Vlastivědný spolek Českolipska

Vyberte si jedno z uvedených písmen.

A B C Č D E F G H CH J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W Z

PABSTMANN, Ernest

28. ledna 1738 - Hrubá Skála
31. května 1832 – Ročov

augustinián, spisovatel, varhaník, autor barevné kresby aug. kláštera v České Lípě

Byl přijat do řádu augustiniánů 8. prosince 1757 v Ročově a 10. prosince následujícího roku složil řádový slib v klášteře v Bělé pod Bezdězem. Studoval filosofii v Praze a bohosloví v České Lípě. Údajně zavítal i do Itálie, kde pobyl v Římě. Skutečným knězem se stal 21. prosince 1761. Roku 1766 byl povolán do Prahy ke sv. Tomáši, kde zastával úřad varhaníka a regenschoriho tamního kostela až do roku 1774. V tomto roce se stal sekretářem řádové provincie a v jeho závěru byl jmenován podpřevorem (subprior) domažlického konventu a profesorem (scholastik) zdejšího řádového gymnázia. V letech 1777–1781 byl údajně převorem v Bělé pod Bezdězem, ale v roce 1781 byl P. Ernest Pabstmann jednomyslně zvolen převorem domažlického kláštera a působil zde též jako výtečný hudebník – ve funkci varhaníka klášterního kostela. Kromě přerušení v letech 1787–1794 zůstal P. Ernest převorem v Domažlicích až do roku 1805. Pak pobýval jako konventuál a podpřevor u sv. Tomáše v Praze a v letech 1808–1811 působil jako převor kláštera ve Vrchlabí. Závěr svého dlouhého života strávil v augustiniánském klášteře v Dolním Ročově (okr. Louny), kde byl v letech 1814–1826 převorem, poté podpřevorem a seniorem provincie. Zde také v požehnaném věku 94 let zemřel 31. května 1832.

Literatura
Československý hudební slovník II. díl, s. 254.
Panáček, Jaroslav: K ikonografii augustiniánského kláštera v České Lípě, Průzkumy památek 19, I/2012, s. 126–131.

PALME, Elias

10. března 1827 – Kamenický Šenov
31. prosince 1893 – Kamenický Šenov

sklář, zakladatel sklářské firmy na výrobu lustrů v Kamenickém Šenově

Pocházel z 11 dětí Josefa Benedikta Palmeho (1801–1892) a jeho ženy Therezie (1802–1869). Po obecné a pokračovací škole se vyučil pasířskému řemeslu. Nějaký čas strávil ve Vídni a po absolvování vojenské služby se vrátil do Kamenického Šenova. Zde si roku 1849 založil v domě rodičů čp. 170 vlastní dílnu; pracoval s 1 pomocníkem a 1 učněm. Vynikal pečlivostí, pracovitostí, sám si zhotovoval návrhy a zaváděl technické vymoženosti. Roku 1851 se oženil s Johannou, dcerou místního malíře skla a obchodníka Sebastiana Günthera, s níž měl 8 dětí – 5 děvčat a 3 chlapce, kteří později převzali otcovu firmu. V rozmezí let 1853–1860 zakoupil dům čp. 168, v němž zřídil obchod se skleněnými svítidly. Firma se stále rozrůstala a přibývaly i přístavby budovy, kromě jiného také výstavní síň. Velkou přestavbu areálu provedl po požáru města roku 1868. Po roce 1868 vyráběl hlavně bronzové zlacené lustry s mnoha broušenými ověsy. Odbyt si zajišťoval sám, podnikal obchodní cesty a navštěvoval i veletrhy v Lipsku. V letech 1873 a 1888 se firma zúčastnila světových výstav ve Vídni a v Barceloně, na nichž získala medaile za zásluhy. Ve 2. polovině 70. let vstoupili do obchodu oba starší synové – Reinhold a Franz Friedrich.

Literatura
Elias Palme. „V“, roč. 7, 2008, č. 4, s. 92–93.
Smejkal, Ladislav: Muž, jenž vybudoval lustrové impérium. Mladá Fronta Dnes, 7. května 2008, Příloha C. Region Liberecký, C 3.
Polák, Michael: Smrt klíčových sklářů: Egermann a Palme. Jeden zemřel na Silvestra, druhý na Nový rok. Českolipský deník, roč. 21, 2013, č. 301, s. 2.
Braunová, Helena: 170 let od založení firmy Eliase Palmeho v Kamenickém Šenově, Bezděz 28, 2019, s. 317–325.

PALME, Franz Friedrich

16. listopadu 1858 – Kamenický Šenov
14. února 1929 – Kamenický Šenov

sklář, obchodní vedoucí firmy Eliase Palmeho, autor knihy o sklářském průmyslu

Ve 2. polovině 70. let vstoupili do firmy svého otce Eliase Palmeho oba starší synové – Reinhold a Franz Friedrich. Reinhold (1854–1917) vedl kovovýrobu, Franz Friedrich se věnoval návrhům svítidel a obchodní činnosti, později vnitřnímu vedení závodu. Koncem 80. let firma jako jedna z prvních elektrifikovala ve spolupráci s pražskými elektrotechnickými závody Františka Křižíka svá svítidla. Roku 1890 se starší synové stali podílníky firmy, nejmladší třetí syn Gustav Adolf (1866–1908) převzal funkci prokuristy – správce financí, vykonávanou dříve Eliasovým bratrem Friedrichem. Po smrti otce Eliase v roce 1893 pokračovali ve vedení rodinného podniku, který měl v té době téměř 100 zaměstnanců, jeho tři synové. V roce 1894 získali mimořádnou zakázku, kterou bylo zhotovení skleněného nábytku podle obrazových předloh do několika místností paláce indického mahárádži v Hajdarabádu. Vybavení zahrnovalo sedací nábytek se zabudovanými hracími strojky, stoly, skříně, fontány, balustrády aj. včetně zlatem vyšívaných potahů a závěsů. Franz Friedrich se také zabýval historií sklářství, v roce 1935 vyšla v Benešově nad Ploučnicí jeho kniha o dějinách sklářského průmyslu

Literatura
Braunová, Helena: 170 let od založení firmy Eliase Palmeho v Kamenickém Šenově, Bezděz 28, 2019, s. 317–325.

