Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

SACHER, Václav, Ing

12. srpna 1908 - Nový Bydžov
15. března 1976 - Nový Bor

správce Sklářského muzea v Novém Boru, profesor ekonomické školy v České Lípě

Vystudoval gymnázium v Novém Bydžově, pak v Praze Vysokou školu ekonomickou. Působil jako učitel na několika středních školách, na počátku 60. let 20. století se usadil v Novém Boru a učil na ekonomické škole v České Lípě. Roku 1964 se stal správcem sklářského muzea v Novém Boru, ve funkci zůstal do roku 1968, ale i poté pracoval v muzeu až do roku 1976. Publikoval články o dějinách sklářství v Glasrevue, v podnikových novinách n.p. Borské sklo Sklář a v časopise T (Technický magazín). Kromě toho, již v dobách kdy učil na ekonomické škole v České Lípě, psal články z regionální historie pro místní noviny – Cesta míru (seriál Z hospodářských dějin Libereckého kraje), Stráž severu, Českolipský Nástup, Průboj a různé texty pro propagační oddělení Skloexporu.

Literatura
Zdroj:
Informace Michala Gelnara.

SACHER, Vilém, gen.

1907 – Prostějov
1987 – Praha

československý voják, důstojník (generál), účastník bojů u Dukly

Později úspěšný spisovatel, např. autor knihy Dukla bez legend. V 50. letech 20. století propuštěn z armády a vystěhován do Skalice u České Lípy. Pracoval v lese a v místním JZD, později jako dělník ve Vagónce v České Lípě. V roce byl 1966 částečně rehabilitován, roku 1977 podepsal jako jediný generál Chartu 77. Na příkaz Gustáva Husáka byl degradován na vojína a zbaven všech řádů a vyznamenání, v roce 1990 plně rehabilitován. 8. listopadu 2014 byl ve Skalici u České Lípy v parčíku před kostelem odhalen generálu Sacherovi pomník.

SALLAČ, Vilém, Prof. PhDr.

25. března 1852 – Polička
2. června 1927 – Česká Lípa

pedagog v oboru lesnictví a myslivost, soukromý docent ČVUT

Vystudoval přírodní vědy na Karlově univerzitě a roku 1882 nastoupil na lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem jako učitel botaniky, zoologie a mineralogie, roku 1904 se i se školou přestěhoval do Nových Zákup. Když byla po vzniku Československé republiky při Českém vysokém učení technickém založena zemědělská a lesnická fakulta, byl povolán, aby na ni přednášel. Vědecky pracoval zejména v oboru biologie volně žijící zvěře (nemoci srnčí zvěře a bažantů). Mezi myslivci se proslavil rovněž svou sbírkou trofejí (363 párů parohů a parůžků a 62 párů rohů a růžků), navázal tak na sbírku svého tchána, ředitele bělské lesnické školy Ferdinanda Fiscalliho. Po jeho smrti ji v roce 1927 zakoupila Československá myslivecká jednota, je umístěna v muzeu na zámku Ohrada. V Bělé pod Bezdězem vytvořil v letech 1883–1884 parkovou úpravu náměstí.

Literatura
Literatura:
Hoffmann, Zdeněk: Malá galerie rodáků a někdejších obyvatel Bělé. Bělá pod Bezdězem 1998, s. 21.

SALUS, Hugo, MUDr.

3. srpna 1866 – Česká Lípa
4. února 1929 – Praha

lékař, básník z okruhu pražských německy píšících spisovatelů a přispěvatelů do Moderní revue

Jeho otec Moritz Salus (1838–1909) byl okresním zvěrolékařem a členem Exkursions-Clubu. Dětství prožil Hugo v České Lípě, vychodil zde obecnou školu. Pak studoval klášterní gymnázium v České Lípě, Českých Budějovicích a Litoměřicích. Studoval medicínu na pražské univerzitě, kde v roce 1891 promoval. Působil jako ženský lékař v Praze, posléze od roku 1895 jako soukromý porodní ženský lékař. Bydlel v České Lípě, první bydliště U synagogy XV. První básně vydal v roce 1880. Vrchlický mu připsal jednu knihu, portrétoval ho Max Švabinský.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 702–704.
Smejkal, Ladislav: Kalendář výročí českolipského okresu. Nástup, roč. 24, 1974, č. 5.
Kotková, Eva: Hugo Salus, Českolipsko literární 1984/VI, s. 63–92.
Vojtíšková, Marie: Českolipská salusiana, Českolipsko literární 1984/VI, s. 93–107.
Smejkal, Ladislav: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa: 2. Hugo Salus (3. 8. 1866 – 4. 2. 1929). Nástup, roč. 29, 1979, č. 8.
Kieval, Hillel J.: Formování českého židovstva. Praha-Litomyšl, Paseka, 2011, s. 215.

SASKA, Robert

30. srpna 1853 – Vrchlabí
12. května 1924 – Brno

český hudební kritik

Syn Ferdinanda Sasky. Vystudoval gymnázium v Jičíně a filozofii na Univerzitě Karlově. Působil jako suplent na reálné škole v České Lípě, kde působil v pěveckém spolku a založil komorní trio. Od roku 1898 působil v Brně, psal referáty o hudebním životě a kritiky do Moravských novin a Brněnských novin.

Literatura
Československý hudební slovník II, s. 468.

SASKOVÁ-VOJTÍŠKOVÁ, Magdalena

30. října 1883 – Česká Lípa (někde uvedeno 1893)
17. prosince 1969 - Praha

pedagožka, hudební vědkyně

V Brně absolvovala učitelský ústav a též hudbu v Brněnské filharmonické besedě. Věnovala se publicistické činnosti a rodopisnému bádání, osvětlujícímu historii některých starých českých hudebních rodů.

Literatura
Výstřižková služba 1963/kultura
Výstřižková služba 1983/I/kultura, s. 15.

SAUER, František

1832 - Nový Bor
?

malíř náboženských obrazů

Žák pražské akademie od roku 1852, obrazy „Umírající Aron“, „Ukládání Krista do hrobu“, „Žebraví hudebníci“ a jiné.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 399.

SEDLÁČEK, August

28. srpna 1843 – Mladá Vožice
15. ledna 1926 – Písek

historik, genealog, sfragistik, autor nesmrtelného díla Hrady, zámky a tvrze království Českého

Cestoval a putoval po Českolipsku v letech 1861, 1862 a 1885, přesněji 17.–21. 8. 1861, 22. 8. 1862. V Bezdězu jsou otištěny jeho vzpomínky na cesty Českolipskem, kterých využil při psaní svého slavného díla Hrady, zámky a tvrze království Českého.

Literatura
Zuman, František: Putování Augustina Sedláčka naším krajem, Bezděz IV, 1933, s. 140–143

SEIDL, Emanuel

23. ledna 1905 – Česká Lípa
2. června 1989 – Česká Lípa

Po 1. světové válce se v Praze vyučil typografem a v meziválečném období v našem hlavním městě také žil. Do České Lípy se vrátil po 2. světové válce, byl národním správcem papírnictví Scheuffler na náměstí, dále pracoval jako průvodčí autobusu, úředník Cestovní informační služby, vrátný v muzeu. Pro historii České Lípy jsou cenné jeho osobní vzpomínky, které byly zachyceny na kazety a úryvky vyšly v novinách.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Diář, Českolipský deník, roč. 13, č. 17 (21. 1. 2005), s. 21.

SEIDL, Jan

3. března 1927 – Praha
5. června 1988 – Česká Lípa

chemik, fotograf

Absolvent chemicko-technologické průmyslové školy ve Dvoře Králové nad Labem, od roku 1948 pracoval v Mitop Mimoň jako chemik (technologie gumotextilií). Amatérský fotograf, člen skupiny Forum 8 a FOKS. Pořizoval reportážní fotografie, portréty, drobné studie přírody. Roku 1977 mu Svaz československých fotografů udělil čestný titul „Scientia ars lumine“.

Literatura
Literatura:
LaS: Výstava fotografií Jana Seidla. Městské noviny, 2002, č. 15, s. 8.
Polák, Michael: Muzeum bude vystavovat fotografie Jana Seidla. Českolipský deník, roč. 11, 2003, č. 206, s. 18.

SENGER, Anton

17. dubna 1859 - Žandov
22. ledna 1944 - Žandov

učitel, mineralog

Přispěl k novému mapování geologických a petrografických poměrů především údolí Labe a Českého středohoří. Věnoval se vyvřelinám. Svůj výzkum zahrnul do vysvětlivek dvojjazyčných mapových listů, které byly vydávány v „Mineralogische und Petrografische Mitteilungen“. Zveřejnil také „Vysvětlivky ke geologické mapě okolí Žandova u České Lípy“. Zasazoval se také o ochranu sloupcových odlučností čediče. Rozsáhlá byla jeho činnost přednášková i publikační.

Literatura
Kühn, Petr: Zpráva o hledání životopisných dat pana řídícího učitele Antona Sengera ze Žandova (VMG v České Lípě, knihovna).
www.muzeumcl.cz/zajimavosti7.htm

SEYFERT, Bernard

19. dubna 1817 – Stvolínky
7. května 1870 – Praha

lékař, porodník, profesor na pražské německé univerzitě

Studoval na gymnáziu v Litoměřicích, filozofii a medicínu na pražské univerzitě. Promoval 7. srpna 1844, stal se sekundářem v pražské všeobecné nemocnici. Od 24. června 1847 do 30. září 1851 byl asistentem na porodní klinice, 6. února 1849 se habilitoval jako soukromý docent porodnictví. 25. února 1855 byl jmenován řádným profesorem porodnictví a ženských chorob na pražské univerzitě, současně působil jako primář porodního a gynekologického oddělení pražské všeobecné nemocnice.

