Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

BABICKÝ, Roman

sportovec, jachting

Člen Nářadí Česká Lípa, v roce 1979 vybojoval 3. místo na mistrovství ČSSR ve třídě Cadet.

Literatura

Nástup, roč. 27, 1977, č. 51.
Nástup, roč. 29, 1979, č. 49.

BALCAR, Jan

13. října 1960

sportovec, potápění

Člen Klubu sportovních potápěčů Česká Lípa a reprezentačního družstva potápěčů ČSSR. V roce 1975 získal dva tituly přeborníka ČSSR v plavbě pod vodou na 25 m.

Literatura

Nástup, roč. 22, 1972, č. 50.
Nástup, roč. 24, 1974.
Nástup, roč. 25, 1975, č. 47.

BALCAR, Jiří

7. března 1927

fotoamatér, člen skupiny FOKS

Pracoval jako technik Strojní a traktorové stanice Doksy. Fotografii se věnoval od začátku 50. let 20. století, vystavoval v České Lípě.

Literatura

Ri: Fotografovo zastavení. Nástup, roč. 27, 1977, č. 16.

BÁRTA, Milan, Mgr.

16. září 1970 – Brandýs nad Labem

učitel, publicista

učitel biologie a chemie na českolipském gymnáziu do června 2019. Následně učitel na základní škole v Oknech. Publicista (spolutvůrce webových i-novin), autor knih (např. Chemické prvky kolem nás), propagátor geo-cachingu.

Literatura

Neduhová, Anna Marie: Rozhovor: Milan Bárta. Lípa, roč. 3, 2009, č. 9, s. 16–17.
(mip): Kantor z Lípy bere chemii s vtipem. Českolipský deník, roč. 20, 2012, č. 216, s. 3.

BARTEL, Ferdinand, JUDr.

6. července 1840 – Česká Lípa
8. prosince 1910 – Česká Lípa

právník, starosta města Česká Lípa

Advokát v České Lípě, majitel domu čp. 89. V letech 1885–1895 starosta České Lípy, 1894–1895 poslanec zemského sněmu.

BECKEL, Josef

10. června 1806 – Skalice u České Lípy
30. června 1865 – Skalice u České Lípy

malíř – portrétista, litograf

Od roku 1820 studoval na pražské malířské akademii, 1825 odešel na akademii výtvarného umění do Vídně. Soustřeďoval se na portrétní malbu a akvarely. Do roku 1840 pracoval u portrétisty Josefa Kriehubera jako kolorista a litograf. Pak přešel do Prahy, kde hlavně portrétoval. Pro účast na revoluci 1848 musel Prahu opustit, žil ve Skalici u České Lípy, ale roku 1854 již byl opět v Praze, kde koloroval a retušoval fotografie. Pro zrakovou chorobu musel roku 1859 zanechat práce a vrátit se do Skalice. Měl později s Vilémem Ruppem také fotografický závod, maloval portréty podle školy Bergerovy. Byl to jeden z prvních českých fotografů a kolekce jeho snímků uložená v Muzeu hlavního města Prahy je součástí zlatého fondu dějin fotografie u nás. Jeho malířské dílo je u nás málo známé. Jako litograf vyučený u slavného Kriehubera ve Vídni zhotovoval především kameninové obrázky. V zimě byl v Praze, přes léto v Karlových Varech a Mariánských Lázních, kde maloval bohaté lázeňské hosty. Většina portrétů se dostala do ciziny, hlavně do Německa a Ruska. Přičítá se mu tři tisíce litografických podobizen. V Praze patřil k jeho zákazníkům Josef Kajetán Tyl nebo František Ladislav Čelakovský. Pro oční chorobu ukončil činnost svého ateliéru a vrátil se do Skalice, kde také zemřel a byl pohřben. Jeho hrob časem zanikl.

Literatura

Leipaer Zeitung, č. 93 z 18. 11. 1880.
Hantschel, Franz: Zwei Portraitisten aus Bergler´s Schule, MNEC 4, 1881, s. 9–17.
Paudler, Amand: Aus alter und neuer Zeit. J. Bekel aus Langenau, MNEC 6, 1883, s. 253.
Pichl, Josef B.: Vlastenecké vzpomínky.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 549–551.
Smejkal, Ladislav: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa. Josef Beckel (10. 6. 1806 – 30. 6. 1865). Nástup, roč. 29, 1979, č. 41.
Netrval, Ota: Vzpomínka na malíře J. Beckela. Nástup, roč. 35, 1985, č. 29.
Ježdík, Vlastislav – Netrval, Ota: Co dlužíme Josefu Beckelovi ze Skalice. Nástup, roč. 36, 1986, č. 23.
Künstler-Lexikon, s. 218.
Schicht, Gerald: Der Langenauer Maler Josef Beckel (1806–1865). Heimatnachrichten, roč. 50, 2000, č. 1–2, s. 17–18.
Koukal, Pavel: Portrétista českých buditelů. Českolipský deník – SD Magazín, roč. 14, 2006, č. 135, s. 8.
LaS: Dne 10. června 1806 se ve Skalici narodil…Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 135, s. 14.

BECKERT, Adolf

27. června 1884 – Česká Lípa
28. dubna 1929 – Česká Lípa

sklářský výtvarník a pedagog

Studoval sklářskou školu v Novém Boru, dále navštěvoval Debschitzův ateliér pro užité a volné umění v Mnichově a též UMPRUM v Praze. V letech 1909–1911 působil jako umělecký vedoucí sklárny v Klášterském Mlýně na Šumavě. Jeho práce z tohoto období jsou velmi ceněny, byly to unikátní výstavní exponáty a nesly autorovy iniciály. Od počátku 20. let 20. století se jeho návrhy přibližovaly stylu art deco. V letech 1911–1926 byl pedagogem na sklářské škole v Kamenickém Šenově. V roce 1925 získal zlatou medaili na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Pravidelně se účastnil Zimních výstav v Rakouském muzeu pro užité uměmí ve Vídni.

Literatura

Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky. Praha, Academia 2006, s. 90.

BECKERT, Karl

1871
1950 – Frankfurt nad Mohanem, Německo

učitel, předseda Horského spolku, amatérský kamenosochař

V letech 1915–1931 působil jako řídící učitel v Kunraticích u Cvikova. Byl členem a poté i předsedou místní sekce Horského spolku. Spolu se svým spolkovým kolegou Karlem Bundesmannem se podílel na tvorbě skalních reliéfů v okolí Cvikova (Karlův pramen a Skála smrti v Kunraticích, Dutý kámen u Cvikova).

Literatura

Novák, Tomáš: Skalní reliéfy v okolí Cvikova. In: Cvikov - město na úpatí Lužických hor, Cvikov - Česká Lípa 2018, s. 254.