PALME, Harry

17. dubna 1882 – Kamenický Šenov (někde uvedeno 14. dubna 1882)
5. června 1955 – Prácheň

továrník, sběratel, archeolog

Od roku 1925 majitel šenovské sklárny „Elias Palme“. Hlavní mecenáš sklářského muzea v K. Šenově. Sběratel antických vykopávek, především z Pompeí. Do Pompejí jezdil 30 let vždy o prázdninách a na základě svých cest napsal práci „Soukromý dům v Pompejích“, která je uložena ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. Jeho zásluhou se také dochovaly nálezy podmokelské kultury, které vlastní Oblastní muzeum v Děčíně. Palmeho sklářská pozůstalost je pak umístěna ve Sklářském muzeu v Kamenickém Šenově a její část také v Národním technickém muzeu. Vydal kroniku kamenickošenovského sklářství.

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, karton 11, korespondence čj. 15/64.
Státní okresní archiv Česká Lípa, Sbírka dokladů k historii sklářství v Kamenickém Šenově, kartony 12, 14, 18, 20, 21.
Státní okresní archiv Česká Lípa, Sbírka k historii Kamenického Šenova, kartony 27, 34.
(mip): Před 60 lety zemřel na Práchni průmyslník a sběratel Harry Palme. Jeho úmrtí dodnes vyvolává spekulace, Českolipský deník, roč. 23, č. 131 (6. 6. 2015), s. 3.
Braunová, Helena: 170 let od založení firmy Eliase Palmeho v Kamenickém Šenově, Bezděz 28, 2019, s. 317–325.

PANÁČEK, Jaroslav

11. dubna 1908 – Čejetičky u Mladé Boleslavi
15. dubna 1992 – Česká Lípa

učitel, archivář, kronikář, historik, vlastivědný pracovník, sportovní činovník, čestný občan města Česká Lípa

Pocházel z rodiny železničáře. Po studiu na reálce v Mladé Boleslavi a českém gymnáziu v České Lípě studoval v letech 1928–1932 na filozofické fakultě UK v Praze učitelský obor český jazyk a němčína. V letech 1932–1938 učil na několika měšťanských školách v Čechách i na Moravě, v letech 1936–1938 učil v České Lípě. Zde se roku 1937 oženil s Hedvikou Skrbkovou (1910-1998). V letech 1938–1945 učil na obecné škole v Sezemicích, kde také psal obecní kroniku a působil jako dramaturg místního ochotnického souboru. Po skončení druhé světové války se vrátil do České Lípy, kde učil a byl také ředitelem na různých školách až do svého penzionování roku 1968. Byl autorem několika školních ročenek. V mládí se pokoušel o literární tvorbu, psal básně, pokusil se o román, spolu s Janem Doušou napsali operetu Modrá armáda (1938). Funkcionář Sokola a později ČSTV, působil jako rozhodčí v lehké atletice, v letech 1948–1970 sestavoval celokrajské lehkoatletické tabulky a jiné statistické přehledy (fotbal). Autor řady ročenek a výročních zpráv sportovních klubů.
V letech 1945–1949 a 1969–1976 byl kronikářem města Česká Lípa, v letech 1945–1951 byl také dobrovolným městským archivářem. V důchodu pracoval na zkrácený úvazek v letech 1971–1979 v Okresním archivu Česká Lípa, kde zpracovával fondy škol. Publikoval řadu drobných historických prací v novinách a časopisech a sbornících, menší monografie: Z kroniky revolučního hnutí v České Lípě, Česká Lípa 1958 (spolu s B. Vojtíškem, M. Mackem, J. Poláčkem); Václav Studnička. Příspěvek k česko-ruským vztahům, Praha 1972; 350 let českolipského gymnázia, Česká Lípa 1977 (spolu s M. Vojtíškovou, B. Vojtíškem a V. Jirkovou). Spolu s M. Vojtíškovou napsal knihu Česká Lípa (Severočeské nakladatelství 1976). Bohatá byla jeho přednášková činnost – přednášel pro sportovce o historii sportu, vlastivědné přednášky pro školy, přednášky o dějinách České Lípy aj. V rukopise zanechal mnoho dalších nedokončených prací – o dětské práci v českolipských textilních továrnách (štrajchpudlíci), o dějinách ochotnického divadelního spolku Jirásek, o historii školství na Českolipsku aj.

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Jaroslav Panáček starší
Sovadina, Miloslav: Českolipský archivář Jaroslav Panáček pětasedmdesátiletý. Archivní časopis, roč. 33, 1983, s. 45–46.
Sovadina, Miloslav: Památce Jaroslava Panáčka. Českolipské listy, roč. 2, 1992, č. 12.

PANÁČEK, Jaroslav, Ing.

28. června 1948 - Česká Lípa

historik, kastelolog, muzejní pracovník

Původním povoláním vývojový konstruktér el. ručního nářadí (konkrétně el. kotoučových pil) v podniku Narex (Protool), od roku 2009 historik středověku Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Je jedním ze zakladatelů Vlastivědného spolku Českolipska, jehož předsedou byl od založení do roku 2019. Věnuje se zejména dějinám středověku Českolipska (zaniklé středověké vesnice, panská sídla, osídlení). Kromě monografií (Regesta Lippensia, Česká Lípa 2000; Hrady okresu Česká Lípa, Praha 2000, spolu s F. Gabrielem; Helfenburk. Hrad pražských arcibiskupů, Dřísy 2011, spolu s F. Gabrielem a K. Podroužkem; Kronika města České Lípy mistra Hanse Kriescheho, Litoměřice - Praha 2016) je autorem mnoha desítek odborných prací, zásadních zejména pro středověké dějiny České Lípy. Publikuje v časopisech Bezděz, Castellologica bohemica, Časopis Společnosti přátel starožitností, Onomastický zpravodaj aj. V muzeu připravoval řadu výstav, mj. v roce 2012 Středověké umění na Českolipsku a výstavy českolipských výtvarníků Wilhelma Reichelta, Eduarda Steffena a Johanna Siegerta.

