Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

HAASE, Josef Ludwig

25. října 1848 - Mimoň
7. listopadu 1933 – Jihlava

učitel, vychovatel, básník

Studoval v Liberci, ve Vídni pak absolvoval vysokou polytechnickou školu. Živil se jako vychovatel, profesor na učitelském ústavu v Chomutově i Praze. Žil také v Grazu a Jihlavě. Napsal řadu básnických knih: Wald und Welt (1879), Ruine Roll (1887), Schuld und Sühne(1890), Balladen und Bilder (1896), Kreuz und Krone (1899), Mir oder mich? (1902) a knihu Der Glockenturm in Komotau. Vyprávění psal pod pseudonymem Josef Ludwig a to pro různé časopisy, noviny, kalendáře (např. Prager Tagblatt). Knižně vydal Aus ferner Vorzeit trüben Tagen (1909), psal též články pro Mitteilungen des Nordb. Excursions-Clubs.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. VI. Světlik, č. 2 (2011), s. 31.

HACKEL, Eduard

17. března 1850 – Nový Bor
17. února 1926 - Attersee, Rakousko

středoškolský profesor, botanik

V letech 1859–1862 studoval na nižší reálné škole ve Varnsdorfu a České Lípě, v letech 1862–1865 na vyšší reálce v Praze, v letech 1865–1869 na technické vysoké škole ve Vídni. Od roku 1869 učil na různých středních školách v Dolním Rakousku, od roku 1871 byl profesorem na vyšším reálném gymnáziu v Sankt Pölten až do svého penzionování roku 1900. Roku 1904 se odstěhoval do Grazu a roku 1907 do své vily v Attersee. Zabýval se studiem trav, o nichž publikoval na 75 článků v odborných botanických časopisech. Roku 1876 uskutečnil studijní cestu do Španělska a Portugalska. Spolupracoval s muzeem v Linci, byl dopisujícím členem řady odborných společností včetně Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. Zabýval se botanikou hlavně v Dolních Rakousích, ale i severních Čechách (České středohoří).

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 641–642, 659.
LaS: Před 150 lety… Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 66, s. 8.

HACKEL, Josef

5. března 1783 – Česká Lípa
25. listopadu 1869 – Litoměřice

botanik

Po studiích teologie byl vysvěcen na kněze, působil na teologickém učilišti v Litoměřicích. Neúnavně procházel Českolipsko a Dubsko, kde sbíral doklady pro slavný Pohlův rostlinopis. Zanechal znamenité herbáře a napsal řadu odborných pojednání. Byl členem mnoha učených společností a spolupracovníkem Národního muzea v Praze. Je po něm pojmenována jedna z odrůd koniklece objevená u Litoměřic (Pulsatilla Hackeli-Pohl). Po požáru České Lípy v roce 1820 sepsal podrobný popis požáru, který byl vydán tiskem německy i česky.

Literatura
Maiwald, Vincenc: Geschichte der Botanik in Böhmen, Wien – Leipzig 1904.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 642–643.
Hantschel, Franz: Beiträge zu einer deutschböhmischen Biographie. VII, MNEC 41, 1918, s. 13–14.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 9.

HACKEL, Pavel Josef

24. července 1813 – Vrchlabí
2. srpna 1893 – Praha

římskokatolický kněz, provinciál řádu augustiniánů

Řádové sliby složil 26. ledna 1837, na kněze byl vysvěcen 6. srpna 1837. Nejprve byl členem konventu ve Vrchlabí, do roku 1847 pobýval v Žamberku, v letech 1848–1878 vyučoval jako profesor na gymnáziu v České Lípě. V letech 1878–1891 byl provinciálem české provincie řádu augustiniánů, zároveň v letech 1881–1889 asistentem generálního převora řádu. Po skončení svého úřadu zůstal v pražském konventu u sv. Tomáše, kde také zemřel.

Literatura
Archivní prameny:
Národní archiv, archivní fond Obutí augustiniáni – provincialát a konvent, Praha, inv. č. 45, kart. 45.
Čáňová, Eliška: Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918. Praha, 1995, s. 26.

HADRAVA, Vratislav, MUDr.

13. ledna 1930 – Měšice/Mratín u Prahy
7. března 2009 – Česká Lípa

pediatr, přednosta dětského oddělení českolipské nemocnice

Literatura
Gut, Josef: Emeritní přednosta MUDr. Vratislav Hadrava – 75 let. Echo, 2005, č. 1, s. 10.
Gut, Josef: Zemřel emeritní přednosta dětského oddělení v České Lípě MUDr. Vratislav Hadrava, profesní a lidská autorita. Městské noviny, 2009, č. 6, s. 7.
(ph): Zemřel významný lékař i člověk. Českolipský deník, 2009, č. 64, s. 3.

HAGER, Josef

1726 - Přísečnice
12. října 1781 - Praha

církevní malíř v Praze jako nástupce F. X. Palka, malíř iluzivní architektury

Působil nejprve v Praze, pak odešel do Vídně a v roce 1751 se vrátil do Prahy. Byl autorem freskové výzdoby glorietu na Novém Zámku v Zahrádkách a iluzivního hlavního oltáře ve farním kostele sv. Petra a Pavla v České Lípě.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 285.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder I, München - Wien 1979, s. 512.

HAHN, Siegmund

21. listopadu 1844 - Dubá
21. února 1919 – Vídeň, Rakousko

novinář, pocházel z významné dubské židovské rodiny zabývající se obchodem s chmelem

Rodina Hahnů sídlila v Panském domě v Dubé, dnešní poště. Vystudoval práva v Praze, od roku 1869 byl redaktorem listu Bohemia. V letech 1875–1919 byl odpovědným redaktorem národohospodářské rubriky listu Neue Wiener Tagblatt a nakonec vídeňským dopisovatelem Bohemie. Byl vydavatelem almanachů Reichsratsalmanach.

Literatura
Bohemia z 22. 2. 1929.
Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 20.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 X, Světlik 2012, č. 2, s. 29.

HAIBNER, Wilhelm

Česká Lípa
3. února 1666 – Brno

varhaník

Syn českolipského městského syndika. Roku 1661 působil jako varhaník u svatého Tomáše v Praze.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 504.

HAIS, Rudolf

16. ledna 1937 – Plzeň

sklářský technolog, badatel o historii sklářství, od roku 1943 žije v Novém Boru

Literatura
Dvořák, Svatopluk: Rudolf Hais – 70 let. Sklář a keramik, roč. 57, 2007, č. 1–2, s. 52–53.
Nový, Petr: Rudolf Hais pětasedmdesátiletý. Sklář a keramik, roč. 62, 2012, č. 1–2, s. 47.

HÁJEK Z LIBOČAN, Václav

konec 15. století
18. března 1553 - Praha

český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický, od roku 1521 katolický kněz

V roce 1518 koupil hrad Lemberk Vilém z Illburka, za něhož tu pobýval i známý český kronikář Václav Hájek z Libočan. Byl autorem slavné „Kroniky české“, která zahrnuje české dějiny od příchodu Čechů do země (podle Hájka roku 644) do korunovace Ferdinanda I. roku 1526. Je to rozsáhlé a živé kronikářské vyprávění, napsané poutavým slohem, co do obsahu však ne příliš spolehlivé.

Literatura
Vojtíšek, Břetislav: Jablonné v Podještědí, s. 5.

HÁJEK, Jan

14. listopadu 1763 – Mnichovo Hradiště (jinde uvedeno 1764)
2. května 1802 - Bezděz

římskokatolický kněz, básník, farář na Bezdězu

Byl rovněž literárně činný, některé jeho verše byly otištěny v Prvotinách pěkného umění.

Literatura
Jungmann, Josef: Historie literatury české, s. 558.

HÁJEK, Jiří

14. říjen 1949

sportovec, potápění

Pracoval jako instalatér v Okresním stavebním podniku Česká Lípa. Člen Klubu sportovních potápěčů v České Lípě, od roku 1965 člen reprezentačního družstva ČSSR. Na vytrvaleckých tratích patřil mezi tři nejlepší v republice, získal řadu mistrovských titulů.

Literatura
Nástup, roč. 20, 1970.
Nástup, roč. 21, 1971, č. 2.
Nástup, roč. 25, 1975, č. 45.

HAMACZEK, Ernest Anton

28. srpna 1808 - Slaný
4. prosince 1865 - Česká Lípa

učitel na augustiniánském gymnáziu v České Lípě

Zde působil 33 let. Filantrop, hudebník a podporovatel muzicírování, hlavně církevní hudby.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 617.

HAMRŠMÍD, Josef

8. září 1859 – Dětenice
?

římskokatolický kněz, převor pražského konventu řádu maltézských rytířů

Absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi. V roce 1878 vstoupil do řádu maltézských rytířů, slavné sliby složil 16. listopadu 1882. V letech 1879–1883 vystudoval teologickou fakultu v Praze, 8. července 1883 byl vysvěcen na kněze. V letech 1885–1898 působil jako kooperátor na různých místech, v roce 1899 administroval farnost v Horní Libchavě. V roce 1903 se stal podpřevorem, roku 1905 převorem pražského konventu a generálním vikářem in spiritualibus českého velkopřevorství řádu.

Literatura

Archivní prameny:
Národní archiv, archivní fond Johanité – české velkopřevorství, Praha, inv. č. 637, kart. 325.
Čáňová, Eliška: Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918. Praha, 1995, s. 28.

