží zahrada zanikla. Korb byl pohřben ve Stvolínkách vedle svého bratra, jejich hrob v současnosti neexistuje.

Literatura

Literatura:
Kühn, Petr: Rudolf Korb a jeho „Boží zahrada“. Bezděz 9, 2000, s. 233–252.
Polák, Michael: Muž snil o panenské přírodě, tak u Stvolínek založil Boží zahradu. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 198, s. 1, 2.

KOSAŘ, Josef

1893 – Přibyslav u Nového Města na Moravě
1966 – Česká Lípa

důstojník, legionář

Vystudoval dvouletou obchodní školu a začal pracovat jako textilní úředník. Do rakouské armády byl povolán při mobilizaci, ale již 6. prosince 1914 byl v Haliči zajat. V roce 1916 se přihlásil do České družiny, základu budoucích českých legií. Byl účastníkem bitvy u Zborova. Po návratu do vlasti v roce 1920 se přihlásil ke službě v důstojnickém sboru československé armády. Působil v Českých Budějovicích a posléze se stal velitelem střelnice ve vojenském prostoru Milovice. Po 2. světové válce se odstěhoval do České Lípy, náležel ke kádru důstojníků budujících vojenský prostor u Mimoně. Po únoru 1948 byl z armády vyhozen

Literatura
-ls-: Významné osobnosti v České Lípě – 25. Českolipské noviny, roč. 6, 2000, č. 6, s. 7.

KOSCH, Jan Václav

stavitel v Děčíně v 2. pol. 18. století

Stavěl kostel ve Falknově (1782), pokračoval ve stavbě farního kostela z roku 1774 ve Varnsdorfu, k němuž přistavěl věž. Počátkem roku 1787 stavěl městský kostel v Novém Boru v duchu pozdního baroka a v roce 1789 zbudoval kostel v Bělé pod Bezdězem.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 533.

KOSTKA, Karl

5. května 1870 – Mimoň
23. července 1957 – Praha

právník, poslanec, senátor, v letech 1929–1938 starosta Liberce

Absolvoval německé gymnázium v České Lípě a právnickou fakultu Německé univerzity v Praze. Své první místo nastoupil u krajského soudu v České Lípě. Posléze se stal tajemníkem Obchodní a živnostenské komory v Liberci. Byl poslancem za stranu Deutsche demokratische Freiheipartei a stal se dokonce senátorem. V roce 1929 byl zvolen libereckým starostou. Celý život prosazoval spolupráci Čechů a Němců, v tomto smyslu také podporoval výstavbu českých škol na Liberecku. Je také autorem časopisecky uveřejněné veršované hry Die Entstehung der Sonate nebo řady odborných děl nebo článků týkajících se obchodního práva. Vzhledem k podpoře Československé republiky byla rodina Carla Kostky za 2. světové války Němci perzekuována. Po válce Carl Kostka dostal československé občanství a zůstal v Praze, kde také zemřel.

Literatura
Literatura:
Pamětní deska Karlu Kostkovi. Mimoňský zpravodaj, 2008, č. 7–8, s. 16.
Keller, Susanne (přeložil a poznámkami opatřil Ladislav Smejkal): Susanne Keller: Carl Kostka (1870–1957) z Mimoně – Sudetoněmecký liberální politik a kritický obhájce Československa. Mimoňský zpravodaj, 2012, č. 4, s. 10.

KOTRÍK, Štefan, JUDr.

1. listopadu 1927 – Trhoviště (dnes Slovensko)
18. října 2013 – Česká Lípa

právník, válečný veterán - plukovník v. v., předseda Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu, předseda Československé obce legionářské v Novém Boru

Za války jako chlapec spolupracoval s partyzány. Po osvobození východního Slovenska se jako sedmnáctiletý dobrovolně přihlásil do řad 1. čs. armádního sboru v SSSR. Aktivně se účastnil bojů za osvobození Československé republiky. Byl účastníkem osvobozovacích bojů o Sošov, Gombáš, Starou Lubochňu, Turčianský sv. Martin, Vrůtky, Strečno, Ždiár nad Hronom, Bystřici pod Hostýnem, Vsetín, Hulín, Kojetín, Prostějov, Nezamyslic, Boskovic, Svitav a Letovic. Za svoji činnost obdržel: Československý válečný kříž 1939–1945, medaili „Za chrabrost“, sovětskou medaili „Za odvahu“, sovětskou medaili „Za vítězství nad Německem“, pamětní medaile ČSBS 1., 2., a 3. stupně, pamětní medaile ČsOL -1., 2., a 3. stupně, slovenskou medaili „Milana Rastislava Štefánika“ 1. stupně, pamětní medaili
„65. výročí SNP“, pamětní medaili „60. výročí SNP“ 1. stupně, pamětní medaili „Zásluhy o město Michalovce“, pamětní medaile k „55. výročí osvobození Ruska“, pamětní medaili k „55. výročí osvobození Ukrajiny“, pamětní medaile k „55. výročí ukončení války“ Po válce vystudoval právnickou fakultu UK. Až do důchodu pracoval v ČSAD naposledy v 80 letech jako ředitel. Byl dlouhodobým předsedou OV ČSBS v České Lípě a dlouhodobým předsedou jednoty ČsOL Česká Lípa. V roce 2013 zakládá jednotu ČsOL Nový Bor, ve které byl zvolen předsedou.