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Jaroslav Panáček mladší.
Gabriel, František: Životní jubileum Ing. Jaroslava Panáčka, Bezděz 7, 1998, s. 235–237.
Gabriel, František: Životní jubileum Ing. Jaroslava Panáčka, Castellologica bohemica 11, 2008, s. 623–626.
Blažková, Jana: Jaroslavu Panáčkovi k šedesátinám, Bezděz 18, 2009, s. 313–316.
Sovadina, Miloslav: Nestárnoucí Jaroslav Panáček, Bezděz 27, 2018, s. 373–384 (bibliografie).

PANÁČEK, Josef

5. prosince 1900 – Jičíněves
2. ledna 1973 – Doksy

redaktor, kronikář, regionální historik, máchovský badatel

Po maturitě v Mladé Boleslavi v roce 1918 působil jako železniční úředník. Od roku 1920 žil v Doksech, kde se i oženil. Zajímal se o okolnosti vzniku Máchova Máje a jeho regionálních vazeb. Ve své práci se také věnoval obrozenci F. L. Hekovi a jeho dceři Tereze, která v Doksech žila. Roku 1925 byl nucen z politických důvodů opustit Doksy, pracoval v Mladé Boleslavi, kde psal kroniku. Roku 1945 se vrátil do Doks. Byl redaktorem Dopravního nakladatelství v Praze, pracoval též v podnikovém železničním archivu na železničním slovníku. Jeho životním dílem se stala knižní studie „Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje“ (1970), v níž snesl pádné důkazy o Doksech jako dějišti Máchova Máje a doložil, že inspiraci k básni nalezl Mácha v případu otcovraždy, který se stal v roce 1774 v Dubé a při němž Ignatz Schiffner, jediný syn dubského radního a obchodníka s chmelem Antona Schiffnera, svého otce zabil. Josef Panáček se zasloužil též o znovunalezení autografu Máchova Máje.

Literatura
Literatura:
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Josef Panáček.
Státní okresní archiv Česká Lípa, karton 3, korespondence čj. 12/73.
Kdy zemřeli…? 1935–1970 (Státní knihovna Praha)
Vojtíšková, Marie: Josef Panáček. Nástup, roč. 23, 1973, č. 2.
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice, 2003, s. 75–76.
Lenc, Zdeněk - Panáček, Jaroslav: Kdo byla Jarmila z Máchova Máje? Bezděz 21, 2012, s. 241–243.

PANCÍŘ ZE SMOJNA, Mikeš

doložen v letech 1426–1455

známý „loupeživý“ rytíř v době vartenbersko-lužických válek, majitel hradu Sloup

Literatura
Panáček, Jaroslav: Rod pánů ze Smojna, Časopis Společnosti přátel starožitností 114, 2006, s. 13–31 (o Mikešovi s. 20–24).

PÁTA, Josef

27. srpna 1886 – Litomyšl
24. června 1942 – Praha (někde se uvádí 8. nebo 24. července 1942)

profesor UK, filolog, slavista, kulturní historik

Šiřitel slovanské vzájemnosti. V roce 1907 byl spoluzakladatelem Společnosti přátel Lužice. Od roku 1920 působil na Karlově univerzitě jako učitel lužičtiny, bulharštiny a dalších balkánských jazyků, od roku 1933 jako profesor. Do styků s Českou Lípou se dostal při založení vlastivědného časopisu Bezděz, s posláním pomoci Lužičanům. Působil jako jeho přispěvatel, za svůj protifašistický postoj byl nacisty umučen.

Literatura
Maštálko, Josef: Dr. Josef Páta padesátníkem, Bezděz VII, 1936, s. 135, 1 foto.
Zuman, František: Universitní profesor PhDr. Josef Páta (Vzpomínka k 5. výročí smrti a k jmenování řádným profesorem Karlovy university in memoriam v r. 1947), Bezděz X, 1948, s. 5–7, 1 foto.
Universitní profesor PhDr. Josef Páta, Bezděz X, 1948, s. 61.
Vojtíšková, Marie: 90 let od narození Josefa Páty. Nástup, roč. 26, 1976, č. 39.
LaS: Dne 24. května 1936… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 147, s. 16.
LaS: Dne 24. června 1942… Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 146, s. 18.

PATZELT, Julius

12. ledna 1864 - Česká Lípa
31. srpna 1941 - Seewalchen am Attersee u Vöcklabrucku, Horní Rakousko

redaktor, spisovatel, politik

Studoval lékařství a filosofii na vídeňské univerzitě, v Liberci byl od roku 1885 redaktorem listu Deutsche Volkszeitung, v Mnichově (1886) listu Süddeutsche Presse, v Grazu (1887) Deutsche Presse a od roku 1889 byl šéfredaktorem Deutsche Volksblatt ve Vídni. Spoluzakládal křesťanskosociální stranu, založil a byl také prezidentem Družstva spisovatelů (Schriftsteller-Genossenschaft) a viceprezidentem Německého klubu (Deutsche Klub) ve Vídni. Vydal řadu děl o domáci i zahraniční politice Rakouska: Die Balkanfrage (1908), Irrtümer der Demokratie (1909), Deutsche Politik in Österreich (1912), Von Crispi bis Sonnino (1915), Sozialdemokratie in Österreich (1934)

Literatura
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. X, Světlík 2012, č. 2, s. 31.

PATZNER, Franz, Dr.