BEČIČKA, Stanislav

4. února 1926 – Brno
8. července 2016 – Kamenický Šenov

římskokatolický kněz, farář v Kamenickém Šenově, kanovník svatoštěpánské kapituly

Literatura

Ditterová, Kateřina: Farář Stanislav Bečička oslavil významné výročí. Šenovské listy, roč. 8, 2006, č. 2, s. 1–2.
Kramářová, Milena – Liptáková, Drahomíra: Rozmlouvání o vzpomínkách. Pan farář Stanislav Bečička. Šenovské listy, roč. 12, 2010, č. 6, s. 9–11.
Liptáková, Drahomíra: Vzpomínání. Šenovské listy, roč. 18, 2016, č. 9, s. 1, 2–4.
mm: Zemřel šenovský farář Stanislav Bečička. Českolipský deník, roč. 24, 2016, č. 163, s. 3.
Věčný pokoj páteru Stanislavu Bečičkovi. Naše vesnice, 2016, srpen, s. 3.

BECHYŇOVÁ, Jindra

1903 ?
12. dubna 1960 Česká Lípa

náčelnice Sokola po roce 1945, organizátorka sokolského sletu v roce 1948. Odpůrce nástupu komunistů k moci.

BEJVL, Jaroslav

13. dubna 1941 – Janovice nad Úhlavou
28. června 2016 – Kamenický Šenov

sklář, medailér, designér

V letech 1956–1960 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově, pod vedením profesorů Fixla, Markupa a Havlase, obor tvarování uměleckých předmětů. V roce 1962 se stal návrhářem svítidel dnešní akciové společnosti Preciosa-Lustry v Kamenickém Šenově. Měl významný podíl jak na uchování výtvarné kvality, tak na vývoji zcela nových svítidel, šitých na míru konkrétním interiérům. Projekty historizujících nebo moderních svítidel Jaroslava Bejvla zaujaly od roku 1969 po současnost desítky náročných klientů z celého světa (opera a hotel v Teheránu, mešita v Mashadu), v letech osmdesátých svítidla pro Královský palác v Saudské Arábii a světelný sloup pro hotel Pyramides v Tunisu. V roce 2000 pak na Bejvla čekal jeden z největších autorských projektů vůbec, svítidla pro všechny společenské prostory hotelu Ritz Carlton ve Filadelfii. Následovaly unikátní projekty pro Asii – světelné objekty do rezidence v Hong Kongu, pekingského China World Hotel a pro hotel Ritz Carlton v Hong Kongu (vše 2003). Jeho tvorba se objevuje v domě pro návštěvy ruského prezidenta Medvěděva (2010), v privátní královské rezidenci v Rijádu (2011), v Dragon hotelu v Hangzhou (2010), v hotelu Ritz Carlton v Singapuru (2010) a v kasinu v Macau (2011). S díly Jaroslava Bejvla se můžeme setkat i na území České republiky – soubor svítidel pro zrekonstruované Stavovské divadlo v Praze, světelný objekt pro obřadní síň v Kunčicích pod Ondřejníkem nebo svítidla určená pro hotely v Praze (např. Budha bar hotel). V rodinné tradici pokračuje jeho syn Jaroslav Bejvl ml., který je velmi úspěšným sklářským designérem. Jako medailér se Jaroslav Bejvl snažil prosadit od konce sedmdesátých let. V roce 1985 získal prestižní zakázku na realizaci stříbrné pamětní mince v hodnotě 500 Kčs ke 100. výročí narození Josefa Lady. Mezi jeho další prestižní pamětní mince patří mince k miléniu břevnovského kláštera (1992), 100. výročí narození Ondřeje Sekory (1999), mince s českými panovníky z rodu Lucemburků. Pominout nelze ani realizovaný návrh na běžnou dvacetihaléřovou minci, již Česká národní banka emitovala v roce 1993. Od roku 1978 se Jaroslav Bejvl věnoval i navrhování medailí a plaket. V devadesátých letech vznikly prestižní návrhy medailí prezidentů Tomáše G. Masaryka a Eduarda Beneše, bronzová replika Zlaté buly českého krále Přemysla Otakara I. a další. Realizace se dočkaly i tři jím navržené pamětní desky, z nichž si nejvíce cenil té s prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem, která od roku 2007 zdobí Základní školu v Klatovech.

Literatura

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997. A–Č, s. 120.
Nový, Petr: Jaroslav Beyvl – 70 let. Sklář a keramik, roč. 61, 2011, č. 3–4, s. 86.
Braunová, Helena: Zprávy z muzea. Šenovské listy, roč. 14, 2012, č. 9, s. 15.
Polák, Michael: Bejvl ml.: S tátou pracuji často. Čeká se to od nás a baví nás to. Českolipský deník, roč. 20, 2012, č. 287, s. 3.
Polák, Michael: Křišťálový lustr je jako vyznamenání. Českolipský deník, roč. 20, 2012, č. 281, s. 1, 3.
(red): Jaroslav Bejvl vystavuje v Galerii Belveder. Sklář a keramik, roč. 62, 2012, č. 1–2, s. 42–43.
Dědková, Markéta: Zemřela osobnost sklářství pan Jaroslav Bejvl. www.i-noviny.cz (citováno k 30. 6. 2016)

BĚLSKÝ, Jan

18. prosince 1815 – Bratkovice
7. února 1880 – Praha

architekt, inspektor staveb císaře Ferdinanda V.

V 19. století řídil přestavbu zámku v Zákupech.

Literatura

Voldánová, Helena: Bratři Václav a Jan Bělských a jejich rod z Bratkovic u Velvar. Genealogické a heraldické listy, roč. 29, 2009, č. 2, s. 2–6.
Sojka, Jaroslav: Přestavba zámku v Ploskovicích a stavitel Jan Bělský. In: Jaroslav Sojka a kolektiv (red.), Ferdinand V. Dobrotivý a umění jeho doby, Praha 2012, s. 262.

BENČÍK, Petr

29. ledna 1976 – Nový Bor

sportovec, cyklista, mistr ČR v silniční cyklistice 2010

Literatura
Pátek, Patrik: Novoborský Petr Benčík vybojoval další mistrovský titul. Českolipský deník, roč. 18, 2010, č. 152, s. 20.

BENNEWITZ, Antonín

26. března 1833 – Přívrat u Litomyšle
29. května 1926 – Doksy

houslista a pedagog, ředitel pražské konzervatoře

Vystudoval pražskou konzervatoř, působil v orchestru Stavovského divadla, v Paříži a Bruselu. V letech 1861–1863 byl koncertním mistrem v Salcburku, kde se zabýval revizí Mozartových skladeb. V letech 1882–1901 byl ředitelem pražské konzervatoře. Je řazen k nejvýznamnějším českým houslovým pedagogům, považuje se za zakladatele pražské houslové školy. Mezi jeho žáky patřili František Ondříček, Otakar Ševčík, Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal, Jiří Herold, V roce 1891 inicioval vznik Českého kvarteta. Na odpočinku žil v Doksech, kde je i pochován. Jeho manželka, operní pěvkyně Emilie Micková-Bennewitzová (viz) (1834), zemřela v Dubé.