Literatura
Novoborský měsíčník, 2. 12. 2013, č. 12, s. 35.

KOŽNAR, František

5. června 1897 – Brozánky u Mělníka
3. listopadu 1942 – Berlín-Plötzensee, Německo

zaměstnanec ČSD, odbojový pracovník

Od roku 1920 do roku 1938 bydlel v České Lípě. Byl pracovník Československých drah, člen Sokola, divadelní ochotník, spoluzakladatel divadelního spolku Jirásek v České Lípě. Za 2. světové války byl popraven za odbojovou činnost.

Literatura
Šulc, Jaroslav: Naši mrtví. František Kožnar, Bezděz X, 1948, s. 161–162.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 27, 1977, č. 22.
Smejkal, Ladislav: 5. června 1897 se v obci Brozánek… Městské noviny, 2007, č. 11, s. 6.
ema: Pamětní deska Františku Kožnarovi. Městské noviny, 2012, č. 5, s. 9.
mip: Lípa uctí muže, kterého popravili v Berlíně. Českolipský deník, roč. 20, 2012, č. 252, s. 1.
Polák, Michael: Popravili ho nacisti. Českolipský deník, roč. 20, 2012, č. 253, s. 1, 3.
red: Česká Lípa oslavila republiku. Městské noviny, 2012, č. 11, s. 11.

KRAMÁŘ, Petr

sportovec, jachting

Člen Nářadí Česká Lípa. V roce 1979 obsadil 2–3. místo v Čs. poháru ve třídě Evropa a 2. místo na mistrovství ČSSR.

Literatura
Nástup, roč. 29, 1979, č. 49.

KRAUS, Vinzenz

19. října 1865 – Jablonné v Podještědí
25. března 1926 – Jablonné v Podještědí

podnikatel, poslanec Národního shromáždění

U svého otce se vyučil koželuhem, jako tovaryš odešel na zkušenou do Německa. Absolvoval tříletou vojenskou službu. Vrátil se do Jablonného, převzal otcův podnik a vytvořil z něj významný závod na zpracování surových kůží a výrobu kostní moučky. V roce 1901 se stal starostou Jablonného, v této funkci setrval až do smrti. V roce 1917 se stal poslancem vídeňského parlamentu, kde bojoval především za zlepšení zásobování severních Čech. V době vzniku ČSR stál na německé straně, byl jmenován členem zemské vlády provincie Deutschböhmen se sídlem v Liberci. Později byl amnestován, od roku 1920 dokonce zasedal jako poslanec Německé národní strany v Národním shromáždění.

Literatura
Českolipský deník, roč. 4, 1996, č. 72 (25. 3. 1996), s. 7.
mip: Před 150 lety se v Jablonném narodil politik Vinzenz Kraus. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 244 (19. 10. 2015), s. 1 a 2.

KREIBICH, Eduard, MUDr.

25. dubna (nebo 8. března) 1846 – Merboltice
24. května 1910 – Česká Kamenice

lékař

Působil jako lékař v České Kamenici, byl jedním ze čtyř zakladatelů Nordböhmischer Excursions-Clubu.

Literatura
Totenschau. Laut eingelangter Parte ist am 24. Mai 1910 …, MNEC 33, 1910, s. 309.

KREIBICH, Franz

2. června 1728 – Cvikov
3. prosince 1797 – Vídeň, Rakousko

hudební skladatel, houslista

Od roku 1772 byl členem vídeňské dvorní kapely, v roce 1791 hrál v Praze při korunovaci Leopolda II. Vlastnil cennou sbírku hudebních nástrojů.

Literatura
Literatura:
Československý hudební slovník. I. díl, s. 743.
LaS: Nadšeným badatelem o dějinách hudby… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 292, s. 16.