Literatura
Leipaer Deutsche Zeitung 5, 1888, č. 17.
Just, Josef: Dr. Bernard Seyfert, Professor an der k. k. Universität in Prag, MNEC 11, 1888, s. 192–194.
Kleinwächter, Ludwig: Bernard Seyfert. Ein Beitrag zur Geschichte der Medizin in Böhmen, MNEC 20, 1897, s. 209–218.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 636–639.
LaS: 7. května 1870… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 108, s. 9.

SCHAUTA, Josef

7. dubna 1807 – Dobrovice
20. prosince 1878 – Ploužnice

lesník, botanik

Literatura
LaS: Vzpomeneme ještě jedno dubnové výročí… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 103, s. 11.

SCHEINER, Josef

13. března 1798 – Česká Lípa
12. srpna 1867 – Vídeň, Rakousko (někde uvedeno 1869)

doktor teologie, univerzitní profesor ve Vídni, infulovaný prelát

V letech 1815–1817 studoval v Praze, pak v kněžském semináři v Litoměřicích, kde našel zvláštní zálibu v orientálních jazycích. V roce 1821 obdržel kněžské svěcení. Pokračoval ve studiu ve Vídni a v roce 1824 dosáhl doktorátu. Od 13. října 1824 učil na diecézním učitelském ústavu, od roku 1827 na institutu kněžského vzdělávání ve Vídni, od roku 1831 na vídeňské univerzitě zprvu jako provizorní, od roku 1833 jako definitivní profesor. 19. března 1855 byl jmenován konsistoriálním radou vídeňské arcidiecéze. V letech 1854–1855 byl rektorem vídeňské univerzity.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 586–589.
LaS: Censor Josef Scheiner. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 225, s. 8.

SCHICKETANZ, František

11. ledna 1898 - Mimoň
?

malíř a učitel v Mimoni

Žák pražské akademie v letech 1923–1927 u prof. Krattnera a Thieleho.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 421.

SCHICKETANZ, Karel

revolucionář

V revolučních letech 1919–1920, kdy byla v Mimoni řada demonstrací, stál v čele tamní dělnické rady.

Literatura
Nástup, roč. 26, 1976, č. 31.

SCHIER, Franz

? - Mařenice
?

mařenický truhlář, amatérský kamenosochař

Je autorem impozantního kamenného obrazu Nejsvětější Trojice u zaniklé samoty Dreihäuserstein na východním okraji Mařeniček při někdejší vozové cestě z Mařenic do Kunratic, který vytvořil „za trochu jídla“ do stěny pískovcového masivu v roce 1704 (podle vytesané datace). Tento kamenný „oltář“ zů¬stal dodnes zachován i přesto, že téměř celý skalní blok, do kterého je vysekán, byl ve druhé polovině 19. století odtěžen. Zatím poslední zazna-menanou renovací prošlo toto dílo v roce 1930. Schierovi lze pravděpo¬dobně připsat také autorství méně známého reliéfu Útěk do Egypta ve skalní stěně nedalekého úvozu v zaniklém úseku téže cesty. Potvrzeným zůstává jeho autorství některých kamenických děl na mařenické Kalvárii (zde patrně Útěk do Egypta a Svatá rodina, zvažuje se však i motiv dle legendy o tzv. Sedmispáčích)

Literatura
Novák, Tomáš: Skalní reliéfy v okolí Cvikova. In: Cvikov - město na úpatí Lužických hor, Cvikov - Česká Lípa 2018, s. 244.

SCHIFFNER, Heinrich

1853 – Cvikov
1938 – Cvikov

pražský varhanář

Mladší bratr, podle jiné zprávy syn Karla Schiffnera. Během své čtyřicetileté kariéry postavil na 800 varhan. Mezi největší jeho práce patří nástroje v cisterciáckém klášteře v Oseku u Duchcova, v Českém Krumlově, v Trutnově a v Litoměřicích.

Literatura
Československý hudební slovník II, s. 489.

SCHIFFNER, Karl

1836 – Cvikov
14. února 1894 – Praha

pražský varhanář, autor mnoha varhan v kostelech na Českolipsku

Starší bratr, podle jiné zprávy otec Heinricha Schiffnera. Vyučil se u Josefa Gärtnera, po jehož smrti v roce 1863 převzal dílnu a vybudoval z ní největší podnik svého druhu. Vedle stavby četných nových nástrojů provedl zvláště rekonstrukci velkých svatovítských varhan Antona Gärtnera z roku 1765. Na jeho nástrojích i přestavbách se již projevuje vliv cyrilismu.

Literatura
Československý hudební slovník II, s. 489.
Horák, Tomáš: Varhany a varhanáři na Českolipsku, Česká Lípa 1996, s. 102.

SCHIFFNER, Viktor Felix

10. srpna 1862 – Česká Lípa
1. prosince 1944 - Vídeň, Rakousko

botanik, profesor pražské a od roku 1902 vídeňské univerzity

V letech 1872–1880 studoval na gymnáziu v České Lípě, na pražské univerzitě studoval zoologii a botaniku. Od roku 1884 byl asistentem na katedře botaniky, 26. března 1887 promoval na doktora filozofie. V roce 1889 podnikl studijní cestu do Itálie, v roce 1890 do severního Německa, v letech 1893–1894 s podporou Společnosti pro podporu německého umění vědy a literatury v Čechách cestoval po Jávě a Sumatře, z níž přivezl rozsáhlé sbírky. Roku 1896 byl jmenován mimořádným profesorem systematické botaniky, v letech 1898–1899 se podílel na znovuzaložení botanické zahrady a botanického institutu pražské univerzity. Roku 1901 uskutečnil výpravu do jižní Brazílie jako člen expedice vídeňské akademie věd. Od 1. dubna 1902 byl mimořádným, od roku 1904 řádným profesorem botaniky ve Vídni. V roce 1905 uskutečnil cestu na Korsiku, podílel se na práci botanického kongresu ve Vídni jako předseda cestovní komise a člen nomenklaturní komise. Autor mnoha odborných knih, nositel řady vyznamenání, člen vědeckých společností.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 654–658.

SCHILLE, Johann

1643 - Velenice
4. srpna 1719 - Velenice

velenický rychtář, amatérský kamenosochař, tvůrce kaple Božího hrobu ve Velenicích

Majitel usedlosti čp. 2 ve Velenicích do roku 1713. Kapli vytvořil a vyzdobil mnoha reliéfy s výjevy z Ježíšova života ve skále na vlastním pozemku asi v roce 1711. Až do postavení velenického kostela Nejsvětější Trojice sloužila řádně vysvěcená kaple i jako místo vesnických pobožností. Později byla kaple doplněna dalšími kamennými deskami s reliéfy.

Literatura
Podroužek, Kamil: Člověk a pískovec, Ústí nad Labem - Praha 2018, s. 65–69, 124–128.

SCHLEGEL, Franz

10. října 1826 – Nový Bor
11. srpna 1908 – Nový Bor

Lékárník v Novém Boru, člen městské rady, v letech 1880–1901 poslanec českého zemského sněmu.

SCHLEGEL, Rudolf

4. června 1854 – Nový Bor
29. března 1928 – Nový Bor

Syn novoborského lékárníka Franze Schlegela. V roce 1874 se stal magistrem farmacie, od roku 1884 byl lékárníkem v Novém Boru. Od roku 1894 předsedal grémiu lékárníků v Litoměřicích, od roku 1892 byl prezidentem rakouské farmaceutické společnosti ve Vídni. V roce 1888 byl zvolen do novoborského městského zastupitelstva, roku 1898 se stal radním, roku 1904 starostou. Od roku 1897 byl členem okresního zastupitelstva v Novém Boru, v letech 1908–1911 poslancem zemského sněmu.

SCHMEYKAL, Franz, JUDr.

3. prosince 1826 – Česká Lípa
5. dubna 1894 – Praha

právník, nacionalistický politik

Studoval na gymnáziu v České Lípě, později práva v Praze, kde se roku 1848 účastnil na německém spolkovém studentském životě. Právnickou kariéru zahájil v roce 1851 v notářské kanceláři svého otce, brzy však přesídlil do Prahy. Proslavil se především jako politik, jako poslanec českého zemského sněmu a říšské rady podporoval německé nacionalistické spolky. V České Lípě mu byl postaven pomník v městském parku a zřízena hrobka na městském hřbitově, kde byl pochován.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 612–615.
Smejkal, Ladislav: Kalendář výročí Českolipska. Nástup, roč. 24, 1974, č. 14.
Vojtíšková, Marie: Jiskry a plaménky. Z historie národního probuzení v České Lípě. Česká Lípa, 1982, s. 43.

SCHMID, Josef

asi 1781 - Mimoň
?

kreslíř

Žák prof. Berglera v Praze, roku 1803 obdržel druhou cenu za svou práci od S. V. P. U. Od něho je akvatinta „Útěk do Egypta“.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 426.

SCHMIDT, Anton

30. ledna 1787 – Pihel
1857 – Vídeň, Rakousko

hudební teoretik a historik

Jeho otec byl sládkem u hraběte Kinského. Studoval na českolipském gymnáziu a pražské univerzitě. Zajímal se o hudbu, po odchodu do Vídně vstoupil do šlechtických služeb jako soukromý učitel a vychovatel, později se stal úředníkem a nakonec správcem císařské dvorní knihovny. Napsal několik spisů o Haydnovi a Gluckovi, dále o středověké a renesanční hudbě. Redigoval autoritativní Všeobecné vídeňské hudební noviny.