HANDSCH Z LIMUZ, Georg

20. března 1529 – Česká Lípa
26. února 1578 – Česká Lípa

přírodovědec, lékař a humanistický básník

V mladších letech famulus Petra Ondřeje Mattioliho a překladatel jeho herbáře do němčiny. V roce 1556 mu byl přiznán dědičný erb s přídomkem „von Limus“. Od roku 1567 byl osobním lékařem arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského a jeho manželky Filipiny Welserové, až do roku 1578 působil na jeho zámku Ambras. Autor četných humanistických básní, hlavně epigramů a kompilačních komedií, např. Historia naturalis v pěti dílech, o jednání s pacienty, lékařské anekdoty, o kuchařském umění aj. Roku 1560 vydal sborník humanistických českých prací se svými básněmi „Farragines“.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 620–623, 692.
Smejkal, Ladislav: Kalendář výročí Českolipska. Nástup, roč. 24, 1974, č. 12.
Kulturně politický kalendář 1979 (OKS Česká Lípa).
LaS: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa – 3: Jiří Handsch (20. 3. 1529 – 1578). Nástup, roč. 29, 1979, č. 12.
(LaS): V České Lípě se 20. března 1529 narodil… Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 68, s. 23.
Smolka, Josef – Vaculínová, Marta: Renesanční lékař Georg Handsch (1529–1578). DVT – Dějiny věd a techniky, roč. XLIII, 2010, č. 1, s. 1–26.
Panáček, Jaroslav: Testament Georga Handsche z roku 1578, Bezděz 22, 2013, s. 353–366.

HANISCH, Julius

11. listopadu 1874 – Česká Lípa
23. července 1962 – Klagenfurt, Německo

zeměměřič, inspektor ve Vídni, spisovatel, básník

Studoval tělesnou kulturu na vysoké škole ve Vídni, byl vrchním zeměměřičem v Rýmařově a ve Frýdlantu, od roku 1913 inspektorem ve Vídni a Klagenfurtu. Psal vyprávění, básně a balady. Pod názvem Das Vermächtnis uveřejnil roku 1905 jednoaktovou divadelní hru. Skládal také lidové písně (Altvaterlied, Schlesierlied nebo Sudetendeutsche Heimatlied). Je autorem odborného díla Tafeln für optische Distanzmessung.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 II, Světlík, č. 2 (2010), s. 27–28.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 89–90.

HANISCH, Ludwig

30. dubna 1771 – Česká Lípa
14. června 1861 – Česká Lípa

prýmkař, kostelník, básník

Narodil se v České Lípě v dnešní Barvířské ulici. V rodném domě prožil celý život. Vyučil se prýmkařem, živil se ale také výrobou škrobu, opravami i zhotovováním deštníků. Od roku 1806 nebo 1807 se stal navíc kostelníkem v kostele svaté Máří Magdaleny. Náboženské písně ho inspirovaly při vlastní básnické tvorbě. Psal také přírodní lyriku, kterou uveřejňoval v Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 I, Světlík, č. 1 (2010), s. 34.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 13–15.

HANKE, Anton

16. října 1755 - Stružnice
27. května 1828 – Praha

pražský obchodník, mecenáš stavby kostela ve Stružnici

Narodil se ve Stružnici, kde byl jeho otec zahradníkem. Anton se během života vypracoval ve velmi zámožného pražského obchodníka, který na svou rodnou obec nezapomněl. Stal se jejím význačným mecenášem. Zasadil se o výstavbu stružnického kostela Nejsvětější Trojice, na jehož stavbu věnoval 10 800 zlatých (v přepočtu 5 milionů korun). Částkou 800 zlatých podpořil ve Stružnici i chudobinec.

Literatura
Fletcher, Petr - Panáček, Jaroslav: Kostel Nejsvětější Trojice ve Stružnici, Bezděz 22, 2013, s. 368.

HANSEL, Emil

6. února 1864 – Česká Lípa

25. dubna 1941 – Česká Lípa

původně účetní ve Vídni, pak spisovatel v Austrálii

V březnu 1889 přicestoval do Sydney na lodi Habsburg. V září 1889 se objevil v Brisbane, v marné naději, že získá místo úředníka či překladatele, pracoval pak jako novinář v Nordaustralische Zeitung, zedník, dělník, komorník a výrobce papírových sáčků. Během této doby se spoléhal na finanční a morální podporu německých přistěhovalců a jeho vyprávění odhaluje síť této první generace. Popisuje různé zajímavé události, např. námořní stávku, ztroskotání lodi Quetta s více než 300 oběťmi či svět souvislostí záplavy v Brisbane. Cestoval po australském východním pobřeží, pracoval na malých farmách německých osadníků v Ipswichi a Toowoomba, v Bingaře a v Bundabergu v cukrovaru firmy Kanaka, ale také jako vědecký asistent doktora Cobba na zemědělském ústavu Nového Jižního Walesu v Bong Bongu či na zlatých nalezištích ve West Wyalongu. V roce 1891 přijal od přátel nabídku práce v Sydney, ale i ta trvala jen krátce. V roce 1900 se stal zástupcem německého výrobce v rakouské exportní a importní firmě a pracoval také na rakousko-uherském konzulátu. Údajně v roce 1905 se vrátil se svou australskou manželkou a rodinou do Rakouska, kde publikoval svá dobrodružství pod názvem Oben und Unten (1912) pod pseudonymem Hans von Lippa. Výbor vyšel také v angličtině pod názvem Ups and downs. Twenty years in Australia (1989) a ukázky v knize Wunderbar country. Germans look at Australia. 1850–1914 (1982).

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. XII, Světlík 2012, č. 4, s. 29–3134.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 71–78.

HANTSCHEL, Franz

19. listopadu 1752 – Dobranov

18. března 1846 – Horní Police

římskokatolický kněz, arciděkan v Horní Polici

V roce 1776 byl ordinován, působil 3 roky v Dobranově, 9 let jako kaplan v Polici, pak farář ve Svárově na Jablonecku. V roce 1824 byl ustanoven arciděkanem v Horní Polici a roku 1834 konsistorním radou.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 815.
Smejkal, Ladislav: 19. 11. 1752 se v Dobranově narodil… Městské noviny, 2007, č. 20, s. 6.

HANTSCHEL, Franz, MUDr.

4. října 1844 – Chotovice
23. února 1940 – Vídeň, Rakousko

lékař, botanik a vlastivědný pracovník, autor a sestavovatel vlastivědy Českolipska

V letech 1856–1864 vystudoval gymnázium v České Lípě, v roce 1870 byl ve Vídni promován doktorem medicíny. Delší dobu sloužil jako vojenský lékař, zúčastnil se tažení do Bosny a Hercegoviny. V roce 1879 se stal praktickým lékařem v České Lípě, vydával zdejší vlastivědný časopis. Sestavil první zdejší vlastivědnou bibliografii, napsal botanického průvodce po krajině mezi Labem a Ještědem. Napsal knihu o rodných Chotovicích a redigoval více vlastivědných publikačních akcí. Byl stálým přispěvatelem Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Jeho nejvýznamnějším dílem je Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa (1911).

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 679–682.
Kalendář kulturně politických výročí 1979 (OKS Česká Lípa).

HANUŠ, Jan Křtitel

12. června 1893 – Leština, okr. Jičín
1. září 1964 – Česká Lípa

učitel a inspektor českých škol

Autor první české vlastivědy Českolipsko, vydané roku 1930. Svou učitelskou dráhu začínal v Sudoměři, působil též v Bělé pod Bezdězem. 1. září 1921 nastoupil jako státní odborný učitel v České Lípě, ve školním roce 1921–1922 působil jako učitel přírodopisu na českém státním reformovaném reálném gymnáziu. Stal se českolipským okresním školním inspektorem, vynikl jako menšinový pracovník a budovatel menšinového školství. Zemřel ve vlaku při odjezdu z České Lípy, kde se byl podívat na místo svého bývalého působiště.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Citát. Městské noviny, 2006, č. 6, s. 6.
Vzpomínky Ludmily Babákové, neteře Jana K. Hanuše (emailová korespondence V. Bendové z listopadu 2015).

HANZALOVÁ, Jarmila

10. dubna 1930 – Česká Lípa
26. února 2003 – Praha

archivářka

V roce 1950 odmaturovala na gymnáziu v České Lípě, v letech 1950–1953 vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor čeština–dějepis. Po studiích dva roky učila, nejprve na průmyslové škole v Mostě a poté na OSŠ v Úštěku. Od roku 1955 pracovala ve Státním oblastním archivu Litoměřice. V roce 1963 přešla na Archivní správu Ministerstva vnitra do Prahy, kde působila až do odchodu do důchodu roku 1988. Od roku 1969 byla výkonnou redaktorkou Sborníku archivních prací, redigovala Soupis pozemkových knih a Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v ČR (1997). Manželka historika Josefa Hanzala.

Literatura
Pražáková, Jana: Jarmila Hanzalová, prom. ped. 1930–2003. Archivní časopis, roč. 53, 2003, č. 3, s. 212.

HARTIG, Juliana

1786
1866

malířka, choť hraběte Franze Hartiga z Mimoně

Byla autorkou obrazu Madony na oltáři zámecké kaple v Mimoni (1830).

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 299.

HARTZER – viz RESINARIUS, Balthasar

HARUS, Jan

12. července 1892 – Přibyslav

15. září 1967– Praha

generál, poslanec parlamentu, představitel komunistického dělnického hnutí na Českolipsku

Od roku 1910 působil v Mlýnech, v Novém Oldřichově, ve Falknově, zapojil se do sklářského dělnického hnutí. Původním povoláním byl sklářským dělníkem.

Literatura
Nástup, roč. 27, 1977, č. 28.

HAUPTMANNOVÁ-SOMMEROVÁ, Eugenie

13. dubna 1865 – Česká Lípa
18. května 1933 – Česká Lípa

malířka, portrétista

Od dětství projevovala výtvarné nadání, učila se malovat u českolipského malíře Eduarda Steffena. Později studovala malbu a kresbu ve Vídni a od roku 1883 v Drážďanech. Ve svých 21 letech odešla na čtyři roky do Mnichova, kde poprvé vstoupila se svými pracemi, zejména portréty, na veřejnost. Roku 1890 pobývala v Paříži. Prvním zaměstnáním byla pozice restaurátorky v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. V roce 1894 se přestěhovala do České Lípy a provdala se za lékaře v českolipské nemocnice Ed. Hauptmanna. Poté, co v roce 1901 ovdověla, opět cestovala. V roce 1902 dlela v Mnichově, později v Drážďanech. Účastnila se četných výstav, např. v Praze, Mnichově, Drážďanech, Londýně.