KREIBICH, Franz Ignatz Florian

5. března 1745 – Kamenický Šenov
28. června 1826 – Kamenický Šenov

obchodník se sklem

Kreibichův obchod se zabýval výrobou a rozvozem sklářských výrobků všeho druhu, např. soupravovým sklem, výrobou lustrů i lamp. Podnikání směřovalo převážně do Orientu, exportní základna se nacházela v Brémách. Oženil se s dcerou významného obchodníka se sklem Franze Vogela z Mistrovic.

Literatura
mip: Učil Asiaty milovat české lustry. Před 270 lety se narodil významný šenovský obchodník se sklem F. I. Kreibich. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 54, s. 2.

KREIBICH, Franz Jakob Heinrich

26. července 1759 - Kamenický Šenov
17. prosince 1833 - Litoměřice (v OSN uvedena Praha)

katolický kněz, čestný kanovník litoměřické kapituly, čestný člen českého Muzea a kartograf

Pocházel z kamenickošenovské sklářské rodiny, vydal několikerou mapu Čech a mapy 16 krajů podle vlastních výzkumů. Mimo to uveřejnil Kreibich v časopise „Hyllos“ seznam všech míst v Českém království a pomáhal při vydávání Sommrovy topografie. V Žitenicích, souběžně s kartografickými pracemi, zahájil také hned od počátku svého působení meteorologická měření. Od roku 1787 zde měřil teploty, tlak vzduchu a prováděl jiná pozorování (tzv. Žitenicko-litoměřická řada, druhá nejstarší v Čechách po Praze –Klementinu). Kromě topografie a meteorologie se věnoval také astronomii.

Literatura
Ottův slovník naučný, díl XV, s. 110.

KREIBICH, Karel

14. prosince 1883 – Cvikov
2. srpna 1966 – Praha

politik, poslanec, senátor, velvyslanec v SSSR

Narodil se jako syn strojníka cvikovské textilky. Maminka Marie měla vlastní obchod. Jako chlapec byl poslán „na handl“ do Nymburka, aby se naučil česky. V 19 letech vstoupil do sociálně demokratické strany, stal se významnou osobností revolučního proletariátu jako organizátor marxistické levice v roce 1912. V roce 1914 byl šéfredaktorem deníku Vorwärts, několik měsíců strávil na italské frontě. Byl spoluzakladatelem KSČ v České Lípě.

Literatura
Pěnička, Ladislav: Odešel velký člověk. Nástup, roč. 17, 1966, č. 32.
Kreibich, Karel: Těsný domov – širý svět. Liberec, 1968.
Karel Kreibich – bojovník za socialismus. Nástup, roč. 23, 1973, č. 33.
Smejkal, Ladislav: Před devadesáti lety se narodil Karel Kreibich. Nástup, roč. 23, 1973, č. 51–52.
Odešel velký člověk Karel Kreibich. Nástup, roč. 26, 1976, č. 32.
Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 50.
LaS: Listy z kalendáře. Nástup, roč. 31, 1981, č. 31.
LaS: Karel Kreibich – člověk, novinář, revolucionář. Nástup, roč. 33, 1983, č. 44–50.
Revolucionář Karel Kreibich. Liberec, 1983.
Smejkal, Ladislav: Karel Kreibich a VŘSR. Nástup, roč. 37, 1987, č. 28–31.
LaS: Publicistická tvorba Karla Kreibicha… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 181, s. 14.
mip: Před 130 lety se ve Cvikově narodil Karel Kreibich. Stál u zrodu KSČ, ale kritizoval politické procesy. Českolipský deník, roč. 21, 2013, č. 291, s. 1, 2.
Svoboda, Mojmír: Milníky bojů, Praha 1974, s.45-48.

KREISSL, Josef

českolipský stavitel a architekt

Autor i stavitel celé řady budov v České Lípě: v letech 1889–1890 čp. 361 (Vila Hrdlička), v roce 1895 domu čp. 844 v Bulharské ulici, v roce 1896 vlastního domu čp. 242 v Klášterní ulici a čp. 766 v Hrnčířské ulici, roku 1898 domu čp. 411 v Arbesově ulici, roku 1899 domu čp. 825 v Bulharské ulici, roku 1901 čp. 308 v ulici Pod Holým vrchem, v roce 1902 čp. 408 v Arbesově ulici a čp. 553 v Mariánské ulici, v letech 1902–1903 domu čp. 933 v Dubické ulici, roku 1903 přestavby čp. 459 v Klášterní ulici, následujícího roku stavby čp. 849 v Bulharské ulici a roku 1905 přestavby domu čp. 22 v Moskevské ulici. Jeho návrhem je rovněž stavba hotelu Bahnhof čp. 854 z let 1905–1906 a domů čp. 400 a 401 v Arbesově ulici v letech 1907–1908.