25. února 1881 – Jezvé
13. července 1942 – Ústí nad Labem

politik, úředník

Absolvoval gymnázium v České Lípě, následně univerzitu v Praze. Za první světové války bojoval v Srbsku a na Sočské frontě. V roce 1919 byl v České Lípě místním zakladatelem DNSAP, stranickou legitimaci měl s číslem 1. Následně se angažoval v nacionalistickém hnutí, posléze byl členem SdP a po sloučení členem NSDAP. Po připojení Sudet k Německu se stal komisařským starostou v Krásné Lípě. Následně odešel k úřadu vládního prezidenta do Ústí nad Labem, kde zastával post vládního ředitele oddělení vyššího školství. Byl předsedou horského spolku severních Čech se sídlem v Krásné Lípě.

Literatura
Literatura:
Deutsche Leipaer Zeitung z 15. 7. 1942, s. 3.

PAUDERA, Vladimír

1962

jachting

Člen TJ SZ Česká Lípa, v roce 1975 obsadil 1. místo v celostátním poháru ve třídě OPTIMIST a na mezinárodních závodech v NDR, Polsku. V celostátním žebříčku ve své kategorii v roce 1975 na 1. místě.

Literatura
Nástup, roč. 25, 1975, č. 44.

PAUDLER, Anton Amand

8. října 1844 – Kamenická Nová Víska
10. listopadu 1905 – Praha

římskokatolický duchovní, člen augustiniánského řádu, pedagog, historik a vlastivědný badatel

V letech 1856–1864 studoval na augustiniánském gymnáziu v České Lípě. Po maturitě vstoupil do augustiniánského řádu u sv. Tomáše v Praze, kde studoval teologii, jazyky a historii. V listopadu 1968 vysvěcen na kněze. Roku 1870 ustanoven učitelem na českolipském gymnáziu, od roku 1873 zde působil jako profesor klasických jazyků, němčiny a německé literatury a filozofické propedeutiky. Spoluzakladatel vlastivědného spolku Nordböhmischer Exkursions-Club roku 1878. V letech 1878–1905 byl redaktorem spolkového vlastivědného časopisu Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Clubs. Autor četných prací z oboru historie, dějin umění, jazykovědy a národopisu Českolipska a severních Čech, které publikoval hlavně ve spolkovém časopisu, ale i jako samostatné knihy. Psal a publikoval také básně, z nichž mnohé byly zhudebněny. Dopisoval si s mnoha českými historiky, např. s Jaroslavem Gollem, Antonínem Rezkem či Augustem Sedláčkem.

Literatura
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Česká Lípa, archivní fond Anton Amand Paudler.
Hantschel, Franz: Professor A. Paudler , MNEC 28, 1905, s. 468–470.
Hantschel, Franz: Professor A. Paudler. Ein Nachruf, MNEC 29, 1904, s. 1–28.
Monatsschrift des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, roč. XXXXIV, 1906, s. 273–276.
Gumpinger, Frida: Fragmente aus den Briefen Professor A. Paudlers an eine Freundin, MNEC 29, 1906, s. 40–50; 30, 1907, s. 27–33.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 687–688.
Kögler, August: Aus meinen Lebenserinnerungen, MNEC 36, 1913, s. 274–279.
Zimmermann, Karl v.: Erinnerungen an Prof. A. Paudler, MNEC 40, 1917, s. 178–179.
Panáček, Jaroslav: Pozůstalost Amanda A. Paudlera (Okresní archiv v České Lípě, Edice inventářů č. 1), Česká Lípa 1973.
Kalendář kulturně politických výročí 1979 (OKS Česká Lípa).
LaS: Pověsti a historická vyprávění. Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 22, s. 11.

PAUL, Ignaz

1796 – Cvikov
29./30. října 1868 – Vídeň, Rakousko

politik, bankéř

Ve 30. letech 19. století je uváděn jako vedoucí člen Společnosti přátel hudby ve Vídni. V roce 1848 byl zvolen poslancem ústavodárného Říšského sněmu, byl členem jeho levicové frakce. Velké kariéry dosáhl ve finančním sektoru, byl bankéřem – tajemníkem První rakouské spořitelny ve Vídni.

Literatura
Vlček, Tomáš: Ignaz Paul. Zpravodaj města Cvikova, roč. 45, 2017, červen, s. 9.

PAUL, Karl Wilhelm

1782 – Zwickau, Sasko
22. ledna 1861 - Česká Lípa

zakladatel zvonařské rodiny Paulů v České Lípě s dílnou v českolipském zámku, autor mnoha zvonů pro kostely v České Lípě a okolí

Literatura

Panáček, Jaroslav: Zvonaři a zvony v České Lípě a okolí, Bezděz 22, 2013, s. 47–90 (K. W. Paul s. 58–60).

PAUL, Optatus

26. března 1746 – Cvikov
14. listopadu 1819 – Neuzelle, Německo

římskokatolický kněz, opat

Narodil se ve Cvikově jako syn řezníka a radničního sklepmistra Johanna Petra Paula, byl pokřtěn jako Johannes Petrus. Obecnou školu navštěvoval ve Cvikově, pak odešel do Prahy, kde vstoupil do řádu cisterciáků a vystudoval teologii. V roce 1776 byl vysvěcen na kněze, působil pak na různých místech v Horní Lužici a Braniborsku, mj. i jako kaplan v klášteře Marienstern. V roce 1803 byl zvolen opatem cisterciáckého kláštera v Neuzelle, zasloužil se mj. o opravu a přestavbu celého kláštera. Po Vídeňském kongresu připadlo území kláštera Prusku, klášter jako takový byl zrušen. Opat Paul v klášteře mohl dožít a byl také 17. listopadu 1819 pochován v opatské hrobce v kapli sv. Josefa.

Literatura
Vlček, Tomáš: Optatus Paul – poslední opat v Neuzellu. Zpravodaj města Cvikova, roč. 45, 2017, květen, s. 9.