Literatura

Hrdina, Josef: Antonín Bennewitz. Nástup, roč. 17, 1966, č. 18.
Československý hudební slovník 1. díl, s. 83.
Kolektiv: Malá encyklopedie hudby. Praha, Supraphon, 1983, s. 66–67.
Štroblová, Vladimíra: Regionální osobnosti. Dokský zpravodaj, 2000, č. 9, s. 1–2.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 75.
LaS: Dne 29. května 1926 zemřel v Doksech… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 125, s. 16.
Renčín, Miloslav: Antonín (Josef Václav) Bennewitz. In: Přívrat 1455–2010, Přívrat 2010, s. 21–32.

BENONI, Bohumil

25. února 1862 – Chrudim
10. února 1942 – Bělá pod Bezdězem

pěvec a pěvecký pedagog

Od roku 1883 byl členem, od roku 1888 sólistou Národního divadla v Praze. Z divadla odešel roku 1912, otevřel si pěveckou školu. Napsal knihu „Kapitoly o pěveckém umění“. Byl pravidelným hostem na Bezdězu, poslední léta života strávil v Bělé pod Bezdězem.

Literatura

Hoffmann, Zdeněk: Malá galerie rodáků a někdejších obyvatel Bělé. Bělá pod Bezdězem 1998, s. 22.

BERÁNEK, Emanuel

22. listopadu 1899
?

sklářský technik, sklář

Vyučil se sklářem, po první světové válce odešel na Novoborsko. Pracoval v Polevsku, do roku 1938 v Rudince. Po druhé světové válce se na Novoborsko vrátil. Vynalezl novou moderní technologii sklářství 50. let 20. století, zejména pak mramorování ve stylu antiky.

Literatura

Nástup, roč. 22, 1972, č. 48.

BERÁNEK, Jan

20. listopadu 1933 – Polevsko

sklář

Vyučil se u svého otce Emanuela Beránka ve sklářské huti ve Škrdlovicích. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Novém Boru. V roce 1968 získal od komise ministerstva kultury titul mistr uměleckého řemesla v oboru hutního skla, v roce 1988 samostatně vystavoval v Novém Boru. Jeho díla jsou v majetku Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Ministerstva kultury ČR.

Literatura

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997. A–Č, s. 145.

BERÁNEK, Petr

sportovec, orientační běh

V roce 1973 obsadil na přeborech ČSSR v Novém Jičíně 3. místo v kategorii mužů.

Literatura

Nástup, roč. 23, 1973, č. 40.

BERÁNKOVÁ, Eva

sportovec, orientační běh

V roce 1971 získala juniorský mistrovský titul v lyžařském orientačním běhu a bronzovou medaili na mistrovství ČSSR v nočním orientačním běhu. V roce 1971 byla v celostátním žebříčku na 8. místě.

Literatura

Nástup, roč. 21, 1971, č. 4.

BERGL, Josef, PhDr.

6. září 1874 – Doksy
31. prosince 1952 – Oettingen, Německo

archivář, historik

Narodil se v Doksech do smíšené rodiny, otec se hlásil k německé národnosti (Wenzel Bergl 1833–1914) a maminka Františka Kunová, (1850–1934), dcera mlynáře české národnosti. Otec byl ve službě u Waldsteinů. Syn Josef vystudoval gymnázium a následně odešel studovat do Selkau ve Štýrsku do benediktinského kláštera filosofii. Studia kvůli zdravotním potížím nedokončil a musel si hledat zaměstnání. Začínal jako domácí učitel a v roce 1900 se stal pomocnou sílou v Archivu českého místodržitelství v Praze (dnes Národní archiv). V roce 1913 působil jako archivář Franze Clam-Gallase ve Frýdlantě. Zde setrval s přestávkou (chvíli působil v Archivu ministerstva vnitra, kde zůročil výbornou znalost němčiny a češtiny) až do roku 1936. V roce 1922 dokončil studia filosofie doktorátem. Dobu působení v Archivu ministerstva vnitra zúročil v rozsáhlé práci „Der Judenmord in Böhm.-Leipa am 9. Dezember 1744“, která je zcela zásadní pro dějiny židovské komunity v České Lípě. V letech 1936–1938 byl jmenován konzervátorem Státního památkového úřadu v Praze pro památky okresu Frýdlant. Bergl měl i velmi dobré a těsné osobní vztahy s Clotildou Clam-Gallasovou. Do rodinného archivu na zámku Frýdlant i jako důchodce stále docházel a to až do roku 1944. Zabýval se zde bádáním ve šlechtických a klášterních písemnostech. Po válce byl s manželkou odsunut do Německa. I v Německu pracoval jako archivář.

Literatura

Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Iser-Gaues 31, 1937, s. 115.
Lehr, Stefan: Deutsche und tschechische Archivare in der Ersten Tschechoslowakischen Republik: Ein beziehungsgeschichtlicher Beitrag, Bohemia: Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder 48, č. 2, 2008, s. 412–439.
Svoboda, Milan: Franz hrabě Clam-Gallas: Obrysy portrétu. Hejnice - Liberec 2019, s. 135–137.

BERGMANN, Antonín

asi 1760 - Skalice u České Lípy
?

malíř

Žil v Praze; oženil se zde r. 1803.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 59.

BERGMANN, Emanuel

1820 – Chotovice
únor 1887 – Drážďany, Německo

malíř, ředitel divadla

S podporou hraběte Kinského studoval na gymnáziu v Praze, jako talentovaný mladík vstoupil na pražskou malířskou akademii. Tíhl k divadlu, odešel do Vídně. Jako herec působil v Pešti, Lvově, Berlíně, kde byl též režisérem, v letech 1858–1860 působil v Praze. Nakonec se stal generálním sekretářem drážďanského dvorního divadla.

Literatura

Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, str. 566.

BERKA DUBSKÝ Z DUBÉ, Jindřich

? (v pramenech od 1447 nebo od 1426)
1470 Česká Lípa

šlechtic z rodu Berků z Dubé

Majitel a obnovitel Lipského panství po husitských a lužicko-vartenberských válkách. Zasloužil se o obnovu českolipských kostelů po požáru v roce 1469.

Literatura

Knothe, Hermann: Zur Genealogie der Berka von der Duba aus dem Hause Mühlstein, MNEC 8, 1885, s. 90.

BERKA Z DUBÉ A LIPÉ, Jetřich Jiří

ok. 1550
7. července 1585 – Zhořelec

šlechtic z rodu Berků z Dubé a Lipé

Humanisticky vzdělaný majitel Mariánské čtvrti města, poloviny zámku a panství Sloup. Za něho došlo k renesanční přestavbě českolipského hradu a v roce 1583 ke stavbě letohrádku Červený dům.