Literatura
Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 514.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 27, 1977, č. 4.
LaS: Anton Schmidt. Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 25, s. 11.
LaS: Rozsáhlé dílo pihelského rodáka… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 26, s. 11.

SCHMIDT, Anton

učitel v České Lípě

Zabýval se sběrem mechorostů, především játrovek. Většinou je sbíral v letech 1885–-1900 v okolí Nového Boru a České Lípy. Spolupracoval s V. Schiffnerem (společná práce z roku 1886).

SCHMIDT, Eugen

31. března 1844 – ?
16. prosince 1914 – Dubá

českobratrský farář a kazatel

Potomek pronásledovaných moravských bratří, kteří se po vydání protestantského patentu v roce 1861 začali vracet do Českého království. Eugen se stal v roce 1870 prvním kazatelem prvního sboru Obnovené jednoty bratrské v Čechách v Potštejně. Od roku 1889 působil až do své smrti jako kazatel v Dubé. Byl to právě E. Schmidt, kdo Aloise Jiráska upozornil na postavu Františka Vladislava Heka. Přátelské vztahy udržoval i s Jiřím Mahenem.

Literatura
Rambousek, Jiří: Jiří Mahen a Českolipsko (Českolipsko literární, sv. 5), Česká Lípa 1982, s. 22–24.
Vojtíšková, Marie - Vojtíšek, Břetislav - Myšková, Markéta: Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 22.
mip: Před 100 lety zemřel v Dubé kazatel Eugen Schmidt. Českolipský deník, roč. 22, 2014, č. 297 (20. 12. 2014), s. 1–2.

SCHMIDT, Johann

1769 - Mimoň
1820 – Vídeň

malíř oltářních obrazů, figuralista

Studoval v letech 1800–1804 na pražské akademii u prof. Josefa Berglera. Je autorem oltářních obrazů v kostele sv. Petra a Pavla v Mimoni (1820) a v České Lípě. V roce 1823 namaloval 6 cechovních korouhví pro kostel sv. Petra a Pavla v Mimoni.

Literatura
Z pokladů litoměřické diecéze III, Litoměřice 1997, s. 143, 150.

SCHMUTZER, Filip

? - Chotovice
?

hudebník, skladatel

Pocházel z Chotovic u Nového Boru. Byl absolventem pražské konzervatoře, hrál na violoncello, zpíval a skládal. V jeho pozůstalosti se se našlo více než 300 děl, byly to hlavně mše, litanie, mariánské písně, 50 sborů, symfonie Niobé a řada koncertů pro violoncello a klavír. Se svým bratrem Vilémem hrál pod taktovkou Liszta a Wagnera. Také jejich otec Franz Anton Schmutzer byl hudebník a skladatel

Literatura
Hudební minulost Českolipska a okolí, Českolipský nástup, roč. 34, č. 49 (6. 12. 1984), s. 3.

SCHMUTZER, Franz Anton

1790 - Chotovice
?

kapelník, hudebník a skladatel

Působil v Chotovicích a ve Velenicích. Byl schopný kapelník, hudebník i skladatel. Psal taneční skladby, kantáty, mše apod. Jeho synové Vilém a Filip hráli sólově i pod taktovkou Liszta a Wagnera.

Literatura
Hudební minulost Českolipska a okolí, Českolipský nástup, roč. 34, č. 49 (6. 12. 1984), s. 3.

SCHNEIDER, Josef

1847 – Velký Grunov
18. srpna 1910 - ?

mimoňský, českolipský a novoborský stavitel a architekt

Absolvoval českolipskou reálku. Svoji stavební firmu založil v Mimoni. V letech 1882–1883 stavěl českolipskou spořitelnu čp. 194 podle návrhu Gottloba Albera. Poprvé se prosadil při vypracování stavebních plánů mimoňské školy, kterou v roce 1893 také postavil. Na schůzi stavitelů v Liberci v roce 1894 zastupoval politický okres Česká Lípa a o rok později mu byla zadána stavba nemocnice v Mimoni. V letech 1895–1896 stavěl v České Lípě Schmeykalovu hrobku na hřbitově, v roce 1902 nájemní dům čp. 304 v ulici Paní Zdislavy, poté v roce 1908 přestavoval podle vlastního návrhu dům čp. 167 na náměstí, v letech 1908–1909 stavěl dvojdům čp. 976/978 v Dubické ulici, v letech 1909–1910 stavěl domy čp. 402 a 403 v Arbesově ulici a v roce 1912 velký nájemní dům čp. 404 v téže ulici. V roce 1913 již měl svoji kancelář i v České Lípě a ve 20. letech působil se společníkem Knoblochem kromě zmíněných měst i v Novém Boru (Schneider & Knobloch, Architekten und Baumeister, Niemes/Böhmisch Leipa/Haida). Mezi jeho hlavní úspěchy patří výstavba budovy krajského soudu v České Lípě, školní budovy v dnešní Pátově ulici, budovy finanční správy a celnice i tzv. Lékařský dům. Po roce 1918 se zaměřil především na patrové činžovní domy, jeho nejlepším dílem byl dvojdům na konci Mariánské ulice. Tak jako většina tehdejších podnikatelů byl veřejně činný. Působil v městském zastupitelstvu, ve správní radě spořitelny a byl členem řady spolků. Firma pokračovala v České Lípě až do roku 1945. Po roce 1945 Schneiderovu firmu převzal stavitel Josef Uhlíř.

Literatura
Českolipský deník, č. 193, 19. 08. 1995, s. 8.
Smejkal, Ladislav: Stavitel Josef Schneider. Mimoňský zpravodaj, 2015, leden, s. 8.
Panáček, Jaroslav - Panáček, Michal: Historismus a secese v České Lípě, Česká Lípa 2014, s. 50.

SCHNEIDER, Josef

1902 – Heřmanice u Žandova
1984 – Santa Isabel, Brazílie

misionář, vedl čtyři misijní stanice v Brazílii

Literatura
Literatura:
LaS: Před sto lety… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 277, s. 16.

SCHÖNFELD, František Expedit

1745 - Praha
27. srpna 1807 - Zákupy

doktor teologie, učitel, básník

Byl členem jezuitského řádu, doktor teologie a jeden z prvních představitelů novočeské básnické školy v období obrození. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 začal učit básnictví na pražské univerzitě. V roce 1779 se stal děkanem v Zákupech, kde 27. srpna 1807 zemřel a je zde také pochován. Napsal řadu děl např. An den Jüngern Freyherrn von Schönewitz, ein Gesang (1779), Von den Hauptabsichten der Wohlthäter und von der Verbindlichkeit der Pfl egekinder des Hauses der armen Waysen zu St. Johann dem Täufer (1779), Von dem Einfl usse der guten und bösen Geister auf den Menschen (1779), Zergliederung der epischen Gedichte Homer’s, Virgil’s, Klopstock’s (1779), De Immaculato B. V. M. ortu... (1780), Von den kaiserlichen Toleranzbefehlen in Böhmen (1782), Die h. Monica, als eine gute Mutter vorgestellt (1783), Religione catholica ferventer est praedicanda, propaganda et prudenter... (1783), Die sogenannte Lauretanische Litaney erklärt...(1783), Katholische Gebeter (sic) und Gesänge zum Gebrauche der Reichstädter Kirchenkinder (1780) a také mnoho básní a článků pod svým jménem i pseudonymem.

Literatura
Šimek, Jiří - Rydygr, Zdeněk - Kirschner, Bernhard: Zákupy a okolí na starých pohlednicích, Hostivice 2010, s. 10.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. XII, Světlik 2012, č. 4, s. 31.

SCHREIBER, Johann Maxmilián

19. listopadu 1832 – Česká Lípa
?

Profesor stenografie na gymnáziu, později na univerzitě a polytechnice ve Vídni. V 19. století se zasadil o vypracování efektivního systému profesionální přípravy a výcviku stenografie. Působil na piaristickém gymnáziu ve Vídni, docházel vyučovat těsnopis také na vídeňskou univerzitu a polytechniku, pracoval jako soudní těsnopisec. Byl tvůrcem učebnice a historie těsnopisu.

Literatura
LaS: K zapomenutým postavám… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 276, s. 18.

SCHREIBER, Josef, MUDr.

17. března 1835 – Česká Lípa
?

lékař, docent klimatologie na vídeňské univerzitě

V letech 1847–1854 studoval na gymnáziu v České Lípě, od roku 1854 na vídeňské univerzitě, kde promoval v lednu 1860. Pracoval ve vídeňské všeobecné nemocnici, později navštívil Londýn, Itálii a jižní Francii, aby rozšířil své lékařské vzdělání a studoval klimatologii. V roce 1863 se vrátil do Vídně do všeobecné nemocnice, kde se specializoval na krční, ušní a oční lékařství, chirurgii a mikroskopii. Později pracoval jako praktický lékař v dělnickém předměstí. Habilitoval se jako docent klimatologie, založil sanatorium v Aussee ve Štýrsku, kde praktikoval léčbu mechanoterapií (masáže). Roku 1883 vydal o této metodě knihu, která byla přeložena do francouzštiny, angličtiny a ruštiny. Další odborné články uveřejňoval v časopisech.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 634–636.

SCHRÖDER, Anton, MUDr.

10. ledna 1813 – Doksy
22. října 1871 – Dubá

lékař v Dubé čp. 55, v letech 1861–1871 poslanec zemského sněmu.