Literatura
Hantschel, Franz: Zwei Leipaer Künstlerinnen, MNEC 31, 1908, s. 35–38.
Verschiedenes. Zur Selbstbiographie der Malerin Frau Eugenie Hauptmann-Sommer, MNEC 31, 1908, s. 255.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 551–552.
Vojtíšková, Marie: O českolipské malířce Evženii Hauptmannové, Českolipský deník, roč. 2, 1994, č. 18, s. 8, č. 19, s. 8.
Buchner, Ingeborg: Die kühnen Malversuche einer Schülerin – Eugenie Haptmann-Sommer. Leipaer Heimatbrief, 2009, č. 211, s. 12–16.
Smejkal, Ladislav: Malířka z České Lípy. Městské noviny, 2010, č. 6, s. 6.

HAUSCHILD, Ignaz

19. listopadu 1814 – Česká Lípa
2. prosince 1881 – Merano, Itálie (někde uvedeno 3. listopadu)

právník, politik

Český právník, člen Svatováclavského, posléze Národního výboru v Praze roku 1848. Vyslán na Českolipsko k zajištění voleb do českého zemského sněmu. Poslanec Kroměřížského sněmu. V sedmdesátých letech 19. století poslanec Říšského sněmu za Hradecko.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Významné osobnosti v České Lípě – XI, Českolipské noviny, 1998, č. 9, s. 7.
Smejkal, Ladislav: 3. listopadu zemřel v italském Meranu… Městské noviny, 2006, č. 19, s. 6.

HAVELKA, Liboslav

1924
31. března 2010 – Žandov

učitel, železničář, kronikář v Žandově

Po 2. světové válce se stal učitelem v Horní Polici a později v České Lípě. Byl známým tělocvikářem. Pedagogické dráze se věnoval i na dráze, kde dlouhá léta vedl odborné školení pracovníků, jmenovitě vyučoval železniční předpisy. Historii spojenou s kronikářstvím měl jako svého koníčka. Vedl kroniku v Horní Polici a Žandově. Sbíral informace o historii železnice na Českolipsku. Výsledky jeho badatelské práce byly využity v českolipském muzeu na výstavě 18. chasa v boji proti Deutschböhmen.

Literatura
(LaS): Ohlížím se za tvářemi z doby počátků Klubu přátel muzea… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 131, s. 16.
Smejkal, Ladislav: Zemřel Liboslav Havelka. Městské noviny, 2010, č. 10, s. 6.

HAVLAS, Ladislav

19. října 1907 – Přepeře

2. října 1988 – Poděbrady

glyptik, sklář, sochař, pedagog, do roku 1952 ředitel sklářské školy v Kamenickém Šenově

Literatura
Cogan, Miroslav: Josef Drahoňovský a jeho žáci. Česká glyptická škola, Turnov 2007, s. 13.
Langhamer, Antonín: Vzpomínka na glyptika Ladislava Havlase. Sklář a keramik, roč. 62, 2012, č. 9–10, s. 256–258.

HEGENBARTH, Adolf

2. srpna 1892 - Nová Ves (u Volfartic)
?

malíř, grafik a keramik

Studoval střední odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni. Roku 1922 jmenován profesorem na střední odborné škole v Kamenickém Šenově; roku 1926 profesorem na střední odborné škole pro porcelánový průmysl v Karlových Varech- Rybářích. Činný v malířství, grafice, modelování, keramice, sklářství a architektuře.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 311.

HEGENBARTH, Emanuel

14. ledna 1868 – Česká Kamenice
18. července 1923 – Drážďany

profesor, malíř a kreslíř krajin, genrů a zvířat

Studoval na reálce v České Lípě, pak malířství v Mnichově a v Berlíně. stal se profesorem výtvarného umění na akademii v Drážďanech.

Literatura
Zimmermann, Karl: Totenschau. Am 18. Juli 1923 ist in Dresden..., MNEC 46, 1923, s. 158.
Künstler-Lexikon XVI, s. 243–244.

HEGENBARTH, Ernst

5. března 1867 - Nový Oldřichov
14. června 1944 - Vídeň, Rakousko

sochař ve Vídni, absolvent sklářské školy v Kamenickém Šenově

Vystavoval v Praze v Rudolfinu r. 1895 portrétní poprsí a plastiku „Večer“ a r. 1896 na vánoční výstavě v Praze poprsí herečky Pospíšilové, r. 1897 na výstavě v Podmoklech tři portrétní reliéfy v mramoru a bronzu.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 311.

HEGENBARTH, Josef

15. června 1884 – Česká Kamenice
27. července 1962 – Česká Lípa

malíř a ilustrátor

Studoval na malířské akademii v Drážďanech, tak jako jeho vrstevník Walter Beyermann a o generaci starší českolipská rodačka Eugenie Hauptmannová-Sommerová (1865–1933). Všichni tři usilovali o to uchytit se ve Florencii nad Labem. Nejznámější v Drážďanech zůstal Hegenbarth. Pestrost jeho obrazů měla širokou žánrovou šíři. Nejvíce se proslavil obrázky z cirkusového prostředí. Vyučoval na dražďanské akademii a jeho dílo bylo v bývalé NDR reprodukováno v rozsáhlé monografii.

Literatura
Kalendář kulturně politických výročí 1979 (OKS Česká Lípa).

HEGENBARTH, Otto

1852 – Nový Bor
26. července 1927 - Zahrádky u České Lípy

ornitolog

Pocházel z Nového Boru. Mládí strávil ve Svojkovském pohoří, 16 let žil jako lovec u Novozámeckého rybníka. Jeden z nejlepších znalců přírody na Českolipsku, v roce 1879 byl jeho hostem v Chotovicích slavný přírodovědec Johannes Brehm.

Literatura
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 27, 1977, č. 8.

HEGER, Franz Anton

7. července 1766 – Nový Falkenburk u Jablonného v Podještědí
9. května 1831 - Praha

malíř, architekt a stavitel v Praze, tvořil kolorované kresby pražských ulic a paláců

Narodil se na zámku Nový Falknburk, který v té době dostavoval jeho otec Philip Heger (1734–1804), který pracoval pro rod Pachtů z Rájova. Mladý Heger pokračoval v otcově díle. V roce 1797 byl uváděn na seznamu mistrů cechu stavitelského v Praze a o dva roky později se stal pražským měšťanem. Z jeho vlastních staveb je možno uvést přestavbu věže staroměstské radnice v Praze. Společně s otcem postavil městský palác pozdějšího Německého kasina na Příkopech, přeměněného na Slovanský dům. Heger se stal známější jako rytec znázorňující starou Prahu. Vedle díla Morstadtova byly vydány a jsou ceněny rytinky Franze Hegera (Malostranské náměstí, Staroměstské náměstí, Malé náměstí na Starém Městě).

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 312.
(LaS): Rodištěm malíře Franze Hegera… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 156, s. 16.

HEIMRICH, Wenzel

13. září 1820 – Česká Lípa
2. února 1905 – Česká Lípa

městský tajemník, vlastivědný pracovník, kronikář, historik

Studoval na gymnáziu v České Lípě, na lyceu v Plzni a posléze práva na univerzitě v Praze. Po absolvování studií roku 1846 pracoval na magistrátu v Chomutově, roku 1850 se stal sekretářem městského úřadu v České Lípě. V této funkci setrval 55 let až do své smrti, od roku 1901 s titulem ředitel kanceláře. Již na studiích se zajímal o dějiny a vlastivědu, kterým se věnoval po celý život. Od roku 1868 se staral i o městský archiv. Byl zakládajícím členem Excursions-Clubu a stálým přispěvatel Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Byl kronikářem města Česká Lípa, členem řady místních spolků, vydal několik brožur k dějinám České Lípy.

Literatura
A. P. (Paudler, Amand): Wenzel Heimrich , MNEC 28, 1905, s. 91–93.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 682–683.
Sovadina, Miloslav: Dějiny okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem 1997, s. 28–29.
(LaS): O letošním svátku svaté Agáty… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 39, s. 17.
Před 110 lety zemřel českolipský tajemník, archivář a novinář Wenzel Heimrich. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 27, s. 3.

HEJTMAN, Josef

22. ledna 1929

sklářský výtvarník

Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou skolu uměleckoprůmyslovou v Praze. Do roku 1989 pracoval v podniku Lustry Kamenický Šenov. Člen Liberecké unie výtvarných umělců.

Literatura
Liberecká unie výtvarných umělců. Katalog. Liberec, LUVU, 1994.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. III. H. Ostrava, 1999, s. 128.

HEKOVÁ-HUBNEROVÁ, Terezie Vlasta

10. října 1798 – Dobruška
10. září 1844 - Doksy

básnířka, dcera Františka Vladislava Heka

Dcera dobrušského vlastence, spisovatele a kupce Františka Ladislava Heka, který je znám hlavně díky románové pentalogii Aloise Jiráska F. L. Věk. Hek pod jménem své dcery vydal některé básně v Císařských královských vlasteneckých novinách Václava Matěje Krameria. Terezie žila běžný život ženy 19. století. Ve 24 letech se provdala za vdovce Aloise Hubnera, majitele hostince, s nímž měla sedm dětí. Do Doks se početná rodina přestěhovala počátkem roku 1844 a to kvůli Tereze, která měla tuberkulózu a její muž se domníval, že změna prostředí jí pomůže. Bohužel, bylo již pozdě a Terezie 10. září 1844 v Doksech umírá. Byla pohřbena na dokském hřbitově, její hrob se však do dnešních dnů nedochoval. Psala též drobné básničky tištěné v Tylových Květech.

Literatura
Nástup 1974.
Kalendář kulturně politických výročí 1978.
Johanides, Josef: Terezie Vlasta Hubnerová, roz. Heková a Doksy. Českolipsko literární, sv. 3, 1979, s. 49–81.
Maus: Regionální osobnosti – Teresie Vlasta Heková-Hübnerová (1798–1844). Dokský zpravodaj, 2000, č. 4, s. 1.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 70–71.