Literatura

Panáček, Jaroslav: Renesanční šlechtic Jetřich Jiří Berka z Dubé a z Lipé, Bezděz 23, 2014, s. 279–298.

BERKA Z DUBÉ A LIPÉ, Zdislav

1468
11. září 1553 – Zákupy

šlechtic z rodu Berků z Dubé a Lipé, nejvyšší sudí království Českého

Nejvyšší sudí, pak místodržitel českého království. Kromě části České Lípy vlastnil Zákupy, Milštejn a Mělník. Bránil vstupu protestantismu do města. Byl pohřben pod velkolepým náhrobkem v kostele sv. Petra a Pavla v České Lípě.

BERKA Z DUBÉ, Hynek

? (v pramenech od 1297)
1348

šlechtic z rodu pánů z Dubé, nejvyšší purkrabí pražský, majitel Lipského panství po Jindřichovi z Lipé

BERKA Z DUBÉ, Hynek (Jindřich), zv. Žák

? (v pramenech od 1278)
29. prosince 1333

šlechtic z rodu Berků z Dubé, biskup olomoucký v letech 1326–1333

Poprvé se objevuje v roce 1278 s otcem (Jindřich III. z Dubé, 1278–1309–1316), pak se oddal duchovnímu stavu, získal příjmí Žák (lat. Scolaris). Byl zvolen v roce 1326 biskupem olomouckým, posvěcen 26. října 1326, a tento úřad vykonával až do své smrti v roce 1333.

BERKA Z DUBÉ, Zbyněk

př. 1518
6. března 1578 – Zákupy

šlechtic z rodu Berků z Dubé

Syn Jindřicha Berky z Dubé na Zákupech ( 1541), velkopřevor řádu maltézských rytířů (johanitů) v Čechách se sídlem ve Strakonicích. Zúčastnil se řady vojenských výprav a měl velkou zásluhu o rozvoj Zákup.

Literatura

Aulová, Martina - Aschenbrenner, Martin: Ke genealogii Zákupských Berků, Bezděz 13, 2004, s. 277.
Aschenbrenner, Martin: Z dějin zámku a panství Zákupy IV, Česká Lípa 2007, s. 3.

BERKA Z DUBÉ, Zbyněk II.

1551
6. března 1606 – Praha

10. arcibiskup pražský (1592–1606) a 25. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou (1592–1606), v některé literatuře je uváděn též jako kardinál, kterým však jmenován nebyl

Pocházel ze starého šlechtického rodu, který velmi ovlivnil historii Českolipska. Byl synem Zdeňka Berky z Dubé na Dřevenicích. Pražským arcibiskupem byl zvolen 14. prosince 1592, ustanoven do úřadu 21. června 1593 a posvěcen 10. října 1593. Postaral se o renesanční úpravy arcibiskupského paláce v Praze a z jeho popudu se zde též rekonstruovala kaple sv. Jana Křtitele, osobní kaple pražského arcibiskupa, nad jejímž vchodem je umístěn berkovský znak. Arcibiskup Berka se snažil také o beatifikaci Zdislavy z Lemberka.

Literatura
Smejkal, Ladislav: Diář, Českolipský deník, roč. 14, č. 55 z 6. 3. 2006, s. 14.

BERKA, Čeněk, PhDr.

27. října 1881
14. prosince 1952 – Havlíčkův Brod

ředitel gymnázia, historik

Ředitel gymnázia v Havlíčkově Brodě a v České Lípě (1932–1935), osvětový pracovník a historik. Tvorba: Polsko za krále českého Václava II; Zápas Vladislava Lokýtka o korunu polskou.

Literatura

Kdy zemřeli? 1937–1962, Národní knihovna v Praze 1962.

BERNARD, Václav

sportovec, lehká atletika

Přeborník ve vrhu koulí, na mistrovství ČSSR v roce 1975 se umístil na 3. místě.

Literatura

Nástup, roč. 25, 1975, č. 48.

BERNAU, Friedrich (vlastním jménem Přemysl Cyril Bačkora)

22. srpna 1849 – Praha
2. ledna 1904 – Plaňany u Kolína

vlastivědný badatel, autor četných spisů o hradech a zámcích

Pocházel ze staré učitelské ro¬diny z Prahy. Jeho otec založil a vedl knižnici Bibliotéka učitelská. Studoval gymnázium a obchodní akademii, vynikl znalostí jazyků. Roku 1881 začal vydávat velké dílo o hradech „Album der Burgen und Schlösser im Königreiche Böhmen“, které však zůstalo pouze u 1. dílu. V roce 1888 vydal v němčině spis „Der politische Bezirk Dauba“. V díle shrnul všechnu dřívější historii a pamětihodnosti Dubska. Dílo bylo oce¬něno medailí na Zemské jubilejní výstavě v Praze. Pro monumentální edici Čechy, řízenou Aloisem Jiráskem napsal svazky Středohoří (1892) a Krušné hory a Polabí (1896). Důkazem jeho vědecké preciznosti byl spis „Studien und Materialien“ z roku 1903, kam vlo¬žil souhrn svých historických a památkářských poznatků. Byl členem Nordböhmischer Excursions-Clubu, přispěvatelem Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Zasloužil se o poznání mnoha hradních lokalit na Českolipsku.

Literatura

Paudler, Amand: Friedrich Bernau , MNEC 27, 1904, s. 92–94.
Valeš, Vladimír: B. Bernau - živé dílo pozapomenutého autora, Průboj z 28. 12. 1988.
Schnepp, Ota: Bedřich Bernau, opomíjený badatel a vlastenec, Severočeský deník, z 10. 11. 1994.
Hás, Jiří: Bedřich Bernau a genealogie. Heraldika a genealogie, roč. 26, 1993 s. 116–117.
Vojtíšková, Marie - Vojtíšek, Břetislav - Myšková, Markéta: Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 20.
Valeš, Vladimír: Návraty ke krajům mládí. Portrét opomíjeného badatele Bedřicha Bernaua. Radonice-Vintířov, Klub přátel historických památek, 1994.
Dulík, Stanislav: Friedrich Bernau a Dubsko. Dubáček, 2004, č. 2, s. 10–12; č. 3, s. 9–10.

BEYER, Prokop

? - Lemberk (dnešní Lvová, okres Česká Lípa)
1669 – Broumov

benediktin, hudební skladatel

Vstoupil do řádu benediktinů v Broumově (1695). Vynikající skladatel, známý i v zahraničí. Jakýsi Beyer je zastoupen v inventáři křižovníků z let 1737–1738, nelze však určit, zda jde o Prokopa Beyera.

Literatura

Československý hudební slovník 1. díl, s. 94.

BEYERMANN, Walter

29. dubna 1886 – Nový Bor
16. května 1961 – Drážďany, Německo

Malíř, syn novoborského sklářského podnikatele Gustava Beyermanna. Působil převážně v Sasku a Drážďanech. Zde absolvoval akademii jako žák O. Schindlera, Rob. Sterla, Richarda Müllera a C. Bantzera. Věnoval se hlavně krajinomalbě a portrétům. Známé jsou jeho portréty princů saského dvora. Bydlel v Hostewitz u Drážďan.

