Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

LANG, Willy

3. listopadu 1892 – Žandov (někdy se uvádí 1894 nebo i 1882)
13. října 1972 – Kolín nad Rýnem, Německo

básník, malíř, spisovatel, učitel, žil a působil v Žandově.

Absolvent učitelského ústavu v Litoměřicích. Působil jako učitel v Horní Polici, od roku 1937 žil v Žandově, po válce byl odsunut do Německa. Věnoval se malířství, ilustrování, psal romány a básně. Maloval obraz „Ulice s průčelím kostela“, na kterém je zobrazen Josefsplatz (dnes nám. Osvobození) v České Lípě.

Literatura
Město Žandov a blízké okolí, Žandov 1998, s. 80–81.
LaS: Dne 3. listopadu 1892… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 258, s. 18.
Hoffmann, Helmut: Der Schriftsteller Willy Lang. Heimatnachrichten, roč. 53, 2003, č. 7–8, s. 15.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945, Světlik 2010, č. 4, s. 28–29.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 166–172.

LANGHANS, Václav

1799 – Jezvé
3. května 1876 - Česká Lípa

učitel hudby

Učil jako školní pomocník ve Volfarticích, Stvolínkách, Jestřebí a ve Snědovicích, odkud přišel v roce 1825 jako učitel hudby na dívčí školu v České Lípě. Zde působil do roku 1833, pak byl učitelem hudby na Svárově. V roce 1838 se odstěhoval do Žatce, kde opět působil jako učitel hudby a ředitel kůru. Po svém penzionování v roce 1872 se vrátil téměř slepý do České Lípy. Byl též vynikajícím flétnistou, složil řadu církevních skladeb.

Literatura
Leipaer politisches Wochenblatt, č. 38 z 11. 5. 1876.

LANGHANS, Viktor

1879
1932

přírodovědec, založil hydrobiologickou stanici v Doksech.

Literatura
LaS: Dne 30. října… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 253, s. 18.

LAUFKE, Gustav

23. srpna 1885 – Okna
2. července 1959 – Torgau, Německo

učitel, hudebník, působil v Kytlici a v České Lípě

Literatura

Fuchs, Torsten: Vor 50 Jahren starb Gustav Laufke. Heimatnachrichten, roč. 59, 2009, č. 7–8, s. 7.
Fuchs, Torsten: Vor 130 Jahren wurde Gustav Laufke geboren. Heimatnachrichten, roč. 65, 2015, 4. číslo (červenec-srpen), s. 15.

LEHMANN, Anton

8. září 1743 - Brniště
4. ledna 1820 - Noviny pod Ralskem

učitel, kronikář

Již v šestnácti letech učil Antonín Lehmann na obecní škole v Novinách pod Ralskem, přivydělával si opisováním modletebních knížek, knihvazačstvím, vyřezáváním i soustružením. Je autorem rozsáhlého rukopisu „Moje dějiny, aneb co jsem na světě učinil“. Popisuje v něm např. pruský vpád do Čech v roce 1757 a obléhání Jablonného, zaznamenává pobyt císařských vojáků v Novinách, průjezd císaře Josefa II. obcí v roce 1778, i napoleonské války.

Literatura

Friedrich, Edmund: Aus der Heimat. Lehrer und Chronist Anton Lehmann in Neuland am Roll, Deutsche Gabeler Zeitung 11, 1936, č. 8 (22. 2. 1936), s. 6.
Noviny pod Ralskem - historie.
www.i-noviny.ct/webkatalog
Nevolnické povstání 1775 na Českolipsku, Česká Lípa 1976, s. 45.
Kolomazník, Miloslav: Francouzi na Českolipsku 1813, Bezděz 25, 2016, s. 179–226.

LEHMANN, Markus

31. března 1919 – Česká Lípa
22. června 2003 – Freiburg im Breisgau, Německo

hudební skladatel, syn skladatele Antona Lehmanna

Literatura
Hader, Widmar: Prof. Markus Lehmann. Leipaer Heimatbrief, 2003, č. 194, s. 23–24.

LEHMANN, Michael Theophilus

16. prosince 1611 – Česká Lípa
11. srpna 1663 – Žitava, Německo

protestantský teolog a kazatel

Od roku 1636 na gymnáziu ve Frankfurtu n. M. profesor poezie a klasických jazyků a císařský korunovaný básník. Napsal řadu duchovních děl, např. Buß-Spiegel, Lessus zittanus, Visionum moderatum vanitas, Geistliche Gasualia atd.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 578, 695.