HELD, Eduard

13. března 1864 - Zákupy
3. května 1937 - Zákupy

majitel firmy na výrobu papírnického zboží a vánočních ozdob v Zákupech, zde též starosta

Literatura
Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Isergaues 31, 1937, s. 80.

HELLER, Franz

22. září 1878 – Chrastava
26. června 1944 – Stará Lípa

politik, poslanec, majitel statku ve Staré Lípě

Pocházel z početné rodiny zemědělce. Vychodil národní a nižší reálnou školu ve Frýdlantu. Podle údajů k roku 1929 byl profesí rolníkem v České Lípě. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Německý svaz zemědělců (Bund der Landwirte) poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925 i v roce 1929. Patřil k hlavním představitelům německých agrárníků. Příslušel k nacionálně orientovanému křídlu, které kritizovalo setrvávání strany v československé vládní koalici. V letech 1935–1938 vedl úřadovnu BdL v České Lípě. V letech 1939–1944 byl úředníkem u okresního vojenského oddělení. Od června 1939 byl členem NSDAP.

Literatura
-myš-: Kdo byl F. Heller. Dubáček, 2015, březen, s. 8.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Heller (citováno k 13. 3. 2015)

HELLER, Viktor, JUDr.

14. dubna 1921 – Dubice u České Lípy
7. března 2013 – Passau (Německo)

právník, vlastivědný pracovník

Syn zemského soudního rady (Landesgerichtsrat) Viktora Hellera (1880-1939) v České Lípě. V roce 1940 odmaturoval na českolipském gymnáziu a nastoupil půlroční službu u Reichsarbeitdienst. Zahájil studium práv na pražské univerzitě, v roce 1941 ovšem narukoval do wehrmachtu, nejprve do Terezína k výcviku. Po absolvování výcviku byl odvelen na ruskou frontu. Na konci války padl do britského zajetí. Ze zajetí se vrátil v lednu 1946 do obce Oderwitz a později přesídlil do obce Delitsch, aby nakonec zakotvil v bavorském Pasově. Znovu začal studovat práva, tentokrát v Mnichově, zakončil je doktorátem v roce 1952. Ve stejném roce započal svou úspěšnou právnickou kariéru, kterou ukončil jako předseda zemského soudu v Pasově. Od roku je 1954 byl činný v sudetoněmeckém Landsmanschaftu jako předseda místní skupiny Pasov. V roce 1959 se oženil s českolipskou rodačkou, spisovatelkou Helgou Lippertovou (1927). Od roku 1989 do roku 2013 řídil vydávání časopisu Leipaer Heimatbrief, který informuje vysídlené Němce o dění v České Lípě. Úzce spolupracoval rovněž s českolipským muzeem a archivem, kam pravidelně jezdil i díky aktivní znalosti českého jazyka.

Literatura
LHB, Juli 1981, Nr. 127, s. 23-24.
Herzlichen Glückwunsch, lieber Viktor Heller. Leipaer Heimatbrief, 2011, č. 215, s. 3–9.
Am 7. März 2013... Heimatnachrichten, roč. 63, 2013, č. 5 (září–říjen), s. 23.
Buchner-Hocke, Ingeborg: Im Gedenken an Viktor Heller. Leipaer Heimatbrief, 2013, č. 222, s. 2–3.

HELZEL, August

19. června 1877 - Mistrovice
?

rytec skla, špičkový řemeslník přelomu 19. a 20. století

Literatura
Kolektiv autorů: Kdysi Mistrovice, dnes Nový Oldřichov, Česká Lípa 2013, s. 81.

HELZEL, Bedřich

1838 - Mistrovice
13. září 1877 - Praha

malíř porcelánu a fotograf v Praze- Smíchově

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 319–320.

HELZEL, Carl Gottfried

1790
1849

obchodník se sklem

Helzel převzal prosperující firmu zabývající se obchodem se sklem po svém otci Johannu Antonu Helzelovi. I on se stal velmi úspěšným obchodníkem, který byl navíc mecenášem a donátorem. Měl vlastní hasičárnu s hasičskou stříkačkou a zasloužil se i o to, že v roce 1844 byl v Kamenickém Šenově založen poštovní úřad. Do té doby se pošta shromažďovala v jeho vlastním domě. Jeho velikou zálibou bylo budování a upravování cest (cestářství). Roku 1848 nechal na své vlastní náklady zbudovat silnici z Kamenického Šenova do Slunečné a z Horní Libchavy do České Lípy.

Literatura
Frömmel, Václav: Sklářští obchodníci versus řemeslníci v Kamenickém Šenově 1630 až 1868, Praha 2009, s. 92.

HELZEL, Emil

29. dubna 1886 - Mistrovice
11. října 1922 - Všemily

malíř v Mnichově a v Praze

Studoval od roku 1906 na uměleckoprůmyslové škole v Norimberku, pak na akademii v Mnichově a v letech 1916–1920 po návratu z války na akademii výtvarných umění v Praze. Podnikl studijní cesty po Německu, Jižních Tyrolích, Francii a Belgii.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 320.

HEMZÁČKOVÁ, Marie

1. listopadu 1908 – Soběslav (někde uvedeno 1. ledna)
21. listopadu 1996 – Česká Lípa

učitelka, básnířka

Od roku 1945 učila v Novém Boru, své básně uveřejňovala např. v Mateřídoušce, Ohníčku nebo Vlaštovce. Některé její verše zhudebnil Ilja Hurník.

Literatura
Blažek, Miroslav: Marie Hemzáčková. Nástup, roč. 17, 1966, č. 13.
Jindra, Vladislav: Novoborská učitelka a básnířka, Marie Hemzáčková… Novoborský měsíčník, 2008, č. 11, s. 22.

HENDRICH, Vladimír

6. srpna 1956 – Česká Lípa

filmový kritik a publicista

Maturoval v oboru ekonomika služeb na Střední ekonomické škole v České Lípě. V letech 1975–1976 působil jako redaktor-elév v týdeníku Dikobraz. V roce 1981 absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy s filmovou a televizní specializací. Poté pracoval mj. jako vedoucí kina nebo čerpač vody u Zemědělských staveb Praha. Mimo to přispíval esejemi a recenzemi do časopisů Film a doba, Světové literatury, Záběr, Kino, Film a divadlo atd. Od roku 1987 2 roky pracoval jako lektor scénářů ve Filmovém studiu Barrandov, mimo pracovní poměr objížděl filmové kluby s vlastními komponovanými videopořady a vystupoval s úvodními minipřednáškami v kinech (Ponrepo, Pražský filmový klub). V 80. letech se účastnil aktivit disentu, mj. pomáhal při tvorbě „Originálního videojournalu“ a rozšiřoval ilegální Lidové noviny. V letech 1989–1991 pracoval jako dramaturg archivního kina Ponrepo a Dlabačov, v letech 1991–1995 pracoval jako redaktor filmových glos v časopisech a soukromých firmách. Od léta 1995 do dubna 1997 žil s přestávkami v Kalifornii, kde připravoval autorské dokumentární snímky. Od roku 1999 pracoval jako redaktor, jazykový konzultant, autor pořadů, uváděných na stanici Českého rozhlasu Vltava. Nadále publikoval mj. v časopisech Respekt, Týden a v novinách Mladá Fronta Dnes.
Autor knih: Americká drsná škola ve filmu (Praha, 1986), Jack Nicholson (Praha, 1987), John Huston (Praha, 1991), Easy Rider & Co. (Praha, 1996), The Fucking Long Good-bye plus Soumrak gorily aneb o Jimovi a hostech (Praha, 1999).

Literatura
SOkA Česká Lípa, fond Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, Vlastní životopis ve stížnosti na postup českolipské nemocnice z 10. 5. 2005, 14 s., http://projekty.upce.cz/idea/prilohy/revolta-tiskovka.pdf (citováno ke dni 19. 4. 2017)

HENIŠOVÁ, Jana

1951

sportovec, potápění

Pracovala jako jeřábnice n. p. Vagonka Tatra. Členka Klubu sportovních potápěčů v České Lípě, stala se mezinárodní mistryní Polska a byla nominována do reprezentačního družstva ČSSR pro závody v Bulharsku.

Literatura
Nástup, roč. 21, 1971, č. 2.

HERAJN, Ladislav

17. března 1922 – Lysá nad Labem
23. června 1994 – Česká Lípa

hudební pedagog, houslista

Do Nového Boru přišel 15. března 1946 jako učitel hry na housle. Ve Velké operetě se s úspěchem uváděly jeho jeho operety Dr. Fiala a Claudie. Komponoval také pro Československý rozhlas, zhudebnil verše a písně novoborské učitelky Marie Hemzáčkové. Vedl nově založenou Borskou filharmonii, byl členem Borského tria, kde hrál na klavír. Po jistou dobu působil jako ředitel Lidové školy umění v Novém Boru.

Literatura
Klub přátel historie 1989, roč. 3, č. 3, str. 1–3.
Jindra, Vladislav: Ladislav Herain. Novoborský měsíčník, 2002, č. 2, s. 12–13.

HERAJNOVÁ, Jana

6. května 1956 – Nový Bor

houslistka

Dcera Ladislava Heraina. Vystudovala konzervatoř v Teplicích a pražskou Akademii muzických umění u Alexandra Plocka. Ve Švýcarsku absolvovala mistrovský kurz u N. Milsteina. Vyučovala hru na housle na konzervatořích v Teplicích, Pardubicích a v Praze. S velkými úspěchy se zúčastnila se řady soutěží: roku 1969 získala 1. cenu v ústředním kole soutěže lidových škol umění, roku 1974 zvítězila v soutěži Beethovenův Hradec, roku 1978 obdržela diplom v Čajkovského soutěži v Moskvě, je finalistkou soutěže v Marktneukirchenu 1983 a laureátkou Ševčíkovy houslové soutěže v Písku 1984. Působila v několika orchestrech a komorních souborech. Především se věnuje interpretaci sólových houslových skladeb. Koncertovala v NDR, Jugoslávii, v Polsku, v SSSR. Mnohokrát natáčela pro rozhlas a televizi v ČSSR i v cizině. Nahrála 24 capricií N. Paganiniho pro sólové housle, 6 sonát E. Ýsae aj. Je také amatérskou malířkou, maluje v romantickém stylu.