Literatura

Vollmer, Hans: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler zwanzigstes Jahrhundert 1, Leipzig 1999, s. 203.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder I, München - Wien 1979, s. 89.
Smejkal, Ladislav: Diář, Českolipský deník, roč.14, č. 101 z 29. 4. 2006, s. 14.

BIBER, Heinrich Ignatz Franz (podle matriky psán Heinricus

12. července 1644 – Stráž pod Ralskem
3. května 1704 (též uváděno 1707) – Salcburk, Rakousko

skladatel, houslista, kapelník

Jeden z prvních houslových virtuózů v Čechách. Byl hudebníkem u hraběte Herbersteina v Eggenberku, pak kapelníkem olomouckého biskupa Karla V. Lichtenštejna v Kroměříži. Zde zkomponoval zvláště Balletti lamentabili pro 4 nástroje, dále 6 houslových sonát, 7 tříhlasových partit, 2 sonáty a litanie. V letech 1673–1674 přešel do kapely salcburského arcibiskupa. 12. ledna 1679 se stal vicekapelníkem a od 6. března 1684 až do své smrti byl kapelníkem. Měl hodnost arcibiskupského číšníka.

Literatura

Archivní prameny:
SOkA Česká Lípa, fond Státní okresní archiv Česká Lípa, korespondence OA 1973, čj. 921/73, karton 3.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 520–521.
Feistner, W.: Geschichte der Stadt Wartenberg. Reichenberg, 1927.
Srb-Debrnov: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, s. 82.
Československý hudební slovník 1. díl, str. 95–96.
Smejkal, Ladislav: Kalendář výročí. Nástup, roč. 24, 1974, č. 34.
Smejkal, Ladislav: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa. Jindřich Ignác František Biber (12. 7. 1644 – 3. 5. 1704). Nástup, roč. 29, 1979, č. 21.
Brom, Rafael: Houslový virtuos, šlechtic Heinrich Ignaz Franz von Biber. In: Biberova hudební Stráž, 2004, nestr.
Jindřich Ignác František Biber. In: Biberova hudební Stráž, 2004, nestr.
LaS: Z hlediska celonárodní kampaně Roku české hudby... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 194, s. 23.

BIČIŠTĚ, Bohumil, plk.

23. července 1912 – Chrudim
31. ledna 1994 – Mimoň (někde uvedeno 31. července)

voják, válečný veterán

Za druhé světové války se účastnil mj. bojů o Kyjev v roce 1943. Po osvobození žil v Mimoni, kde od roku 1956 byl velitelem výcvikového prostoru Mimoň. Jako plukovník v záloze a nositel mnoha řádů a vyznamenání žil se svou ženou v Mimoni v Nádražní ulici, kde je na domě umístěna pamětní deska.

Literatura

Čutka, Miloslav: Žijí mezi námi (K 30. výročí osvobození Kyjeva). Nástup, roč. 23, 1973, č. 44.
Bohumil Bičiště. Nástup, roč. 27, 1977, č. 29.
Smejkal, Ladislav: Váleční hrdinové, manželé Bičišťovi. Mimoňský zpravodaj 2010, č. 10, s. 10.

BIČIŠŤOVÁ, Ludmila, ppor.

4. srpna 1924 – Petřvald
21. února 2005 – Mimoň

zdravotnice, příslušnice Československého armádního sboru v SSSR

Roku 1943 nasazena jako ošetřovatelka u 3. roty samopalníků. Konec války ji zastihl v hodnosti podporučice a ve funkci velitelky zdravotní čety 1. čs. samostatné tankové brigády. Po válce zůstala v domácnosti.

Literatura

Řeháček, Jiří: Když jaro zavonělo mírem. Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 107, s. 20.
Smejkal, Ladislav: Váleční hrdinové, manželé Bičišťovi. Mimoňský zpravodaj 2010, č. 10, s. 10.

BIEBER, Vinzenz

11. června 1851 – Dolní Libchava
18. prosince 1909 – Marburg ve Štýrsku, Rakousko

školní rada, autor četných přírodovědných spisů

Literatura
Hantschel, Franz: Totenschau. In Marburg in Steiermark starb am 18. Dezember 1909 ..., MNEC 33, 1910, s. 79–80.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 639.

BIENERT, Alfred

2. ledna 1926 – Arnultovice
9. září 1989 – Praha

tajemník Ústředního výboru Kulturního sdružení občanů německé národnosti, člen pléna národního výboru v Novém Boru v 80. letech 20. století.

Literatura
Jindra, Vladislav: Alfred Bienert. Novoborský měsíčník, 2002, č. 4, s. 31–32.

BIENERT, Karl Josef

23. července 1902 - Mimoň (někde uvedeno 15. června)
7. listopadu 1950 – Burg, Německo

archivář, historik, publicista

Syn rytce, studoval v letech 1913–1921 na gymnáziu v České Lípě, pak obor němčina – dějepis na filozofické fakultě německé univerzity v Praze. Po absolutoriu v roce 1926 byl hofmistrem u hraběte Černína. V letech 1928–1929 absolvoval knihovnickou školu v Praze. Od roku 1929 pracoval jako archivář a knihovník městského úřadu v České Lípě. Bydlel v České Lípě v čp. 1472. S manželkou Marií (1909), rozenou Jokobartel, měl dvě děti, syna Karl-Heinze (1932) a dceru Annu (1938). Snažil se o založení okresního archivu, spolupracoval s muzeem v České Lípě, publikoval v Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs a v denním tisku. 9. července 1941 byl povolán do armády, narukoval do Děčína. Z války se vrátil do České Lípy 28. května 1945. Později byl odsunut s rodinou do Německa.

Literatura

Sovadina, Miloslav: Dějiny okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem 1997, s. 31.
Hoffmanová, Jaroslava – Pražáková, Jana: Biografický lexikon archivářů českých zemí. Praha, Libri, 2000, s. 85.
LaS: Dne 7. listopadu 1950... Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 262, str. 9.

BINDER, František

sportovec, potápění

Byl prvním mistrem sportu nejen v českolipském potápěčském klubu, ale i v republice. Reprezentoval v potápěčské technice již v roce 1964 v Bulharsku. Od roku 1967, kdy startoval na mistrovství světa na Kubě, se věnoval již jen podmořskému lovu ryb, v němž později reprezentoval Československo i ve Španělsku a Itálii. Ještě poté získal mnoho titulů mistra republiky.

Literatura

Nástup, roč. 15, 1965, č. 43.
Nástup, roč. 21, 1971, č. 2.

BITALA, Zdeněk

sportovec, řecko-římský zápasník

Člen VV Zákupy, na přeboru ČSR v Ostravě v roce 1973 získal bronzovou medaili.