LEINWEBER, Anton Robert

7. února 1845 – Česká Lípa
20. prosince 1921 – Mnichov, Německo

akademický malíř

Syn profesora reálky Johanna Leinwebera, žák Julia Hübnera na drážďanské akademii. Na jeho tvorbu měly zásadní vliv cesty, při kterých poznával atmosféru orientálních měst v Tunisku, Egyptě, Sýrii a Palestině. Významné jsou jeho ilustrace Bible, které vycházely rovněž jako pohlednice a sloužily k výuce biblické dějepravy. V České Lípě se zachovalo jediné jeho dílo, obraz Spasitele na kříži v kostele Narození Panny Marie.

Literatura
Lahmer, Robert: Robert Leinweber, MNEC 15, 1892, s. 164–166.
Zimmermann, Karl: Totenschau. Wie die Leipaer Zeit. v. 16. II. und die Reichenb. Zeit. v. 17. II. 22 meldeten, MNEC 45, 1922, s. 59.
Künstler-Lexikon XXII, s. 597.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 555–558.
LaS: Malíř Robert Leinweber… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 34, s. 17.
LaS: Při únorovém výročí… Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 65, s. 21.
Smejkal, Ladislav: Malíř Bible. Městské noviny, 2010, č. 3, s. 6.
mip: Před 170 lety se v Lípě narodil malíř Orientu Leinweber. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 33, s. 1, 3.

LEITENBERGER, Eduard

1796
25. ledna 1871 – Praha

chemik, textilní podnikatel

Zdědil kartounky v Nových Zákupech a v Mimoni, zákupskou továrnu vlastnil až do roku 1852. Věnoval se hlavně výrobě a barvení látek mořenou barvířskou, jeho výrobky byly vysoce kvalitní. Byl také význačný chemik, který učinil řadu objevů týkajících se užívání barev na potiskování látek. Zabýval se mořenými barvivy a modrým indigem. Byl proto zvolen v roce 1833 členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V roce 1845 vydal své práce i tiskem. Kromě výzkumné činnosti a podnikání se také zabýval politikou.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 644–645.

LEITENBERGER, Ferdinand

3. září 1869

zakladatel hasičského sboru v Zákupech, prvního v rakouské monarchii

Literatura
Ferdinand Leitenberger. Zákupský zpravodaj, roč. 9(14), 2000, č. 6, s. 1.

LEITENBERGER, Johann Josef

27. března 1730 – Levín (okres Litoměřice)
30. května 1802 – Verneřice (okres Děčín)

podnikatel v textilním průmyslu, majitel kartounek a barvíren

Při svém pobytu v Augsburgu se seznámil s technikou potiskování látek. Díky majetku svého tchána začal podnikat zprvu ve Verneřicích, posléze pak v Zákupech. V roce 1786 zakoupil dvůr Prorub (později Nové Zákupy) a během dvou let z něho vybudoval manufakturu, firma nesla jméno Josef Leitenberger u. Söhne. Manufakturu vedli synové František a Ignác. Ignác ji nakonec zdědil, protože bratr František odešel do Kosmonos.

Literatura
Aschenbrenner, Martin: Připomínka J. J. Leitenbergera u příležitosti 110. výročí jeho úmrtí. Zákupský zpravodaj, roč. 21(26), 2012, č. 5, s. 8.
Aschenbrenner, Martin: Neznámé dokumenty k zákupské textilní manufaktuře Leitenbergerů. Příspěvek k dějinám zanikajícího dvora v Nových Zákupech, Bezděz 24, 2015, s. 169–185.

LEMBERKA, Havel z

1253–1255

český šlechtic, syn Markvarta z Března, okolo roku 1240 zakladatel hradu Lemberka nedaleko Jablonného v Podještědí. Vzešel z rodu Markvarticů a stal se zakladatelem rodu pánů z Lemberka. Vzal si za manželku Zdislavu z Křižanova, za své milosrdné skutky svatořečenou v roce 1995 jako sv. Zdislava z Lemberka.

Literatura

Heslo na Wikipedii.