Literatura
Literatura:
Koncert mladé umělkyně. Nástup, roč. 27, 1977, č. 44.
hp: Talent není všechno. K utvoření houslového dua Jany a Petra Herainových. Nástup, roč. 32, 1982, č. 21.
Klub přátel historie 1989, roč. 3, č. 3, str. 1–4.
Ébert-Zeminová, C: Vzácné umělecké okamžiky na pódiu Navrátilovy síně. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 250, s. 11.

HERGLOTZ, Anton

10. ledna 1864 - Kadaň
?

farář v Blíževedlech, publikoval v Mitteilungen historické články

HEROLD, Franz, Dr.

15. února 1854 – Česká Lípa
12. srpna 1943 – Vídeň

básník a středoškolský profesor, jeden z nejoslavovanějších básníků německého jazyka z Čech. Představitel novoromantismu, blízký pojetím své poezie Hugo Salusovi.

Narodil se v Hrnčířské ulici čp. 746 a studoval na gymnáziu v České Lípě, potom na univerzitě v Praze filologii a historii. Po absolvování školy a získání doktorátu filozofie učil na gymnáziích a reálných školách v Českých Budějovicích, Vídni a v Kroměříži. Od roku 1883 vyučoval jako definitivní profesor na gymnáziu v Praze a od roku 1895 jako profesor dějepisu a zeměpisu na gymnáziu ve Vídni. Autor básní a povídek, které publikoval ve sbírkách i časopisecky. V Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs uveřejňoval od roku 1890 cyklus „Heimkehr“, v němž opěvoval Českou Lípu a její okolí.

Literatura
Paudler, Amand: Unsere Lyriker, MNEC 21, 1898, s. 6–7.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 693.
Deutsche Leipaer Zeitung z 12. 2. 1939, s. 4.
Smejkal, Ladislav: Kalendář českolipských výročí. Nástup, roč. 24, 1974, č. 6.
Před padesáti lety v roce 1959 začala… Městské noviny, 2009, č. 3, s. 6.

HEŘMAN, František

1922 - Jihlava
23. ledna 2008 - Česká Lípa

nejvýraznější osobnost z řad politických vězňů komunistického režimu

Za rozšiřování protikomunistických letáků odsouzen za velezradu na 13 let do vězení. Autor zajímavých pamětí. Člen týmu přeborníků republiky v jiu-jitsu. Jeden z iniciátorů postavení pomníku JUDr. Milady Horákové v České Lípě.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Z historického kalendáře, Městské noviny 2008, č. 3 (15. 2. 2008), s. 10.

HESSOVÁ, Anna

1945 - Bruntál
14. srpna 2015 - Prácheň

spisovatelka

Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu. Výtvarnictví se věnovala krátce, později se začala věnovat psaní. Zpočátku publikovala v časopisech. Vyšlo ji několik románů, například Neposkvrněné početí, Oidipův návrat, Panny a netvor. Žila a zemřela v Práchni u Kamenického Šenova.

Literatura
Janeček, Karel: Spisovatelka Anna Hessová je místní rodačka, Bruntálský a krnovský deník.cz, (19. 7. 2008), s. 1.
Liptáková, Drahomír: Smutná zpráva, Šenovské listy 2015, č. 7, s. 17.

HICKEL, Anton

31. března 1745 – Česká Lípa
30. října 1798 – Hamburk, Německo

malíř historických pláten a portrétů

Žák svého staršího bratra, navštěvoval akademii ve Vídni. Cestoval po Německu, Švýcarsku a Francii. V Paříži portrétoval Marii Antoinettu a princeznu Lamballe. Po vypuknutí francouzské revoluce odešel do Londýna, kde roku 1793 vytvořil kolosální skupinový portrét 96 členů dolní sněmovny.

Literatura
Paudler, Amand: Handsch und Hickel, MNEC 27, 1904, s. 9–12.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 552–553.
Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler XVII.
Sa: Významné osobnosti a Českolipsko (Josef Hickel a Ant. Hickel – 1736–1807 a 1755–1789). Nástup, roč. 19, 1969, č. 43.
LaS: „Nezapomínejte na bratry Hickelovy…“ Českolipský deník, roč. 11, 2003, č. 254, s. 21.
Hoffmann, Helmut: Der Maler Anton Hickel (1745–1798) aus Böhmisch Leipa. Heimatnachrichten, roč. 59, 2009, č. 1–2, s. 14–15.

HICKEL, Josef

19. března 1736 – Česká Lípa
28. března 1807 – Vídeň, Rakousko (někde uvedeno 18. března)

malíř – portrétista

Syn malíře Johanna Baptisty Hickela. Marie Terezie jej poslala na své náklady roku 1768 do Milána, Parmy, Florencie, aby tam portrétoval šlechtu. Nepřátelé jej však u císařovny očernili. V roce 1769 byl přijat za člena umělecké akademie ve Florencii. Poté vytvořil nový portrét Josefa II., dnes umístěný na zámku Laxenburg, za který byl jmenován dvorním a komorním malířem.

Literatura
Paudler, Amand: Maler Hickel aus B.-Leipa, MNEC 6, 1883, s. 328.
Paudler, Amand: Handsch und Hickel, MNEC 27, 1904, s. 9–12.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 553–554.
Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler XVII.
Sa: Významné osobnosti a Českolipsko (Josef Hickel a Ant. Hickel – 1736–1807 a 1755–1789). Nástup, roč. 19, 1969, č. 43.
LaS: „Nezapomínejte na bratry Hickelovy…“ Českolipský deník, roč. 11, 2003, č. 254, s. 21.
Smejkal, L.: 19. března 1736… Městské noviny, 2006, č. 5, s. 6.
Hoffmann, Helmut: Vor 200 Jahren starb der Hofmaler Joseph Hickel. Heimatnachrichten, roč. 57, 2007, č. 3–4, s. 10.
Hoffmann, Helmut: Zum 275. Geburtstag von Joseph Hickel. Heimatnachrichten, roč. 61, 2011, č. 3–4, s. 18–19.
Smejkal, Ladislav: Barokní portrétista Josef Hickel. Městské noviny, 2011, č. 6, s. 6.

HILDEBRANDT, Johann Lucas von

14. listopadu 1668 - Janov, Itálie (někde uvedeno 4. ledna 1668 - Vídeň)
16. listopadu 1745 - Vídeň

architekt ve Vídni, činný též v Čechách

Rakouský architekt dynamického baroka, jenž navrhl mnoho majestátních staveb a kostelů. Jeho nejvýznamnějším dílem je Belveder ve Vídni, který postavil pro prince Evžena Savojského. Na Českolipsku je autorem stavby baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí v letech 1699–1702.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 333.

HINDL, Eduard

17. dubna 1811 – Praha
17. dubna 1891 – Praha

český buditel a básník, osvětový pracovník

Byl nejvěrnějším přítelem K. H. Máchy, kterého přivedl do svého působiště v Doksech a seznámil jej s okolím Doks a též Velkým rybníkem, dějištěm Máchova Máje (dnes Máchovo jezero). Sám Hindl do Doks přišel roku 1832, otec mu zajistil místo praktikanta na statku hraběte Valdštejna. Oženil se, měl celkem devět dětí. Hospodařil neúspěšně na několika statcích v Čechách, upadl do dluhů. Roku 1868 byl na jejich umoření nucen prodat rodný dům v Praze v Jirchářích, ale banka, kde měl uložené peníze, ohlásila úpadek. Rodina zůstala ožebračena. Hindl se stal podřízeným soudním úředníkem. Psal též básně (sbírka Stesk v cizině).

Literatura
Vojtíšková, Marie: Eduard Hindl. Českolipsko literární, sv. 4, 1981, s. 25–58.
Vojtíšková, Marie: 90 let od úmrtí Eduarda Hindla. Nástup, roč. 31, 1981, č. 18.
Maus: Regionální osobnosti – Eduard Hindl. Dokský zpravodaj, 2000, č. 5, s. 1.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 68.

HINKENICKEL starší

malíř v Jablonném v Podještědí

Vymaloval v roce 1722 na objednávku hraběnky Johanny Emerentiany Gallasové kostel ve Zdislavě u Jablonného v Podještědí.

Literatura
Dlabacz, Gottfried Johann: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien I, Prag 1815.
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 334.
Thieme - Becker: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart 17, Leipzig 1999, s. 116.

HINKENICKEL, Joh. Heinrich

1720
1796

malíř v Jablonném v Podještědí

Maloval v roce 1774 obraz 14 pomocníků pro boční oltář kostela v Kryštofově Údolí.

Literatura
Kühn, Topographie des Bezirkes Reichenberg, (rkp.) s. 23
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 334.

HIRSCH, Franz

2. listopadu 1835 - Šluknov
25. července 1901 – Ústí nad Labem

Do 90. let 19. století působil na vyšší reálné škole v České Lípě, poté jako ředitel měšťanky v Ústí nad Labem, kde zemřel. Publikoval ve výroční zprávě českolipské reálky v roce 1879 překlad Racinovy Athalie, řadu článků a básní v Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs a básně také v almanachu Spitzberg-Album.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 VIII, Světlik 2011, č. 4, s. 33.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 XII, Světlik 2012, č. 4, s. 28.

HIRTE, Erich, Ing.