Literatura

Nástup, roč. 22, 1972, č. 8.
Nástup, roč. 23, 1973, č. 14.

BITZAN, Rudolf

18. května 1872 – Stráž pod Ralskem
21. listopadu 1938 – Drážďany, Německo

architekt

Pracoval u řady výtvarných německých stavitelů, záhy založil v Drážďanech vlastní ateliér. Projektoval řadu významných budov – nádraží v Karlsruhe (1905), kostel v Krimmitschau (1907).

Literatura

Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 562.
Zeman, Jaroslav: Rudolf Bitzan, pozapomenutý spolutvůrce tváře Sudet. Fontes Nissae, roč. 10, 2009, s. 21–58.
Horčík, Eduard: Architekt Rudolf Bitzan (1872–1938). Varta, roč. 21, 2012, č. 5, s. 5.

BLUMENTRITT, Anton Rudolf

20. září 1884 – Česká Lípa
23. září 1939 – Česká Lípa

římskokatolický kněz, člen řádu augustiniánů, učitel, komunální politik

Literatura

Hoffmann, Helmut: Anton Rudolf Blumentritt, Augustinerpater und Politiker. Heimatnachrichten, roč. 54, 2004, č. 9–10, s. 9.

BOČEK, Alois

14. března 1900 – Pozořice u Slavkova
19. dubna 1965 – Doksy

voják, brigádní generál, hrdina bojů u Dukly

Vojenskou základní službu nastoupil v říjnu 1920 u dělostřeleckého pluku 112 v Mukačevu. Od února do července 1921 se coby frekventant nacházel v Bratislavě na Škole pro výchovu důstojníků dělostřelectva v záloze. Následně byl u pluku v Mukačevu postupně povyšován až do hodnosti četaře. Po skončení vojenské základní služby se rozhodl v armádě zůstat a byl přijat za rotmistra z povolání. Vzhledem k činnosti vznikající odbojové organizace „Obrana národa“ opustil v polovině února 1940 Protektorát a počátkem následujícího měsíce se v Bělehradě přihlásil do československé zahraniční armády. Nejprve ve Francii, pak Velké Británii a pak odjel v červnu 1944 do SSSR. V Sadaguře se stal velitelem 5. dělostřeleckého pluku, s nímž prošel boji od Dukly až do Prahy. Na podplukovníka byl povýšen v březnu 1945. Působil i nadále v armádě, naposledy v Brně až do svého přeložení do zálohy v srpnu 1951. Následně žil v Doksech, kde také 19. dubna 1965 zemřel. Generál Boček byl nositelem celé řady vyznamenání. Z československých je možno uvést Válečný kříž 1939 (udělen 2x v roce 1945 a 1946), medaili Za chrabrost před nepřítelem (1946) nebo kříž Řádu bílého lva „Za vítězství“ (1948). Získal také celou řadu zahraničních vyznamenání.

BOHÁČKOVÁ, Marie Julie

13. února 1903 – Poděbrady
23. listopadu 1986 – Nový Bor

předsedkyně Místního národního výboru v České Lípě, politická pracovnice

Původním povoláním zemědělská dělnice, která přišla v roce 1949 do České Lípy. V roce 1953 pracovala jako tajemnice sekretariátu KSČ v České Lípě. Později v 50. letech 20. století předsedkyně Městského národního výboru Česká Lípa. Hlavní propagátorka a iniciátorka likvidace vodního hradu odstřelem v roce 1957.

Literatura
Budovatel českolipského okresu, 1960, č. 9, s. 1.

BÖHM, August

10. ledna 1812 – Mistrovice
19. ledna 1890 – Varnsdorf

rytec skla

Vytvářel zejména figurální a portrétní rytiny. Žil v Anglii a Americe. K jeho nejvýznamnější pracím patří žlutě lazurovaný pohár s víčkem a motivem Zrinovy smrti nebo pohár s Alexandrovskou bitvou.

Literatura

Kolektiv autorů: Kdysi Mistrovice, dnes Nový Oldřichov, Česká Lípa 2013, s. 77–78.

BÖHM, Georg

1724 – Česká Lípa?

ředitel kůru a ředitel školy v České Lípě

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 504.

BONDY, Karl

10. dubna 1902 - Česká Lípa
25. března 1938 – Horní Libchava

kustod předválečného českolipského městského muzea, vlastnil cennou sbírku českolipského cínu, kterou věnoval muzeu

Pocházel ze židovské rodiny, která se do České Lípy přistěhovala. Jeho otec Albert Bondy přišel do našeho města z Úštěku, stal se komerčním radou a představeným českolipského židovského pohřebního spolku Chevra Kadiša. Od roku 1928, kdy zde rodina postavila dům, bydleli Bondyovi v dnešní ul. Antonína Sovy (tehdy Mohauptgasse) čp. 965. Nepodařilo se zatím zjistit, jaké školy Bondy navštěvoval. Víme pouze ze svědectví pamětníků, že měl rozsáhlé znalosti z kunsthistorie, četné kontakty mezi sběrateli cínu a uměl také údajně česky. Stal se spolumajitelem obchodu s dámskou konfekcí J. S. Adler v dnešní Moskevské ulici čp. 84. Další zdroje jeho příjmů neznáme, ale jeho pozdější funkce kustoda muzea nebyla patrně honorovaná. V roce 1938 spáchal sebevraždu.

Literatura
Panáček, Jaroslav: Českolipský cín. Česká Lípa 2011, s. 5.

BRABCOVÁ, Aneta

1992 – Česká Lípa (?)

sportovec, střelba z kulových zbraní

Roku 2005 se stala mistryní ČR ve střelbě – puškový polohový závod na 3x20 ran, byla také členkou vítězného družstva v téže disciplíně. V Českých Budějovicích na Českém poháru mládeže získala zlatou medaili ve sportovní malorážce na 60 ran, v polohovém závodě 3x20 ran, vzduchová puška 40 ran vstoje.

Literatura
(as): Aneta Brabcová suverén nejvyšších republikových soutěží. Městské noviny, 2005, č. 17, s. 18.

BRANDEIS, Franz Josef

21. ledna 1906 – Dubá
14./16. dubna 1945 – Doboje (bývalá Jugoslávie)

architekt

Studoval na technické univerzitě v Praze. V roce 1930 byl statikem u firmy Baťa ve Zlíně. Od roku 1934 si otevřel vlastní stavební kancelář v České Lípě. Navrhoval četné stavby v severních Čechách.

Literatura

LaS: Dne 21. ledna 1906... Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 17, s. 9.
LaS: Dne 11. ledna 1906… Českolipský deník, roč. 14, 2006, č. 17, s. 16.
-myš-: Franz Josef Brandeis. Dubáček, 2009, č. 11, s. 11.

BRANDSTÄDTER, Ivan

?
11. dubna 1967

předválečný vlastivědný českolipský pracovník, publikoval práce o listinách, byl pochován v Berouně

Archivní prameny:

Literatura
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Státní okresní archiv Česká Lípa, korespondence OA 1973, čj. 71/73, karton 3.