LENISCH, Johanna

15. září 1839 – Česká Lípa
26. září 1902 – Krásná Lípa

spisovatelka, básnířka

Vychovatelka, učitelka mateřské školy, spisovatelka, společnice, tajemnice, členka Nordböhmischer Excursions-Clubu a přispěvatelka MNEC. Byla dcerou českolipského zlatníka Pürnera a mládí prožila v České Lípě. Pak působila v cizině jako vychovatelka a předčítačka, v roce 1866 začala pracovat v Praze v mateřské školce. V roce 1881 se vdala za zemského finančního radu Lenische. Po ovdovění se přestěhovala do Krásné Lípy. Od roku 1899 uveřejňovala v časopisech novely a pohádky. V roce 1900 jí vyšla v Rumburger Zeitung novela Cilli, seine Mündel, v roce 1902 publikovala v Leitmeritzer Zeitung vzpomínky na krásnolipského zámečníka a hodináře Gottfrieda Preusskera. Publikovala také v Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs (např. Dva patroni z Dolní země).

Literatura
A. P. (Paudler, Amand): Johanna Lenisch , MNEC 26, 1903, s. 75–77.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. I., Světlik 2010, č. 1, s. 35.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 41–46.

LERCH, Gustav

1. srpna 1891 - Svor
23. dubna 1975 - Bischofswiesen, Německo

učitel, spisovatel, redaktor

Studoval germanistiku a dějiny na německé univerzitě v Praze. Působil jako učitel a vychovatel ve Švýcarsku a Anglii, po 1. světové válce jako redaktor časopisů Leipaer Zeitung a Deutschen Arbeit. Je autorem například románů Rückzug vom Balkan a Die Heimkehr, vyprávění Nordböhmische Dorfchronik a další.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do roku 1945 V, Světlik 2011, č. 1, s. 31–34.

LETFUS, Oldřich

28. července 1900 – Svatý Kopeček u Olomouce
2. února 1959 – Krompach

pianista

Vystudoval gymnázium v Olomouci, pražskou konzervatoř, žák J. B. Foerstera. Hlavní pole působnosti našel v Československém rozhlase, kde se projevil zvláště jako dobrý improvizátor.

Literatura
Československý hudební slovník 1. díl, s. 828.

LEVÝ, Václav

14. září 1820 – Nebřeziny u Plas
30. dubna 1870 - Praha

sochař, umělecký řezbář, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka.

Svou dráhu začal jako zámecký kuchař v Liběchově. Jeho sochařský talent nezůstal utajen a na radu malíře Josefa Navrátila jej majitel panství Antonín Veith poslal na studia do Prahy a v roce 1845 do Akademie v Mnichově k jednomu z nejuznávanějších sochařů, profesoru Ludwigu Schwanthalerovi. V Mnichově se vyškolil v klasicistním akademismu a již po roce se stal korektorem v Schwanthalerově škole. Sám Schwanthaler jej považoval za svého nejlepšího žáka. Koncem roku 1849 se vrátil do Liběchova a zde v roce 1850 pokračoval ve výzdobě Klácelky – tentokráte tesal národní motivy z českých dějin – Blaník – Jana Žižku, Prokopa Holého atd. Při rekonstrukci zákupského zámku, prováděné v letech 1850–1853 se podílel na sochařské výzdobě zámecké kaple. Byl prvním učitelem Josefa Václava Myslbeka. O záchranu některých jeho významných prací se zasloužil mladoboleslavský sochař a štukatér Alois Rittich. Mnohá Levého díla jsou v Praze, ale i ve Vídni a Římě.

Literatura
Šimek, Jiří - Rydygr, Zdeněk - Kirschner, Bernhard: Zákupy a okolí na starých pohlednicích, Hostivice 2010, s. 10.
Wikipedie.

LEXA, Josef

3. ledna 1787 - Hamr na Jezeře
v cizině po r. 1867

malíř krajin, kostelních obrazů a panoramat

Žák pražské akademie roku 1807, v Praze činný v letech 1828–1867. Podílel se na tvorbě panorama bitvy u Lipska a scény „Posledních dnů Pompejí“ ruského malíře Brylova.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 28.

LIBENSKÝ, Stanislav

27. března 1921 – Sezemice (okres Mladá Boleslav)
24. února 2002 – Železný Brod

malíř, sklářský výtvarník

Absolvent sklářských škol v Novém Boru a v Železném Brodě, pak vystudoval na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Kaplického. Stal se profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové sklářského ateliéru, kde vedl sklářský ateliér, byl hostujícím profesorem na školách v Pichucku, Bostonu a Detroitu v USA. Významný představitel moderní sklářské tvorby, zaměřoval se na skleněné plastiky, malované a broušené sklo a vitráže (v chrámu sv. Víta v Praze, reliéf pro Expo 70).