SCHROEDHEIN, Josef

10. září 1899 - Vrútky na Slovensku
?

malíř a kreslíř v České Lípě

Žák akademie výtvarných umění v Praze v letech 1922–1926 (Thiele, Brömse).

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 437.

SCHÜRER Z WALDHEIMU, Valentin

ok. 1530
29. ledna 1602 - Krompach

sklářský huťmistr v Krompachu

Je považován za zakladatele krompašské sklářské huti, která skončila svoji činnost po roce 1652. V roce 1592 byl jedním z pěti členů rodu Schürerů, kteří obdrželi šlechtický diplom a přídomek „z Waldheimu“. Jeho náhrobek (nebo jeho syna) z kostela v Mařenicích je dnes v expozici VMG v České Lípě.

Literatura
Panáček, Jaroslav - Gelnar, Michal: Schürerové z Waldheimu na Krompachu a jejich huť, Bezděz 27, 2018, s. 247–272.

SCHWARZ, Ernst, Prof. Dr.

19. června 1895 – Nový Bor
13. dubna 1983 – Erlangen (Německo)

jazykovědec, germanista a slavista, onomastik, profesor pražské něm. univerzity.

Narodil se v rodině sklářského obchodníka, studoval na gymnáziu v České Lípě, které absolvoval roku 1914. V letech 1915–1918 bojoval v 1. světové válce a byl několikrát raněn. Po válce studoval na pražské německé univerzitě němčinu, historii a zeměpis, roku 1920 se podrobil učitelským zkouškám a promoval na základě práce „Die Ortsnamen des östlichen Oberösterreich“. V letech 1920–1930 učil na učitelském ústavu v Chomutově a na obchodní akademii v Jablonci nad Nisou. Již roku 1923 se habilitoval na filozofické fakultě pražské německé univerzity v oboru německá literatura raného středověku a dějiny německého jazyka. Roku 1930 byl jmenován mimořádným profesorem, roku 1935 byl povolán na katedru středověké germanistiky. V letech 1939–1941 byl děkanem filozofické fakulty. Již od 30. let 20. století byl řádným členem německé akademie věd v Praze, kde se zabýval výzkumem pomístních jmen v německy mluvícím pohraničí a studiem německých nářečí. Po odsunu z Československa působil od 19. června 1945 na filozoficko-teologické vysoké škole v Řezně a od roku 1950 také v Erlangen, kde se stal roku 1954 řádným profesorem. Stal se členem Collegia Carolina v Mnichově, roku 1963 odešel do výslužby. Jako jazykovědec se vyznačoval velkou pílí, vědeckou akribií a objektivitou, stal se nejvážnějším odpůrcem Bretholzovy starogermánské teorie a úspěšným vyvratitelem hypotézy o germánské kontinuitě z pozic jazykovědy. Z díla: Deutschen Wortgeschichte (1949); Deutschen Namensforschung (1949, 2. díl 1950); Die deutschen Mundarten (1950); Deutsche und germanische Philologie (1951); Goten, Nordgermanen, Angelsachsen (1951); Sudetendeutschen Wortatlas (1956, 1958); Germanische Stammeskunde (1956); Sudetendeutschen Familiennamen aus vorhussitischer Zeit (1957); Herkunft der Siebenbürger und Zipser Sachsen (1957); Sprache und Siedlung in Nordostbayern (1960); Die Ortsnamen der Sudetenländern als Geschichtsquelle (1961); Sudetendeutsche Sprachsräume (1962); Volkstumsgeschichte der Sudetenländer (1. a 2. díl 1965).

Literatura
Literatura:
Bosl, Karl: Ernst Schwarz, dem hervorragenden Germanisten und Slawisten, zum 70. Geburtstag. Bohemia, sv. 6, 1965, s. 9–13.
Bosl, Karl: Gedenkworte am Sarge von Prof. Ernst Schwarz/Erlangen. Bohemia, sv. 24, 1983, s. 387–388.
Bruch, Wolfgang: Professor Dr. Ernst Schwarz aus Haida. Heimatnachrichten, roč. 65, 2015, 4. číslo (červenec-srpen), s. 14.

SCHWARZ, Hans, Dr.

16. února 1923 – Česká Lípa
?

významný německý jazykovědec, syn českolipského fotografa Julia Schwarze

Národní školu a reálné gymnázium navštěvoval v České Lípě, poté studoval germanistiku, dějiny a filosofii na Karlově univerzitě. Po službě v armádě za války se vrátil ze zajetí do Münsteru, kde pokračoval ve studiích na Wilhelmově univerzitě. Poté pracoval jako jazykovědec a zanechal rozsáhlé vědecké dílo.

Literatura
Gipper, Helmut: Zum Geleit: Hans Schwarz – Leben und Werk, In: Schwarz, Hans, Wort und Welt, Münster 1993, s. XIII–XVII.

SCHWARZ, Hugo

19. dubna 1850 – Česká Lípa
14. dubna 1932 - Česká Lípa

německý učitel, kartograf, autor mnoha map Českolipska

Učitel na dívčí obecné škole v České Lípě od roku 1884. Autor první mapy politického okresu Česká Lípa z roku 1886. Kreslil též mapy pro první turistické průvodce Českolipska. Správce prvních muzejních sbírek vlastivědného spolku Excursionsclub, od roku 1885 působil ve výboru Excursionsclubu, též v pěveckém a hudebním spolku.

Literatura

Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 688.
LaS: Před několika dny… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 99, s. 9.

SCHWARZ, Rudo (Rudolf)

29. října 1906 – Jablonné v Podještědí
9. srpna 1983 – Heppenheim (Německo)

německý malíř, kreslíř a fotograf

Narodil se jako nejmladší dítě vrchního berního správce Julia Schwarze a Anny Schwarzové.

Jeho starší bratr Julius Schwarz byl fotografem v České Lípě. Po studiu střední školy se vyučil fotografem a soukromě se vzdělával v malbě a kreslení u Eugenie Hauptmannové-Sommerové v České Lípě. V roce 1938 se oženil s Herthou rozenou Förster. Jako voják Wehrmachtu byl nasazen v Německu, pak v Polsku, Řecku, na Krétě a v Jugoslávii. Na Krétě vytvořil dva deníky o 500 stranách, které kromě popisu země a lidí obsahují cca 300 kreseb a akvarelů. K tomu ještě dvě alba s přibližně 500 fotografiemi z té doby. Od roku 1945 strávil čtyři roky v jugoslávském zajetí, z něhož přes 100 jeho velkoformátových prací bylo ztraceno. V roce 1949 se vrátil ze zajetí a usadil se v Laudenbachu u Heidelberku jako krajinář a portrétista. Poslední obraz dokončil v květnu 1983, tři měsíce před svou smrtí. Soupis jeho děl se nalézá v muzeu města Weinheim. Jeho deníky a práce z Kréty byly předány historickému muzeu v Heraklionu na Krétě jako dar a tvoří dnes tamní „Rudo Schwarz Archiv“.

Literatura

Zdroj:

http://www.rudo-schwarz-kunstmaler.de
http://www.historical-museum.gr
http://www.benaki.gr

SIEBER, A. P.

Malíř a kreslíř vzorů v kartounce Adalberta Kirchberga v České Lípě v letech 1840–1845, vystavoval zátiší na pražských výstavách; roku 1845 též autor „Pohledu na Českou Lípu z jižní strany“ (?).

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 449.

SIEBER, Johann David

ok. 1670 – Česká Lípa
po 17. březnu 1723 – Brno

stavitel varhan, působil v Brně

Sieber se narodil v České Lípě před rokem 1670. Vyučil se pravděpodobně u jednoho italského mistra působícího v té době v České Lípě. V 90. letech 17. století se uvádí jako pražský měšťan. S tímto titulem se usadil v Brně v roce 1696. Stavěl velké varhany, z brněnských např. u sv. Tomáše. Jezdil po vzdálených místech a pracoval v Olomouci, Znojmě, Žďáru nad Sázavou nebo v Polné. V jezuitském kostele ve slezské Svídnici postavil význačný nástroj. Nejlépe zachované ve své původní podobě jsou varhany v kostele sv. Michala ve Vídni. Doc. Sehnal uváděl, že Siebera můžeme klást na roveň velkých mistrů své doby, příkladně dobře známého saského mistra Andrease Silbermanna. Sieber zemřel v Brně, kde vlastnil nejméně dva domy.

Literatura
Českolipský deník, č. 44 z 21. 2.1995, s. 8.

SIEBER, Josef

1849
6. listopadu 1931 – Arnultovice

profesor, školní rada, autor „Dějin města Nový Bor“ z roku 1913

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, Archiv města Nový Bor, inv. č. 1918.

SIEGERT, Johann

18. září 1870 – Česká Lípa
15. července 1939 – Česká Lípa

portrétista, malíř mužských aktů a českolipských motivů

Narodil se v České Lípě do řeznické rodiny, v mládí se zajímal o kresbu a jeho talentu si všiml Eduard Steffen na českolipské reálce. V roce 1885 pět let po smrti otce odešel s maminkou do Drážďan. Zde byl přijat na Královskou akademii výtvarného umění (Kunstakademie). Současně studoval i soukromě retušérství. Po ukončení školy v roce 1891 se vrátil do rodného města, kde žil v Moskevské ulici až do smrti. V roce 1925 se oženil s Annou Hůlovou, děti neměli. Pochován je na českolipském hřbitově v hrobce rodiny Morawetz- Siegert. V roce 2016 měl Johann Siegert v českolipské muzejní galerii výstavu vlastních a zapůjčených děl s názvem „Neznámý umělec Johann Siegert“.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Neznámý umělec Johann Siegert (1870–1939) (K výstavě v galerii VMG v České Lípě v roce 2016), Bezděz 25, 2016, s. 291–306.
Panáček, Jaroslav: Česká Lípa a okolí v díle tří umělců, Česká Lípa 2017, s. 35–46.