BRANTL, Karl

14. září 1801 – Žamberk
25. května 1871 - Vídeň, Rakousko

silniční inženýr, kreslíř, malíř, grafik, historik

Vystudoval Gerstnerovo technické učiliště v Praze, roku 1820 nastoupil jako technický praktikant u silničního komisařství v Novém Boru. Oženil se s dcerou novoborského obchodníka. Roku 1824 byl ustanoven silničním technikem v Doksech. Zajímal se o heraldiku a historii hradů. Roku 1831 vydal knihu „Die Ruine des Berges Bösig“ s třemi svými kresbami hradu. Roku 1843 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako stavební technik státní železniční správy. Podílel se na stavbě olomoucko-pražské a pražsko-drážďanské dráhy. Kreslil české hrady, jeho sbírka kreseb je uložena ve Státním oblastním archivu v Zámrsku.

Literatura
Regionální osobnosti. Dokský zpravodaj, 2000, č. 6, s. 1.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 72.

BRAUN, Anton

5. srpna 1709 – Mühlau u Oetzu, Rakousko
11. února 1742 – Praha

sochař

Synovec Matyáše Bernarda Brauna. Podílel se na výzdobě zámku ve Sloupu v Čechách, v době stavby zámku nějaký čas ve Sloupu pobýval. Po smrti svého strýce Matyáše zdědil po něm jeho dílnu. Z dochovaného díla: sousoší Kalvárie na prostranství před kostelem a sochařská výzdoba kaple sv. Jana Nepomuckého za zámkem ve Sloupu v Čechách. Mariánská socha na rozcestí silnice do Nového Boru a k Janovu byla před lety zničena.

Literatura

Sa: Významné osobnosti a Českolipsko (Antonín Braun). Nástup, roč. 19, 1969, č. 41.

BRAUN, Matyáš Bernard

25. února 1684 – Oetz, Rakousko
15. února 1738 – Praha

slavný barokní sochař a řezbář

Na zámku ve Sloupu v Čechách dochovány jeho sochy Merkura, Andronika a Herkula uvnitř, dále Atlas, Diana a Ceres na portálu.

Literatura

Vojtíšková, Marie: Matyáš Braun ve Sloupu. Nástup, roč. 18, 1967, č. 34.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 6.
Vojtíšková, Marie: Jak je to se sloupským Braunem? Nástup, roč. 34, 1984, č. 9–11.

BREDSCHNEIDER, Karl

medailér a rytec v České Lípě okolo roku 1864

Literatura

Medaile v zemích českých, s. 38.
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 96.

BRODSKÝ, Vlastimil

15. prosince 1920 – Hrušov nad Odrou
20. dubna 2002 – Slunečná u České Lípy

Český divadelní a filmový herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval jako host). Chvíle odpočinku trávil na chalupě na Slunečné, kde také dobrovolně ukončil svůj život, a kde je také pohřben.

BROGGIO, Giulio

po 1718 – Litoměřice

stavitel, Vlach z Milána

Rodina Broggiů pochází ze severoitalského městečka Albiolo ležící u jezera Como, v Lombardii v severní Itálii. Z této rodiny pocházel také „Vlach“ Giulio Broggio (Broggi). Nebyl jediným členem tohoto rodu, který přesídlil na Litoměřicko. V roce 1658 byl Giulio Broggi přijat jako učeň litoměřického cechu zedníků a kameníků pod jménem Julio Brosch, v počeštělé formě Broži. Broggio se poprvé oženil 26. února 1658 v Lovosicích s Ludmilou Mílovou-Šilbochovou z Čížkovic. Společně měli pět dětí. Broggiova manželka snad pocházela z kamenické rodiny. Zprvu žil Broggio s rodinou v Čížkovicích, ale pobýval v místech větších staveb. Giulio se stal příslušníkem litoměřického cechu jako tovaryš a přesídlil do Litoměřic, kde se stal roku 1671 majitelem domu U pěti panen na náměstí. Od roku 1673 byl litoměřickým měšťanem. Stavěl v letech 1661–1663 farní kostel v Mimoni a roku 1665 kapli sv. Hrobu tamtéž, v letech 1688–1692 poutní kostel v Horní Polici.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 98.

BROGGIO, Octavio

2. ledna 1670 - Čížkovice
24. července 1742 – Litoměřice

stavitel, Vlach, syn Giulia Broggia

V Litoměřicích chodil Octavio do městské školy a poté přešel do otcovy dílny do učení. Jako tovaryš je doložen mezi 28. září 1687 až 8. června 1692 s přestávkou doby, kdy vykonal tovaryšskou cestu; mistrem je poprvé doložen 31. května 1700. Jeho první žena Kateřina, se kterou měl dvě dcery, zemřela v roce 1700. V roce 1703 převzal po zemřelém otci stavební dílnu i jeho veškeré závazky. Byl třikrát ženatý, druhá manželka byla Apologie Donátová, se kterou žil od roku 1704 a měli šest dětí. Ve své době patřil mezi pět nejvlivnějších a nejbohatších měšťanů Litoměřic. Potřetí se oženil s Annou Lukasovou z patricijské rodiny, měli čtyři děti. Byl rovněž spolupracovníkem primátora Josefa Kristiana Pfalze. Stavěl roku 1699 kostel a faru v Mařenicích.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 98.

BROSCHE, Richard

1884 - Janův Důl u Liberce
1965 - Aalen, Německo

architekt v České Lípě a Ústí nad Labem

Studoval na Státní průmyslové škole v Liberci a poté na Technische Hochschule v Karlsruhe (do 1911). Poté pracoval jako samostatný architekt v Duisburgu-Hambornu. Po 1. světové válce se přestěhoval do České Lípy, později do Ústí nad Labem - Střekova. V Sudetech realizoval řadu velkých staveb (kina, nemocnice, kostely), mj. evangelický kostel v České Lípě a přestavbu kina Olympia, hotel Zimmerhackel (později Grand Hotel) v Novém Boru. Po 2. světové válce obnovil svoji činnost v Duisburgu.

Literatura

Deutsche Leipaer Zeitung, Jubilejní číslo 1925.

BROTÁNEK, Miroslav

4. prosince 1916 – Přelouč
10. listopadu 1987 – Praha

akademický malíř, učitel

V letech 1933-39 byl žákem na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora O. Nejedlého. Účastnil se velkého množství výstav v Praze, Táboře, Havlíčkově Brodě, v Unhošti, na Kladně a ve Zlínském saloně. Byl profesorem na Střední odborné škole výtvarné. Své náměty pro krajinomalby čerpal převážně z Polabí a Českolipska. Ve Starých Splavech vlastnil vilku čp. 173, ke které si nechal přistavět v září 1987 malířský ateliér.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců I, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 101.
ONV ZPF 1987

BROŽ, Jaromír

13. září 1914 – Brdo u Nové Paky
17. ledna 1942 – Nizozemí

učitel obecné školy v Novém Boru a Zahrádkách, navigátor 311. československé bombardovací perutě ve Velké Británii

Literatura

Jindra, Vladislav: Životy – osudy – portréty. Jaromír Brož. Novoborský měsíčník, 2003, č. 5, s. 13.