Literatura
Langhamer, Antonín: Zemřel profesor Stanislav Libenský. Sklář a keramik, roč. 52, 2002, č. 6, s. 150.
Plicková, Helena: Stanislav Libenský patřil k největším representantům naší země. Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 54, s. 9.
vj: Vzpomínka na pana profesora Stanislava Libenského. Novoborský měsíčník, 2002, č. 4, s. 22–23.
Herčík, Karel – Dufek, Jiří – Filip, Pavel: Malíři Mladoboleslavska. Mladá Boleslav, Statutární město Mladá Boleslav, 2007, s. 63, 64, 150.
Langhamer, Antonín: Nedožité devadesátiny profesora Stanislava Libenského. Sklář a keramik, roč. 61, 2011, č. 3–4, s. 83–84.
Švecová, Jana: Na skláře z Železného Brodu vzpomíná celý svět. Českolipský deník, roč. 20, 2012, č. 60, s. 5.

LIEBICH, Franz

1778 – Zákupy
1830 – Praha

malíř – portrétista

Žil v České Lípě, po požáru města roku 1820 se odstěhoval do Nového Boru, kde se oženil. Koncem 20. let 19. století se přestěhoval do Prahy. Jeho dcera Ludovika se stala manželkou sochaře Emanuela Maxe. Jeho obrazy byly v kostelech v Novém Boru, Zákupech, v České Lípě, rovněž ve střelnici českolipských ostrostřelců.

Literatura
Leipaer Zeitung, č. 93 z 18. 11. 1880.
Hantschel, Franz: Zwei Portraitisten aus Bergler´s Schule, MNEC 4, 1881, s. 9–17.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 558–559.

LIEBSTEIN, Leopold Ferdinand

1666 - Mimoň
1711

jezuita, misionář, dostal se až na císařský dvůr v Pekingu

Literatura
Literatura:
LaS: Před sto lety… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 277, s. 16.

LIEHMANN, Antonín

1. listopadu 1808 – Tubož u Dubé
22. ledna 1879 – Zlonice (podle jiného zdroje 20. června 1879)

učitel, varhaník, hudební skladatel

Narodil se v Tuboži čp. 15 – Tubožském dvoře. Jeho otec Václav byl v Tuboži šafářem, matka Anna, rozená Wawrová, pocházela ze Stránky. Do obecné školy chodil v českém prostředí obce Vepřek u Kralup nad Vltavou, kde žil u bratra Václava. V tamním hudebně vyspělém prostředí se naučil záhy hrát na housle, klarinet, lesní roh a varhany. V roce 1825 absolvoval šestinedělní učitelský kurs v Mladé Boleslavi. Po předepsané praxi složil učitelskou zkoušku a stal se podučitelem v Krásném Buku na Rumbursku. Od roku 1832 působil jako učitel ve Zlonicích. Hrál na řadu nástrojů, mj. i na varhany, zastával úřad varhaníka ve zlonickém kostele. Byl rovněž skladatelem a měl vlastní kapelu. V letech 1853–1856 vyučoval hudbě mladého Antonína Dvořáka, který na něj do konce života vzpomínal. Dokonce se traduje jeho blízký vztah s Liehmannovou dcerou Terezií. Antonín Liehmann měl s manželkou Annou rozenou Jandovou jedenáct či dvanáct dětí, většina z nich se ale nedožila dospělosti. Antonín Dvořák svého prvního učitele uctil tím, že v roce 1880 uspořádal ve Zlonicích dobročinný koncert s úmyslem postavit Liehmannovi pomník.

Literatura
LaS: Českolipsko kulturním dějinám našeho národa. Antonín Liehmann (1. 11. 1808 – 22. 1. 1879). Nástup, roč. 30, 1980, č. 8.
Vojtíšková, Marie - Vojtíšek, Břetislav - Myšková, Markéta: Dubá a okolí, Dubá 1993, s. 20–21.
Randus, Petr: Pocta významnému rodáku z Tubože. Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 226, s. 18.
Randus, Petr: Vzpomínka na významného hudebníka v jeho rodišti. Českolipský deník, roč. 13, 2005, č. 255, s. 21.
Koukal, Pavel: Učitel Antonína Dvořáka. Českolipský deník – SD Magazín, roč. 14, 2006, č. 30, s. 10.
-myš-: Hudební výročí. Dubáček, 2018, listopad, s. 16.