SKOKAN, Petr

27. května 1963 – Prachatice

stavební technik, podnikatel, regionální politik

Rodina se přestěhovala v roce 1964 do Dolní Libchavy. Studoval na Střední průmyslové škole stavební v Liberci, po maturitě pracoval v českolipském závodě Pozemní stavby Liberec jako mistr a stavební technik. Po roce 1989 začal podnikat. V roce 1992 spoluzakladatel místní pobočky ODS. Roku 1994 byl zvolen do městského zastupitelstva v České Lípě za ODS, roku 1996 se stal místostarostou, v letech 1998–2004 byl starostou města Česká Lípa. V letech 2004–2008 byl hejtmanem Libereckého kraje. V letech 1992–2009 člen ODS, v letech 2009–2014 člen strany Věci veřejné. Od června 2010 do listopadu 2013 poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za politickou stranu Věci veřejné. Od listopadu 2010 opět zastupitel města České Lípy. V dubnu 2014 spoluzakladatel regionálního politického hnutí SPOLEHNUTÍ - Společné hnutí Českolipanů, jehož je výkonným místopředsedou. V komunálních volbách v říjnu 2014 byl za SPOLEHNUTÍ zvolen do zastupitelstva města Česká Lípa na období 2014–2018. Jako podnikatel je od jara 2015 členem Okresní hospodářské komory Česká Lípa.

Literatura
Liberecký kraj má nového hejtmana. „V“, roč. 4, 2005, č. 1, s. 48–49.

SKRUŽNÁ, Hana

sportovec, potápění

Zasloužilá mistryně sportu, československá reprezentantka a členka KSP v České Lípě. Na Mistrovství Evropy v Rakousku v roce 1979 získala jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili v orientačním potápění.

Literatura
Nástup, roč. 17, 1977, č. 43.
Nástup, roč. 19, 1979, č. 2.

SLADEK, Paulus,

28. ledna 1908 – Třebenice u Litoměřic
2. listopadu 2002 – Zwiesel, Německo

páter augustinián, zakladatel krajanského časopisu Leipaer Heimatbrief

Kněz augustiniánského řádu. Po maturitě v České Lípě prošel formací v České Lípě, kde byl pak v letech 1932–33 kaplanem. Univerzitní kazatel v Praze. V roce 1948 vedl první iniciativu za vzájemné usmíření mezi Čechy a sudetskými Němci. Osvětový pracovník a po válce v Německu zakladatel a první vydavatel krajanského časopisu Leipaer Heimatbrief.

Literatura
Zdroj:
LHB, Juli 1981, Nr. 127, s. 28.
Šebek, Jaroslav: Němec, který se (ne)smířil, MF Dnes z 2. 2. 2008, s. D8.
Smejkal, Ladislav: Z historického kalendáře, Městské noviny 2008, č. 1 (leden), s. 10.

SLÁNSKÝ, Josef

1808
20. února 1880

učitel, regenschori

Působil dlouhá léta jako učitel novoborské školy, učitel hudby, regenschori a vedoucí spolku divadelních diletantů. Dne 20. června 1876 obdržel Slánský zlatý kříž za zásluhy.

Literatura
Vojtíšková, Marie: Jiskry a plaménky, Česká Lípa 1982, s. 40.

SLÁNSKÝ, Josef

11. listopadu 1825 – Sedlec
6. září 1889 – Praha

převor pražského konventu řádu maltézských rytířů

Vystudoval teologii v Praze, řádové sliby složil 22. srpna 1850, na kněze byl vysvěcen 4. srpna 1851. Původně žil v pražském konventu, od roku 1854 působil jako kooperátor fary ve Volfarticích, od roku 1860 jako administrátor farnosti Skalice u České Lípy. V letech 1872–1887 byl administrátorem na různých místech. Od roku 1888 byl převorem pražského konventu, generálním vikářem českého velkopřevorství a komturem komend v Rakousku.

Literatura
Archivní prameny:
Národní archiv, archivní fond Johanité – české velkopřevorství, Praha, inv. č. 651.
Čáňová, Eliška: Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918. Praha, 1995, s. 75.

SLÁNSKÝ, Ludvík

25. července 1838 – Nový Bor (V. Jindra uvádí 26. června)
15. srpna 1905 – Praha

divadelní dirigent v Praze, bratranec Ludvíka Slánského z Kunratic u Cvikova

Hudební vzdělání získal u svého otce Josefa Slánského, od 10. září 1849 zpíval jako sopranista ve sboru při katedrále sv. Víta v Praze. Studoval na gymnáziu na Malé Straně a hru na klavír u Škroupa. 1. října 1852 byl přijat na pražskou konzervatoř, věnoval se hře na housle u profesora M. Mildnera. Vynikající žák, od 16 let působil jako houslista ve Stavovském divadle, v roce 1856 zde získal místo korepetitora. Po absolutoriu byl přijat jako violista k německému zemskému divadlu, 1861 se stal dirigentem baletu, od roku 1863 byl druhým dirigentem opery, od roku 1870 dirigentem opery. U divadla působil až do roku 1889, provedl 11 oper (V. Jindra uvádí 100), 35 operet, 12 oratorií, množství symfonií. Na scénu přivedl světový repertoár – první provedení Wagnerových Mistrů pěvců norimberských (26. dubna 1871). V sezoně 1873/74 dirigoval střídavě s Bedřichem Smetanou spojené orchestry českého a německého zemského divadla, 16. listopadu 1873 řídil vrcholné provedení 9. symfonie Ludwiga van Beethovena. Rovněž komponoval, např. scénickou hudbu k činohrám a fraškám, cyklus písní, tato díla však nepřežila svou dobu.

Literatura
Literatura
Lahmer, Robert: Ludwig Slansky, MNEC 15, 1892, s. 231–234.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 511.
Vladislav Jindra: Ludvík Slansky. Novoborský měsíčník, 2002, č. 9, s. 16–17.

SLÁNSKÝ, Ludvík

17. října 1844 – Kunratice u Cvikova
10. ledna 1909 – Mimoň

dirigent, skladatel, bratranec Ludvíka Slánského z Nového Boru

V Mimoni působil 41 let jako ředitel školy. Byl rovněž ředitelem kůru, vedoucím pěveckého spolku a dirigentem orchestru Harmonia. Složil jednu slavnostní mši, requiem, sonátu pro klavír a předehru pro smyčcový orchestr.

Literatura
Literatura:
Deutsche Leipaer Zeitung, č. 4 z 13. ledna 1909.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 512.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 29.

SMEJKAL, Ladislav, Mgr.

30. září 1946 - Benešov nad Ploučnicí
5. září 2021 - Česká Lípa

historik novověku, pracovník VMG v České Lípě, čestný občan města Česká Lípa

Vystudoval obory dějepis a čeština na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1969 pracuje ve vlastivědném muzeu v České Lípě. Vedle množství příspěvků do denního tisku napsal několik publikací o České Lípě a okolí a podílel se na řadě monografií o městech a obcích. Od roku 1986 vedl obnovený Klub přátel muzea, který se v roce 1997 spojil s Vlastivědným spolkem Českolipska, jenž L. Smejkal v roce 1991 spolu s dalšími rovněž zakládal. Ve vlastivědném spolku pořádá každoročně cyklus přednášek, vycházky a zájezdy po památkách.

Literatura

Sovadina, Miloslav: K životnímu jubileu Ladislava Smejkala, Bezděz 6, 1997, s. 153.
Sovadina, Miloslav: Ladislavu Smejkalovi k šedesátým narozeninám, Bezděz 15, 2006, s. 209–210.
Sovadina, Miloslav: Půl století práce v českolipském muzeu, Bezděz 25, 2016, s. 315–322 (bibliografie).

SMETANA, Pavel

25. února 1900 - Zákupy
8. června 1986 - Praha

architekt a designer nábytku

V letech 1918–1923 studoval na uměleckoprůmyslové škole u Pavla Janáka a v letech 1924–1926 na akademii výtvarných umění v Praze u J. Gočára. Člen Devětsilu a Mánesa. V letech 1945–1970 profesor a v letech 1949–1954 rektor Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Nositel mnoha ocenění. Byl autorem interiérů Průmyslového paláce v Praze.

Literatura
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, IV-2, s. 135–136.

SMILŮV Z MNICHOVA, Kliment

doložen 1382–1408

farář, rektor pražské univerzity v letech 1405–1407 a 1408

Studoval na artistické fakultě pražské univerzity. Roku 1389 byl farářem v Cítově a označen jako magistr artistické fakulty, jenž studuje teologii. V roce 1394 se stal farářem ve Vraném, jímž byl až do roku 1408. Mezitím byl zapsán v roce 1400 na právnickou fakultu a stal se rektorem pražské univerzity, jímž byl v letech 1405–1407 a v roce 1408 znovu. Jak vyplývá z jeho příjmí byl synem Smila z Mnichova, prvního známého člena rodu zemanů z Mnichova, zaniklé farní vsi mezi Zahrádkami a Jestřebím jižně od České Lípy.

Literatura
Tříška, Josef: Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348 – 1409, Praha 1981, s. 68.
Panáček, Jaroslav: Zaniklá farní ves Mnichov a její držitelé, Bezděz 17, 2008, s. 5–25.
Panáček, Jaroslav: Školy a univerzitní studenti na Českolipsku v době předhusitské, Bezděz 18, 2009, s. 15–16.