17. května 1904 – Hörnitz
?

elektromechanik, poslanec sudetoněmecké strany

Narodil se v Hörnitz u Žitavy v Sasku, odkud pocházela jeho matka. Otec byl technickým úředníkem Severočeských elektráren v Podmoklech, původem z Českolipska. Ve věku tří let ztratil Erich matku. Vystudoval a stal se inženýrem. Od roku 1928 byl samostatným elektrotechnikem v Cvikově, kde i bydlel. V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění za Sudetoněmeckou stranu. Poslanecké křeslo získal v říjnu 1935 díky tomu, že na něj rezignoval jeho stranický kolega Alfred Nentwich. Jeho mandát zanikl opatřením Stálého výboru parlamentu k 30. říjnu 1938 kvůli změně hranic pomnichovského Československa. V květnu 1945 byl zatčen a předán do internačního tábora v České Lípě.

HLAVA, Gothard

9. září 1742 – Kutná Hora
2. května 1804 – Bezděkov

český varhaník, zpěvák, houslista

Byl farním administrátorem na Bezdězu.

Literatura
Srb-Debrnov: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, s. 70.
Československý hudební slovník I. díl, s. 440.

HLAWA, Karl, též Hlava Karel

1802 - Česká Lípa
4. listopadu 1863 - Česká Lípa

hospodářský správce kounického panství Nový Zámek

Vydal spis a zasloužil se o pěstování bource morušového v Čechách. Třebaže měl nedostatečné znalosti češtiny, podporoval české národní hnutí. Za své zásluhy o hospodářství byl jmenován čestným občanem České Lípy.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 643.
Vojtíšková, Marie: Jiskry a plaménky, Česká Lípa 1982, s.36.

HOCEK, Jan

8. září 1959 – Nový Bor

básník, prozaik

Pracoval jako horník Uranových dolů Česká Lípa, dále jako dělník ve sklárnách, skladník, žurnalista, vrátný, pojišťovací poradce, prodejce knih a hudebních nosičů. Jeho básně vyšly v almanachu mladé české poezie Zelené peří (Praha 1987), ve sbírce P. F. 85 je publikována na s. 45 báseň o vztahu k bydlišti a matce v Novém Boru. Z další tvorby: básně Od břehů k horám (2000), román A šaty skáčou po žábě (2008).

HOCKE, Franz

27. října 1778 – Kozly u České Lípy
8. září 1849 – Praha

římskokatolický kněz, mineralog

Byl knězem a vychovatelem ve šlechtických rodinách (hrabě Thun). V Poběžovicích objevil nerost hercynit (kysličník hlinito-železnatý). O objeveném nerostu referoval v brožurce, vydané Národním muzeem v Praze 1839.

Literatura
Literatura:
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 643.
Smejkal, Ladislav: Kalendář výročí. Nástup, roč. 24, 1974, č. 38.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 42.
Nástup, roč. 30, 1980, č. 33.

HOCKE, Wenzel (Hockewanzel)

8. ledna 1732 – Jezvé
1. března 1808 – Horní Police

římskokatolický kněz, infulovaný arciděkan v Horní Polici

Studoval na gymnáziu v České Lípě a v Zaháni. V roce 1756 byl vysvěcen na kněze, poté působil jako kaplan v Zákupech a farář v Malé Bukovině. 4. července 1779 byl jmenován infulovaným arciděkanem v Horní Polici, od ledna 1797 byl zároveň okrskovým vikářem a od roku 1807 konsistoriálním radou. Do historické paměti se zapsal především svými humornými průpovídkami.

Literatura
Schreiber, Carl: Hockewanzels Verwandtschaft, MNEC 22, 1899, s. 30–32.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 573–574.
Otto, Walter: Der „nordböhmische Eulenspiegel“. Denkmal für Hockewanzel in Politz. Sudetendeutsche Zeitung, roč. 52, 2000, 21.1.2000, s. 9.
Šícha, Jan: Hockewanzel. Literární noviny, roč. 16, 2005, č. 39, s. 11.
Hegenbarth, Walter: Zum 200. Todestag des infulierten Erzdechanten Wenzel Hocke, genannt Hockewanzel. Heimatnachrichten, roč. 58, 2008, č. 5–6, s. 11–12.
Heller, Helga: „Hockewanzel“ – infulierter Erzdechant in Politz. Zum Gedächtnis des 200. Todestage am 1. März 2008. Leipaer Heimatbrief, 2008, č. 206, s. 7–11; č. 207, s. 2–9.
Hockewanzel se vrací... Regionální zpravodaj, 2008, č. 2, s. 9.
Hrubý, Marcel: Hockewanzel se vrací. Zdislava, roč. 13, 2008, červenec–srpen, s. 12.
Smejkal, Ladislav: Ještě jednou Hockewanzel. Regionální zpravodaj, 2008, č. 4, s. 5.

HOFFMANN, Karl

17. prosince 1925 – Zákupy

německý malíř původem ze Zákup

Literatura
Pöhlig, Rudolf: Reichstadt: Unser Maler Karl Hoffmann. Heimatnachrichten, roč. 62, 2012, č. 3–4, s. 29–31.

HOFFMANN, Otto, MUDr.

21. února 1865

26. října 1942 - Osvětim (koncentrační tábor)

Žil v Mimoni již před rokem 1896 a pracoval zde jako lékař. Byl spoluzakladatelem české poradny pro matky a kojence, kde pracoval jeden den v týdnu zdarma. V říjnu 1906 koupil dům čp. 129 (dnes služebna policie v Mírové ulici). V roce 2013 na ní byla odhalena pamětní deska jeho rodiny, která téměř celá zahynula během 2. světové války (Terezín, Osvětim).

Literatura
Hoffmann, Pavel et al.: Po stopách významných osobností a událostí v Mimoni, Mimoň 2014, s. 46–50.

HOFMAN, Vladimír

15. května 1936 – Vědomice u Roudnice
4. června 1998 – Česká Lípa (Nový Bor ?)

výtvarník, grafik, designér

V letech 1951–1955 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou Železný Brod. Pracoval v Crystalexu Nový Bor jako reklamní grafik. Navrhl a realizoval stálou expozici Sklářského muzea Nový Bor, spolupracoval na výstavách s Okresním vlastivědným muzeem Česká Lípa. Zaměřoval se zejména na užitou grafiku, mj. navrhl obálku vlastivědného sborníku Bezděz.

Literatura
LaS: Grafický design Vladimíra Hofmana. Nástup, roč. 36, 1986, č. 43.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. III. H. Ostrava, 1999, s. 204.
(mar): V Galerii V Kopci jsou k vidění malby i grafika. Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 188, s. 12.

HOFMANN, Franz

31. března 1922 – Cvikov
?

profesor pedagogiky na univerzitě v Halle

Literatura
LaS: Znalost o zdejších důležitých rodácích… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 90, s. 11.

HOFMANN, Josef

12. června 1908
?

římskokatolický kněz

Kněz a hudebník páter Josef Hofman působil v České Lípě v letech 1937–1938. Byl kaplanem v kostele sv. Maří Magdaleny a měl se věnovat věřícím z řad české menšiny. Na podzim 1938 byl pak přeložen do Bozkova, v 50. letech 20. století v období politických procesů byl odsouzen a ve vězení zůstal 10 let.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Odstavec z českolipských dějin. Městské noviny, 2008, č. 13–14, s. 7.

HOHLBAUM, Rudolf

1873 - Pertoltice
?

profesor chemie, fyziky a technologie na sklářských školách v Novém Boru a Kamenickém Šenově, sklářský technolog

V letech 1898–1913 profesor chemie, fyziky a technologie na sklářských školách v Novém Boru a Kamenickém Šenově, v letech 1910–1913 pracoval jako vedoucí Zkušebního sklářského ústavu a školní hutě a zároveň externě přednášel v různých sklárnách odborná témata. V roce 1909 napsal a vydal „Učební osnovy technologie plochého a dutého skla“ a v roce 1910 vydal v nakladatelství A. Hölder významnou a nadčasovou učebnici sklářské technologie „Současná výroba, zpracování a zušlechtění kvalitního užitkového skla“. R. Hohlbaum byl v té době pokládán za nejlepšího sklářského technologa. Spolupracoval také se sklárnou v Novém Světě - Harrachově, nějaký čas působil jako ředitel sklárny Josephinenhütte ve slezských Krkonoších. V roce 1935 byl majitelem firmy VITRUM se sídlem v Žitavě a Varnsdorfu.

Literatura
Hais, Rudolf: 100. výročí zřízení Sklářského zkušebního a experimentálního ústavu při Státní odborné sklářské škole v Novém Boru, Bezděz 20, 2011, s. 501–502.

HOLÁNEK, Vilém

29. září 1906 - Česká Lípa
5. listopadu 1993 - Slaný

truhlář, odbojář, vedoucí komunálního podniku v České Lípě, politický pracovník

Pocházel z české rodiny, usazené v České Lípě, vyučil se truhlářem. Po záboru Sudet odešel s manželkou do Nymburka. V roce 1945 se vrátil z vnitrozemí do České Lípy, kde na Svárově obýval malý domek v Partyzánské ulici čp. 1165. Následně se stal národním správcem truhlárny a obchodu s nábytkem firmy Zinke a Kreher. Později pracoval jako mistr v továrně na piana Rösler. Již v 16 letech vstoupil do DTJ. V roce 1922 spoluzaložil KSČ v České Lípě. Následně působil v místních i okresních stranických strukturách.

Literatura
Zdroj:
Zpravodaj města Česká Lípa 1985.
Nástup, ročník 28, rok 1973

HOLUB, Stanislav

10. března 1944 – Skřivany u Hradce Králové (Nový Bydžov ?)
10. listopadu 2023 - Česká Lípa

básník, bavič, recitátor, ilustrátor

Žil v České Lípě, pracoval na dráze, později v jiných pomocných profesích. Spolupracoval s Jiřím Suchým. V České Lípě měl v 60. a 70. letech 20. století svůj zábavný estrádní pořad.

Literatura

LaS: Dílo Stanislava Holuba… Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 265, s. 21.
LaS: Stanislav Holub, Život Holubí. Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 76, s. 21.
Bárta, Milan: Básníku, jen to klidně dělejte! Lípa, roč. 5, 2011, květen, s. 6–7.
Bárta, Milan: Standa Holub. 2. část. Lípa, roč. 5, 2011, červen, s. 6–7.