BROŽ, Josef

13. srpna 1904 – Krásná nad Bečvou
12. října 1980 – Praha

akademický malíř, národní umělec

Studoval ve Valašském Meziříčí u architekta Karla Pelanta, v letech 1927–1933 absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Adolfa Hofbauera. Žil a tvořil v Praze, v Provodíně a na Českolipsku. Z díla: obrazy Pohraničí 1945–1947, Spící panna – Provodín 1977.

Literatura

Dolejš, Jiří: Krajinomalba severních Čech, Ústí nad Labem 1988, s. 14, 71–72, 97.
LaS: Třináctého října 1980… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 240, s. 17.

BRÜCKNER, Josef

20. května 1785 Česká Lípa
1. června 1864

krejčí, kronikář

V letech 1797–1801 se vyučil krejčím. V letech 1802–1809 (?) byl na vandru, pak se usadil v České Lípě. Již na cestách si vedl deník, v zápiscích pokračoval i v České Lípě. Autor třísvazkové kroniky města (1. svazek datován 1829, 2. svazek 1840 a 3. svazek 1845).

Literatura

Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 678.

BRUNCLÍK, Miloslav

7. června 1902 – Radčice u Železného Brodu
25. prosince 1982 (někde uvedeno 1981) – Česká Lípa

učitel hudby, hudební skladatel, malíř

Maturoval na Státním učitelském ústavu v Jičíně roku 1923. Absolvoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze, vykonal inspektorskou zkoušku. Byl učitelem a ředitelem škol na několika místech severních Čech, v letech 1956–1961 okresním školním inspektorem v České Lípě. V Benátkách nad Jizerou založil a vedl pěvecký sbor (nyní Foerster), Pěvecké sdružení severočeských učitelů, člen několika komorních sdružení. Autor řady komorních skladeb a sborových písní. Napsal též neuvedenou operu Žena nejsou housle. Jeho většinou rukopisné skladby nedosáhly úspěchu. Byl rovněž amatérský výtvarník, inspiroval se na Českolipsku.

Literatura

lš: Obrazy Miloslava Brunclíka. Nástup, roč. 14, 1963, č. 27.
Nástup, roč. 16, 1965, č. 27.
Nástup, roč. 17, 1966, č. 50.
Havlová, Vladislava: Nemyslí na léta... Nástup, roč. 18, 1968, č. 43.
LaS: Miloslav Brunclík. Nástup, roč. 32, 1982, č. 28.
Československý hudební slovník 1. díl, s. 141.
LaS: V Roce české hudby... Českolipský deník, roč. 12, 2004, č. 126, s. 19.

BŘEZINA, Ladislav

sportovec, řecko-římský zápas

Člen TJ VV Zákupy. V roce 1963 se stal přeborníkem republiky v řecko-římském zápase, ve volném stylu skončil druhý. V roce 1964 byl členem reprezentace. V roce 1972 získal na mistrovství ČSR 2. místo.

Literatura

Nástup, roč. 14, 1963, č. 17.
Nástup, roč. 22, 1972, č. 26.
Nástup, roč. 23, 1973, č. 9.
Zákupská současná kronika.

BUCHTA, Antonín

4. května 1948

architekt

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Pracoval ve Sportprojektu, realizoval např. zimní stadión a plavecký bazén v České Lípě.

Literatura

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997. A–Č, s. 234.

BULECOVÁ, Marie

30. října 1922 - Podkarpatská Rus (dnes Zakarpatská Ukrajina)
16. ledna 2000 - Česká Lípa

odbojářka, příslušnice 1. československého armádního sboru v SSSR

Za druhé světové války byla jako spojařka příslušnicí 1. československého armádního sboru v SSSR. Po roce 1945 se natrvalo usadila v České Lípě.

Literatura

Nástup, roč. 23, 1973, č. 38.

BULÍŘ, Jan

2. dubna 1914 – Dubice u České Lípy
?

malíř

Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Věnoval se malířské tvorbě a grafice, v roce 1960 byl vyznamenán za pedagogickou činnost.

Literatura
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997. A–Č, s. 237.

BUNDESMANN, Karl

1859 - Kunratice u Cvikova
1933

rytec skla, strážmistr četnictva, člen Horského spolku, amatérský kamenosochař

Původně se vyučil rytcem skla, jeho životní kariéra však pokračovala v řadách c. k. četnictva, kde dosáhl zařazení jako okresní strážmistr v Čes¬kých Budějovicích a císař jej v roce 1899 vyznamenal stříbrným záslužným křížem s korunou. Ve dvaačtyřiceti letech byl kvůli následkům utrpěného úrazu předčasně penzionován a vrátil se do rodných Kunratic. Zde pak jako člen Horského spolku působil ve funkci cestmistra a spolu se svým spolkovým kolegou Karlem Beckertem citlivě zkrášloval přilehlé okolí kamenosochařským zhotovováním skalních obrazů (Karlův pramen a Skála smrti v Kunraticích, Dutý kámen u Cvikova).

Literatura

Novák, Tomáš: Skalní reliéfy v okolí Cvikova. In: Cvikov - město na úpatí Lužických hor, Cvikov - Česká Lípa 2018, s. 254.

BUREŠ, Jaroslav

1946

automodelářství

Pracoval v Okresním ústavu národního zdraví. V roce 1975 se zúčastnil sedmi soutěží, z nichž pět v kategorii dráhových automodelů vyhrál. Držitel I. výkonnostní třídy s nominací na mistrovství ČSSR pro rok 1976.

Literatura

Nástup, roč. 25, 1975, č. 48.

BURGEMEISTER, Anton

2. září 1787 - Chlum u Dubé
?

zakladatel a majitel továrny na kameninu v Chlumu u Dubé

Obroční novozámeckého panství, pak v roce 1819 zakladatel a majitel továrny na kameninu a porcelán v Chlumu u Dubé, kterou prodal v roce 1831 Antonu Valzovi. Stal se pak hospodářským správcem buquoyského panství Nové Hrady.

Literatura

Klar, Paul Alois: Die Industrie Böhmens: Porzellanfabrik des Johann Feresch zu Chlum, Libussa. Jahrbuch für 1843, Zweiter Jahrgang, Prag 1843, s. 476–478.
Weber, O.: Die Entstehung der Porcellan- und Steingutindustrie in Böhmen, Prag 1894, s. 89.
Panáček, Jaroslav: Továrna na kameninu a porcelán v Chlumu u Dubé, Bezděz 29, 2020, v tisku.

▴ NAHORU