LIEHR, Tobias

ok. 1644 – Česká Lípa
24. září 1727 – Praha

varhaník, hudební skladatel

Studoval jezuitské gymnázium v Praze (1669). V roce 1681 je doložen jako varhaník katedrály sv. Víta v Praze, jeho chrámové skladby jsou dochovány v archivu v Praze a ve Vratislavi (Wroclaw).

Literatura
Československý hudební slovník, 1. díl, s. 833.
Smejkal, Ladislav: 24. 9. 1727 zemřel v Praze… Městské noviny, 2007, č. 17, s. 6.

LIECHTENSTEIN, von und zu, Marizza

7. prosince 1886 – Budapešť, Maďarsko
14. prosince 1961 – Vídeň, Rakousko

poslední majitelka Nového Zámku v Zahrádkách

Narodila se jako dcera hraběte Gézy Andrassyho a Eleonory hraběnky Kounicové. V roce 1906 se provdala za Johannese von Liechtenstein (1873–1959), s kterým měla čtyři syny. Pohřbena je spolu s manželem ve Vaduzu v Lichtenštejnsku.

Literatura
Zdroj:
LHB, Ostern 1961, s. 18.

LÍHA, Karel

3. října 1918
?

Původním povoláním byl úředník, pracoval ve spořitelně. V roce 1945 pracoval v revolučním národním výboru. Roku 1948 se přestěhoval do Nového Boru, kde se stal náčelníkem a starostou okresního výboru Sokola. V roce 1949 byl místopředsedou Okresního akčního výboru Národní fronty, od roku 1950 finančním referentem ONV, od roku 1951 předsedou ONV Nový Bor.

Literatura
Borský klas, 1954, č. 19.

LINDENER, Hans

činný v letech 1539–1559

sochař, kameník, pravděpodobný autor portálu z roku 1555 na domě čp. 2 na náměstí TGM v České Lípě

Člen kamenické a stavitelské rodiny ze Lwówku Ślaskieho (dříve Löwenberg; voj. Dolnoslezské, Polsko), pracoval na klenbě radního sálu radnice v Lubanu okolo roku 1541, na portálu v jižním vstupním křídle zámku v Prochowicích a údajně i na jeho atice z doby okolo roku 1540, na tympanonu jižního portálu kruchty farního kostela ve Lwówku z doby okolo roku 1550 a na portálu domu čp. 1 ve Lwówku z roku 1555 a na portálu točitého schodiště na jižní kruchtu ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Lwówku z roku 1543. Patrně pro svého příbuzného v České Lípě vytvořil portál z roku 1555, původně umístěný na některém z domů v ulici Jindřicha z Lipé (pův. Dlouhé), poté přenesený na dům čp. 5 a dnes umístěný na domě čp. 2.

Literatura
Panáček, Jaroslav - Panáček, Michal: Dva gotickorenesanční portály z České Lípy, Průzkumy památek I/2011, sv. 1, s. 157–170.

LINDNER, Fritz

2. srpna 1885 – Česká Lípa
září 1959 – Neu Ulm, Německo

architekt, stavitel

Pocházel ze starého českolipského rodu Lindnerů, kteří žili ve městě již po řadu generací. Fritz navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v České Lípě, později studoval v Liberci na státní průmyslové škole - stavitelství výškových budov. Následně vystudoval architekturu v Berlíně a v Praze složil stavitelské zkoušky. Následně se věnuje svému povolání v Salzburku.
V České Lípě navrhl a postavil rohový činžovní dům v Dubické ulici (tzv. parlament), Mohauptovu kašnu v městském parku a několik samostatných rodinných domků.

Literatura
Zdroj:
DLZ, Weihnachten 1959, s.16.

LINKE, Friedrich, Ing.

17. dubna 1851 - Mimoň
21. dubna 1903 - Trnovany

projektant železničních tratí

Byl vrchním inženýrem Ústecko-teplické dráhy, projektoval železniční tratě, např. s projektem trati z Mimoně do Liberce začal v roce 1892. Zasloužil se o to, že pokračování dráhy k Liberci v roce 1900 navázalo na již od roku 1883 existující trať z České Lípy právě v Mimoni a ne v Zákupech, jak předpokládala jedna z variant výstavby. Tím dosáhl toho, že se Mimoň začlenila do sítě rychlíkových tratí. Linkeho rodný dům v Mimoni stojí dosud, nachází se v Malé ulici čp. 153/III a 28. 6. 2014 na něm byla odhalena jeho pamětní deska.