SMRKOVSKÝ, Josef

26. února 1911 - Velenka u Nymburka
15. ledna 1974 - Praha

politik, ministr, předseda Národního shromáždění, předseda JZD Pavlovice na Českolipsku

Stal se členem KSČ v roce 1933, za války působil v ilegálním ÚV KSČ, byl čelním politickým představitelem Květnového povstání v roce 1945, posléze se v různých funkcích věnoval jako politik zemědělství. V procesu s Rudolfem Slánským byl odsouzen v roce 1952 na doživotí, v roce 1955 byl však propuštěn a pak působil několik let jako předseda JZD v Pavlovicích na Českolipsku. Toto JZD dosahovalo pod jeho vedením velmi dobré výsledky a patřilo k největším v Čechách. Smrkovský modernizoval provozy, zaváděl do nich vodovod, JZD si jako jedno z prvních pořídilo elektrickou sušičku sena a zavedlo elektrické ohradníky. V obci byl zřízen dětský útulek, vznikla zde pošta i telefonní stanice, opravily se domky pro dosídlence. V roce 1958 se JZD začalo orientovat na ovocnářství a dodnes je na Českolipsku znám pojem „Smrkovského sady“. V roce 1967–1968 se Smrkovský stal ministrem lesního a vodního hospodářství a posléze předsedou Národního shromáždění a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Byl důsledným stoupencem Pražského jara, za což byl v roce 1970 vyloučen z KSČ a zbaven všech funkcí.

Literatura
Universum. Všeobecná encyklopedie, sv.8, Praha 2001, s. 601.
Encyklopedie okresu 246. Pavlovice, Českolipský deník, roč. 7, 27. 7. 1999.

SOCHOR, Antonín, genmjr.

16. července 1914 - Lohberg u Dortmundu, Německo
16. srpna 1950 – Hamr na Jezeře

generálmajor in memoriam, příslušník zahraničního odboje v SSSR za 2. světové války

Pocházel ze severočeské hornické rodiny, pracoval jako sklářský a stavební dělník na Duchcovsku. Po záboru pohraničí byl poslán na nucené práce do Sandbergu v Německu, odtud se mu podařilo uprchnout do Polska, kde vstoupil do čs. legie. 1941–1942 se podílel na formování čs. vojenské jednotky v Sovětském svazu. Jako velitel čety samopalníků se vyznamenal v bojích o Kyjev, Bílou Cerekev, Žaškov a Dukelský průsmyk, v prosinci 1945 vyznamenán titulem hrdina SSSR. Po osvobození zastával velitelské funkce v čs. armádě, od 1948 velitel voj. výcvikového prostoru v Libavé u Olomouce, kde 1948–1949 řídil výcvik židovských důstojníků pro stát Izrael. V roce 1950 zahynul při autonehodě ve vojenském výcvikovém prostoru Ralsko, pravděpodobně zinscenované. Posmrtně povýšen na generálmajora. Jeho busta se nachází ve Stráži pod Ralskem.

Literatura
Literatura:
Český biografický slovník 20.století, Praha 1999, s. 164.
LaS: Zvláštním typem památníku utrpení… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 150, s. 16.

SOMMER, Eduard Wenzel

1714 – Česká Lípa
24. března 1758 – Mariánské Radčice

hudebník

Člen cisterciáckého konventu v Oseku. Působil zde jako ředitel kůru, zahájil zpracování tématického katalogu osecké sbírky, v němž pokračoval J. J. Trautzl.

Literatura
Československý hudební slovník II, s. 564.

SONNEWEND, Friedrich

12. února 1800 – Krásné Březno u Ústí nad Labem
20. května 1875 – Česká Lípa

archivář a historik v České Lípě, autor dějin města Ústí nad Labem a nevydaných dějin města Česká Lípa

Syn vrchnostenského hospodářského úředníka. V letech 1810–1813 studoval na gymnáziu v Litoměřicích, roku 1828 absolvoval studia práv na univerzitě v Praze. V letech 1832–1840 pracoval jako registrant u magistrátu v Ústí nad Labem, kde založil a vedl městskou kroniku. Roku 1840 přešel jako registrant na magistrát do České Lípy. Roku 1850 přešel na státní zastupitelství jako krajský vrchní oficiál. V České Lípě se stal rovněž kronikářem, v době působení u magistrátu měl na starosti městský archiv, sepsal dějiny města. Sbíral rovněž pověsti, překládal a pokusil se napsat divadelní hru. Od mládí trpěl poruchami zdraví, zejména psychickou labilitou.

Literatura
Kirschner, Adolf: Aus Mitgliederbriefen. Außig, am 9. Mai 1905. Friedrich Sonnewend, MNEC 29, 1906, s. 199.
Marian, Al.: Aus Mitgliederbriefen. Außig, am 16. Sept 1906. Friedrich Sonnewend, MNEC 30, 1907, s. 71–74..
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 688–689.
Vojtíšková, Marie: Jiskry a plamínky. Česká Lípa, 1982, s. 41.
Sovadina, Miloslav: Dějiny okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem 1997, s. 23–24.
Vojtíšková, Marie: Pocta Friedrichu Sonnewendovi. In: Česká beseda 2000.
Vojtíšková, Marie: Významná výročí Českolipska v posledním roce milenia. Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 169, s. 8.

SOVADINA, Miloslav

2. ledna 1949 - Brno

regionální historik, bývalý archivář Státního okresního archivu Česká Lípa

V letech 1967–1972 studoval na Universitě Jana Evangelisty Purkyně (nyní Masarykova univerzita) v Brně obor archivnictví. Po ukončení studií roku 1972 nastoupil jako archivář do okresního archivu Česká Lípa, kde pracoval až do konce roku 2008, kdy se musel z rodinných důvodů vrátit zpět do Brna. V letech 1985–1989 převzal na dočasnou dobu řízení archivu. Během své archivní práce zpracoval a inventáři zpřístupnil na 600 archivních fondů. Je jedním ze zakladatelů Vlastivědného spolku Českolipska, v letech 1990–2005 byl redaktorem sborníku Bezděz, v němž také často publikuje. Ve své historické práci se zaměřil zejména na počátky rodu Ronovců a zejména na osobnost Jindřicha z Lipé, jehož životopis vydal v letech 2001–2003 (uceleně v roce 2005). Věnuje se ale i novodobým dějinám (publikace Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990; příspěvky k dějinám spolku Nordböhmischer Excursions-Club). Roku 2016 mu byla udělena medaile ministra vnitra Za zásluhy o české archivnictví.

Literatura
Sovadina, Miloslav: Dějiny okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem 1997, s. 132.
Blažková, Jana: K padesátinám Miloslava Sovadiny, Bezděz 8, 1999, s. 341–344.
Smejkal, Ladislav: K šedesátinám Miloslava Sovadiny, Bezděz 18, 2009, s. 317–320.
Smejkal, Ladislav: K sedmdesátinám Miloslava Sovadiny, Bezděz 28, 2019, s. 337–341 (bibliografie).

SPIELMANN, Johann, Dr.

25. července 1820 - Jablonné v Podještědí
21. října 1882 – Karlovy Vary

lékař a psychiatr

Po studiích v České Lípě a Mladé Boleslavi studoval od roku 1841 filosofii a medicinu na pražské univerzitě. 1846 dr. mediciny, 1847 dr. chirurgie. V letech 1847–1853 v pražském ústavu pro choromyslné, od 1855 praktický lékař v Děčíně, od 1864 také obecní a okresní lékař. V roce 1864 povolán do komise pro reorganizaci psychiatrických klinik v Čechách.

Literatura
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, IV-3, s. 194.

STABLER, Jan

19. dubna 1829 – Polevsko
21. června 1868 – Drážďany, Německo

hudebník

Byl synem prostého skláře, stal se violoncellovým virtuózem. Dostal se až do Ruska, kde působil ve Straussově kapele v carském letním sídle – Carskoje Selo.

Literatura
Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 517.
F. Z. (Zuman, František): Patnáctiletý virtuos na housle z Polevska Stabler, Bezděz VII, 1936, s. 164.
Kalendář kulturně politických výročí 1979 (OKS Česká Lípa)
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 29, 1979, č. 15.

STAŠEK, František, JUDr.

4. dubna 1885 - Tymákov
11. srpna 1946 - Medonosy u Dubé

úředník, politik

Pracoval v presidiu ministerské rady, během první světové války byl členem Maffie a jako tajemník národního výboru pomáhal uspořádat poměry v nově vzniklé Československé republice. Zvláště se věnoval školství a tisíce českých škol, které v pohraničí vznikly po I. světové válce, jsou hlavně jeho dílem. Za německé okupace byl zatčen a vězněn na Pankráci, v Drážďanech, Gollnově, Berlíně a Bayreuthu. Po osvobození pomáhal Lužickým Srbům a také zahraničním Čechům. I první řádná škola lužickosrbská u nás, Lužickosrbské gymnázium, založené 1. prosince 1945 v České Lípě - vzniklo díky F. Staškovi. Po roce 1945 řídil práci Národního výboru v Chebu a posléze se stal starostou Ústřední matice školské. Své volné chvíle trávil v Medonosech, kde si zakoupil chalupu.

Literatura
Maštálko, Josef: JUDr. František Stašek, Bezděz X, 1948, č. 4–5, s. 100–101.