PAVELKA, František

24. června 1894 - Nechanice
21. září 1948 - Praha

malíř, grafik a ilustrátor v Praze, autor kreseb z České Lípy

Studoval na Akademii výtvrných umění v Praze od roku 1914, nejdříve tři roky ve všeobecné škole u profesora Jana Preislera a další tři roky ve speciální škole u profesora Maxe Švabinského. Od roku 1920 působil jako středoškolský profesor, od roku 1925 na Českém státním reformě-reálném gymnáziu v České Lípě a později působil v Praze. V roce 1925 byl vyznamenán italskou vládou řádem „Cavaliere dell´Ordine della Corona d´Italia“. Studijní cesty podnikl roku 1930 do Itálie, Sicílie a Tunisu jako stipendista. V roce 1923 měl soubornou výstavu v Českých Budějovicích a v listopadu 1932 měl výstavu svých kreseb v Praze. Svým zaměřením byl známý jako kreslíř aktů a krajin zejména technikou kreby uhlem a též akvarelem, mnohdy větších rozměrů. Ilustroval též knihy (Tisíc a jedna noc, 1931), provedl řadu knižních obálek a zabýval se tvorbou exlibris.

Literatura

Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 252.

PAVLIČ, Jiří

1. srpna 1918 - Poroškovo, Ukrajina
8. února 2006 - Doksy

člen bojové jednotky v Buzuluku, předseda Jednoty čs. obce legionářské v České Lípě.

Narodil se na Podkarpatské Ukrajině. Za druhé světové války byl vězněn v gulagu. Z něj narukoval do československé bojové jednotky v Buzuluku. Vzpomínky na tuto dobu zachytil ve dvou knihách: „Přežil jsem gulag“ a „Z gulagu do Buzuluku až do Prahy“. Po válce žil v Doksech, byl předsedou Jednoty čs. obce legionářské v České Lípě.

Literatura
Stehlíková, Věra: Zemřela legenda II. světové války, Českolipský deník, roč. 14, č. 39 (15. 2. 2006), s. 16.
Mauserová, Renata: Plukovník Jiří Pavlič, dokský občan, který prošel gulagem, Dokský zpravodaj, č. 8 (2018), s. 19.

PAZDERNÍK, Vladimír, JUDr.

27. května 1924 – Košice
23. prosince 2002 – Česká Lípa

učitel, osvětový pracovník, filosof

Po studiu na gymnáziu studoval v letech 1945–1950 na Právnické fakultě UK v Praze, pak vystřídal několik krátkodobých zaměstnání. Od 1. 10. 1954 začal učit na Střední ekonomické škole v České Lípě, kde působil až do odchodu do důchodu. Roku 1962 složil státní zkoušku učitelské způsobilosti pro střední školy na Vysoké škole ekonomické v Praze. V letech 1990– 1995 absolvoval postgraduální doktorandské studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde obhájil doktorskou práci Masaryk a česká věda. Činný jako osvětový pracovník, mj. autor řady přednášek o antické filozofii a demokracii, Masarykovi, filozofii obecně. Publikoval články v novinách, např. v letech 1992–1993 v časopisu Názor seriál o podstatě demokracie.

Literatura
Smejkal, Ladislav: JUDr. Vladimír Pazderník PhD. naplnil stáří vědeckou aktivitou. Českolipský deník, roč. 11, 2003, č. 3. s. 16.

PELIKAN, Eduard

3. dubna 1822 – Česká Kamenice
12. srpna 1919 – Mistrovice

rytec skla

Vynikal uměleckými rytinami koní a jelenů, bitevních a loveckých scén.

Literatura
Výstřižková služba 1981/sklářství, s. 88.

PELIKAN, Franz Anton

1786 – Mistrovice
1858 – Mistrovice

Kamenorytec a sklorytec, specializoval se na figurální a portrétní rytinu. Vystavoval na pražské průmyslové výstavě 1831 a 1836, kde získal medaile.

Literatura
Kolektiv autorů: Kdysi Mistrovice, dnes Nový Oldřichov, Česká Lípa 2013, s. 77.

PERINI, Domenico

vlašský architekt a stavitel

Vedl v letech 1708–1713 stavbu dominikánského kostela sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, původně podle modelu Johanna Lucase Hildebrandta.

Literatura
Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců II, 3. vydání, Praha 1947–1950, s. 259.

PESCHEK, Christian Adolf

1. února 1789 – Jonsdorf, Německo
3. listopadu 1859 – Žitava, Německo

německý historik českého původu

Působil jako pastor v Žitavě, napsal několik publikací o Žitavsku, ale i o Českolipsku. Velkou péči věnoval hradu Ojvín na česko-německém pomezí. Zde mu byl také vybudován pomník.

Literatura
Nástup, roč. 29, 1979, č. 43.

PETRÁČEK, Jaroslav

26. srpna 1923 - Malá Zubovčina (Volyň), SSSR
11. září 2012 – Kuřívody

válečný veterán, repatriant

V roce 1943 narukoval do sovětské Rudé armády. Následně se dostal k 929. střeleckému pluku 254. střelecké divize, která 12.–14. listopadu 1943 provedla násilný přechod Dněpru v prostoru západní Sekirny a severně od Svidovoku. Jako střelec prvního střeleckého praporu 929. střeleckého pluku (254. střelecká divize, 52. armáda, 2. ukrajinský front) rudoarmějec Jaroslav Petráček již jako starý bojovník dobývá 5.–8. březena 1944 sedlo Kobyljaki Zvenigorodského prostoru Čerkašské oblasti Ukrajiny. Jaroslav Petráček byl v čevnu přeškolen na tankistu a zůstal jím až do 5. května 1945. Právě za střeleckou podporu těžkých tanků byl vyznamenán prostřednictvím 1157. střeleckého pluku dne 22. května 1945 sovětskou medailí „Za odvahu“ č. 3567932 a medailí „Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941–1945“ č. T–0016936. V roce 1991 reemigroval z Ukrajiny do Kuřívod.