Literatura
Panáček, Jaroslav – Panáček, Michal: Historismus a secese v České Lípě, Česká Lípa 2014, s. 49.

KREYBICH, Franz Georg

17. dubna 1662 – Kamenický Šenov
1722 (nebo 1736 ?)

sklářský obchodník

Ve svých 21 letech působil ve Chřibské a od roku 1683 podnikl první obchodní cestu se sklem přes Bavorsko, Rakousko, Salcburk a Korutany. Obchodoval se sklem celých 39 let a později získal titul mistra svého oboru. Poznatky ze svých obchodních cest zachytil i písemně.

Literatura

Prameny:
SOkA Česká Lípa, fond Státní okresní archiv Česká Lípa, korespondence, karton 15.
Nástup, roč. 18, 1968, č. 10.
Schimmel, Gerhard: Sklářský průkopník František Jiří Kreybich. Nástup, roč. 24, 1974, č. 30.
gžk: Zapomenutí cestovatelé z Českolipska. Nástup, roč. 39, 1989, č. 33.

KREYBICH, Pachomius

29. října 1747 – Lindava
15. března 1805 – Praha

římskokatolický kněz, augustinián v klášteře v České Lípě, autor klášterní kroniky

Literatura
LaS: Před 200 lety… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 68, s. 21.

KRIEGELSTEIN von, Max Karl, JUDr., junior

12. dubna 1912 – Česká Lípa
21. září 1980 – Lüchow, Německo

právník a státní zástupce

Syn výše uvedeného právníka se již narodil v působišti svého otce v České Lípě. V roce 1930 maturoval a v roce 1936 promoval na pražských právech. Po odsunu významný právník a státní zástupce.

Literatura
LHB, Weihnachten 1980, Nr. 125, s. 24.

KRIEGELSTEIN von, Max Karl, rytíř ze Schönfeldu, JUDr., senior

3. června 1876 – Cheb
4. června 1960 – Sarlhusen v Holštýnsku, Německo

právník, regionální politik

Roku 1888 se odstěhoval do Innsbrucku, kde absolvoval vysokoškolská studia a zároveň pracoval jako stenograf zemského sněmu v Tyrolsku. Od 17. dubna 1906 bydlel v České Lípě, kde působil jako advokát, člen městské rady a policejní referent. V letech 1910–1913 byl poslancem zemského sněmu, zastával též post předsedy Svazu Němců v Čechách. Po roce 1918 se stáhl z politického života. V létě 1945 byl zatčen a později byl odsunut do americké okupační zóny, roku 1948 si otevřel advokátní kancelář v Kieluvu, v 50. letech pak v Kellinghusen. V důchodu se přestěhoval k dceři do Sarlhusenu.

Literatura
LHB, Juli 1956, Nr. 27, s. 13-14.
LHB, Juli 1960, Nr. 43, s. 11-12.
Smejkal, Ladislav: Jak se stavěla Česká Lípa, Městské noviny 2016, č. 9, s. 8.

KRIESCHE, Hans

12. května 1570 – Česká Lípa
po květnu 1622 – Česká Lípa ?

pekař, kronikář města Česká Lípa

Syn českolipského pekaře, vyučil se u svého otce a pokračoval v jeho řemesle. Byl písařem pekařského cechu. Psal kroniku města, do níž zařazoval i zprávy ze širšího okolí. Jedná se o jedinou dochovanou kroniku z předbělohorského období v severních Čechách.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 685.
Vosálová, Veronika: Českolipský kronikář Hans Kriesche a jeho kronika. Bezděz, sv. 9, 2000, s. 387–415.
Tošnerová, Marie: Kroniky českých měst z předbělohorského období. Úvod do studia městského kronikářství v Čechách v letech 1526–1620, Praha 2010, 296 s. (na s. 64–73 zmíněna kronika Hanse Kriescheho)
Kronika města České Lípy mistra Hanse Kriescheho (zpracoval a přeložil Jaroslav Panáček), Litoměřice - Praha 2016.

KROLOP, Kurt, Dr.