Literatura
Šťastný, Jiří: Uličník Mimoně: ulice, náměstí, mosty a další veřejná prostranství v Mimoni, Mimoň 2011, s. 57.
Hoffmann, Pavel et al.: Po stopách významných osobností a událostí v Mimoni, Mimoň 2014, s. 31–57.

LIPÉ, Jindřich z

ok. 1275
26. srpna 1329 - Brno

šlechtic z rodu pánů z Lipé (České Lípy), pravděpodobně v letech 1310–1319 zakladatel města Česká Lípa a do roku 1319 majitel Lipského panství

Český maršálek, podkomoří, později zemský hejtman na Moravě. První muž království v době nepřítomnosti Jana Lucemburského v Čechách.

Literatura

Sovadina, Miloslav: Jindřich z Lipé, Zvláštní otisk z Časopisu Matice moravské roč. 120 (2001), 121 (2002) a 122 (2003), Matice moravská, Brno 2005.
Panáček, Jaroslav: Založení České Lípy a městské právo, Bezděz 11, 2002, s. 5–30.

LIPENSKY, Franz Josef

1. února 1932 Česká Lípa
6. listopadu 1923 - Kolín nad Rýnem

sochař, učitel

Českolipský rodák, pocházející z významné obchodnické rodiny. (Rodiče vlastnili ochod s textilem a s likéry na tehdejší Brückengasse (Mostecká ul.). V roce 1949 nastoupil studium na Vyšší sklářské škole v Novém Boru. Roku 1952 začíná studovat AVU v Praze, ze které je posléze z politických důvodů vyloučen (odmítl spolupráci s StB ve věci donášení na zůstavší sudetské Němce v České Lípě). V roce 1957 si otevřel ateliér v České Lípě. Emigroval v roce 1969 do Německa. Nyní žije v Kolíně nad Rýnem, kde mimo jiné působil jako učitel výtvarné výchovy na gymnáziu. Autor jezdeckého modelu sochy Jindřicha z Lipé. Významným způsobem se prosadil v Německu, kde vystavuje a jeho díla jsou velmi žádaná a často se objevují v aukcích moderního umění.

Literatura

www.bronzekunst.de
Audionahrávka na www.pribehy20stoleti.cz (T. Cidlina).

LIPSKÁ-STRAKOVÁ, Jaromíra

29. února 1920 – Praha
?

sklářská výtvarnice

Vyučovala na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru, kde bydlela od roku 1946. Podílela se na hutním tvarování skla, uplatňovala některé techniky O. Lipského, J. Špačka. Mimo to se věnovala kresbě, malbě (především portrétním studiím a krajinomalbě).

Literatura
Nástup, roč. 26, 1976, č. 29.
Nástup, roč. 26, 1976, č. 34.

LIPSKÝ, Oldřich

6. března 1922 – Nové Město nad Metují
24. června 1987

sklářský výtvarník, pedagog, studoval a vyučoval na sklářské škole v Kamenickém Šenově, 1972–1982 ředitel sklářské školy v Novém Boru

Za války se vyučil brusičem skla u L. Prostředníka v Novém Městě nad Metují. V roce 1948 absolvoval sklářskou školu v Kamenickém Šenově. Stal se brusičem a rytcem u firmy Lobmeyer v Kamenickém Šenově (1948–1950), V roce 1955 dokončil studia na VŠUP a v letech 1958–1965 učil brusiče skla na škole v Kamenickém Šenově. Byl prvním výtvarníkem oddělení hutního tvarování skla na škole v Novém Boru (1965–1972) a v letech 1972–1982 jejím ředitelem. Hledal netradiční způsoby tvarování a zdobení skla v huti a nové výrobní postupy výtvarně zhodnocoval.

Literatura
Langhamer, Antonín: Vyšší odborná škola sklářská, Střední průmyslová škola sklářská Nový Bor 1870–2000, Nový Bor 2002, s. 53.
Langhamer, Antonín: Vzpomínka na skláře a učitele Oldřicha Lipského. Sklář a keramik, roč. 62, 2012, č. 3–4, s. 97–98.

LIS, Ladislav

20. dubna 1926 – Praha
18. března 2000 – Sosnová u České Lípy

disident, žil v Pekle u Zahrádek, v hájovně pod Novým Dvorem

Od roku 1943 člen KSČ, z níž byl pro neustálou kritiku poměrů vyloučen v roce 1961. Po roce 1968 mu bylo členství obnoveno, napomáhal vzniku KAN a K 231, v únoru 1969 opět vyloučen. Jeden z prvních signatářů Charty 77, v roce 1982 její mluvčí. Po listopadu 1989 člen rady OF, byl kooptován do Federálního shromáždění. Po roce 1993 se stáhl z politického života a žil na hájovně v Pekle.