Literatura
Zdroj:
Zpravodaj naše Ralsko

PEVNÝ, Augustin

24. srpna 1900 - Skalice u České Lípy
1958

Sklář, působil v Kamenickém Šenově. Věnoval se vytváření realisticky působícího hmyzu uzavřeného ve skle. Jeho exponáty měly úspěch na Světové výstavě v Barceloně konané v letech 1929 až 1930.

Literatura
Gelnar Michal: Skleněný svět brouků Augusta Pevného, Bezděz 27, 2018, s. 327–338.

PFOHL, Alexander

1866
1945

sklářský podnikatel, zakladatel muzea v Novém Boru, předseda muzejního spolku, zastupitel a místostarosta města

V roce 1884 přišel do Nového Boru a začal pracovat jako malíř u podnikatele Franze Grohmana. Po svatbě s Ernestinou Zahnovou se osamostatnil a založil si vlastní dílnu v dnešní Kalinově ulici čp. 289. Spoluzakládal v roce 1893 borské sklářské muzeum, kam věnoval i řadu svých prací. Roku 1896 byl zvolen do zastupitelstva města, v letech 1918–1936 byl místostarostou.

Literatura
Zdroj:
Dle letáku sepsala Mgr. Eliška Vavříčková, pracovnice Sklářského muzea Nový Bor.

PFOHL, Alexander jun.

1894 - Nový Bor
1953 - ?

sklářský výtvarník, učitel

Syn borského malíře skla, absolvent borské školy a uměleckoprůmyslové školy ve Vídni, spolupracoval s Wiener Werkstätte a borskou firmou K. Goldberg. V roce 1919 se stal návrhářem Josephinenhütte ve Slezsku a v roce 1928 učitelem kreslení na borské sklářské škole. Jako výtvarník spolupracoval s firmami Vetter v Kamenickém Šenově, K. Goldberg, K. Hosch, Hartmann a Dieterichs, K. Palda, W. Kulka, M. Dub, K Wünsch aj. V Boru, ale navrhoval také leptané a broušené dekorativní sklo pro firmu Moser v Karlových Varech a lisované sklo pro firmu H. Hoffmann v Jablonci nad Nisou. Po 2. světové válce již nemohl učit na borské škole, ale jako uznávaný sklářský odborník nemusel opustit ČSR. Přesto se odstěhoval do Hamadaru, kde se stal spoluzakladatelem a profesorem sklářské školy.

Literatura
Langhamer, Antonín: Vyšší odborná škola sklářská, Střední průmyslová škola sklářská Nový Bor 1870–2000, Nový Bor 2002, s. 32.

PFOHL, Karel

21. června 1826 - Kamenický Šenov (někde se uvádí 31. května 1826)
9. ledna 1894 – Kamenický Šenov

rytec skla

Byl uznávaným rytcem skla v celé Evropě. Učil se u Josefa Güntera, pracoval v Egermannově dílně v Novém Boru, působil v Paříži, kde pro krále Viktora Emanuela zhotovil dva poháry. Ceněny jsou jeho lithyofanie a rytiny na barevných pohárech, na drahokamy ryl portréty, erby a monogramy. Pro firmu Lobmayer vytvořil podle Rubensových předloh několik bezbarvých rovnostěnných pohárů. V roce 1872 se vrátil zpět do Kamenického Šenova.

Literatura
Palme, F. F.: Beiträge zur Geschichte der Steinschonauer Glasindustrie. Steinschönau, 1935.
Nástup, roč. 15, 1964, č. 50.
Nástup, roč. 29, 1979, č. 28.
Schöttner, Jan: Severočeské řezané sklo v první polovině 19. století, Bezděz 14, 2005, s.21–40.

PIETSCH, Herbert

1924 – Sloup v Čechách

pedagog, spisovatel

Studoval germanistiku, dějiny a hudbu. Byl 40 let činný jako pedagog, byl také rektorem. Vydal knihy Die Sudeten, Unsere Ortsnamen. Žil v Neckarelz.

Literatura
Pietsch, Herbert: „Unsere Ortsnamen“. Heimatnachrichten, roč. 57, 2007, č. 1–2, s. 11.

PÍŠEK, Jan Křtitel

13. října 1814 – Mšeno
16. února 1873 – Sigmaringen, Německo (někde se uvádí 1879)

zpěvák, barytonista

Za gymnaziálních studií v České Lípě byl vokalistou zdejšího chrámu, horlivě se zabýval zpěvem a hudbou v Praze jako posluchač filos. práva. Působil rok u Stavovského divadla. Věnoval se studiu operního zpěvu, jeho baryton byl v Evropě 19. století velmi ceněn, pochvalně se o něm zmínil i skladatel Hector Berlioz. Byl sólistou opery ve Stuttgartu, absolvoval i vystoupení před anglickou královnou Viktorií, mimo jiné jí zazpíval píseň „Kde domov můj“.

Literatura

Od Ještěda k Troskám, roč. 10, 1931–1932, s. 142.
Zeman, Vojtěch: Pocta pěvci Janu Píškovi v Praze r. 1847, Bezděz IX, 1938, s. 30.
F. Z. (Zuman, František): Slavnost Píškova ve Mšeně, Bezděz X, 1948, s. 186.
Československý hudební slovník II, s. 311.

PLESAR, Miroslav

21. února 1926 – Nymburk
31. března 2016 – Česká Lípa

voják, podplukovník, výsadkář, nasazen do bojů s Banderovci

Jako jeden z prvních nastoupil v roce 1948 k výkonu povinné vojenské služby do České Lípy. Nedlouho na to byl převelen do Zákup k nově vzniklé výsadkové jednotce. Během služby a výcviku se účastnil bojů s Banderovci kolem Máchova jezera. V roce 1950 se oženil v České Lípě a odešel do civilu. Pracoval jako mistr pokrývač u Stavokombinátu v České Lípě. Roku 1993 zakladatel pravidelných veteránských setkání, Člen klubu výsadkových veteránů Liberec.