STEFFEN, Eduard

13. března 1839 – Vrchlabí
8. března 1893 – Česká Lípa

malíř, profesor reálky, člen mnoha spolků v České Lípě

V roce 1853 studoval na pražské malířské akademii, později ale vystudoval učitelský ústav. Stal se učitelem na vyšší reálné škole v Praze, 1. března 1864 přešel na vyšší reálnou školu do České Lípy. Malíř se vztahem ke staré architektuře (Benešov nad Ploučnicí, Česká Lípa), krajinář (hrad Sloup, údolí Peklo), autor nástěnných maleb a restaurátor (Červený dům v České Lípě).

Literatura
Paudler, Amand: Professor Eduard Steffen , MNEC 16, 1893, s. 204–206.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 560–561.
Nástup, roč. 24, 1974, č. 10.
Kalendář kulturně politických výročí 1979 (OKS Česká Lípa).
Künstler-Lexikon XXXI, s. 653.
Panáček, Jaroslav: Eduard Steffen (1839–1893), výtvarník a zvelebitel České Lípy (K výstavě v galerii VMG v České Lípě v roce 2011), Bezděz 20, 2011, s. 461–477.
Panáček, Jaroslav: Česká Lípa a okolí v díle tří umělců, Česká Lípa 2017, s. 5–13.

STEINER, Walter

1935 – Česká Lípa
2012 – Weimar (Německo)

geolog, městský historik a grafik

V letech 1953–1958 studoval geologii a paleontologii na Martin-Luther-Universität v Halle-Wittenbergu. V letech 1958–1960 působil na Státní geologické komisi v Halle, Blankenburgu a Stendalu. V letech 1960–1991 spolupracovník na Hochschule für Architektur und Bauwesen ve Výmaru. Promoval v roce 1964, habilitace 1972. V letech 1991–2000 ředitel Městského muzea v Výmaru, Německého včelařského muzea v Oberweimaru a Umělecké galerie (Kunsthalle) ve Výmaru. V letech 1992–2000 čestný profesor pro geologii na Bauhaus-Universität ve Výmaru. Paralelně se samovzdělával v malířství a grafice.

STEJSKAL, Josef, Mons.

21. ledna 1922 - Šitbořice na Břeclavsku
26. ledna 2014 - Horní Police

farář, arciděkan, kanovník Litoměřické kapituly, papežský prelát

Na kněze byl vysvěcen v roce 1949. Pak působil v Poštorné, Děčíně i České Lípě. Od 1. února 1954 až do své smrti v roce 2014 pak v Horní Polici. Na starosti měl farnosti v Žandově, Jezvé a Horní Polici. 1. dubna 1991 byl jmenován arciděkanem, 21. října 1996 se stal čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. 18. ledna 2001 byl Janem Pavlem II. jmenován papežským prelátem. Byl také čestným občanem Horní Police. Zasadil se o opravu hornopolického poutního areálu

Literatura
Polák, Michael: Zemřel Mons. Josef Stejskal, oblíbený kněz dovršil šedesát let služby v Polici, Českolipský deník, roč. 22, č. 23 (28. 1. 2014), s. 1–2.

STELLWAG, Karl

22. dubna 1873 – Stockfeld, Německo
20. února 1963 – Oberzwieselau (Bavorsko), Německo

významný voják - major, agronom, archeolog a politik německé národnosti.

V letech 1912-1938 byl nájemcem statku ve Stvolínkách, byl považován za zakladatele biologického zemědělství. Za první světové války byl velitelem pluku (Regimentkomandeur)
2. c. a k. armády. Senátor v čs. parlamentu 1935–1938 za SdP, později přešel členstvím do NSDAP. Během války žil na statku Mariánov v Karasech. Po válce v souvislosti s členstvím ve straně odsouzen lidovým soudem na tři roky žaláře, na začátku března 1948 propuštěn z pankrácké věznice v Praze. Odstěhoval se za manželkou do obce Oberzwieselau v Bavorsku. Jeho velkou vášní byla archeologie, jeho sběry ze Stvolínek nebo Zahrádek jsou dnes součástí expozice archeologického muzea v České Lípě. Hovořil plynně česky.

Literatura
LHB, Nr. 2, Ostern 1949, nestránkováno.
LHB, Nr. 15, 1953, s. 14.
Smejkal, Ladislav: Z vlastivědné literatury, Městské noviny 2007, č. 5 (9. 3. 2007), s. 6.

STEPHANUS, Daniel

Stvolínky

?

Na přelomu 16. a 17. století studoval ve Wittenbergu (imatrikulován 10. května 1599) a poté rok v Srbišti (imatrikulován 4. října 1600). Následně měl být akolytou a diakonem v Mladé Boleslavi, po obnovení svatojakubského mandátu ale musel z Boleslavi odejít. Někdy poté se stal preceptorem Jana Albrechta, syna Adalberta Slavaty z Chlumu a Košumberka, a Jáchyma, syna Adama Slavaty. V této funkci přišel na konci května 1606 s chlapci do Zhořelce. Ještě téhož roku však službu opustil, neboť byl Janem z Říčan povolán za duchovního správce do Nového Studence. Díky tomu dosáhl 24. srpna 1606 kněžské ordinace v Srbišti. Další zprávy o něm k dispozici nejsou.

Literatura
Literatura:
Holý, Martin: Ve službách šlechty. Vychovatelé nobility z českých zemí (1500–1620). Praha, 2011, s. 298–299.

STICKEL, Siegmund

2. května 1806 – Česká Lípa
4. srpna 1892 – Česká Lípa

regionální politik, poslanec zemského sněmu

Vystudoval českolipské gymnázium. Bydlel v České Lípě v Dubické ulici čp. 52, vlastnil ve městě další reality. V letech 1861–1863 člen městské rady, v letech 1861–1866 poslanec zemského sněmu.

STOLLE, Anton Gotthart

27. ledna 1739 – Lázně Kundratice
29. května 1814 – Praha

hudebník, pozounista

Virtuóz na pozoun, věhlasný po celé Evropě. Žák věhlasného pozounisty P. Hermolaua z řádu milosrdných bratří. Koncertoval v Praze, v září 1797 u kurfiřtského dvoru v Drážďanech. Zkomponoval 12 koncertů pro pozoun a několik sól a árií.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 519–520.

STOLLE, Jiří

1905

akademický malíř

Bydlel v Doksech, od roku 1945 byl členem tamní místní správní komise, později Místního národního výboru Doksy. Inspiraci pro svou tvorbu nacházel v krajině Českolipska.

Literatura
Dolejš, Jiří: Krajinomalba severních Čech, Ústí nad Labem 1988, s. 75.

STORCH, Alois

21. července 1893 – Česká Lípa
4. července 1918 – cvičiště u Riva del Garda (Itálie)

čs. legionář, symbol statečnosti a odvahy

V mládí cvičil v Sokole, byl zručným malířem. pracoval jako zámečník ve strojovně papírny v Bakově nad Jizerou. V roce 1914 mobilizován jako spojař 3. baterie 13. těžkého dělostřeleckého pluku, dislokován na italské bojiště. Povýšen na desátníka a slouží v pevnosti Nagu. 27. května 1918 přešel na italskou stranu. Italům vyzradil informace o rakouských pozicích kolem Lago di Garda. 17. června 1918 vstoupil do čs. legie v Itálii. Následně byl zařazen do čs. 39. pluku „Výzvědního“. Zajat 2. července 1918, pokusil se o útěk, chycen a přepraven do obce Grotta pod horou Brioni a vyslýchán. Rozsudek vynesen 3. července 1918 ve 22:30 - trest smrti. 4. července byl vyveden pod šibenici a následně degradován a zut z bot. Jeho tělo viselo ještě 24 hodin pro výstrahu a následně bylo pohřbeno. Po válce byl exhumován a 21. dubna 1921 pohřben na Olšanském hřbitově v Praze.

Literatura
Marek, Jindřich: Pod císařskou šibenicí, Praha 2005.

STREER, Karl

24. února 1892
1971

fotograf, majitel fotografického ateliéru v Dubé

Byl fotografem a nakladatelem. Vybudoval v Dubé vydavatelství pohlednic a fotografických kalendářů. Jeho snímky byly citlivou a poetickou oslavou kraje. Při vydávání kalendářů soustředil spolupracovníky z řad nejlepších fotografů. Bohužel své profesio¬nální schopnosti dal také do služeb nacistů. Za zpracované filmové materiály špionážního charakteru pro německé velvyslanectví v Praze byl po válce odsouzen k dlouholetému vězení.

Literatura
Vojtíšková, Marie - Vojtíšek, Břetislav - Myšková, Markéta: Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 22.

STREHBLOW, Heinrich

1862
1929 - Nový Bor

malíř, ředitel Odborné školy sklářské v Novém Boru

Studoval na vídeňské a bavorské Akademii výtvarného umění. K 1. srpnu 1907 byl jmenován ředitelem Odborné školy sklářské v Novém Boru, kde v této funkci působil až do roku 1929. Zasloužil se o vznik a provoz Výzkumného a zkušebního ústavu se školní hutí. V roce 1920 vydal odbornou příručku „Der Schmuck des Glases“, která byla vydána v českém překladu pod názvem „Zdobení skla“ Sklářským ústavem v Hradci Králové v roce 1927.

Literatura
Hais, Rudolf: 100. výročí zřízení Sklářského zkušebního a experimentálního ústavu při Státní odborné sklářské škole v Novém Boru, Bezděz 20, 2011, s. 500–501.