25. května 1930 – Kravaře u České Lípy
22. března 2016 – Německo ?

profesor, germanista, literární historik, vedoucí katedry germanistiky FF UK Praha

Studoval na gymnáziu v Litoměřicích, roku 1946 vysídlen s rodiči do Německa. Střední školu dokončil maturitou v Köthenu (spolková země Sasko-Anhaltsko). Ve studiu pokračoval na univerzitě Martina Luthera v Halle, kde studoval germanistiku, slavistiku a anglistiku. Po absolvování studia zde pak působil tři roky jako odborný asistent. Často se studijně vracel do Československa, kde spolupracoval s Eduardem Goldstückerem, vydávali spolu časopis Germanistica Pragensia. Roku 1967 byl jmenován vedoucím oddělení pro výzkum pražské německé literatury ČSAV. V letech 1980–1983 pracoval na Institutu pro klasickou německou literaturu ve Výmaru, do roku 1984 v Institutu pro literární historii Akademie věd Německé demokratické republiky. Roku 1989 byl pověřen vedením katedry germanistiky a nordistiky Univerzity Karlovy v Praze, kde působil až do roku 2000. Roku 1990 získal titul profesora. Roku 2007 obdržel v Německu Spolkový kříž za zásluhy 1. třídy a roku 2008 v Rakousku Čestný odznak Za vědu a umění.

Literatura
Wikipedie.

KROMBHOLZ, Anton

23. října 1790 – Dolní Police u Žandova
26. února 1869 – Vídeň, Rakousko

českolipský děkan, reformátor školství, stoupenec Bolzanových názorů a spolutvůrce školské reformy v Rakousku

Pocházel z Dolní Police z rolnické rodiny. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích, v letech 1809–1811 studoval filozofii v Praze, v letech 1811–1815 teologii v Litoměřicích. 13. března 1815 byl vysvěcen na kněze. Nejprve učil v Litoměřicích, již roku 1821 byl jmenován děkanem v České Lípě, kde působil do roku 1848. Svou činnost zaměřil zejména na školství a sociální péči. Roku 1824 zřídil večerní školu pro děti dělníků, v hlavní škole otevřel samostatnou třídu pro dívky, na obou školách také vyučoval. Roku 1828 zřídil hudební školu, 1845 zavedl ve školách tělocvik. Ve 30. letech 19. století se stal českolipským vikářem a školním dohlížitelem. Pod jeho dohledem se školství na Českolipsku dostalo na vynikající úroveň. Značný byl jeho význam pro sociální péči ve městě – zřídil ústav pro péči o chudé a ústav pro péči o malé děti (1837). Pro bohaté zkušenosti v oboru školství se podílel na reorganizaci školství v Rakousku po roce 1848 ve Vídni. V roce 1850 se stal sekčním šéfem na ministerstvu kultu a vyučování, 1851 založil odborný pedagogický časopis Österreichische Schulbote. Roku 1854 dostal od císaře rytířský kříž. V roce 1858 oslepl a odešel na odpočinek, při té příležitosti dostal titul dvorního rady.

Literatura

Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 602–604.
Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 46.
Listy z kalendář. Nástup, roč. 31, 1981, č. 39.
LaS: Před pěti lety 18. 11. 1998… Českolipský deník, roč. 11, 2003, č. 269, s. 21.
Veverková, Kamila: Dílo Antona Krombholze a jeho význam pro reformní teologické myšlení v Čechách. Brno, L. Marek, 2004, 228 s.
LaS: Anton Krombholz… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 253, s. 16.
LaS: Dne 26. října 1790… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 251, s. 16.
LaS: V době svatopostní… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 37, s. 17.
Vomáčka, Jiří: Severočeští Bolzanovci. Liberec, Technická univerzita, Ústí nad Labem, UJEP, 2000, 144 s.

KROMBHOLZ, Florian

obchodník, kronikář České Lípy

Od roku 1788 do října 1790 byl purkmistrem České Lípy. Pravděpodobně před rokem 1789 sepsal „Geschichte der Stadt Böhmisch Leipa im Königreich Böhmen“.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 685.

KROMBHOLZ, Vincenc Julius, MUDr.

19. prosince 1782 – Horní Police
1./2. listopadu 1843 – Praha

lékař, mykolog, profesor německé univerzity v Praze

Studoval nejprve na gymnáziu v České Lípě, roku 1798 přešel do Prahy, kde dokončil gymnaziální studia a na univerzitě studoval filozofii. Lékařství dokončoval později a v letech 1809–1811 na různých universitách – Lipsko, Jena, Halle, Bamberg, Würzburg, Erlangen, Berlín, Erfurt, kde 7. dubna 1811 promoval. V roce 1812 se vrátil do Prahy, roku 1814 se stal řádným profesorem na pražské univerzitě. 5. září 1814 obdržel doktorát medicíny i na pražské univerzitě. Působil jako profesor speciální patologie pražské univerzity, od roku 1828 také jako primář všeobecné nemocnice. V roce 1831 se stal rektorem pražské univerzity. 1. března 1832 založil „Krombholzovu studijní nadaci pro chudé a nemocné studenty“, 1836 cestovní nadaci pro mladé lékaře. V roce 1839 se stal guberniálním radou, působil jako člen mnoha humanitárních a vědeckých společností. Jeho životopis napsal Bernard Bolzano.