Literatura
Mařas, Tomáš: Výcvik výsadkářů byl mnohdy o život, Českolipský deník, 21.2.2011.

POKORNÝ, Zdeněk

16. června 1932 – Kolín

středoškolský učitel, osvětový pracovník, v letech 1990–1997 starosta České Lípy.

V Kolíně prožil 2. světovou válku. Odmaturoval v roce 1948 a po povinné pracovní službě vystudoval na vysoké škole pedagogiku a aprobaci dějepis a zeměpis. Vyučoval na českolipském gymnáziu. V letech 1990–1997 byl starostou města Česká Lípa. Uspořádal několik fotografických výstav, napsal několik knih věnovaných Českolipsku i jiným tématům. Věnuje se přednáškové činnosti v Akademii J. A. Komenského a ve Vlastivědném spolku Českolipska.

Literatura
Literatura:
Smejkal, Ladislav: Životní jubileum prof. Zdeňka Pokorného. Bezděz 11, 2002, s. 335–337.

POLÁČEK, Josef

27. března 1925 - Chábory (u Dobrušky)
17. ledna 2017 – Varnsdorf

grafik, výtvarník, karikaturista, malíř

Působil v České Lípě v Okresním kulturním středisku do roku 1961, člen České unie karikaturistů. Poté odešel do Varnsdorfu. Čestný občan města Varnsdorfu. Nositel „Řádu Bílé opice“.

Literatura
Literatura:
LaS: Josef Poláček. Českolipský deník, roč. 8, 2000, č. 87, s. 9.

POLÁČEK, Karel

22. března 1892 – Rychnov nad Kněžnou
19. října 1944 (nebo 21. ledna 1945) – Osvětim/Gliwice, Polsko

spisovatel, humorista, novinář židovského původu.

V České Lípě absolvoval základní vojenský výcvik v průběhu 1. světové války. Vzpomínky na Českou Lípu se objevily v jeho knize Hrdinové táhnou do boje. Přátelil se s bratry Čapkovými a spolupracoval s nimi v humoristickém časopise Nebojsa.

Literatura
Literatura:
Burkoň, M.: Karel Poláček a Česká Lípa. Nástup, roč. 14, 1963, č. 42.
Smejkal, Ladislav: Kalendář výročí. Karel Poláček v České Lípě. Nástup, roč. 24, 1974, č. 42.
LaS: Kalendář týdne. Nástup, roč. 27, 1977, č. 11.
Vojtíšková, Marie: Českolipské náměty v díle Karla Poláčka, Českolipsko literární 1978 (1977/II.), s. 26–55.
Vojtíšková, Marie: Protiválečný román Karla Poláčka a Česká Lípa. K 90. výročí narození autora. Nástup, roč. 32, 1982, č. 14.
LaS: Karel Poláček se narodil 22. března 1896. Českolipský deník, roč. 10, 2002, č. 69, s. 11.
čtk: Poláček: hořký humorista. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 17, s. 15.
mip: Před 70 lety zahynul spisovatel Poláček, voják z České Lípy. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 17, s. 3.

POLANSKÝ, Emil

1874 - Česká Lípa
9. března 1957 - Česká Lípa

železničář, zakladatel tělocvičné jednoty Sokol v České Lípě v roce 1904.

Literatura
Česká Lípa - město na Ploučnici, Česká Lípa 2018, s. 478.

POP, Václav

11. října 1901 – Měcholupy
2. ledna 1958 – Nový Bor

učitel, kulturní pracovník

Studoval na učitelském ústavu, v letech 1921–1938 učil na obecné škole v Kopistech u Mostu, v letech 1939–1944 na obecné škole v Kozojedech. V letech 1944–1945 totálně nasazen v rafinerii nafty v Kolíně. Po roce 1945 byl ustanoven osidlovacím komisařem pro pohraničí, prováděl osídlování na Českolipsku, v letech 1945–1946 byl předsedou MNV v obci Hvězdov. V letech 1946–1950 byl knihovnickým inspektorem ONV Česká Lípa, 1950–1958 vedoucím odboru kultury ONV Nový Bor. Uznávaný odborník na činnost místních lidových knihoven, několikrát vedl celostátní kurzy knihovníků. Aktivně se věnoval také práci v pěveckých sborech. V roce 1948 byl spoluzakladatelem Pěveckého sboru severočeských učitelů, v letech 1950–1958 jeho předsedou. Byl organizátorem zájezdů sboru do zahraničí a organizoval zájezdy zahraničních sborů do ČSR. Za svoji celoživotní práci byl vyznamenán čestným uznáním ministestva školství a kultury in memoriam.

POSPÍCHAL, Vlastimil

11. srpna 1921 – Chotovice
?

sklářský technik a pedagog

Literatura
Forgáčová, Alena: Novoborské divadlo se naplnilo děkováním. Novoborský měsíčník, 2013, červen, s. 11–12, 25 – fotogalerie.
mip: Krajskou Cenu Ď má Vlastimil Pospíchal. Českolipský deník, roč. 21, 2013, č. 100, s. 3.

POSPÍCHALOVÁ, Soňa

sportovec, orientační běh

Členka Jiskry Nový Bor, přebornice ČSR a zlatá medailistka z mistrovství ČSSR v roce 1979.

Literatura
Nástup, roč. 29, 1979, č. 47.

POSSELT, Edmund

8. května 1851 – Česká Lípa
?

vrchní magistrátní rada ve Vídni

V letech 1863–1870 studoval na gymnáziu v České Lípě, pak studoval práva. Jako koncipista vídeňského magistrátu vypracoval spolu s dr. Ferdinandem Seltsamem rakouský živnostenský řád.

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 611.
LaS: Českolipský rodák. Českolipský deník, roč. 9, 2001, č. 108, s. 9.

POSSELT, Kajetan

1809 - Liberec
1890 - ?

pedagog, ředitel gymnázia, převor augustiniánů, biskupský notář

Vystudoval českolipské gymnázium a později na něm působil jako pedagog a ředitel. Stal se také převorem kláštera augustiniánského řádu v České Lípě, byl biskupským notářem, poslancem Zemského a Říšského sněmu, členem korespondentem Říšského ústavu geologie. Byl jmenován čestným občanem České Lípy.