HOLUBIČKA, Jan

1892
červen 1942 - Mauthausen (dnes Rakousko)

představitel komunistického hnutí na Novoborsku

V meziválečné době stál v čele Rudých odborů v borské sklářské oblasti. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen.

Literatura
Nástup, roč. 27, 1977, č. 3.

HOLUBOVÁ-OPPELTOVÁ, Marie

23. prosince 1820 – Cvikov
9. prosince 1907 – Praha

Známá koncertní pěvkyně, vdova po řediteli kůru. Ve čtyřicátých letech 19. století byla oblíbenou koncertní pěvkyní a vystupovala na různých místech severních Čech.

Literatura
Hantschel, Franz: Totenschau. In Karolinental bei Prag ..., MNEC 31, 1908, s. 92.
Smejkal, Ladislav: 9. prosince 1907 zemřela v Praze… Městské noviny, 2007, č. 22, s. 6.

HÖLZEL, Ferdinand Emanuel

20. července 1831 – Častolovice

20. prosince 1880 – Praha

Profesor na gymnáziu v České Lípě, římskokatolický kněz, člen řádu augustiniánů. Napsal desítky článků z oborů, v nichž pedagogicky působil, včetně dvoudílné učebnice němčiny. Soustavně se věnoval dějinám českolipského kláštera. Napsal první životopis pátera Paula Conopea (1595–1635), představeného kláštera a významného pedagoga. Uveřejnil studii o dějinách významné klášterní knihovny. Jeho láskou byl ambit kláštera s Loretou. Převším on to byl, kdo působil na zdejší lid, aby sbíral peníze na rekonstrukci Lorety, provedenou v roce 1867.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 596–597.
LaS: Dvacátého prosince 1880… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 297, s. 16.
Sekyra, Marek - Simm, Otokar - Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s.155–160.

HÖLZEL, Franz

26. srpna 1833 – Častolovice
2. března 1909 – Častolovice

Rolník v Častolovicích čp. 41. V letech 1883–1908 předseda okresního výboru, v letech 1883–1884 poslanec zemského sněmu.

HOMOLA, Richard

30. listopadu 1966 – Česká Lípa

fotograf

Umělecké fotografii se věnuje od roku 1991, od roku 1993 vystavuje. Do roku 2001 měl 15 samostatných výstav, mj. Česká Lípa, Litoměřice, Tábor, Plzeň, Praha, Zittau, Atlanta, hrad Bezděz. Fotografuje zejména krajinu a vztahy krajina – architektura, resp. krajina – člověk. Fotografické cykly: Kláštery, Irsko, Česká Lípa – dny a noci, Bezděz.

Literatura
Kříž, Jan: Richard Homola medituje o světle. Fotografie – magazín, 2001, č. 9, str. 10–12.

HOMOLKA, Pavel

14. prosince 1950 – Rumburk

sochař, šperkař, sklářský výtvarník

Vyučil se foukačem skla v Crystalexu Nový Bor (1972–1973), vystudoval obor hutní tvarování a foukání skla na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru (1973–1976). V letech 1976–1978 studoval na fakultě architektury Vysokého učení technického Brno, potom v letech 1979–1985 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor sklo v architektuře, sochařství, šperk. Od roku 1985 pracoval jako výtvarník a designér v Crystalexu Nový Bor. Ve volné tvorbě se věnoval litému, broušenému a malovanému sklu. Člen Glassfora Nový Bor.

Literatura
Z historie výtvarných organizací na Liberecku, seznam členů LUVU, výtvarní umělci působící na Liberecku po roce 1945. Liberec, LUVU, 1994.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. III. H. Ostrava, 1999, s. 245.

HONCŮ, Miroslav, RNDr.

12. května 1939 – Kbely u Prahy

zoolog, entomolog a botanik Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě

Po maturitě na reálném gymnáziu v Nymburku roku 1956 studoval na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor biologie – chemie. Po dokončení studia nastoupil do okresního muzea v České Lípě. Zde se stal správcem a hlavně zakladatelem přírodovědných sbírek všech oborů. Ve své činnosti se zaměřil v terénním výzkumu na ornitologii (vodní ptactvo na rybnících Bobřího potoka) a zejména entomologii. Stal se okresním konzervátorem ochrany přírody. V muzeu vytvořil roku 1969 stálou regionální přírodovědnou expozici, expozici exotické zvířeny (1976) a roku 1998 stálou specializovanou expozici Svět hmyzu. Publikuje odborné články v řadě regionálních, celostátních i zahraničních odborných časopisů, např.: Acta Entomologica Bohemoslovaca, Acta Universitatis Purkinianae, Berichte der Naturforschenden Gesellschaft der Oberlausitz, Bezděz, Bohemia centralis, Klapalekiana, Sborník Severočeského muzea aj.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Česká Lípa na rozhlasových vlnách. Městské noviny, 2007, č. 17, s. 6.
Smejkal, Ladislav: Svěží šedesátník RNDr. Miroslav Honců. Bezděz 8, 1999, s. 319–334.
Smejkal, Ladislav: RNDr. Miroslav Honců - 70 let. Bezděz 18, 2009, s. 329–334.
Smejkal, Ladislav: K osmdesátinám RNDr. Miroslava Honců,. Bezděz 28, 2019, s. 329–334.

HONS, Osvald

1938 - Mimoň

specialista ve sklářském výzkumu, amatérský historik

Pracoval jako specialista ve sklářském výzkumu, po roce 1970 jako střelmistr v Uranových dolech Hamr. Věnuje se historii Mimoně a Ralska a obnově starých tradic. Vydal několik publikací věnujících se dějinám Mimoně a okolí.

Literatura
Hons, Osvald - Vondřich, P.: Osvald Hons, In. Dubáček, roč. 29, č. 6, 2016, s. 13.

HORA, Vladimír, JUDr.

22. ledna 1907 – Arnultovice
24. prosince 1944 – Brieg (dnes Brzeg, Polsko)

právník

Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, v letech 1933–1939 pracoval jako sekretář Nejvyššího soudu správního, v letech 1940–1941 jako právní referent Živnostenské banky. Patřil mezi přední činitele domácího odboje, nejprve Politického ústředí a od roku 1940 Ústředního vedení odboje domácího. Vyvíjel aktivitu ve zpravodajské činnosti a zajišťoval financování odboje. V únoru 1941 byl zatčen gestapem, v září 1942 v Berlíně odsouzen k 15 letům vězení. Byl vězněn ve Wohlau a Briegu, kde v prosinci 1944 vysílením zemřel. Napsal právně vědní spis Volební soudnictví (1935), na jehož základě byl prohlášen 1945 docentem Univerzity Karlovy in memoriam.

Literatura
Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl. A–J. Praha–Litomyšl, Paseka, 1999, s. 493.
Pokorný, Zdeněk: Zapomenutý hrdina JUDr. Vladimír Hora. Bezděz 16, 2007, s. 253–258.

HORÁČEK, Bohuslav

14. ledna 1933

rytec skla, vyznamenán hvězdou hrdiny socialistické práce a Řádem Klementa Gottwalda

Studoval na Státní odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1963–1964 na Pedagogickém institutu v Liberci. Od roku 1951 působil jako rytec v Crystalexu Nový Bor. Byl oceněn na mnoha výstavách, své umění prezentoval i v zahraničí, např. v Londýně (1975). Žije v Kamenickém Šenově.

Literatura
Valdman, Stanislav: Rytec naší doby. Nástup, roč. 33, 1983, č. 2.
Valdman, Stanislav: Rytec naší doby. Rozhovor s B. Horáčkem, hrdinou socialistické práce. Nástup, roč. 35, 1985, č. 18–19.
Pánek, Vladimír: Zlaté české ruce..., Rozhlas 14, 1989, č. 2.
Z historie výtvarných organizací na Liberecku, seznam členů LUVU, výtvarní umělci působící na Liberecku po roce 1945. Liberec, LUVU, 1994.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. III. H. Ostrava, 1999, s. 253.

HORN, Franz

3. února 1840 – Kamenický Šenov
29. října 1907 – Kamenický Šenov (někde uvedeno 9. října)

malíř skla

Učil se u otce kuliče skla a pak v kamenickošenovské kresličské a modelérské škole u J. Dvořáčka. Od roku 1859 samostatný malíř skla v Kamenickém Šenově, obchodní zboží a umělecká malba. Také jeho bratr Adolf Horn (1850–1930) byl známý malíř skla.

Literatura
Aus heimatlichen Bergen 40, 1935, s. 111 an.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder I, München - Wien 1979, s. 683.
Palme, Franz Friedrich (přeložil a upravil Břetislav Tománek): Franz Horn, malíř skla. Šenovské listy, 2001, č. 11, s. 11–12.

HORN, Wilhelm

10. dubna 1809 – Česká Lípa
15. října 1891 – Česká Lípa

malíř, daguerrotypista, fotograf, nejvýznamnější osobnost počátků fotografie v českých zemích

Horn absolvoval českolipské gymnázium, poté vystudoval Polytechnický institut ve Vídni a pak se stal c. k. revidentem krajského a zemského stavebního úřadu. Roku 1837 v Brně vydal cyklus barevných litografií moravských lidových krojů podle vlastních kreseb. Dále maloval portrétní miniatury. Zájem o věrný portrét jej přivedl k daguerrotypii. Ve svých třiceti letech začal experimentovat s daguerrotypií a 3. října 1841 si otevřel v Praze, na Koňském trhu (Václavském náměstí) v domě čp. 840/II U zlatého beránka první fotografický ateliér. Je považován za první stálý daguerrotypický ateliér v českých zemích. Další ateliéry měl podle nálepek na svých fotografiích postupně na Národní třídě naproti Platýzu a v Jindřišské ulici čp. 907/II, kde od roku 1847 také bydlel. Roku 1854 opustil státní službu a věnoval se nadále výhradně fotografii. V domě Na Příkopě čp. 969/II si otevřel známý ateliér Skleněný salón, od roku 1854 začal vydávat první fotografický časopis ve střední Evropě Photographisches Journal a jako první ve střední Evropě prodával fotografické potřeby, které dodával do řady evropských velkoměst. Z Prahy se Horn roku 1865 vrátil do svého rodného města. Již roku 1863 si koupil v České Lípě dům čp. 358 na nároží ulic Pod Holým vrchem a Děčínské. V něm až do své smrti také provozoval fotografický ateliér. V roce 1891 ve svých 82 letech zemřel a jeho hrob na okraji českolipského hřbitova je chráněnou kulturní památkou. Řadí se mezi nejvýznamnější české průkopníky portrétní fotografie své doby. Hornovy daguerrotypie mají ve svých sbírkách Vlastivědné muzeum v České Lípě, Muzeum hl. m. Prahy, Národní technické muzeum v Praze a další instituce i jednotlivci.