Literatura
Ottův slovník naučný, díl XV, s. 243–244.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 627–630.
Nástup, roč. 28, 1978, č. 46.
Nástup, roč. 30, 1980, č. 31.
Listy z kalendáře. Nástup, roč. 31, 1981, č. 39.
LaS: U příležitosti dnešního druhého koncertu… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 232, s. 8.
Polák, Michael: Před 170 lety zemřel rektor z Horní Police. Jeho srdce je dodnes naložené v lahvi. Českolipský deník, roč. 21, 2013, č. 254, s. 3.
Smejkal, Ladislav: Lorinserové mezi botaniky – 4. dokončení. Mimoňský zpravodaj, 2013, leden, s. 8.

KRSEK, Johann Karl

11. května 1807 – Doksy
8. listopadu 1880 - Doksy

básník, spisovatel, sběratel pověstí

Syn dokského obchodníka s koloniálním zbožím, rodina byla spřízněna s dokským továrníkem Fr. Wünschem. Jan Karel se vyučil v Klášteře nad Jizerou sladovnictví. Po otcově smrti zdědil dostatek peněz, takže se věnoval jen literatuře. Měl zálibu v hradech, psal básně. Roku 1851 se pokusil vydávat měsíčník severočeských spisovatelů a básníků, ale časopis téhož roku zanikl. Sebral a ve dvou svazcích sepsal pověsti z Dokska, dílo se však nedochovalo. Do dnešní doby zůstalo veršované lidové vyprávění o Schaufelnacovi v místním dialektu, které roku 1932 vydal Anton Mattauch v České Lípě pod názvem „Geschichte von Schaufelnaz in Hirschberger Mundart“.

Literatura
Maus: Regionální osobnosti. Dokský zpravodaj, 2000, č. 3, s.1.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 73.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. VI, Světlík, č. 2 (2011), s. 31–32.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 117–118.

KŘÍŽEK, Josef

1882
1960

menšinový pracovník, sportovec, čestný občan města Česká Lípa

V České Lípě bydlel jako zaměstnanec ČSD již před 2. světovou válkou, byl členem sociální demokracie a pracoval ve prospěch české menšiny. Měl zásluhy na budování Dělnických tělocvičných jednot. Po 2. světové válce byl členem Městského národního výboru v České Lípě (v roce 1946 druhý náměstek předsedy). Na 19. slavnostním veřejném plenárním zasedání MěNV Česká Lípa 22. listopadu 1946 byl jmenován prvním poválečným čestným občanem města. Čestné občanství mu bylo uděleno v roce 1947. Po roce 1948 nechtěl vstoupit do komunistické strany a raději odešel z veřejného života.

Literatura
Prameny:
SOkA Česká Lípa, fond MNV Česká Lípa, inv. č. 1, Zápisy z plenárních zasedání.
LaS: Před časem… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 209 (7. 9. 2000), s. 8 (zde chybně křestní jméno).

KŘTĚNSKÝ, Jaroslav

20. února 1906 – Jičín
? – Nový Bor

člen Sokola, předseda Okresního svazu turistiky

Člen TJ Jiskra Nový Bor. 11. září 1969 mu byl udělen titul mistr turistiky, druhý titul získal v rámci okresu v orientačním běhu. Spolu se svými třemi syny přivedl oddíl orientačního běhu v Novém Boru do celostátní ligy. Jeho stejnojmenný syn se v roce 1971 stal mistrem republiky v orientačním běhu, v témže roce na mistrovství ČSR obsadil 3. místo.

Literatura
Věčně mladý turista. Nástup, roč. 26, 1976, č. 7 (19. 2. 1976), s. 6.

KUBÁLEK, František

1867 ?
23. prosince 1943 - Česká Lípa

krejčovský mistr, zakladatel organizace české sociální demokracie v České Lípě

Bojovník za českou školu, v letech 1907 a 1918 člen prvního školního výboru. Člen městského zastupitelstva až do roku 1938. Městský národní výbor v České Lípě mu na hřbitově postavil čestný náhrobek.

KUBELKA, Margarete

14. září 1923 – Nový Bor
2. července 2000 - Darmstadt, Německo

spisovatelka, básnířka, nositelka Spolkového záslužného kříže

Literatura
Motz-Witzel, Ingeborg: „Leipa ist meine Schulstadt.“ Leipaer Heimatbrief, 2010, č. 213, s. 20–21.