Literatura
Almanach Gymnázia Česká Lípa 1627–1995 (1945–1995), Česká Lípa 1995, s. 15.

PRASCH, Alois

8. října 1854 – Česká Lípa
22. února 1907 – Praha

herec, režisér, básník, spisovatel, dramatik

Byl režisérem německého divadla v 90. letech 19. století. Vedl Berliner Theater, dále působil jako recitátor, autor divadelních her, zdramatizovaných pohádek, divadelních úprav. Začínal v Linci, v roce 1876 působil ve dvorním divadle v Meiningen, hostoval v Berlíně, Vídni, Pešti, Drážďanech, Kolíně nad Rýnem, 1878 ve Frankfurtu nad Mohanem, 1879 v Karlsruhe. 1885 vytvořil Jihoněmeckou divadelní společnost, s níž úspěšně hrál po celém Německu. Uplatnil se i jako režisér. V roce 1889 umělecký ředitel divadla ve Strassburgu, 1892 intendant divadla v Mannheimu. Režijně připravil uvedení např. i Smetanovy Prodané nevěsty. Jako spisovatel je známý především díky pohádkám a slavnostním hrám upraveným pro divadlo. Uveřejnil řadu dramatických básní a esejů a uvedl mnoho her (drama Der Jägerwirth, pohádka Dornröschen, Der Kärtner Kirchweihtag, Hohenzollern, Hermione a další

Literatura
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 566–567.
Sekyra, Marek: Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945. II, Světlík 2010, č. 2, s. 26–27.
Sekyra, Marek – Simm, Otokar – Cidlina, Tomáš: Ploučnické květy: antologie německy píšících autorů z Českolipska (19. století a 1. polovina 20. století), Liberec 2015, s. 65–68.

PREISSLER, Kristian

huťmistr

Pocházel ze sklářské rodiny, působil jako huťmistr na Novozámecké huti v Robči u České Lípy. Huť v Robči měl na 4 roky, patrně v letech 1673–1677, v pachtu. V roce 1679 (?) byl huťmistrem na huti Schwarzbach na slezské straně Jizerských hor a v roce 1690 v Zeilberku ve Slezsku.

Literatura
Nástup, roč. 18, 1968, č. 1.

PROCHE, Veremund

23. ledna 1694 – Česká Lípa
31. května 1748 - Praha

člen benediktinského řádu, teolog, spisovatel

Působil jako pedagog, v roce 1741 se stal převorem bezdězských benediktinů. Roku 1743 vydal první historickou studii o Bezdězu. Stal se historiorgafem benediktinských klášterů v Čechách, vydal např. Historia regii Monastarii Emautini. Napsal mnoho spisů o posvátných místech, o světcích, o hudební teorii a praxi, učebnice teologie a jiná díla. Pochován v hrobce v kapli na hradě Bezděz.

Literatura
Willomitzer, Johann Nepomuk: Veremund Proche, Prior auf dem Bösige, und Dominik Stöhr, Director des Taubstummen-Institutes in Prag, MNEC 4, 1881, s. 232–239.
Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. Böhmisch Leipa, 1911, s. 582–583.
Smejkal, Ladislav: Kalendář výročí. Nástup, roč. 24, 1974, č. 4.
Českolipský deník, roč. 2, 1994, č. 38.

PŘIBYL, Ludvík

1895 – Česká Lípa
8. března 1984 – Česká Lípa

Přímý účastník námořní vzpoury v Boce Kotorské, pocházel z České Lípy.

Literatura
Nástup, roč. 18, 1968, č. 5.

PTÁK, Dalibor

31. prosince 1894 – Brno
21. února 1960 – Srbská Kamenice (okres Děčín)

Pocházel z herecké rodiny, jeho matkou byla herečka Marie Ptáková. Často vystupoval s Vlastou Burianem, zejména v počátcích kariéry „mistra komiků“, později jej úspěch jevištního partnera odsunul

mip: Zažil slávu s Burianem, pak v bídě umíral na Českolipsku. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 2, s. 3.
Kolektiv autorů: Město Žandov a blízké okolí, Žandov 1998, s. 86.

Literatura

Literatura:
mip: Zažil slávu s Burianem, pak v bídě umíral na Českolipsku. Českolipský deník, roč. 23, 2015, č. 2, s. 3.
Kolektiv autorů: Město Žandov a blízké okolí, Žandov 1998, s. 86.<->

PUDLAČ, Bohdan

sportovec, potápění

Pracoval jako technický úředník v Nářadí, n. p. Držitel více stříbrných medailí z doby, kdy startoval na mistrovství, která se plavala jako víceboj. Na mistrovství ČSSR v orientačním potápění v ro

Literatura

Nástup, roč. 20, 1970, č. 28.
Nástup, roč. 21, 1971, č. 2.
Nástup, roč. 22, 1972, č. 36.

PŮHONÝ, Rudolf

1867
1953 – Česká Lípa

zakladatel českého odborového hnutí

Zaměstnanec továrny na piana Rösler v České Lípě. Přišel sem v roce 1899, pracoval zde téměř 45 let. Patřil k zakladatelům českého odborového hnutí. Okresní důvěrník sociální péče. Po roce 1945 odhadce konfiskovaných firem.

Literatura

Literatura:
Stráž severu ze 17. února 1947.

PUTZ, Harry

sportovec, chůze

Člen SZ Česká Lípa a reprezentačního družstva. V roce 1970 se stal mistrem ČSR v chůzi na 50 km. V roce 1972 byl v celostátním žebříčku na 3. místě.

Literatura

Nástup, roč. 20, 1970, č. 20.
Nástup, roč. 22, 1972, č. 2.
Nástup, roč. 23, 1973, č. 2.

▴ NAHORU