Literatura

Smejkal, Ladislav: 20. dubna 1926 se narodil v Praze… Městské noviny, 2006, č. 8, s. 6.

LISCHKA, Emil

18. června 1859 – Česká Lípa
15. září 1929 – Česká Lípa

generál rakousko-uherské armády

Pocházel z České Lípy, kde prožil i konec svého života v čp. 321 v dnešní Nawkově ulici. Jeho uniforma byla darována na konci dvacátých let (patrně po smrti generála) do sbírek muzea a vystavena ve skleněné vitríně v Červeném domě v České Lípě. Za 1. světové války velel od září 1914 do července 1916 26. zeměbranecké pěší divizi (Landwehrinfanterie Division) se štábem v Brně a následně od srpna 1916 do května 1917 velel 10. pěší divizi. 12. listopadu 1914 byl povýšen z hodnosti generálmajor do hodnosti Feldmarschalleutnant neboli polní podmaršál.

Literatura

Zdroj:
LHB, Ostern 1968, Nr. 74, s. 13.
www.weltkriege.at

LISÝ, Pavel

7. dubna 1912 – Praha (Hostomice)
11. dubna 1990 – Praha

akademický malíř

Od roku 1945 pravidelně navštěvoval Sloup v Čechách, kde žili jeho příbuzní. Inspiroval se tamním prostředí i historií, známá je např. grafika Sloup v zimě (1963) a portrét F. B. Mikovce (1966).

Literatura
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 27, 1977, č. 13.
LaS: Před dvaceti lety… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 82, s. 11.

LIŠKA, Oldřich

1966 – Česká Lípa

malíř

Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Zabývá se knižními ilustracemi, knižními přebaly a tvorbou reklamy.

Literatura
Herčík, Karel – Dufek, Jiří – Filip, Pavel: Malíři Mladoboleslavska. Mladá Boleslav, Statutární město Mladá Boleslav, 2007, s. 151.

LORINSER, Friedrich Wilhelm, MUDr.

13. února 1817 – Mimoň
27. února 1895 – Vídeň, Rakousko

lékař, ortoped

V letech 1834–1837 studoval na pražské a vídeňské univerzitě. Vynikající ortoped a chirurg, získal zásluhy při léčení raněných z války roku 1866. Proslavil se objevem příčin nemocí z povolání u dělníků v sirkárnách. Roku 1850 založil ortopedický institut, který až do roku 1865 vedl. V roce 1871 byl ředitelem vídeňské nemocnice. Mladší bratr Karla Ignáce Lorinsera.

Literatura

Lorinser, Friedrich Wilhelm: Gedenkblätter der Familie Lorinser, Wien 1868
Ottův slovník naučný, díl XVI, s. 346.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 630–631.
Nástup, roč. 28, 1978, č. 39.

LORINSER, Gustav, MUDr.

28. srpna 1811 – Mimoň
20. května 1863 – Vídeň, Rakousko

lékař, profesor přírodních věd na středních školách

Studoval na gymnáziu v Litoměřicích a na pražské univerzitě, kde získal roku 1838 doktorát. Zajímal se o botaniku, uveřejnil stať o divoce rostoucích Stachyopteridum v Čechách. Lékařskou praxi vykonával v Mimoni, při tom se stále věnoval své botanice. Stal se dopisujícím členem řady přírodovědných spolků (v Řezně, Zhořelci, Drážďanech). Spolu se svým bratrem Fridrichem Vilémem zpracovali a vydali analytické zpracování flóry v Německu a Švýcarsku. Roku 1850 se stal suplentem pro obor přírodních věd na vyšším gymnáziu v Chebu. Roku 1852 se po složení předepsaných zkoušek stal řádným učitelem a byl přeložen do Bratislavy. Psal odborné články, vydal botanickou příručku pro německé a rakouské země. Byl jmenován členem přírodovědných a botanických společností v Bratislavě, Vídni a Praze. Roku 1861 se vrátil do Mimoně a posléze do České Lípy.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 645–647.
LaS: Na 20. března… Českolipský deník, roč. 11, 2003, č. 116, s. 18.

LORINSER, Karl Ignaz, MUDr.