KÜHN, Petr, RNDr., CSc.

21. července 1929 – Schulstein (Východní Prusko)
12. listopadu 2020

geolog, vlastivědný pracovník, autor početných článků s geologickou a vlastivědnou tématikou, převážně ve sborníku Bezděz

Na počátku 30. let 20. století se rodina vrátila do ČSR, do Moravské Třebové. Ve Svitavách vystudoval P. Kühn gymnázium a po maturitě roku 1948 odešel do Brna, kde studoval chemii na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Promoval roku 1952 a byl přijat jako asistent (od roku 1955 jako odborný asistent) na katedru mineralogie Vysoké školy báňské v Ostravě. Zde setrval až do roku 1978, přednášel mineralogii, krystalografii, petrografii a geochemii. Roku 1969 obhájil aspiranturu. Během svého působení na VŠB napsal desítky odborných článků, učebních textů a samostatných publikací. Od roku 1978 nastoupil jako samostatný vědecký pracovník na středisku mineralogie a geochemie Ústředních laboratoří Čs. uranového průmyslu ve Stráži pod Ralskem. Zde pracoval až do roku 1991, kdy přešel do závodu Ekologie DIAMO. Po rozpadu bývalého pracoviště začal pracovat od roku 1996 ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. Kontakt s historickými obory rozšířil jeho zájem na zkoumání využívání a těžby nerostných surovin v minulosti, na sledování stop pracovní a umělecké činnosti člověka v krajině a na pátrání po osudech drobných historických památek. Spolu se synem Jiřím je autorem internetových stránek Lužické hory.

Literatura

Havránek, Petr – Smejkal, Ladislav – Sovadina, Miloslav: K sedmdesátým pátým narozeninám RNDr. Petra Kühna CSc. Bezděz 13, 2004, s. 329–341.
LaS: Jeden z pracovníků Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě… Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 168, s. 21.
Smejkal, Ladislav: K devadesátinám RNDr. Petra Kühna, Bezděz 28, 2019, s. 327–328.

KÜHNEL, Baltasar

ok. 1640

hejtman novozámeckého panství, českolipský měšťan

Pocházel z České Lípy, kde měl dům a kde byl městským písařem. Hejtmanem se stal v roce 1617. Právě v domě hejtmana Baltasara Kühnela v České Lípě se stala v roce 1620 nešťastná událost s výstřelem z pušky, pro niž byl kronikář Hans Kriesche odsouzen na čtyři a půl týdne do vězení (viz Kronika Hanse Kriescheho). Pro Albrechta z Valdštejna dohlížel Kühnel na stavbu augustiniánského kláštera. Od roku 1631 byl též komorní rada valdštejnského vévodství v Jičíně. V roce 1637 byl povýšen do rytířského stavu s titulem „Balthasar Leopold von Künel auf Nedamov“ podle statku Nedamov u Holan, který od Valdštejna dostal.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Novozámecký hejtman Baltasar Kühnel na Nedamově, Bezděz 26, 2017, s. 223–237.

KUMMER, Josef (též Kommer)

doložen 1774–1795

kreslíř a mědirytec

Rodák z Kuřívod u Mimoně, usadil se okolo roku 1774 jako mědirytec v Hrádku nad Nisou. Stal se téměř výhradním přispěvatelem žitavského „Topographisches, Biographisch-Historisches Monatliches Tage-Buch“, kde uveřejňoval své mědirytiny až do roku 1816 jako obrazový doprovod. Kromě mědirytiny České Lípy vytvořil v roce 1795 první pohled na Hrádek nad Nisou, dále vyobrazení Blahoslavené Zdislavy a dominikánského kostela v Jablonném v Podještědí.

Literatura
Schubert, Josef: Aus Mitgliederbriefen. Grottau, im Monate März 1907. Kupferstecher Kummer, MNEC 30, 1907, s. 158.
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 520.
Kühn: Topographie des Bezirkes Reichenberg (rkp.), s. 196.
Panáček, Jaroslav: Historické mapy, plány a veduty České Lípy, Česká Lípa 2008, s. 15.

KUNC, František

11. srpna 1886 – Vídeň
15. ledna 1957 – Česká Lípa

novinář, numismatik, vydavatel

Jako redaktor působil v České Lípě a v Ostravě, vydavatel časopisu Sběratel, redigoval Českolipské listy, dopisovatel českých listů ve Vídni.

Literatura
Numismatické listy, roč. 12, 1957, s. 63.

