Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A    B    C    Č    D    E    F    G    H    CH    J    K    L    M    N    O    P    Q    R    Ř    S    Š    T    U    V    W    Z    

QUAISER, Josef (někdy psáno Quaisser či Quaißer) |

QUAISER, Josef (někdy psáno Quaisser či Quaißer)

 18. října 1889 – Pavličky u Dubé
 3. února 1962 – Langenbrück u Drážďan, Německo

učitel, kronikář, vlastivědný badatel, starosta Doks

Narodil se v Pavličkách u Dubé, dětství prožil v Tachově, kde žili příbuzní jeho otce. Do školy chodil v Dubé, střední pedagogické vzdělání získal na učitelském ústavu v Litoměřicích. Poté učil na obecních školách v Tuhani, Nové Vsi u Bělé pod Bezdězem a ve Zbynech. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 odešel na srbskou frontu. Zde utrpěl po explozi granátu těžké zranění, kvůli němuž musel frontu i službu v armádě opustit. Vrátil se do Doks a začal opět učit. V Doksech také našel svou životní družku. Doplnil si pedagogické vzdělání na vysoké škole a od roku 1920 se stal odborným učitelem dějepisu, zeměpisu a němčiny na měšťanské škole. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa začal Quaiser společně s dalšími propagovat severní Čechy jako novou vlast německé menšiny. Pustil se do studia historie, probádal archivy, vyzpovídal pamětníky a začal psát vlastivědné publikace zaměřené na propagaci Doks a okolí. Ve dvousvazkové kronice Doks zachytil historii města a jeho postupnou proměnu ve významné prvorepublikové lázeňské letovisko. V roce 1927 byl zvolen starostou Doks a předsedou Lázeňské správy. V této funkci setrval do roku 1937. V roce 1937 ukončil svou činnost v Doksech a odešel s rodinou do Střekova v Ústí nad Labem, kde byl jmenován ředitelem tamní měšťanské školy. Při náletu spojenců na Ústí nad Labem 19. 4. 1945 bomba spadla na dům, kde bydlel a také na budovu školy. Quaiserova rodina přišla o všechen majetek, zachránili si jen holé životy. Vydali se pěšky zpět do Doks, neboť zde měli usedlost po rodičích jeho ženy. 8. května 1945 přišli do Doks a 31. července 1945 byli společně s dalšími sudetskými Němci z Doks odsunuti do Německa. Ve Wittenburgu opět několik let učil, ale v roce 1953 prodělal těžký zápal plic, který mu přivodil těžké astma. Přestěhoval se k prostřednímu synovi do Langebrücku nedaleko Drážďan, kde v roce 1962 v kruhu svých nejbližších zemřel.

Literatura

Archivní prameny:
Osobní vzpomínky Josefa Quaissera, archiv Haida, Waldkraiburg.
Mattauch, Josef: Josef Quaiser aus Hirschberg am See ein Siebziger. Archiv Haida, Waldkraiburg.
Mattauch, Josef: Zum Tode Josef Quaiser. Archiv Haida, Waldkraiburg.

Literatura:
Rimpel, Josef: Nachwort zum Buch Quaisser, Josef: Der Weg zum Steinernen Herrgott. Herausgeber Josef Rimpel, Opladen.