Literatura
Deutsche Leipaer Zeitung 1891, č. 83.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 563–564.
Vojtíškovi, Marie a Břetislav: Vilém Horn (K výročí významného českolipského rodáka). Nástup, roč. 15, 1964, č. 18.
Znáte svůj okres? Nástup, roč. 26, 1976, č. 42.
Scheufler, Pavel: Vilém Horn – průkopník fotografie, 1809–1891. Česká Lípa 1981 (katalog výstavy).
Vojtíšek, Břetislav: Českolipský průkopník fotografie Vilém Horn. Nástup, roč. 32, 1982, č. 3.
Smejkal, Ladislav: Dvousté výročí narození fotografa Viléma Horna… Městské noviny, 2009, č. 7, s. 7.

HOSCH, Carl

21. prosince 1837 - Biedenkopf, okr. Marburg, Německo
28. dubna 1893 - Nový Bor

sklářský podnikatel, výrobce lustrů

Založil v roce 1864 sklářskou manufakturu a továrnu na výrobu lustrů v Novém Boru. Četné práce pro sklářskou školu v Novém Boru. Vedení firmy pak předal synům.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 253.

HOSPODKA, Josef

21. ledna 1923 – Švihov (okres Chrudim)
9. ledna 1989

sklářský výtvarník, pedagog

Studoval na Státní grafické škole v Praze (1940) a na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1945). Od roku 1945 učil na brusičském oddělení odborné školy sklářské v Novém Boru, externě spolupracoval s malou sklářskou hutí n. p. Umělecké sklo v Novém Boru. V letech 1952–1960 působil jako pedagog foukačů skla v závodní škole sklářské huti n.p. Borské sklo v Novém Boru. V letech 1960–1964 byl vedoucím výtvarníkem sklářské hutě v Chřibské, 1964–1970 vedoucím sklářským výtvarníkem n. p. Borské sklo, v letech 1970–1975 ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově. Nejprve pracoval s broušeným a rytým sklem, pak přešel na sklo hutní. V souvislosti s 550. výročím borského skla byl oceněn státním vyznamenáním Za zásluhy o výstavbu. Jeho dílem je např. Mozaika z barevného katedrálního skla, zalévaného do sádry 3 x 1 m.

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Okresní národní výbor Česká Lípa, odbor kultury (uzavření sňatku).
Nástup, roč. 18, 1968, č. 44.
Nástup, roč. 19, 1969, č. 49.
Nástup, roč. 20, 1970, č. 31.
Severočeští výtvarníci. Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1986.
Z historie výtvarných organizací na Liberecku, seznam členů LUVU, výtvarní umělci působící na Liberecku po roce 1945. Liberec, LUVU, 1994.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. III. H. Ostrava, 1999, s. 278.

HUBÁLEK, Slavomil, PhDr.

13. června 1947 – Česká Lípa

12. března 2013 – Praha

psycholog

Významný český psycholog a soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie, spisovatel. Vystudoval Střední průmyslovou školu sklářskou v Novém Boru (obor „Chemická technologie výroby skla“) a poté psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Atestaci z klinické psychologie získal v roce 1986. Působil v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích a v pražské poradně pro vysokoškoláky. Později začal působit v Sexuologickém ústavu Univerzity Karlovy, externě přednášel na Fakultě sociálních věd UK. Založil vlastní poradenskou společnost ALEA – PSYCHOLOGIE, spol. s r. o. (původně jako Alea – psychologie, a. s.). Ve své praxi se zaměřoval především na sexuální devianty a vrahy. V roce 2002 neúspěšně kandidoval v obvodu Praha 1 do Senátu.

HUBNEROVÁ-HEKOVÁ, Terezie Vlasta - viz HEKOVÁ-HUBNEROVÁ, Terezie

HUDÍK, Miloslav

30. srpna 1921 – Chotovice
?

sklářský výtvarník

V letech 1935–1938 studoval na Státní odborné škole sklářské v Novém Boru, v letech 1939–1943 na UMPRUM v Praze. V letech 1945–1951 působil jako pedagog v oddělení broušení skla na Odborné sklářské škole sklářské v Kamenickém Šenově.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 388.
Z historie výtvarných organizací na Liberecku, seznam členů LUVU, výtvarní umělci působící na Liberecku po roce 1945. Liberec, LUVU, 1994.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999. III. H. Ostrava, 1999, s. 346.

HUTTER, Theodor

20. září 1860 – Heřmanice u Jablonného v Podještědí
5. června 1932 – Liberec

novinář, spisovatel, básník

Narodil se v rodině krejčího. Původně se měl stát duchovním a studoval také v jezuitském semináři v Bohosudově teologii a klasické jazyky, po krátké době strávené v Praze u benediktinů v Emauzském klášteře však nakonec teologická studia opustil a stal se učitelem na obecné škole ve Frýdlantu. Později působil jako novinář a spolupracovník listu Warnsdorfer Abwehr a bílinského Deutsche Volkschrift (1885), v Bílině byl činný též jako předseda Německého lidového spolku pro Severozápadní Čechy. Založil list Prager deutsche Presse (1889) a pracoval pro pražský Deutsche Post a Gerade Michel. V roce 1890 se usadil v Liberci (bydlel v Görlitzer Strasse 17, dnešní Zhořelecké ulici), kde se stal roku 1891 magistrátním úředníkem. Po osmi letech místo opustil a začal se věnovat pouze psaní a vedení několika průmyslových odborných časopisů (například Gastwirtezeitung Pohostinského spolku, jehož byl i sekretářem, Deutsche Fleischerzeitung či Allgemeine deutsche Gewerbezeitung). Za tuto odbornou novinářskou činnost získal dokonce v roce 1905 na Mezinárodní výstavě umění a vědy v Bruselu velkou stříbrnou medaili od belgického krále.

Literatura
Wolkan, Rudolf: Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925.
Mühlberger, Josef: Die Dichtung der Sudetendeutschen in den letzten fünfzig Jahren, Kassel-Wilhelmshöhe 1929.
Jaksch, Friedrich: Lexikon sudetendeutscher Schriftsteller und ihrer Werke für die Jahre 1900–1929, Reichenberg 1929.
Lug, Viktor: Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg in Böhmen, Reichenberg 1938.
Koch, Daniel: Heimatkunde der Gerichtsbezirke Deutsch-Gabel und Zwickau i. B., Deutsch-Gabel b. d.
Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder.

HYKA, Milan

sportovec, českolipský závodník ve střelbě

Vítěz Velké ceny celostátní střelecké soutěže v disciplíně velkorážní revolver v Roudnici v roce 1969, v témže roce se stal místrem ČSSR v roce 1969 a v družstvu s Pavlem Váňou se stal mistrem Evropy.

Literatura
Nástup, roč. 19, 1969, č. 9.

HYLEBRANT, Jaroslav (umělecky Jarek)

1. ledna 1981 – Ústí nad Labem

divadelník, filmový herec, dramaturg Jiráskova divadla v České Lípě

Vystudoval kamenickošenovskou SUPŠS, obor design malovaného skla. Po studiích se tři roky věnoval novinařině. Pracoval jako moderátor v českých rádiích a spolupracoval s Deníky Bohemia. Zásadním zlomem v jeho práci byla spolupráce s TV Prima; jako scénárista vytvářel talk show Sauna. V roce 2004 nastoupil jako ředitel Stálé divadelní scény v Novém Boru a zde působil dvě sezóny. Poté přešel do Jiráskova divadla v České Lípě jako umělecký manažer. Mimo jiné je autorem divadelní hry „Smím tě políbit, než chcípnu?", se kterou cestuje Divadlo Michala Vaňka po České republice. Inscenace získala na děčínském divadelním festivalu 2008 Cenu za scénář, herecký výkon a výtvarné ztvárnění inscenace.
Hrál např. v českých filmech „Hodinu nevíš“ (2009) a „7 dní hříchů“ (2011), ale i v několika televizních seriálech (např. Polda, Mordparta aj.).

Literatura
Hlavní role Jarka Hylebranta v 7 dnech. Městské noviny, 2011, č. 21, s. 4.
Vachtová, Adéla: Ať žije český film! Provolává hrdě budoucí česká filmová hvězda Jarek Hylebrant. Českolipský deník – extra, roč. 19, 2011, č. 229, s. 7.

HYNEK, Bohumil

30. srpna 1899 – Jičín

8. února 1980 – Cvikov

učitel, kronikář, knihovník, vlastivědný pracovník

Vystudoval učitelský ústav v Jičíně a po odsloužení vojenské prezenční služby přišel v roce 1922 do Cvikova, kde působil na české škole až do okupace. Po osvobození se do Cvikova vrátil, byl zvolen předsedou Místního národního výboru, starostou místního Sokola a stal se správcem městského muzea. Přestože byl v roce 1948 zproštěn funkce ředitele školy, zůstal školství a Cvikovu věrný až do penze a odcházel jako ředitel ZDŠ ve Cvikově.

Literatura
(LaS): Uvítal jsem, když se krátce před prázdninami objevila… Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 202, s. 20.
Vojtěch, Michal: Portrét odborného učitele české školy ve Cvikově pana Bohumila Hynka. Zpravodaj města Cvikova, 2004, č. 2, s. 20.

▴ NAHORU