KUNDT, Ernst

15. dubna 1897 – Česká Lípa
15. února 1947 – Praha

poslanec a politik

Za první světové války byl zajat na ruské frontě. Působil jako ošetřovatel v nemocnici československých legií ve Vladivostoku. Studoval práva na Univerzitě Karlově a ekonomii na Philipps-Universität v Marburgu, ale studia nedokončil. V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění za Sudetoněmeckou stranu. Profesí byl správce německého politického úřadu práce. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze. Jeho vzestup v rámci Sudetoněmecké strany probíhal od roku 1936, kdy se dostal do vedení strany. Měl minulost v okruhu spolku Kameradschaftsbund, který později inspiroval lidi okolo Konrada Henleina k založení Sudetoněmecké strany. Patřil mezi nejbližší Henleinovy spolupracovníky a působil jako předseda poslaneckého klubu SdP. Na rozdíl od mnoha svých stranických kolegů neztratil poslanecké křeslo na podzim 1938 v souvislosti se změnami hranic Československa a zůstal jedním z hlavních parlamentních zástupců zbylé německé menšiny v pomnichovském Česko-Slovensku. Sudetoněmecká strana se tehdy přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu, čímž se začlenila do říšské struktury nacistické strany. Kundt se politicky angažoval i za druhé světové války. Byl členem Říšského sněmu a působil jako funkcionář NSDAP. Kapitán a později major Luftwaffe. Vyznamenán zlatým odznakem NSDAP. Po válce byl československým soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Literatura

Kolektiv: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha, Libri, 1994.
Kolektiv: Politické strany, 1861–1938. Brno, Doplněk, 2005.
Pejčoch, Ivo: Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti, Cheb 2017, s. 186–188.
Internationales Biographisches Archiv 33/1954 z 9. srpna 1954.

KUNETKA, Vladimír

3. srpna 1921 - Olešnice u Semil
13. dubna 2010 – Mimoň

fotbalový funkcionář

V roce 1945 přichází do Mimoně a je zaměstnán jako dřevařský úředník-zásobovač u firmy TON Mimoň. Sportovní veřejnosti byl znám jako fotbalový funkcionář, dlouholetý předseda Okresního fotbalového

Literatura

vek: Zemřel pan Vladimír Kunetka. Mimoňský zpravodaj, 2010, č. 5, s. 16.

KURFIRST, Miroslav

1933 – Bařkov u Semil
?

sklářský technik, malíř a kreslíř

V letech 1948–1952 vystudoval Vyšší průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, od roku 1952 byl zaměstnán v různých technických funkcích v Severoskle při výrobě optického a polooptického skla, jako technik v závodě v Kamenickém Šenově. Již od školních let maloval krajinky. Prvními vzory mu byli malíři – krajináři Kracík a M. Jágr, ale především profesor kreslení na sklářské škole v Železném Brodě Miloš Janků. Vliv těchto vzorů je na autorově kresbě patrný dodnes. Ještě několik let po nástupu do Severoskla se zabýval kresbou, malbou i grafikou. Postupně tuto činnost opustil a plně se věnoval své technické práci. Teprve po 30 letech se opět vrátil ke kreslení. Začal s drobnými kresbami, novoročenkami, teprve roku 2004 se pokouší o akvarel na větším formátu. Hlavním motivem byla opět krajina, především Lužické hory. V poslední době tíhne k lavírované perokresbě, která se mu zdá vhodnější k zvládnutí nově objeveného námětu – městské uličky, městská zákoutí, historické stavby.

Literatura

Sdělení Blanky Šlesingerové, Galerie v Kopci, Jiráskova 708, Česká Lípa.

KUTZER, Ernst

10. června 1880 - Česká Lípa
19. března 1965 – Vídeň, Rakousko

malíř, grafik, ilustrátor, učitel

Vystudoval gymnázium v České Lípě. V roce 1899 odchází na studia do Vídně do Streblovy malířské školy, následně studuje malířskou akademii ve Vídni. V roce 1910 získal zakázku na ilustrování knih

Zdroj:
Sdělení jeho vnuka Petera Kutzera-Salma.

Literatura

Zdroj:
Sdělení jeho vnuka Petera Kutzera-Salma.

KVAPIL, Jiří

19. března 1950 - Nová Paka

cyklokrosový závodník, obchodník s jízdními koly v České Lípě

Člen TJ Lokomotiva Česká Lípa, pracoval jako elektrikář v n. p. Nářadí. Na mistrovství světa v Melchnau skončil na 30. místě, na turné ve Švýcarsku zvítězil. Na mistrovství ČSSR v Bojnicích skonči

Literatura

Nástup, roč. 25, 1975, č. 50.
Nástup, roč. 26, 1976, č. 39.

▴ NAHORU