24. července 1796 – Mimoň
2. října 1853 – Paczków, Polsko

lékař, epidemiolog

Vystudoval gymnázium, roku 1813 začal studovat v Praze filozofii, ale roku 1814 přešel do Berlína na nově zřízenou univerzitu, kde vystudoval medicínu (30. srpna 1817 promován). Přesídlil do Vídně, kde mu ale neuznali berlínský doktorát, proto se roku 1818 vrátil do Berlína. V roce 1819 se oženil, roku 1821 se stal soukromým docentem na berlínské univerzitě. Velký přínos pro lékařskou vědu znamenaly jeho poznatky z boje s infekčními chorobami, v roce 1829 na rusko-tureckém bojišti na Balkáně studoval neúčinnost tehdejších opatření proti šíření cholery. Zabýval se též školní hygienou a tělesnou výchovou. Roku 1851 odešel na odpočinek a zbytek života žil v Paczkówě ve Slezsku. 26. července 1896 byla odhalena na domě č. 59 v Grosse Gasse v Mimoni pamětní deska.

Literatura
Ottův slovník naučný, díl XVI, s. 346.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 631–632.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 28, 1978, č. 39.
Hoffmann, Pavel et al.: Po stopách významných osobností a událostí v Mimoni, Mimoň 2014, s. 40–45.

LOVĚTÍNSKÝ, Čestmír

6. ledna 1924 – Klatoveč
16. července 2006 – Praha

politik

Původním povoláním vyučený kameník, posléze dělník. V letech 1943-45 byl totálně nasazen na práce v Německu. V roce 1947 vstoupil do KSČ. Od roku 1958 byl pracovníkem aparátu strany, vedoucím tajemníkem a později předsedou OV KSČ Doksy, v roce 1960 v České Lípě. V letech byl 1978–1984 velvyslanec v SSSR. Nositel vysokých socialistických řádů (Řád práce, Řád Vítězného února, Řád republiky). Bydliště: od roku 1959 Doksy čp. 547, v 70. letech 20. století Děčínská ulice čp. 506 v České Lípě.

Literatura
Malá československá encyklopedie III. I–L, s. 870.

LÖWE, Karl

1874 - Prameny u Mariánských Lázní
1964 - Hau, Německo

kapitán rakouského vojenského námořnictva, po skončení vojenské kariéry se usadil v České Lípě, ve svém domě v Tylově ulici

V letech 1911–1913 byl rakouským vojenským přidělencem v Pekingu. Z té doby pocházela jeho velká sbírka většinou čínských uměleckých předmětů, která je dnes součástí sbírek Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.

Literatura
Polák, Michael: Výročí: Českolipan velel na torpédoborci. Před sto lety s ním zaútočil na Anconu, Českolipský deník, roč. 23, č. 119 (23. 5. 2015), s. 2.

LUCKE, Friedrich

27. dubna 1805 – Ronov u Prahy
8. prosince 1871 – Holany

farář, básník a kronikář

Kněz a farář, psal příležitostné oslavné básně a spolupracoval s Leipaer Wochenblatt (1858), shromáždil bohatý materiál ke kronice České Lípy pro léta 1815–1845, kterou také od 30. let 19. století psal.

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. XII, Světlík 2012, č. 4, s. 28.

LUDVÍK, Jan

sportovec, kulturista

Člen Jiskry Nový Bor, na mistrovství ČSR v roce 1979 obsadil 3. místo.

Literatura
Nástup, roč. 29, 1979, č. 47.

LURAGO, Anselmo

10. ledna 1701 - Como, Itálie
pohřben 29. listopadu 1765 - Praha

architekt a stavitel italského původu v Praze.

Učil se u architekta Františka Maxmiliána Kaňky a pak dlouho získával praxi na pevnostních stavbách u svého strýce Bartolomea Scottiho. Roku 1727 získal měšťanské právo na Malé Straně. Od roku 1752 realizoval ve funkci dvorního stavitele přestavbu Pražského hradu podle plánů Nicolo Pacassiho. Dvakrát se oženil. V letech 1753–1756 byl rektorem Vlašské kongregace na Malé Straně, jejíž součástí byl i sirotčinec, o který se pečlivě staral. Pohřben byl u kostela svatého Jana Křtitele v Oboře na Malé Straně. V letech 1746–1751 stavěl farní kostel v Jezvé a další kostely na panství Zákupy.

Literatura
Literatura:
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 50–51.

▴ NAHORU