STREIT, Camilla

23. května 1903 - Liberec
16. listopadu 1950 - Würzburg, Německo

archeoložka, zástupkyně ředitele Archeologického ústavu v Praze

Promovala na katedře archeologie německé pražské univerzity v roce 1932. Do roku 1938 pracovala na katedře jako asistentka, zároveň působila jako jednatelka StAÚ pro okresy Most, Duchcov a Teplice. Na Českolipsku působila zejména svým výzkumem středověkých opevnění na Dubovém vrchu u Svébořic a na Hamerském Špičáku u Děvína. V roce 1937 se stala jednatelkou Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakei. V letech 1938–1941 působila na univerzitě v Kolíně nad Rýnem jako vědecká asistentka a docentka. Na doporučení L. Zotze nastoupila do Archeologického ústavu v Praze (1941) jako zástupkyně ředitele J. Böhma. Ve funkci tzv. „kommisarische Leiterin“ měla na starosti politickou kontrolu vedení ústavu i zaměstnanců. Podle vzpomínek bývalých zaměstnanců ústavu byla Streitová přesvědčená nacistka, neskrývala antisemitské postoje (kvůli židovské manželce zakázala vstup do ústavu i veškerou spolupráci H. Preidelovi). Záhy se dostala s L. Zotzem do kompetenčních sporů, které vyústily v jeho odvelení na frontu. Po skončení války odjela do Německa.

Literatura
Prameny:
Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919–1952.
Hlava, Miloš: Jaroslav Böhm a Lothar Zotz. Kapitola z dějin Státního archeologického ústavu, Archeologie ve středních Čechách 21, 2017, s. 17-45.

STREJČEK, Ferdinand

28. dubna 1878 - Jindřichův Hradec (někde uvedeno 27. dubna)
3. dubna 1963 - Mladá Boleslav

literární kritik a historik, básník, prozaik, překladatel, pedagog

Byl literární kritik a soustředil se také na tvorbu životopisů našich básníků, např. „O Svatopluku Čechovi“ z roku 1908. Mnoho nové látky a nové kritické pojetí přinesl svým spisem z roku 1921 České školy básnické. Ač žil dlouhá léta v Mladé Boleslavi, přispíval pravidelně do českolipského vlastivědného časopisu Bezděz. Objevil nové poznatky o Ferdinandu Břetislavu Mikovcovi a Josefu Jaroslavu Kalinovi.

Literatura
Panáček, Jaroslav : Ferdinand Strejček - sedmdesátník, Bezděz X, 1948, č. 4–5, s. 104–105.

STROHBACH, Jan Josef

2. prosince 1731 – Svitava
10. prosince 1794 – Praha

hudebník, divadelní kapelník a regenschori, skladatel

Působil v Nosticově divadle, kde 29. října 1787 dirigoval světovou operní premiéru Mozartova Dona Giovanniho, jíž byl skladatel osobně přítomen. Byl také regenschori v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze.

Literatura
Literatura:
Paudler, Anton Amand: Über Musik und Gesang im Nordböhmen.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 513.
Sa: Významné osobnosti a Českolipsko (Jan Josef Strobach 1731–1794). Nástup, roč. 19, 1969, č. 39.
Československý hudební slovník II, s. 628.
Kalendář kulturně politických výročí 1979 (OKS Česká Lípa).
LaS: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa. Jan Josef Strobach (2. 12. 1731 – 10. 12. 1794). Nástup, roč. 30, 1980, č. 5.

STROHBACH, Josef

5. prosince 1803 – Nový Bor (někde uvedeno 3. prosince 1803)
22. ledna 1890 – Oberdöbling u Vídně, Rakousko

rakouský policejní ředitel

Vystudoval v Praze na univerzitě práva, 1828 nastoupil na policejním generálním ředitelství v Benátkách, později působil i v jiných italských městech. 1834 byl policejním komisařem v Miláně, 1841 sekretářem a od roku 1848 adjunktem policejního ředitelství. Roku 1850 se stal policejním radou v Praze, v roce 1852 policejním ředitelem v Lublani, 1855 v Linci, 1858 na generálním policejním ředitelství v Miláně. Roku 1860 jmenován dvorním radou a povolán jako policejní ředitel do Vídně. V roce 1870 byl penzionován. Svobodný pán „von Kleisberg“, rytíř rakouského řádu císaře Leopolda a řádu Františka Josefa, nositel ruského řádu sv. Anny 2. stupně, pruského korunního řádu 2. stupně, řádu tureckého, řeckého, švédského, portugalského, holandského, papežského.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 615–617.

STUDNIČKA, Václav Josef

12. července 1815 – Česká Lípa (Hantschel uvádí chybně 16. července)
9. března 1895 – Teplice

klavírní virtuóz, skladatel, hudební pedagog

Syn učitele hudby Josefa Studničky, který přišel do České Lípy z Mělnicka. Již ve 4 letech projevoval neobyčejný hudební talent, začal se učit hrát na klavír. V 7 letech měl koncert v Mladé Boleslavi. Studoval na hlavní škole a gymnáziu v České Lípě (jeho spolužákem byl např. pozdější slavný pěvec Jan Křtitel Píšek). Maturoval v Praze, kde následně studoval filozofii a práva. Od roku 1841 koncertoval. Působil v zahraničí, v Rusku (1843 učitel hudby v Moskvě) a v Rakousku. Později žil v Drážďanech.

Literatura
Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 504–505.
Panáček, Jaroslav: Václav Studnička (příspěvek k českoruským vztahům). Praha, 1972.
Nástup, roč. 22, 1972, č. 4.
Nástup, roč. 23, 1973, č. 4.
LaS: Dne 12. července 1815 se narodil Václav Studnička. Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 162, s. 8.
mip: Před 200 lety se v Lípě narodil hudebník Studnička. Měl pověst zázračného dítěte. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 161, s. 3.
Smejkal, Ladislav: Z červencového kalendáře. Městské noviny, 2015, červenec-srpen, s. 8.

STVOLÍNEK, Jindřich ze

doložen 1373–1391

rektor právnické fakulty pražské univerzity v letech 1378–1380, papežský nuncius

Vystudoval právnickou fakultu pražské univerzity, v prvé polovině roku 1378 zastával funkci jejího vicerektora, poté byl v letech 1378–1379 a opět 1379–1380 jejím rektorem. V roce 1380 se stal kanovníkem a děkanem kostela Pražského, oltářníkem u sv. Erharda pražského kostela a suplikantem kanovníka kostela Vyšehradského. V roce 1391 se stal dvořanem papeže Klimenta VII. a byl papežským nunciem ve Freiburgu v dnešním Německu. Z jeho literární činnosti se zachovala v knihovně pražské kapituly „Arenga coram cardinali Strigoniensi“, tj. arenga (= úvod) [určená osobně] ostřihomskému kardinálovi.

Literatura

Tříška, Josef: Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348 – 1409, Praha 1981, s. 172.
Panáček, Jaroslav: Školy a univerzitní studenti na Českolipsku v době předhusitské, Bezděz 18, 2009, s. 15.

SURY, Jan Maria

1912 - Skoczów, Polsko
14. prosince 1969 - Zákupy

farář v Mimoni, od roku 1959 v České Lípě, pak v roce 1969 v Zákupech

Studoval na saleziánském učilišti ve Fryštaku u Holešova a ve sv. Beňadiku na Slovensku. Díky saleziánům vystudoval herectví a režii na divadelní fakultě v Ljublani (Slovinsko). Jako kněz působil na mnoha místech (Brno-Žabovřesky, Pardubice, Katusice). Farářem byl také od roku 1947 v Mimoni, kde se mu podařilo nastudovat s amatérskými herci pašije. Na počátku padesátých let byl po jistý čas jako řeholník internován. Posledních dvanáct let jeho života od roku 1957 bylo spojeno s Českou Lípou. Definitivně přestěhoval faru na proboštství u sv. Maří Magdaleny a zasloužil se o opravu tohoto kostela. V roce 1969 přešel do Zákup, kde těsně po bohoslužbách v místním kostele 14. prosince 1969 zemřel

Literatura
Smejkal, Ladislav: Z historického kalendáře, Městské noviny 2011, č. 3, s. 6.

SUSKE, Anton

1735
1808

sochař

V letech 1790–1810 žil v Mimoni. Autor sochy Krista a strážců hrobu v kapli Božího hrobu v Mimoni. V roce 1807 postavil oltář v Rýnovicích, vytvořil mnoho soch pro kostely na Mladoboleslavsku.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 547.
Kühn: Topographie des Bezirkes Reichenberg (rkp.), s. 85.
Herčík, Karel – Dufek, Jiří – Filip, Pavel: Malíři Mladoboleslavska. Mladá Boleslav, Statutární město Mladá Boleslav, 2007, s. 160.

SUSKE, Karl

21. ledna 1889 - Mimoň
7. prosince 1966 - Freiburg im Breisgau, Německo

podnikatel, archeolog, vlastivědný badatel

Byl podnikatel a stavitel silnic na Českolipsku. V roce 1934 podporoval výzkumy archeoložky Camilly Streitové na hradech u Svébořic a Hamru. Ten samý rok začal sám s archeologickým výzkumem, a to zaniklé vesnice Niederwald u Černé Noviny. Po obsazení Sudet spolupracoval s Úřadem pro pravěk v Sudetech a staral se o archeologickou památkovou péči na Českolipsku. Jeho dokumentace se zčásti zachovala do dnešních dnů. Po 2. světové válce byl odsunut a žil pak v Gundelfingenu.

Literatura
Kolektiv autorů: Mimoň v zrcadle staletí, Mimoň 2012, s. 48.

SVOBODA, Ladislav

sportovec, orientační běh

Závodil za TJ Nový Bor. Na mistrovství ČSR v roce 1970 vybojoval 3. místo mezi juniory, téhož roku se stal mistrem ČSSR.

Literatura
Nástup, roč. 21, 1971, č. 38.

▴ NAHORU